Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Milenka pout zbavená
(Série - Bratrstvo černé dýky - 9)

od
Ward, J. R.
  • Payne, Vishousovo dvojče, je ze stejně temného válečnického těsta jako její bratr. Protože je od přírody bojovnice a navíc rebelka, co se týče tradiční role Vyvolených žen, není pro ni na Druhé straně místo... a nenajde se pro ni role ani na válečné frontě. Když utrpí zranění, po kterém ochrne, je povolán lidský chirurg, doktor Manuel Manello, aby ji léčil, jak to dokáže jen on – a zanedlouho je vtažen do jejího nebezpečného, tajného světa. Ačkoliv nikdy dřív nevěřil na tvory, kteří bloudí nocí – jako upíři – shledá, že je víc než ochoten dát se svést výraznou ženou, která ho poznamená na těle i na duši. Zatímco ti dva nalézají mnohem víc než jen erotické souznění, dojde ke srážce lidského světa s upířím… a navíc Payne dožene několik set let starý čin, který znamená pro její lásku i život smrtelné ohrožení.

  • Devátý díl

    románového cyklu

    BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY

     

    Prolog

    1761, STARÁ ZEMĚ

     

    Xcor byl svědkem násilné smrti svého otce pouhých pět

    let po své proměně.

    Došlo k tomu přímo před jeho očima, a přesto, i když

    vraždu pozoroval zblízka, nedokázal pochopit, co se

    vlastně událo.

    Ta noc začala jako každá jiná, tma padla na lesní

    krajinu i jeskyni, mraky zakrývaly před měsíčním svitem

    jeho i ty, kteří jeli koňmo spolu s ním. Jeho skupina

    čítala šest vojáků: Throea, Zyphera, tři bratrance a jeho.

    A pak tu byl jeho otec.

    Bloodletter.

    Původem z Bratrstva černé dýky.

    Toho večera je vyvedlo ven to, co je volalo do služby

    po každém západu slunce: hledali bezduché, ty Omegovy

    zbraně bez duše, které uznal za vhodné k zabíjení

    upíří rasy. A nalézali je. Často.

    Jenže těch sedm nepatřilo k Bratrstvu.

    Na rozdíl od té velebené, tajnůstkářské skupiny válečníků

    byli v téhle bandě gaunerů vedených Bloodletterem

    všeho všudy jen vojáci: žádné obřady. Žádné

    uctívání ze strany upírů. Žádné pověsti a chvalozpěvy.

    Jejich původ byl sice aristokratický, ale rodiny se jich

    zřekly, protože se narodili s nějakou vadou nebo byli

    počati mimo posvátný svazek.

    Nikdy nebudou víc než nahraditelné maso v širší válce

    o přežití.

    I když to všechno byla pravda, přesto byli elitními vojáky,

    nejdivočejšími, nejsilnějšími, těmi, kteří se v prů-

    běhu času osvědčili nejtvrdšímu veliteli rasy: Xcorovu

    otci. Vybral je osobně a moudře, byli smrtonosní v boji

    s nepřítelem a bez skrupulí, pokud šlo o upíří společnost.

    Netrpěli pochybnostmi, ani když došlo na zabíjení:

    bylo jim jedno, zda je kořistí zabiják, člověk, zvíře,

    nebo vlkodlak. Krev tekla ze všech stejně.

    Byli vázáni jedním jediným slibem věrnosti: jejich

    pánem byl Xcorův otec a nikdo jiný. Kam šel on, tam

    šli i oni, a bylo to. O mnoho jednodušší než složitá pravidla

    Bratrstva i kdyby Xcor připadal v úvahu z hlediska

    svého původu, neměl zájem stát se bratrem.

    Nestál o slávu, protože nesahala ani po kotníky sladkému

    uvolnění vraždy. Lépe přenechat takové zbytečné

    tradice a marné rituály těm, kteří se odmítají ohánět

    něčím jiným než černou dýkou.

    On používal všechny zbraně, které se naskytly.

    A jeho otec byl stejný.

    Dusot kopyt se zpomalil a pak utichl, když válečníci

    vyšli z hustého lesa a ocitli se v háji dubů a keřů. Vítr

    přinášel kouř z komínů, ale bylo tu i další potvrzení toho,

    že se konečně ocitli u městečka, kam měli namířeno:

    vysoko nad nimi, na ostrém útesu, trůnil opevněný

    hrad jako orlí hnízdo, základy zaklesnuté do skály jako

    pařáty.

    Lidé. Válčící mezi sebou.

    Jaká nuda.

    A přesto ta stavba budila respekt. Jestli se Xcor

    někdy usadí, možná zmasakruje tamní dynastii a tuto

    pevnost ovládne. Je daleko efektivnější loupit než

    stavět.

