Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Oceány vášně

od
Feehan, Christine
  • Vědma Abigail, třetí ze sedmi sester Drakeových nadaných mimořádnými duševními schopnostmi, která je od útlého mládí milovnicí vodního živlu, si vytvořila silné pouto k delfínům, s nimiž dokáže komunikovat. Při koupání v moři se však stane svědkyní brutální vraždy a její snaha o pomoc jedné z obětí z ní udělá další cíl vrahů. Napoprvé sice unikne, ale stále zůstává ve smrtelném nebezpečí. Proto přijme pomoc svého bývalého přítele Aleksadra, který kdysi zlomil její srdce, nyní agenta Interpolu pátrajícího po vrazích svého kolegy.

  • Kapitola 1

    Slunce zapadalo a oblohu nad hladinou křížem krážem

    protkávaly šmouhy ohnivých barev. Oranžová,

    růžová a rudá proměnily oceán ve výbuch hořících

    plamenů. Šest metrů pod mořskou hladinou Adéla

    Drakeová náhle znehybněla, očarovaná neuvěřitelnou

    nádherou žhnoucího světla, proudícího do vody

    jako roztavená láva.

    Delfíni, plavající kolem ní v dlouhých líných kruzích,

    působili najednou úplně jinak, když se proplétali

    mezi chvějivými oranžovými stuhami paprsků probleskujících

    vodou a vrhali stíny kolem sebe. Najednou si

    naléhavě uvědomila blížící se noc i nebezpečí, které se

    může snadno skrývat v temném šeru jen pár metrů od

    ní. Měla mít víc rozumu a nechodit se potápět sama.

    Byla to jedna z největších hloupostí, co kdy provedla.

    Jenže den byl překrásný, a když zpozorovala divoké

    delfíny a věděla, že k ní přijdou, nedokázala odolat.

    Adéliným domovem byl Mořský ráj na severním

    pobřeží Kalifornie. Byla jednou ze sedmi sester, kte-

    ré se narodily sedmé dceři z magické rodiny Drakeových,

    a každá z nich byla nadána zvláštní mocí.

    V Mořském ráji je všechny dobře znali, chránili je

    a vážili si jich, a tak to bylo jediné místo, kde se

    mohly uvolnit a být samy sebou. Kromě Adély. Pro

    ni bylo jediným takovým místem moře, jen tam dokázala

    nalézt opravdový klid.

    Severní kalifornské pobřeží je také domovem několika

    druhů delfínů, a Adéla téměř všechny znala.

    Ne však jen podle vzhledu, ale rovněž podle jejich

    specifického hvízdání. Toto hvízdání je pro každého

    jedince typické, a mnozí vědci jsou přesvědčeni, že

    je delfíni mezi sebou používají jako jméno. Delfíní

    hejno, které ji nyní obklopovalo, mělo dokonce

    zvláštní druh hvízdnutí pro Adélu. Když stála na terase

    jejich rodinného domu, slyšela, jak ji volají. Celé

    měsíce byla pryč, pracovala na oceánologických

    výzkumech ve světě, ale když se teď vrátila, delfíni ji

    okamžitě opět přivítali jako pokaždé.

    Před pár lety pracovala na doktorátu právě s tímhle

    hejnem delfínů. Každého z nich přesně popsala, zaznamenala

    každý kontakt, i pouhé zahlédnutí, a zvlášť

    se zaměřila na jejich způsob dorozumívání. Nesmírně

    ji zaujal jejich jazyk a toužila naučit se jim rozumět.

    Dva ze samců se snažila naučit některé prvky ze znakové

    řeči. Pokaždé, když během roku přijela domů,

    znovu je navštívila, aby se pouto mezi nimi nepřetrhlo.

    A tak ani dnes nemohla odolat volání „svých“ delfínů

    a odjela na lodi za nimi, přestože ji žádná ze sester

    nemohla doprovodit.

    Federální zákon ve Spojených státech k potápění

    s divokými delfíny požaduje zvláštní povolení a Adéla

    měla to štěstí, že se jí ho pro svůj výzkum u kalifornského

    pobřeží povedlo získat už podruhé za se-

    bou. Dbala však na to, aby kolem sebe nedělala velký

    rozruch, neboť si nepřála k delfínům přitahovat více

    pozornosti, než bylo nutné. Ne že by bylo nějak

    zvlášť snadné je objevit – tito úžasní mořští savci dokáží

    snadno zdolat za den vzdálenost větší než padesát

    mil.

