PROLOG

New Jersey,

2004

TATI,“ JECCA SE ZADÍVALA na svého otce, Joea Laytona,

„chtěla bych odjet za Kim do Virginie. Jenom

na dva týdny, po tu dobu to beze mě v obchodě

zvládneš sám.“ Věděla, že mluví jako malá, ukňouraná

holčička, a ne jako dospělá, devatenáctiletá žena, ale

tak to bylo s otcem vždycky.

„Jecco, strávila jsi s kamarádkou celý rok na koleji.

Bydlela jsi s ní i s tou druhou dívkou. Jak se vlastně

jmenuje?“

„Sophie.“

„Správně. Nechápu, proč si nemůžeš pro svého

starého tatínka vyšetřit pár týdnů.“

Rodičovská vina! pomyslela si Jecca a sevřela ruce

do pěstí. Otec byl v tomhle nejlepší. Vyšperkoval

ji do špičkového, uměleckého díla.

Nad skutečností, že celé léto pracovala v rodinném

železářství, se zřejmě vůbec nezamýšlel. Už teď

byla doma celé dva měsíce a otec jí nedal ani jediný

den volno – a očekával, že jeho dcera mu bude v obchodě

neustále při ruce. Vytrhla mu trn z paty, když

zaměstnanci jeden za druhým odcházeli na dovolenou.

Jecca netušila, že se bude muset postarat o stovky

domácích kutilů, a s otcem si „popovídala“ jen

v okamžiku, kdy se jí zeptal, zda už dorazil nový

směrovač.

Jecca oceňovala, co pro ni otec všechno udělal,

a chtěla být s ním, ale zároveň toužila po chvilce oddechu.

Kéž by tak mohla dělat jen to, co sama chce!

Obléknout se do plavek a lehnout si někde k bazénu.

Flirtovat s nějakými chlapci. Promluvit si s Kim o…

no prostě o životě. Snít o své budoucnosti. Studovala

uměleckou školu a chtěla se stát malířkou. Kim jí

vyprávěla, že je u ní doma ve Virginii krásná příroda,

a Jecca toužila vše zachytit na papír. Plán byl dokonalý

– až na to, že otec nebude souhlasit. Nechtěla

ho rozzlobit tím, že by se mu otevřeně vzepřela, takže

ho mohla jenom prosit, aby souhlasil.

Zatímco sledovala, jak rovná krabice se šroubováky,

přemýšlela o posledním e-mailu od Kim.

„Měla by ses podívat na vrcholek Florida Pointu,“

napsala Kim. „Když vylezeš až nahoru, rozevře se

před tebou výhled na dva zdejší okresy. Pár kluků,

včetně mého idiotského bratříčka, se vždycky svlékne

a skáče do jezírka pod sebou. Je to pěkně vysoko

a dost nebezpečné, ale stejně to dělají. I přes nahaté

kluky je to nádherné místo a myslím, že bys získala

spoustu námětů k malování.“

Jecca už otci vysvětlila tak trpělivě, jak svedla, velice

dospělým a rozvážným tónem, že musí před začátkem

nového roku namalovat pár obrazů.

Otec zdvořile vyslechl každé slovo, které pronesla,

a pak se jí zeptal, jestli už objednala hřebíky za

deset pencí.

Jecca ztratila veškerou svou nově nalezenou dospělost.

„To není fér!“ zvolala. „Joeymu jsi dal volno

na celé léto. Proč teda já nemůžu odjet alespoň na

dva týdny?“

Joe Layton se zatvářil uraženě. „Tvůj bratr má teď

ženu a snaží se mi obstarat vnoučátka.“

Jecca zalapala po dechu. „Dal jsi Joeymu volno na

celé léto, aby mohl dovádět se Sheilou v posteli?“

„Dávej si pozor na pusu, mladá dámo,“ okřikl ji

a přešel do části s menšími přístroji.

Jecca věděla, že se musí uklidnit. Jestli ho rozzlobí,

nijak si nepomůže. „Tati, prosím,“ žadonila svým

nejmilejším holčičím hláskem.

