Žánry
Autoři
Série
V zákulisí světů
od Loutkáři již dlouho usměrňují běh světa. Nyní však přichází tajný agent Sigmund Ausfaller, aby chránil pozemské zájmy proti konspiracím namířeným proti Zemi. Je paranoik, což je nejlepší kvalifikací. A nachází i sobě rovného - Nessuse organizujícího zrádce a protivníky Země v zájmu loutkářů, nejstarší civilizace, která vyvinula brilantní technologie. Sigmund odjakživa věděl, že jednou špatně skončí, a teď nabývá jeho osud tvaru. Nikdy by si nedovedl představit, kam až jej vyšetřování zavede, nebo že jeho osud splyne s osudem celého světa.
ONI
POZEMSKÉ DATUM: 2637
1
Sigmund Ausfaller se probral. Ležel natažený na studené
podlaze a třásl se. V hlavě mu hučelo. Zápěstí a kotníky
měl omotané páskou a připevněné k plastocelovým
řetězům.
Odjakživa věděl, že špatně skončí. Netušil jen kdy,
kde, jak, proč a kdo to udělá.
Mlžný opar se začínal zvedat.
Jak jsem se sem dostal, ať už jsem kdekoliv? pomyslel
si. Jakoby z velké dálky pozoroval sám sebe, jak pátrá
v paměti. Proč je to tak těžké? lámal si hlavu.
Vybavila se mu pěší zóna v nákupním areálu, davy
lidí v šatech hrajících všemi barvami a s vlasy a kůží
veškerých myslitelných kombinací a vzorů. Nad hlavou
oblaka, roztroušená po jasně modré obloze. Paprsky
slunce na tváři. Práce pro jednou odložená na jindy.
Spokojenost.
Štěstí je zapřísáhlým nepřítelem bdělosti. Jak jsem
mohl být tak neopatrný? divil se.
Přiměl se otevřít oči. Byl v téměř nezařízené místnosti
se stěnami, podlahou i stropem z odolného plastu.
Z jedné stěny vycházelo světlo. Můžu být kdekoliv,
uvažoval – když vtom ho to praštilo do očí.
Místnost nebyla úplně pravoúhlá. Zářící stěna byla
mírně zaoblená.
Do stěn, podlahy i stropu byla zapuštěná držadla.
Sigmund propadl panice: Jsem v kosmické lodi! Není
gravitace o chlup vyšší než normálně? Nebo nižší? Nepoznám
to, usoudil nakonec.
Když se posadil, plastocelové řetězy tlumeně zachrastily.
Viděl dost starých filmů, takže čekal, že zařinčí. I ve
chvíli, kdy se s ním místnost zatočila a všechno kolem
se propadlo do tmy, našel sílu připadat si podvedeně.
Chladný plast tlačil Sigmunda do tváře. Štěrbinou mezi
víčky spatřil tutéž spartánskou místnost. Celu.
Tentokrát si všiml, že jeden článek řetězu je přichycený
k držadlu na podlaze.
Omdlel jsem zděšením? Kde to jsem?
Přinutil se dýchat pomalu a zhluboka, dokud další
záchvat paniky nepřešel. Strach mi jedině ochromuje
mysl, říkal si. Ještě jeden hluboký nádech a výdech, nádech
a výdech.
Strachem jsem ještě nikdy neomdlel, snažil se Sigmund
logicky uvažovat. Ani tuhle mdlobu určitě nezpůsobila
panika. Ztratil jsem sice vědomí, jakmile jsem
zjistil, že bych mohl být na palubě kosmické lodi, ale
v tu samou chvíli jsem se i posadil, přemítal dál. Vzpomínám
si, že mi vlastní myšlenky připadaly nějaké mlhavé.
Teď už jsou jasnější.
Uspali mě! došlo mu. Byl jsem omámený, stěží při vědomí,
a posadil jsem se moc rychle. To proto jsem omdlel.
Vzepřel se, tentokrát opatrněji, do sedu. Hlava mu
třeštila. Věcně bolest zkoumal. Slabší než posledně,
usoudil. Účinek omamných látek asi vyprchává.
V koutku duše se za svoje záchvaty paniky styděl.
Většina pozemšťanů má kosmofobii mnohem silnější
než já, tak co má být? bránil se v duchu. Ano, narodil
jsem se na Zemi, ale moji rodiče procestovali celý Známý
vesmír. Z nějakého důvodu si libovali v cizích vůních,
neznámých nočních oblohách a nezvyklé gravitaci.
Dvakrát jsem letěl na Měsíc, jen tak z principu. Musel
jsem to vědět: Dokážu Zemi opustit, pokud to bude
nutné? Při druhé cestě jsem si ověřil, že první úspěch
nebyl jen náhoda.
Sigmund se pozorně zaposlouchal. Tiché bzučení
větráku. Vzdálené hlasy, nesrozumitelné. Tlukot vlastního
srdce. Chybělo tlumené hučení motoru, jímž rezonovaly
lodě, kterými kdysi letěl. Gravitace, pokud mohl
soudit, byla normální.
Všímat si faktů, rozpoznávat pravidelnosti, vyvozovat
závěry… to dokázal, ale zpomaleně, jako by jeho
myšlenky plavaly v nějakém sirupu. V krvi měl stále
zbytky omamných látek. Vší silou se soustředil.
Pokud je tohle loď, je stále na Zemi, usoudil. Oni mě
chtějí vystrašit. Něco po mně chtějí. Dokud to nedostanou,
zůstanu pravděpodobně naživu.
Oni.
Kam až Sigmundova paměť sahala, vždycky existovali
nějací oni, kteří mu dělali starosti.
