Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Nebojácná nevěsta
(Série - Černá kobra - 3)

od
Laurens, Stephanie
  • Třetí díl cyklu dobrodružných historických románů Černá kobra představí příběh dalšího ze čtveřice neohrožených hrdinů, kteří nasazují své síly, schopnosti i život do služeb spravedlnosti. Statečný major Logan Monteith musí čelit nejen bojovníkům kultu Černé kobry, ale i nástrahám přírody. Překoná ztrátu paměti, která ho postihne po ztroskotání lodi, a splní svou misi – dopraví do Anglie důležitý dokument? Po setkání se svou statečnou a nezkrotnou zachránkyní navíc brzy ztratí hlavu a v sázce se ocitne i jeho srdce! Důmyslný plán na chycení krutého a nevyzpytatelného zločince je v plném proudu a smyčka se pomalu zatahuje. Dopadnout zákeřného nepřítele je však tím těžší, že dosud nikdo nezná jeho pravou totožnost.

  • První kapitola

    10. prosince 1822

    Jedna hodina ráno

     

    Paluba Heloise Leger, kanál La Manche

    Ani peklo neumí řádit tak zuřivě jako zkázonosné

    bouře, které v zimě často sužují kanál La

    Manche. Za divokého běsnění vichřice kolem lodi

    uskočil major Logan Monteith před čepelí, jíž se rozmáchl

    zabiják kultu Černé kobry. Šavlí odrazil úder

    druhého vraha a pomocí dýky, kterou svíral v levé

    pěsti, zastavil neodbytný nůž prvního útočníka. Měl

    nepříjemný pocit, že velmi brzy odhalí tajemství posmrtného

    života.

    Vichr skučel, vlny dorážely. Voda se v syčivém přívalu

    valila po palubě.

    Noc byla temnější než záhrobí, provazy deště se

    valily jako oslepující závoj. Logan se o krok stáhl

    a vytřel si vodu z očí.

    Zabijáci jako jeden vyrazili a tlačili ho pozpátku na

    příď. Čepele se srážely, ocel řinčela, jiskry létaly jako

    zářivé krůpěje do okolní temnoty. Vtom se paluba naklonila

    – všichni tři bojovníci se zoufale snažili udržet

    rovnováhu.

    Jejich loď, portugalské obchodní plavidlo, mířící do

    Portsmouthu, se řítila do záhuby. Logan se přidal k její

    posádce před pěti dny, když dorazil do Lisabonu a zjistil,

    že se město hemží kultisty. Loď, týraná bičujícími

    vlnami a zmítaná rozbouřeným mořem, se zahoupala

    a stočila se, a když se paluba vyrovnala, nedokázala se

    už udržet po větru. Logan netušil, jestli se zlomila

    ploutev kormidla, nebo zda kapitán opustil můstek.

    Neměl čas mžourat skrz deštěm nasáklou tmu.

    Instinkt i zkušenost mu velely nespouštět z očí muže

    proti sobě. Původně tam byl i třetí, ale s tím Logan

    zúčtoval při prvním náporu. Tělo už zmizelo, spolkly

    ho nenasytné vlny.

    Logan se rozmáchl šavlí a zaútočil, ale okamžitě

    musel blokovat ránu a bránit se, ustoupit o další krok

    k zužující se přídi. To ho ještě víc omezilo v pohybu,

    připravilo o možnosti. Ale vlastně na tom ani nezáleželo;

    čelil dvěma zabijákům v prudkém ledovém lijáku,

    do rukou, svírajících dýku a šavli, ho chytala křeč,

    boty s koženou podrážkou mu ujížděly a klouzaly

    – protivníci byli bosí, i v tom měli výhodu –, do žádného

    pořádného útoku se pustit nemohl.

    Nepřežije to.

    Uvědomil si to, zatímco pokryl a odrazil další divoký

    výpad. Hned ale nastoupila vrozená tvrdohlavost.

    Víc než deset let byl důstojníkem kavalerie, bojoval

    ve válkách po půlce světa, nejednou prošel pravým

    peklem a přežil.