    Její hejno, stejně jako mnohá ostatní, ji často samo

    vyhledalo a používalo k tomu vždy stejný druh hvízdání.

    Fakt, že ji poznávali a dali jí dokonce vlastní

    „jméno“, bylo krajně neobvyklé. Adélu proto velice

    potěšilo, když ji po tak dlouhé nepřítomnosti poznali

    a zjistili, že je zpátky doma.

    Převalila se a plavala bok po boku s Kiwim, dospělým

    velkým delfínem, jež si během času vytvořil

    zvláštní pouto s Boscoem, dalším samcem. Obvykle

    pluli vedle sebe v dokonalé synchronizaci, a jejich

    pohyby tak připomínaly úchvatné představení jakéhosi

    podmořského baletu. Boscoeovo tělo se vlnilo

    v perfektní souhře s Kiwim těsně vedle Adélina,

    a všichni tři společně kroužili v dlouhém volném oblouku,

    zatímco ostatní delfíni pluli v kruhu kolem

    nich, jako by pečlivě nacvičili složitou choreografii.

    Tanec s delfíny byl úchvatný. Adéla jej pokaždé

    nadšeně pozorovala, fotografovala a natáčela, ale

    tentokrát se mu pouze radostně oddávala. Všechno

    vybavení, jež s sebou vždycky brala, teď leželo téměř

    zapomenuto v lodi skoro celých čtyřicet minut, co si

    vychutnávala jejich podivuhodné taneční představení.

    Narudlé paprsky zapadajícího slunce proměnily

    jejich těla v tekuté zlato, ale jak začal padat soumrak

    a vzduch nad mořem potemněl, začalo být čím dál

    obtížnější v tanci pokračovat.

    Ačkoliv se Adéle chtělo ještě zůstat, zvolna zamířila

    vzhůru k hladině a zaujala polohu, aby se mohla

    vynořit. Delfíni plavali kolem ní v úzkých těsných

    kruzích. Jejich pružná svalnatá těla prozrazovala neobyčejnou

    sílu. Bylo úžasné pozorovat, jak dokáží

    rozrážet vodu a potápět se tak hluboko, třebaže přitom

    spotřebovávali tak málo kyslíku. Adéle to nepřestávalo

    připadat fascinující.

    Vynořila se nad vodu a posunula si potápěčskou

    masku navrch hlavy. Položila se na záda a chvíli se

    jen tak vznášela na hladině, aby se podívala na obrovský

    zářivý kotouč nad obzorem. Přes hladinu se

    nesl do dálky její tichý šťastný smích. Houpala se na

    vlnách a nechávala si jimi omývat tvář. Pak ponořila

    nohy a chvíli šlapala vodu, aby se pokochala jejich

    stříbřitými čepičkami, které svit vycházejícího úplňku

    proměnil v zářivé diamanty.

    Vedle ní se vynořil jeden z delfínů skákavých a několikrát

    ji obloukem obeplul. Přitom se pokaždé zastavil,

    pohyboval hlavou ze strany na stranu a vydával

    přitom sled typických zvuků – kvíkaní a klapání.

    Adéla zvolna zamířila ke svému člunu a přitom zdravila

    delfíny krátkými, švitořivými hvizdy, jež vždycky

    užívala k rozloučení.

    Za pár minut na to už byla u člunu. Nejprve opatrně

    uložila kameru a magnetofon, pak do ní vlezla

    a znovu se podívala na hodinky. Otřásla se, sestry už

    si o ni jistě budou dělat starosti a ona si bude muset

    vyslechnout přednášku, kterou si ovšem zaslouží.

    Delfíni vystrkovali hlavy z vody, usmívali se na ni

    a jejich černé kulaté oči jiskřily inteligencí.

    „Teď budu mít kvůli vám dvěma pěknou kupu nepříjemností,“

    oslovila oba samce.

    Kiwi i Boscoe zakývali hlavami a naprosto shodnými

    pohyby se ponořili. V jednu chvíli zmizeli pod hladinou,

    ale hned nato se znovu vynořili na opačné stra-

    ně člunu a vzrušeně na ni hvízdali a kvíkali. Adéla se

    snažila zatvářit rozhodně: „Ne! Už je tma – tedy byla

    by tma, kdyby měsíc nesvítil tak jasně. Vy dva mi určitě

    přejete, aby mi Sára zase jednou pořádně vynadala!