Už když se ta myšlenka vynořila Sigmundovi v hlavě,
uvědomil si, že „vždycky“ není tak úplně přesné…
Ze začátku byli oni celkem jasní: kzinové.
Třetí lidsko-kzinská válka vypukla roku 2490, ve
stejném roce, kdy se Sigmund narodil. Nebylo mu ani
pět, když se dozvěděl, co je to kzin – něco jako vzpřímená
zrzavá kočka, vyšší a robustnější než člověk,
s holým, jakoby krysím ocasem. Tou dobou už byli tito
mimozemšťané poraženi. Jako válečné reparace přenechal
kzinský Patriarchát lidem dva osídlené světy. Kzinové
napadli lidské planety za Sigmundova života ještě
třikrát. I tyto války prohráli.
Jednou z planet, které po třetí válce změnily majitele,
byl Fafnir. Sigmundovi rodiče byli zapálení cestovatelé,
kteří kosmofobií netrpěli ani v nejmenším. V roce 2500
nechali Sigmunda na starost tetě a vydali se na Fafnir za
dobrodružstvím.
A také ho nalezli.
Toho roku se na Fafniru mezi lidmi a kzinskými starousedlíky
rozhořelo násilí. Sigmundovi rodiče zahynuli
ve střetu, který to ani nedotáhl na číslovku v oficiálním
výčtu lidsko-kzinských válek. Šlo o pouhý „pohraniční
konflikt“.
Bylo všeobecně známo, že kzinové svou kořist jedí.
Takže oni dlouho označovalo kziny. Sigmund ty kočkokrysy
nenáviděl a ostatní to chápali. Za to, že ho opustili,
nenáviděl i svoje rodiče. Psychologové tetu uklidňovali,
že je to normální. Za to, že mámě s tátou dovolila,
aby ho u ní nechali, nenáviděl i tetu, přestože mu připomínala
mámu – nebo možná právě proto.
Ve stejném roce, kdy zmizeli jeho rodiče, vstoupili
do Lidského vesmíru loutkáři. Druh, který by se od kzinů
lišil více, si snad ani nešlo představit. Loutkáři vypadali
jako dvouhlaví, třínozí, bezkřídlí pštrosi. Hlavy na
jejich zakřivených krcích Sigmundovi připomínaly hlavy
loutek. Mozek, jak mu teta Susan vysvětlovala, měli
ukrytý mezi statnými rameny, pod huňatou hřívou.
Takže oni se začalo vztahovat i na další mimozemšťany,
na tyto neškodně vyhlížející nováčky, protože Sigmund
nevěřil na náhody. A pak začalo oni označovat
všechny mimozemšťany – protože když se to tak vezme,
jak by jim mohl vůbec někdo věřit?
To už ho teta Susan vzala k psychologovi. Sigmund
si pamatoval její zděšený výraz po prvním sezení. Poté
co s psychologem hovořila o samotě. Pamatoval si, jak
pak celou noc v ložnici proplakala.
Trpěl nemocí, nebo nemocemi, které nedokázal správně
napsat, natož pochopit: paranoidní poruchou osobnosti.
Monotematickými bludy s misidentifikačním syndromem.
Dobrou zprávou údajně bylo, že jsou léčitelné.
Nevěděl, jestli tomu věří.
Věřil ovšem druhé informaci, jíž doktor Swenson tetu
Susan chlácholil – že paranoia je postižení těch nejchytřejších
Sigmund to celé pochopil až časem. Trauma může
způsobit stres, který může způsobit biochemickou nerovnováhu
a ta může způsobit psychické onemocnění.
Den a noc v autoošetřovně biochemickou nerovnováhu
v jeho mozku napravily. Ale prosté chemické vylepšení
nestačilo: Vědomí, že po vás jde celý svět, je samo o sobě
stresující. Tři měsíce terapie u doktora Swensona se
snažily odstranit paranoidní chování, které už měl Sigmund
zafixované.
Doktor Swenson měl pravdu: Sigmund byl velmi
chytrý. Dost chytrý na to, aby zjistil, co chce terapeut
slyšet. Dost chytrý na to, aby poznal, které myšlenky si
má nechat pro sebe.
Sigmund se chvěl. Znovu se ze sebe pokusil setřást účinky
drog. Prožívat zase staré hrůzy nemá žádný smysl,
připomínal si. Zvlášť ne teď. Musím se soustředit.
Začni od nich. Kzinové to nejsou: Místnost je moc
malá. Ti by se tady zbláznili.
Oni po mně něco chtějí. To, jak se zachovám, je asi
jediný způsob kontroly nad touhle situací, který mám.
Kteří oni to jsou? přemítal horečnatě.
Ostatní v něm možná viděli jen finančního analytika
středního věku a středně vysokého postavení. Byrokrata
z Organizace spojených národů. Misantropa, vždy
v černém, na planetě, kde všichni ostatní nosili zářivé
barvy.
Sigmund ale viděl daleko víc. Před všemi těmi lety to
doktor Swenson odhadl mnohem lépe, než sám tušil.
Sigmund byl víc než chytrý. Byl geniální – nestavěl to
ovšem na odiv.
Kteří oni to jsou? uvažoval. Pravděpodobně někdo,
koho zrovna vyšetřuju, výběr je tedy omezený. Zkorumpovaní
celní úředníci z Quitského kosmoportu? Systémový
administrátor datového centra OSN, který si přivydělává
zajišťováním nových identit? ……………………………
Autor: | Niven, Larry - Lerner, Edward M. |
Překladatel: | Mazancová, Milada |
Název: | V zákulisí světů |
Původní název: | Juggler of Worlds |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-310-6 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 464 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 10.11.2010 |