Žánry
Autoři
Série
Buďte o krok napřed!
Letní hlasy
od Román Letní hlasy patří bezesporu mezi nejlepší díla světoznámé autorky, spolu s Bouřlivým pobřežím a Hledači mušlí. Vypráví o složitém vztahu Laury a Aleca Haverstockových. Laura sice získala muže svého srdce, ale žije i nadále ve stínu jeho první manželky Eriky, oslnivé ale povrchní krásky, jež uprchla s jiným mužem a vzala sebou dceru Gabrielu. Příběh odehrávající se v nádherné cornwallské krajině vrcholí málem tragédií, která však pomůže manželům překonat všechny překážky, které je dosud dělily.
1
Hampstead
Ošetřovatelka, hezké děvče s brýlemi s obroučkami
z rohoviny, doprovodila Lauru ke dveřím. Otevřela
je před ní, ustoupila stranou a usmála se na ni, jako by
šlo o společenskou návštěvu, která jim oběma přinesla
potěšení. Dolů na Harley Street, nyní přeťatou stíny domů
a pruhy slunečního světla, vedly vydrhnuté schody.
„To máme nádherné odpoledne,“ poznamenala sestra.
A měla pravdu. Byl konec července, příjemný a slunečný.
Ošetřovatelka měla nadýchanou sukni a halenku,
nylonky jí obepínaly hezky tvarované nohy, obuté do
černých lodiček. Působily spíše společensky. Zato Laura
si vzala obyčejné bavlněné šaty a punčochy neměla
žádné. Svěží vánek, který se proháněl letními ulicemi,
byl však ostrý, a tak si přes ramena přehodila kašmírový
svetr.
Laura jí přitakala, avšak nenapadalo ji nic, co by
mohla o počasí dodat. Vysoukala ze sebe ještě: „Děkuji.“
I když ošetřovatelka toho pro ni zase tolik neudělala.
Pouze ji ohlásila, když přišla na vyšetření k doktorce
Hickleyové. A pak se za čtvrthodinku objevila, aby ji
zase vyprovodila ven.
„Není zač, paní Haverstocková, na shledanou.“
„Na shledanou.“
Lesklé, černě natřené dveře se za ní zavřely. Laura se
otočila zády k průčelí pěkného, impozantního domu. Po
chodníku zamířila k místu opodál, kde nějakým zázra-
kem našla pár volných metrů, aby zaparkovala vůz. Zastavila
se a odemkla dvířka. Na zadním sedadle zaznamenala
nějaký pohyb. Jakmile se usadila za volantem,
zdolala Lucy lehce skokem opěradlo sedadla a přistála
jí na klíně. Postavila se na zadní, huňatým ocasem mávala
radostně sem tam a rychle a láskyplně přejela Lauře
obličej dlouhým růžovým jazykem.
„Ach, ty můj chudáčku, musela ses tu skoro uvařit!“
Pootevřela okénko, ale i přesto bylo uvnitř ve voze jako
v peci. Nadzdvihla se a stáhla střechu – a hned se
všechno zdálo o trochu lepší. Chladný vzduch províval
vozem a zezadu ji do hlavy hřálo sluníčko.
Lucy chvilku spokojeně funěla, aby tím vyjádřila psí
nespokojenost, ale zároveň odpuštění a náklonnost. Veškerá
její láska náležela Lauře. Nehledě na to byla Lucy
zdvořilé stvořeníčko s okouzlujícím chováním. Když se
Alec vracel večer z práce domů, udělala z jeho vítání doslova
obřad. Alec vykládal, že sňatek s Laurou byl nakonec
dobrá partie. Jako by šlo o nějakou aukci: získal totiž
nejen novou manželku, ale k tomu i psa.