    „Do vesnice,“ zavelel otec. „Vzhůru za zábavou.“

    Povídalo se, že jsou tam bezduší, bledé šelmy se prý

    mísí a spojují s vesničany, kteří si vymýtili kousky země

    a zbudovali kamenné domy ve stínu hradu. To bylo typické

    pro náborovou strategii Společnosti: infiltrovat

    městečko, postupně se zmocnit mužů, pomordovat nebo

    rozprodat ženy a děti, vybavit se zbraněmi a koňmi

    a v rozšířeném počtu postupovat dál.

    Xcor byl v tomto ohledu s nepřítelem zajedno: když

    dobojoval, vždycky bral z dobytého majetku, co se dalo,

    než zamířil do další bitvy. Noc za nocí tak Bloodletter

    a jeho vojáci postupovali zemí, které lidé říkali

    Anglie, a když dosáhli cípu území Skotů, otočili se

    a spěchali zpátky dolů, na jih, na jih, na jih, dokud je

    podpatek italské boty nepřiměl znovu se obrátit. A pak

    všechny ty míle prošli nanovo. A zas. A znova.

    „Zásoby si necháme tady,“ oznámil Xcor a ukázal ke

    kmeni tlustého stromu, který ležel spadlý přes potok.

    Zatímco přesouvali své skrovné zásoby, nebylo slyšet

    nic než vrzání kůže a občasné zafrkání hřebců. Když

    bylo všechno uloženo v zátiší padlého dubu, znovu

    nasedli a shromáždili své čistokrevné koně což byly

    kromě zbraní jediné cenné věci, které vlastnili. Xcor

    nespatřoval žádný užitek v předmětech, skýtajících

    pohodlí či krásu to byla všeho všudy jen zátěž, která

    táhla ke dnu. Silný kůň a dobře vyvážená dýka? Předměty

    nevýslovné ceny.

    Když těch sedm vjíždělo do vesnice, nikdo z nich se

    nenamáhal tlumit dusot kopyt svých ořů. Nevydávali

    však žádný válečný pokřik. To by bylo plýtvání energií,

    neboť nepřátele nebylo třeba valně vyzývat, aby jim vyšli

    vstříc a uvítali je.

    Namísto uvítání vykouklo pár lidí ze dveří a pak se

    všichni rychle zamkli ve svých příbytcích. Xcor si jich

    nevšímal. Místo toho přejížděl pohledem nízké kamenné

    domky a náves a opevněné řemeslnické dílny, pátral

    po dvojnožci, který byl bledý jako duch a páchl jako

    mrtvola obalená v melase.

    Otec k němu přijel a zlovolně se usmál. „Potom si

    možná užijeme plodů zdejších zahrad.“

    „Možná,“ odpověděl Xcor polohlasem a jeho hřebec

    pohodil hlavou. Příliš ho nezajímalo spát se ženami

    ani nutit muže k povolnosti, ale jeho otci nebylo radno

    odporovat v jeho rozmarech, ani když šlo o zábavu.

    Pomocí signálů, dávaných rukama, nasměroval Xcor

    tři členy tlupy doleva, kde se nacházela malá stavba

    s křížem na vrcholku špičaté střechy. Sám se s ostatními

    dal napravo. Otec si bude dělat, co se mu zlíbí. Jako vždy.

    Přimět hřebce, aby šli krokem, byl úkol náročný i pro

    ty nejmohutnější paže, ale on byl na to zvyklý a držel se

    v sedle pevně. S chmurnou umanutostí pronikaly jeho

    oči stíny, vrhané světlem měsíce, hledaly, pátraly…

    Skupina zabijáků, která vystoupila ze závětří kovárny,

    měla zbraní habaděj.

    „Pět,“ zavrčel Zypher. „Požehnána budiž tato noc.“

    „Tři,“ přerušil ho Xcor. „Dva jsou ještě lidé ačkoliv

    zabít tu dvojici… to bude také rozkoš.“

    „Kterého si bereš, můj pane?“ zeptal se jeho bratr

    ve zbrani s úctou, kterou si Xcor musel vysloužit, neplynula

    mu z nějakého dědičného práva.

    „Ty lidi,“ řekl Xcor, posunul se v sedle dopředu

    a připravoval se na okamžik, kdy popustí hřebci otěže.

    „Jestli jsou kolem nějací bezduší, vyláká je to z děr.“

    Nasadil zvířeti ostruhy, pevně se držel v sedle

    a usmál se tomu, jak bezduší stojí na místě, ozbrojení

    a v drátěných košilích. Ti dva lidé po jejich boku však

    nezůstali tak pevně stát. Ačkoliv byla dvojice podobně

    vybavena k boji, otočila se a dala se na útěk při prvním

    zablýsknutí tesáků, vyplašená jako pár tažných koní od

    pluhu, když uslyší výstřel z děla.

    Právě proto prudce odbočil doprava, sotva ujel tryskem

    pár kroků. Za podkovářovým domkem přitáhl otěže

    a seskočil ze sedla. Jeho hřebec byl divoch, ale poslušný,

    když došlo na sesedání, a bude čekat…

    Ze zadních dveří vyrazila lidská žena, bílá noční košile

    jako zářivá šmouha ve tmě, jak vrávoravě hledala

    v bahně pevnou půdu pod nohama. V okamžiku, kdy ho

    uviděla, ztuhla hrůzou.