    Už mnohokrát čelil zabijákům a žije dál.

    Zázraky se dějí.

    To si opakoval, zatímco se zaťatými zuby natočil šavli

    a zablokoval ránu, která mu mířila na hlavu – a nohy

    pod ním uklouzly, svezl se pozadu na zábradlí.

    Dřevěné pouzdro, které měl upevněno na zádech,

    ho udeřilo do páteře.

    Koutkem oka zahlédl, jak se v tmavém obličeji zaleskly

    bílé zuby. Druhý zabiják se krutě ušklíbl, bleskurychle

    se otočil a sekl. Logan sykl, čepel mu projela

    po levém boku, prořízla kabát a košili, zaťala se do

    masa až na kost a stočila se přes břicho, aby ho vykuchala.

    Instinktivně se přitiskl k zábradlí; čepel se zařízla,

    ale ne hluboko.

    Ne že by ho to zachránilo.

    Zablesklo se, temnou oblohu prořízla rozeklaná,

    klikatá čára oslnivě bílého světla. Logan v tom krátkém

    okamžiku zahlédl oba zabijáky, jak se s fanatickým

    leskem v tmavých očích, s triumfálním výrazem

    ve tvářích chystají skočit a skoncovat s ním.

    Krvácel, a ošklivě.

    Viděl smrt, cítil ji – cítil chuť popela, ledové prsty

    mu pronikaly tělem a šmátraly mu po duši.

    Naposledy zalapal po dechu a obrnil se. Vzhledem

    k jeho misi, k tomu, co za posledních několik let dokázal,

    by měl svatý Petr přinejmenším zvážit, že ho

    pustí do nebe.

    Ze rtů mu vyrazila dávno zapomenutá modlitba.

    Zabijáci skočili.

    Prásk!!

    Náraz – náhlý, ostrý, osudný náraz – vrhl jeho i zabijáky

    přes palubu. Pád do rozbouřených hlubin, do

    víru běsnícího moře je rozdělil.

    Jak se tak Logan zmítal v ledové temné vodě, nastoupil

    spásný instinkt. Zklidnil se a vyrazil vzhůru.

    V levé pěsti pořád svíral dýku, šavli pustil, ale měl ji

    za šňůru upevněnou k pasu – cítil, jak ho čepel konejšivě

    plácla po noze.

    Byl dobrý plavec. Zabijáci skoro jistě ne; byl by zázrak,

    kdyby vůbec uměli plavat. Pustil je z hlavy, měl

    na starost důležitější věci. Vyrazil na hladinu a z pl-

    ných plic se nadechl. Zatřepal hlavou a mžoural skrz

    vodu, která mu tížila víčka.

    Bouře vrcholila, moře se vzpínalo. Neviděl za nejbližší

    rostoucí vlnu, vítr vztekle bičoval a útočil, kvílel

    hůř než tisíc sýčků, ohlašujících smrt.

    Když přišla bouřka, plula loď po volném moři uprostřed

    Kanálu, ale Logan netušil, jak daleko je vichřice

    zanesla, neměl představu o směru. Netušil, jestli je země

    blízko, nebo…

    Když padl do vody, krvácel. Jak dlouho vydrží v tom

    kotli ledových vln, jak brzy ho opustí zbytky vyčerpaných

    sil…

    Ruka na něco narazila. Dřevo, prkno. Ne, ještě líp,

    celý kus bednění. Logan ho zoufale popadl, zarputile

    se držel, zatímco se ho hned příští vlna pokusila

    spláchnout. Pak se se zaťatými zuby vytáhl nahoru na

    to provizorní plavidlo.

    Chlad ho ochromoval, ale rána v boku vysílala palčivou

    bolest do celého těla.

    Dlouho jen tak ležel na břiše na prknech a lapal po

    dechu, pak sebral ubývající síly, obrnil se a vlekl se

    kousek po kousku dál, až mohl zaklesnout pravou ruku

    přes roztřepený přední okraj. Nohy mu pořád visely

    do vody, ale tělo měl podepřeno až po kolena; bylo

    to nejlepší, co mohl udělat.