„Chceš se tam setkat s nějakým chlapcem, že ano?“

Jecca se ovládla, aby neobrátila oči v sloup. Staral

se někdy o něco jiného? „Ne, tati, žádný kluk v tom

není. Kim má staršího bratra, ale už věky chodí s tou

samou přítelkyní.“ Zhluboka se nadechla a přiměla

se soustředit na svůj cíl. Otec velice dobře poznal,

když jeho jediná dcera lhala. Zato Joey mu dokázal

nakukat skoro cokoliv. „Byl jsem venku s klukama,“

tvrdíval, zatímco otec přikyvoval. Jecca později bratrovi

říkávala: „Až příště necháš v autě další použitý

prezervativ, najdeš ho na svém polštáři.“ Věděla, že

„s klukama“ nikde nebyl.

„Tati,“ zaprosila Jecca znovu. „Prostě bych ráda

strávila dva týdny se svojí kamarádkou a malovala.

Chtěla bych se do školy vrátit s plnou parádou, jako

kdybych nedřela celé léto v obchodě. Nejraději bych

ukázala Sophii a možná i učitelům pár akvarelů, které

jsem nakreslila. Nic víc. Přísahám na –“

Při pohledu, kterým se na ni otec zadíval, zavřela

pusu. Na matčinu smrt přísahat nemohla.

„Prosím,“ zažadonila znovu.

„No tak dobrá,“ svolil otec. „Kdy chceš odjet?“

Jecca raději neodpověděla, nebo by musela prohlásit,

že okamžitě. Místo toho objala otcovo podsadité,

silné tělo a sklonila se, aby ho políbila na tvář.

Byl pyšný, že dcera je skoro o tři centimetry vyšší

než jeho sto šedesát osm centimetrů vysoká postava.

Rád říkával, že svou výšku zdědila z matčiny strany,

protože byli všichni vysocí a štíhlí.

Jeho starší dítě, syn Joey, byl jasný Layton. Měřil

sto šedesát pět a byl skoro tak široký jako vysoký, tě-

lo samý sval díky tvrdé práci v železářství téměř od

dvanácti let. Jecca mu říkávala „buldok“.

Druhý den brzo ráno už seděla v letadle. Nechtěla,

aby se objevil nějaký zákazník s tvrzením, že všechno

jeho nářadí bylo ukradeno nebo se ztratilo nebo

rozbilo a že okamžitě potřebuje nové. Otec by pak

očekával, že zůstane a pomůže mu objednávku vyřídit.

S klidem by vyslal svou dceru v dodávce, aby

dovezla nějakému kutilovi zásoby hřebíků, střešní

krytiny a dalšího vybavení.

Když Jecca vystoupila v Richmondu z letadla,

očekávala, že hned uvidí Kim, nebyla však nikde

v dohledu. Místo toho na ni čekal Kimin otec. Jecca

se s ním setkala jenom jednou, ale velice dobře si ho

pamatovala. Byl starší než její otec, dokonce o několik

let, ale stále pohledný.

„Stalo se něco?“ zeptala se Jecca.

„Ano i ne,“ přiznal pan Aldredge. „Museli jsme

Kim odvézt včera v noci do nemocnice, protože ji

chytlo slepé střevo.“

„Je v pořádku?“

„Ano, ale pár dnů si poleží. Omlouvám se, že jsme

ti nezavolali, abys cestu na pár dní odložila.“

„Trvalo mi dva měsíce, než jsem otce přemluvila,

aby mě propustil z obchodu. Kdybych se tam zdržela,

nikdy by mě odjet nenechal.“

„My otcové umíme působit problémy,“ pousmál se.

„Nemyslela jsem to –“

„To je v pořádku, Jecco. Úplně ti rozumím. Proč si

myslíš, že za tebou Kim nikdy nepřijela? Nedokázal

jsem snést představu, že bych o ni třeba jenom na

chvilku přišel.“

Usmála se na něho. Kim vždycky tvrdila, že otec

je zlatíčko. „Je to ten nejhodnější člověk na světě.

A moje matka…“ Sophie s Kim věděly, že vyjít

s matkami je složité, ale Jecca se domnívala, že její

otec by tvrdohlavostí strčil do kapsy všechny ostatní

rodiče.

Nasedli do auta pana Aldredge a vydali se na dlouhou

cestu do Edileanu. „Kim bude chvíli mimo, ale

můžu tě představit pár lidem. Synovi přátelé jsou ti

k dispozici, jestli budeš chtít, a pak je tu sestřenka

Sara a –“

„Nic se neděje. Můžu si malovat,“ přerušila ho

Jecca. „Přivezla jsem si s sebou dostatek malířských

potřeb, aby mi vydržely celé měsíce. Kim mi vyprávěla

o Florida Pointu…“ Pan Aldredge zamručel, jako

by Jecca pronesla něco neuvěřitelně neslušného.