    Ta když začne, všichni ostatní se jenom krčí!“

    Uvelebila se do polštářovaného sedadla a začala si

    spěšně dělat poznámky ze svých pozorování, dokud

    je měla čerstvě v hlavě. Všechno si nahrávala, aby se

    pak ke svým záznamům znovu vrátila, ale vždycky si

    dělala první poznámky o detailech z pozorování a zápisků

    o tom, zda se v oblasti objevili noví delfíni, zatímco

    řídila člun ke břehu. Pro její práci bylo důležité

    získat vzorky DNA, aby je mohla dát testovat na

    přítomnost pesticidů a dalších lidmi uměle vytvořených

    látek, jež by mohly ovlivnit organismus zvířat.

    Význam měly i pro prokázání přenosných chorob

    a samozřejmě i příbuzenských vazeb mezi delfíny.

    Boscoe znovu zahvízdal nezaměnitelným způsobem,

    jenž jí vždycky vyloudil úsměv na tváři. Adéla

    se vyklonila přes okraj člunu. „Díky, kluci. Ale stejně

    mě už nepřesvědčíte, abych ještě riskovala, že mi Sára

    vynadá. Uvidíme se zase zítra, jestli se nerozhodnete

    změnit vody!“

    Zatímco si dělala poznámky, nedbala na čas, takže

    teď už byla opravdu tma a domů to měla ještě pěkně

    daleko. Zhluboka si povzdechla. Bylo jasné, že tentokrát

    jí to určitě neprojde. Sára, nejstarší ze sester

    Drakeových, už na ni určitě čeká a s rukama založenýma

    v bok nervózně poklepává nohou. Nad tou

    přesnou představou se Adéla musela usmát.

    Měsíční záře se třpytila nad mořem a vytvářela na

    hladině tajuplné ostrůvky tekutého stříbra. Bílé hřebínky

    vln běžely do dálky, kam až dohlédla a jejich

    hra dál zvyšovala půvab okolní scenérie. Nastavila

    tvář lehkému vánku, nahodila motor a za okamžik už

    plnou rychlostí mířila k malému přístavu, kde se

    svým člunem vždycky kotvila. Za delfíny musela vyjet

    několik mil na moře, a tak teď byla vděčná za měsíční

    světlo, díky němuž dobře viděla k pobřeží. Člun

    nabral rychlost a Boscoe s Kiwim se pustili s ní o závod.

    S lehkostí proráželi vodu a ještě přitom hravě

    vyskakovali nad hladinu.

    „Vy se ale vytahujete, co?“ zavolala na ně se smíchem.

    Jejich akrobatické kousky ji nesmírně těšily,

    a navíc věděla, že ji bezpečně provedou úžinami před

    vstupem do přístavu.

    Náhle však oba delfíni bez varování vepluli přímo

    před příď člunu. Zkřížili jí dráhu tak blízko, že musela

    okamžitě ubrat plyn, aby jim neublížila. Měla o ně

    strach a jejich chování ji šokovalo. Delfíni však opakovali

    svůj manévr znovu a znovu, takže nakonec neměla

    jinou možnost, než úplně vypnout motor. Zastavila

    přímo u vjezdu do přístavu, molo už měla na

    dohled.

    „Kiwi! Boscoe! Co to tu vyvádíte? Vždyť se zraníte!“

    zvolala na ně se srdcem bušícím až v krku. Delfíni

    často kroužili a skákali kolem lodi, ale ještě nikdy

    se k ní nepříblížili tak těsně. Oba velcí samci teď byli

    vynoření na hladině, stáli těsně vedle sebe na ocasech

    a ze všech sil švitořili. Nemohla dělat nic jiného

    než člun zastavit, aby jim nezpůsobila zranění.

    Tady v ústí přístavu byly vlny o hodně vyšší a loďka

    se na nich houpala a zmítala sem a tam. V okamžiku,

    kdy motor zmlknul, se Kiwi s Boscoem přiblížili

    těsně k jejímu boku, kývali hlavami a naléhavě otvírali

    tlamu, až jim z nich stříkala voda, jako by jí chtěli

    něco sdělit. Vedle nich okamžitě vykouklo několik

    dalších delfínů, vystrkujících hlavy z vody a ostražitě ……………..

  • Autor: Feehan, Christine
    Překladatel: Selementová, Zuzana
    Název: Oceány vášně
    Původní název: Oceans of Fire
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-355-7
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 464
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 3.11.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.