    Logická reakce: byl dvakrát větší než ona, ne-li třikrát,

    a nebyl oblečený ke spánku jako ona, nýbrž do

    války. Když zvedla ruku k hrdlu, zavětřil a zachytil její

    pach. Hmm, možná na tom, co říkal otec o potěše ze

    zahrádky, něco bylo…

    Jak ho to napadlo, vydal tlumené zavrčení, které ji

    obrátilo na panický úprk, a při pohledu na to, jak prchá,

    v něm ožil predátor. Krvežíznivé zakručení v útrobách

    mu připomnělo, že už je to kolik týdnů, co se naposled

    krmil od příslušnice vlastního druhu, a ačkoliv

    tato děvečka je pouhým člověkem, pro tuto noc bohatě

    postačí.

    Naneštěstí teď nebyl na takové rozptylování čas

    ačkoliv otec by ji potom dozajista chytil. Jestliže Xcor

    potřebuje trochu krve ke krátkodobé spotřebě, opatří si

    ji od téhle ženy nebo od nějaké jiné.

    Obrátil se zády k prchající ženě, zapřel nohy do země

    a vytasil svou oblíbenou zbraň: ačkoliv dýky měly

    své výhody, on volil raději kosu s dlouhou rukojetí, vytvarovanou

    podle pouzdra, které měl připevněné na zádech.

    Uměl se tou tíhou skvěle ohánět a s úsměvem teď

    natáčel čepel ve větru a čekal, až se v jeho síti ocitne ta

    dvojice ryb, které dozajista připlavou…

    Aha, ano, je velmi příjemné mít pravdu.

    Hned poté, co se z hlavní ulice zablesklo a zazněl

    praskavý zvuk, vyběhli oba lidé s křikem zpoza kovárny,

    jako by je pronásledovali lupiči.

    Jenže to pochopili špatně, že ano. Jejich lupič čekal

    tady.

    Xcor neřval, nenadával jim, ba ani nezavrčel. Dal

    se s kosou do běhu, zbraň rovnoměrně vyváženou

    v obou rukou, zatímco jeho mocná stehna překonávala

    vzdálenost k cíli. Jeden pohled na něj stačil, aby lidé

    smykem zabrzdili; mácháním paží udržovali rovnováhu,

    jako když kachny s plácáním křídel přistávají

    na vodě.

    Čas se zpomalil, když na ně zaútočil: jeho oblíbená

    zbraň opsala veliký kruh a oba je trefila v oblasti

    krku.

    Hlavy se od těl oddělily jediným čistým máchnutím,

    překvapené tváře se zableskly a zmizely, odkulily se,

    krev vytryskla a kapky dopadly Xcorovi na hruď. Bezhlavé

    trupy padaly na zem se zvláštním, vláčným půvabem,

    až neživě přistály ve změti údů.

    Teď vykřikl.

    Xcor se otočil, rozkročil se koženými holínkami v blátě,

    mohutně se nadechl a zařval, přičemž máchal kosou

    před sebou, karmínem zbarvená ocel hladověla po dalších

    soustech. I když mu za kořist padli pouzí lidé,

    vzrušení ze zabíjení bylo lepší než orgasmus ten pocit,

    že vzal život a nechal za sebou mrtvoly, mu proudil

    tělem jako medovina.

    Hvízdl mezi zuby, aby přivolal hřebce, který se k němu

    na ten povel hned přihnal. Jedním skokem byl

    v sedle, kosu v pravé ruce, zatímco levá ovládala otěže.

    Prudce pobídl koně ostruhami do cvalu, řítil se úzkou,

    prašnou uličkou a vrazil přímo doprostřed bitvy.

    Jeho druzi už bojovali naplno, meče řinčely a nocí se

    linuly výkřiky, jak sok nalézal soka. A přesně jak Xcor

    předtím předpověděl, přihnalo se půl tuctu dalších bezduchých

    na hřebcích z dobrého chovu, rozzuření lvi

    bránící své teritorium.

    Xcor se vrhl na přicházející skupinu nepřátel, zahákl

    otěže za hrušku sedla a romáchl se kosou, zatímco jeho

    hřebec se hnal po ostatních koních s vyceněnými zuby.

    Černá krev tryskala a části těl létaly vzduchem, jak tesal

    do svých protivníků, on a jeho kůň pracovali při

    útoku jako jedno tělo.

    Když zasáhl svou ocelí dalšího zabijáka a přeťal ho

    vejpůl v oblasti hrudi, pochopil, že k tomuhle byl zrozen,

    že to je nejvyšší a nejlepší způsob využití jeho pozemského

    života. Je zabiják, ne obránce…………………………………….

  • Autor: Ward, J. R.
    Překladatel: Pacnerová, Jana
    Série: Bratrstvo černé dýky
    Pořadí v sérii: 9.
    Název: Milenka pout zbavená
    Původní název: Lover Unleashed
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-474-5
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 560
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 2.11.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.