„Řekla jsem něco špatně?“

„Ne, ehm, chci říct, no, měla bys to místo raději nazývat

jeho skutečným jménem, tedy Stirling Point.“

„Ach. Ale proč…?“ Nebyla si jistá, ale zdálo se jí,

že se pan Aldredge začervenal.

„Na to se radši zeptej Kim,“ zamumlal.

„Fajn,“ přikývla. Oba pak chvíli mlčeli.

„Asi bych ti měl povědět něco o svém synovi Reedeovi.

Právě se rozešel s přítelkyní.“ Pan Aldredge si

povzdechl. „Je to poprvé, co má zlomené srdce. Řekl

jsem mu, že to není naposledy, ale nijak mu to nepomohlo.

Ten ubohý chlapec je tak sklíčený, že se obávám,

aby nenechal studia medicíny.“

„To zní opravdu vážně. Myslela jsem, že se budou

co nevidět brát.“

„My si to mysleli také. S Laurou Chawnleyovou

spolu chodili už od dětství.“

„Není to –?“ Jecca si pomyslela, že bude lepší,

když si svůj názor nechá pro sebe.

„Na překážku?“ zeptal se pan Aldredge. „Asi ano,

ale Reede je stejně tvrdohlavý jako jeho matka.“

„A Kim,“ dodala Jecca.

„Ach, ano. Když se moje děti pro něco rozhodnou,

nic je od toho neodradí.“

„Zdá se, že Laura Reedea změnila.“

„Jo,“ povzdechl si pan Aldredge. „Proměnila celý

jeho život. Po škole se sem chtěl vrátit a založit si

vlastní praxi, ale teď… Netuším, co má v plánu.“

Jecca viděla Reedea Aldredge jenom jednou, když

se Kim stěhovala na kolej, ale vzpomínala si, že už

tehdy to byl kus chlapa. Pokaždé, když se o něm Kim

v posledním roce zmínila, Jecca pozorně naslouchala.

„Pohádali se?“ zeptala se a chtěla dodat: Je tedy volný?

„Ne tak úplně. Laura prostě pustila mého syna

k vodě. Oznámila mu, že je po všem, že potkala někoho

jiného.“

„Ubohý Reede. Doufám, že neutekla s někým z vašeho

městečka, aby se na ně nemusel dívat.“

Pan Aldredge odtrhl pohled od silnice a zadíval se

na ni. „Tak ohleduplná nebyla. Zapletla se s novým

farářem edileanského baptistického kostela. Jestli

půjde syn ještě někdy do kostela – což tvrdí, že už

nikdy neudělá –, bude muset poslouchat muže, který

mu ukradl jeho dívku.“

„Je mi ho tak strašně líto,“ prohlásila Jecca, ale

v hloubi duše byla radostí bez sebe. Pohledný muž

se zlomeným srdcem a potřeboval utěšit. Léto vypadalo

každou vteřinou zajímavěji.

Když dorazili do Edileanu, Jecca se příhodně rozplývala

nad tím, jak úžasně městečko vyhlíží. Historické

budovy byly opravené a všechny fasády působily

sladěným dojmem. V Edileanu nebylo dovoleno

žádné sklo nebo konstrukce z oceli!

Jako umělkyně to Jecca oceňovala, ale celý život

se snažila dostat z malého městečka v New Jersey,

kde vyrůstala. Právě teď obdivovala jenom velkoměsta,

zvlášť New York.

Pokud šlo o Reedea, stane se z něho lékař, takže

bude moci pracovat kdekoliv – a jeho spojení s Edileanem

teď bylo pošramocené. Jecca si představila,

jak oba žijí v Paříži. On je slavným kardiologem

a ona umělkyní obdivovanou celou Francií. Do Edileanu

budou často jezdit na návštěvu Kim.

Když dorazili k domu Aldredgeových, Jecca už se

usmívala. „Kdy můžu jít za Kim na návštěvu?“

„Kdykoliv. Moje žena už je v nemocnici a já za ní

pojedu, jakmile vyložíme tvá zavazadla. Můžeš jet

se mnou, jestli chceš.“

„Moc ráda.“

Odvezl je tedy deset mil do nemocnice ve Williamsburgu,

a když Jecca uviděla Kim sedící na posteli

se skicářem v rukách, rozesmála se. „Měla by

ses šetřit. A odpočívat.“

Kimini rodiče zdvořile odešli z pokoje.