Laura se Lucy svěřovala ve chvílích, kdy zoufale prahla
po důvěrníkovi, kterému by sdělila záležitosti, jež by stěží
mohla bez obav prozradit někomu jinému. Dokonce ani
Alecovi ne! Zejména tomu ne, neboť ony tajné myšlenky
se týkaly obvykle jeho. Někdy tak přemýšlela o známých
vdaných ženách vůbec. Skrývají i ony před manžely své
tajné myšlenky? Tak například Marjorie Ansteyová, která
byla za George provdána šestnáct let a spolehlivě řídila
bezchybný chod jeho života počínaje čistými ponožkami
a obstaráním letenek konče. Nebo Daphne Boulderstoneová,
která odvážně flirtovala s každým mužem, s nímž
se setkala. Na tu co chvíli někdo narazil v diskrétních
podnicích, kam chodila na obědy ve dvou, ovšem s manželem
nějaké jiné ženy. Podílela se Daphne s Tomem o tyto
důvěrnosti a vysmívala se třeba vlastní pošetilosti? Nebo
byl Tom chladný a odtažitý – dokonce o ni nejevil
zájem –, jak se to obvykle jevilo ostatním? Možná mu to
bylo prostě všechno jedno. Třeba bude mít Laura mož-
nost, aby tato manželství pozorovala a dospěla tak k nějakému
závěru. Příští týden se totiž všichni vydají společně
do Skotska, do Glenshandry, na dovolenou spojenou s rybolovem,
kterou plánovali už dlouho. Zhluboka se nadechla,
zmatená vlastní hloupostí.
Jakou mělo cenu tady vysedávat a splétat takovéhle
představy, když nyní ani do Skotska nepojede? Doktorka
Hickleyová si v tomto ohledu nebrala žádné servítky.
„Vyřiďme to co nejrychleji, jak to jen půjde. Neztrácejme
čas. Poležíte si několik dní v nemocnici a potom si
musíte pořádně odpočinout.“
Stalo se to, čeho se Laura nejvíc obávala. Zahnala
myšlenky na Daphne a Marjorie. Alec. Musí se soustředit
na Aleca. Musí jednat rázně a rozhodně a musí si
hlavně připravit plán, jak postupovat. Protože ať se stane
cokoli, Alec musí odjet s ostatními do Glenshandry,
zatímco Laura tu jednoduše zůstane. Věděla, že bude
muset Aleca přemlouvat. A tak bylo třeba přijít na nějaký
přesvědčivý a nezpochybnitelný plán. A to za ni nevymyslí
nikdo. Musí to udělat hned teď.
Ovšem jak seděla celá skleslá za volantem, rozhodně
se necítila na nějaké rázné chování.
Bolela ji hlava, bolela ji záda, bolelo ji celé tělo. Uvědomila
si, že by měla jet domů – do vysokého, úzkého
domu v Islingtonu. Nebylo to nijak daleko, avšak zdálo
se to dost daleko, když jste se cítili unavení a skleslí za
horkého červencového odpoledne. Myslela na to, jak se
vrátí domů, vystoupá vzhůru po schodišti, lehne si na
chladivé lůžko a prospí zbytek odpoledne. Alec věřil, že
si má člověk vyčistit hlavu a ponechat podvědomí, aby
vyřešilo zjevně bezvýchodné těžkosti. Třeba podvědomí
vytáhne z rukávu nějaký trumf a bude se snažit, zatímco
ona bude podřimovat. A až se probudí, tak jí
předloží nějaký skvostný, jednoduchý plán. Zvažovala
tuto představu a pak si opět povzdychla. Měla-li k sobě
být upřímná, tolik si nevěřila.
„Nikdy jsem vás neviděla tak bledou,“ konstatovala
doktorka Hickleyová, což bylo samo o sobě znepokoju-
jící, neboť doktorka Hickleyová se téměř vždy chovala
s profesionální odměřeností. Máloco ji pohnulo k tak
nezaobaleně proneseným poznámkám. „Raději vám
uděláme krevní obraz, abychom měli jistotu.“
Laura sklopila stínítko proti slunci a zkoumavě pozorovala
svou tvář v zrcátku na zadní straně. Po chviličce
vytáhla bez velkého nadšení z kabelky hřeben a pokusila
se provést něco s vlasy. Pak vylovila ještě rtěnku. Ta
však byla příliš světlá, její odstín se rozhodně nehodil
k Lauřině bledé pleti.
Teď si pozorně prohlížela oči. Byly tmavé a vroubily
je dlouhé, husté řasy. Usoudila, že k její tváři jsou až příliš
velké. Připomínaly dva otvory vystřižené do listu papíru.
Přísně čelila vlastnímu upřenému pohledu. Jet domů
a jít spát – tím se nic nevyřeší. Ty to víš, viď? Určitě
existuje někdo, kdo by jí mohl pomoci, nějaký člověk,
s nímž by si promluvila. Doma nebyl nikdo, neboť paní
Abneyová, která bydlela v suterénu, s železnou pravidelností
setrvávala od druhé do čtvrté odpoledne na lůžku.
Vždy se bránila, seč jí síly stačily, aby ji někdo vyrušoval.