    Vlny se vzpínaly. Jeho nouzové plavidlo sebou házelo,

    ale drželo se na nich.

    Pod řevem bouře bylo slyšet údery vln. S tváří na

    vlhkém dřevě poslouchal, soustředil se a ujistil se, že

    vlny narážejí do něčeho poblíž.

    Loď je vpravo, pomyslel si. Houpala se v té neproniknutelné

    temnotě, rozpadala se a potápěla. Vzhledem

    k tomu, jak prudce z ní i se zabijáky vylétl, musel

    náraz zasáhnout střed trupu. Vybičoval se, sebral

    selhávající sílu, zvedl hlavu, pátral a viděl trosky, ale

    žádná těla – nikoho dalšího, kdo by přežil –, ale tak

    daleko na přídi byl jenom on a ti zabijáci.

    Blesk znovu udeřil a ukázal mu holé stěžně lodi,

    rýsující se na inkoustově temné obloze.

    Současně zaburácel hrom, a sotva utichl, uslyšel

    Logan nějaký zvuk, sání, vír vody. Poznal tu zlou

    předzvěst a zahleděl se na loď.

    Na naklánějící se loď, která se chystala převrhnout.

    Ze tmy se snesl kymácející se stěžeň… neměl ani

    čas zaklít, když na něj žuchl jeho vršek a všechno

    zčernalo…

    „Linnet! Linnet! Pojď sem rychle! Pojď se podívat!“

    Linnet Trevissionová vzhlédla od starých kamenných

    dlaždic stezky, která vedla ze stáje ke kuchyňským

    dveřím. Byla právě na cestě k zeleninové zahrádce.

    Přímo před ní se bezpečně a poklidně tyčil její

    mohutný dům zvaný Mon Coeur, uložený v ochranné

    náruči jilmů a jedlí, ohnutých a pokroucených do bizarních

    tvarů nepřetržitými vichry od moře.

    Po bouři, která řádila půlku noci, však už vítr polevil,

    jen zdrženlivě koketoval a zimní slunce vysílalo

    medovou zář na bledé kameny jejího domu.

    „Linnet! Linnet!

    Usmála se, když se u boku domu objevil Chester,

    jeden z jejích svěřenců – světlovlasý, teprve sedmiletý

    uličník –, a řítil se k zadním dveřím. „Chestere! Tady

    jsem.“

    Chlapec vzhlédl a zabočil na stezku ke stáji.

    „Musíš tam jít!“ Prudce se zarazil, popadl ji za ruku

    a táhl. „Je tam vrak!“ Obličej mu zářil, hlas se třásl

    vzrušením a napětím. Vzhlédl jí do očí. „Jsou tam

    mrtví! A Will říká, že jeden muž žije! Musíš tam!“

    Linnet přešel úsměv. „Ano, jistě.“ Podkasala si

    sukně, zalitovala, že si dnes nevzala kalhoty, a rychle

    se vydala k zadním dveřím. V duchu si probírala nezbytné

    úkoly, které prováděla už tolikrát.

    V jihozápadním cípu ostrova Guernsey patřila setkání

    se ztroskotanými plavidly nevyhnutelně k životu.

    Chester klusal vedle ní, svíral jí ruku až moc napjatě,

    chápala to, jeho táta se koneckonců před třemi lety

    ztratil na moři. Když se blížili kuchyňským dveřím,

    otevřely se a objevila se v nich Muriel, Linnetina teta.

    „Slyšela jsem dobře? Vrak?“

    Linnet přikývla. „Will poslal Chestera, mají nejmíň

    jednoho živého. Já jdu přímo tam – seženeš Edgara

    a ostatní? Řekni jim, aby přinesli stará vrátka a balík

    obvazů a dlah.“

    „Ano, jistě. Ale kam?“ …………………………………..

  • Autor: Laurens, Stephanie
    Překladatel: Chodilová, Dana
    Série: Černá kobra
    Pořadí v sérii: 3.
    Název: Nebojácná nevěsta
    Původní název: The Brazen Bride
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-488-2
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 440
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 30.11.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.