Jakmile osaměly, Jecca prohlásila: „Sdělila jsem

tvému otci, že chci jít malovat na Florida Point, a on

málem omdlel.“

„No to snad ne!“

„Ano!“ potvrdila Jecca. „Tak to vyklop.“

„Prosila jsem tě, abys to jméno před nikým z Edileanu

nevyslovovala.“

„Neprosila,“ namítla Jecca.

„No dobrá, tak možná ne.“ Zadívala se na dveře

a pak ztlumila hlas. „Místní se tam chodí muchlovat

– už po staletí.“

„Po staletí?“ zeptala se Jecca nevěřícně.

„Rozhodně od první světové války a ta skončila v –“

„V roce devatenáct set osmnáct,“ dodala Jecca

rychle. „A tu velkou válku mi ani nepřipomínej. Tehdy

bylo založeno Laytonovo železářství, a jestli ještě

jednou uslyším, že my Laytonové musíme udržovat

tradici… Fajn, tak co je s tou válkou?“

„Někdo tomu místu začal říkat Francouzská líbačka.

To je hodně starý slangový výraz pro prezervativy,

které se tam hojně používaly. Postupně se název

zkrátil na F. L., a protože je to označení Floridy…“

„Chápu,“ přikývla Jecca. „Takže přede všemi, kterým

je nad třicet, musím mluvit o Stirling Pointu.“

„Dobrý nápad.“

„Tak mi ukaž, co kreslíš,“ vyzvala Kim Jecca

a zvedla kamarádčin skicář. Kim milovala klenoty

a zbožňovala přírodní formy. Byla to jedna z věcí,

které měly všechny tři mladé ženy společné, když se

na škole seznámily. Ať už to byly cennosti, obrazy,

nebo sochy, rády reprodukovaly vše, co viděly kolem

sebe.

„Je to super,“ prohlásila Jecca, když si prohlédla

větvím podobné obrazce. Vznášely se, jako by objímaly

dámský krk. „Vyrobíš nějaké nové šperky?“

„Nemůžu si je dovolit. Mám sotva na nějaké

stříbro.“

„Můžu říct taťkovi, aby ti poslal pár ocelových

kuliček.“

Kim se rozesmála. „Radši mi pověz, co jsi taťkovi

řekla, aby tě sem pustil. A vyprávěj mi ještě o sobě

a o těch chlapech s nářadím kolem pasu.“

„Ráda, ale nejdřív chci slyšet všechno o Lauře

a Reedeovi a o tom zlosynovi kazateli.“

Kim zasténala. „Ať se stane cokoliv, nezmiňuj se

o tom před Reedem. A nevtipkuj!“

Jecca se přestala usmívat. „To je tak špatné, hm?“

„Horší, než si dovedeš představit. Reede byl do té

coury opravdu zamilovaný a –“

„To sis o ní myslela vždycky?“

Kim se znovu zadívala ke dveřím. „Vlastně ještě

něco horšího. Myslela jsem si, že je úplně obyčejná

a nezajímavá.“

Kim s Jeccou byly vděčné, že se narodily s uměleckým

nadáním. Nikdy by však nevyslovily nahlas,

že občas cítily pohrdání k lidem, kteří nic netvořili.

„Jak obyčejná?“ zeptala se Jecca.

„Nemastná neslaná. Nic, co kdy udělala, nebylo

nijak výjimečné. To, jak se oblékala, o čem se bavila,

co vařila, všechno bylo bez chuti, takové mdlé.

Nikdy jsem nechápala, co na ní Reede viděl.“

„Je hezká?“

„Ano, ale ne tak, aby se za ní muži ohlíželi.“

„Možná proto ho nechala. Možná ji Reede děsil,“

uvažovala Jecca. „Viděla jsem ho jenom jednou, ale

jestli si dobře vzpomínám, nebyl na něj špatný pohled.

A musí být chytrý, jinak by nestudoval medicínu.“

Kim se na svou kamarádku přísně zadívala. „Přijela

jsi sem za mnou, nebo za mým nově osamoceným

bratrem?“

„Ještě před hodinou jsem ani netušila, že je k mání!

Ale když to teď vím, nejsem z toho právě zničená.“

Kim chtěla něco říct, ale zahlédla, jak matka vchází

do pokoje. „Máš moje požehnání,“ zašeptala a stiskla

ruku Jeccy…