I když to bylo něco důležitého – jako třeba kontrola
vodoměru.
Někdo, s kým by si promluvila.
Phyllis.
Skvělé. Až mě propustí z nemocnice, tak bych mohla
zůstat u Phyllis. A budu-li u Phyllis, pak Alec může odjet.
Nedovedla pochopit, že ji něco tak samozřejmého nenapadlo
už dříve. Laura, spokojená sama se sebou, se začala
usmívat. V tu chvíli ji však krátké zatroubení auta
okamžitě vrátilo do skutečnosti. Vedle jejího vozu parkoval
velký, modrý rover. Řidič, muž s brunátnou tváří, dal
Lauře jasně najevo, že by rád věděl, zda odjede z parkoviště,
nebo zda má v úmyslu vysedávat ve voze a po zbytek
dne se tam zkrášlovat a vylepšovat.
Zaskočená Laura sklapla stínítko do původní polohy,
nastartovala, usmála se na netrpělivého pána svůdněji,
než bylo nutné, a poněkud znervózněna vymanévrovala
autem na vozovku. Nakonec se jí dokonce podařilo do
ničeho nevrazit. Zamířila na Euston Road, jela po tříproudé
silnici až k Eversholt Street a pak zabočila na
sever. Začala stoupat do kopce, směrem k Hampsteadu.
Okamžitě se cítila o trošku lépe. Měla nápad a hodlala
ho uskutečnit. Provoz řídl a vůz nabíral větší rychlost.
Sklopenou střechou proudil dovnitř vzduch. Cesta
jí připadala přátelská a známá, neboť když jako mladá
bydlela s Phyllis, jezdívala tudy každý den autobusem
– nejprve do školy a pak na univerzitu. Zastavila na
červenou. Domy lemující obě strany silnice si dobře
vybavovala. Nyní byly sešlé a stíněné stromy. Některé
z nich byly opravené, nově omítnuté, s hlavními dveřmi
natřenými jásavými barvami. Chodníky koupající se
ve slunci byly plné lidí v lehkých šatech, děvčat s obnaženými
pažemi a maminek s napůl nahatými dětmi.
Malé krámky měly vytažené markýzy a zboží bylo vyložené
před nimi na chodníku. Laura viděla umělecky
sestavené pyramidy zeleniny, dále soupravu židlí z borového
dřeva a zelená vědra plná růží a karafiátů. Před
malou hospůdkou stálo dokonce pod pruhovanými slunečníky
pár stolků s bílými kovovými křesílky. Vypadá
to tady jako v Paříži, pomyslela si. Kéž bychom tak
bydleli v Hampsteadu! A potom auto za ní zatroubilo –
a Laura si uvědomila, že naskočila zelená.
Phyllis možná nebude doma.
Ta myšlenka ji napadla teprve ve chvíli, kdy jela po
Hampstead High Street.
Měla by se zastavit někde u telefonní budky. Pokusila
se představit si, co by tak asi Phyllis mohla dělat
za hezkého, slunného odpoledne. Vybavit si to zase
tak těžké nebylo, neboť představ existovala nekonečná
řada. Mohla si jít koupit šaty nebo vybírat starožitnosti,
loudat se po svých oblíbených galeriích, zasedat ve
výboru, který měl za cíl zpřístupnění hudby masám,
anebo shánět peníze na nějaký rozpadající se hampsteadský
zámeček.
Bylo už nicméně pozdě cokoli podniknout, neboť téměř
dojela k Phyllisinu domu. Po chvíli zabočila z hlavní ulice
do zužující se uličky, klikatící se do vršku, která se potom
dál táhla rovně. Naskytl se jí pohled na terasy georgiánských
domů, které stoupaly souměrně s cestou, každá
z vil pouze o krůček výš než ta sousední. Dveře Phyllisina
domu vedly přímo na dlážděnou cestu a vpředu stálo zaparkované
Phyllisino auto, což znamenalo jistou naději.
I když to samozřejmě ještě neznamenalo, že je Phyllis doma.
Vyznávala totiž pěší chůzi a vozem jezdila pouze tehdy,
když se musela vydat „dolů do Londýna“…………………………..
Autor: | Pilcher, Rosamunde |
Překladatel: | Parkánová, Hana |
Název: | Letní hlasy |
Původní název: | Voices in Summer |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-271-0 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 264 |
Vydání: | 2. |
Datum vydání: | 20.2.2010 |