Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Měsíc za úsvitu

od
Deveraux, Jude
  • Mezi Jeccou Laytonovou a doktorem Tristanem Aldredgem to neuvěřitelně jiskří už od prvního setkání. Jecca přijímá nabídku své kamarádky Kim a opouští nemilosrdný svět newyorského umění, aby strávila léto malováním v krásném, malebném městečku Edileanu. Tris – nejpohlednější a nejobětavější lékař v celém okolí – už Kiminu bývalou spolužačku z univerzity dlouho obdivuje, ačkoliv se dosud setkali jen jednou. Nyní je Jecca tímto silným, citlivým mužem naprosto unešená. Blížící se podzim však oznamuje Jeccin návrat do „skutečného života“ a velkoměsta a milenci se musí rozhodnout: Dokáže jejich láska přežít takovou vzdálenost? A kdo z nich obětuje život, který si vytvořili, aby mohli být spolu?

     

  • PROLOG

     

    New Jersey,

    2004

     

    TATI,“ JECCA SE ZADÍVALA na svého otce, Joea Laytona,

    „chtěla bych odjet za Kim do Virginie. Jenom

    na dva týdny, po tu dobu to beze mě v obchodě

    zvládneš sám.“ Věděla, že mluví jako malá, ukňouraná

    holčička, a ne jako dospělá, devatenáctiletá žena, ale

    tak to bylo s otcem vždycky.

    „Jecco, strávila jsi s kamarádkou celý rok na koleji.

    Bydlela jsi s ní i s tou druhou dívkou. Jak se vlastně

    jmenuje?“

    „Sophie.“

    „Správně. Nechápu, proč si nemůžeš pro svého

    starého tatínka vyšetřit pár týdnů.“

    Rodičovská vina! pomyslela si Jecca a sevřela ruce

    do pěstí. Otec byl v tomhle nejlepší. Vyšperkoval

    ji do špičkového, uměleckého díla.

    Nad skutečností, že celé léto pracovala v rodinném

    železářství, se zřejmě vůbec nezamýšlel. Už teď

    byla doma celé dva měsíce a otec jí nedal ani jediný

    den volno – a očekával, že jeho dcera mu bude v obchodě

    neustále při ruce. Vytrhla mu trn z paty, když

    zaměstnanci jeden za druhým odcházeli na dovolenou.

    Jecca netušila, že se bude muset postarat o stovky

    domácích kutilů, a s otcem si „popovídala“ jen

    v okamžiku, kdy se jí zeptal, zda už dorazil nový

    směrovač.

    Jecca oceňovala, co pro ni otec všechno udělal,

    a chtěla být s ním, ale zároveň toužila po chvilce oddechu.

    Kéž by tak mohla dělat jen to, co sama chce!

    Obléknout se do plavek a lehnout si někde k bazénu.

    Flirtovat s nějakými chlapci. Promluvit si s Kim o…

    no prostě o životě. Snít o své budoucnosti. Studovala

    uměleckou školu a chtěla se stát malířkou. Kim jí

    vyprávěla, že je u ní doma ve Virginii krásná příroda,

    a Jecca toužila vše zachytit na papír. Plán byl dokonalý

    – až na to, že otec nebude souhlasit. Nechtěla

    ho rozzlobit tím, že by se mu otevřeně vzepřela, takže

    ho mohla jenom prosit, aby souhlasil.

    Zatímco sledovala, jak rovná krabice se šroubováky,

    přemýšlela o posledním e-mailu od Kim.

    „Měla by ses podívat na vrcholek Florida Pointu,“

    napsala Kim. „Když vylezeš až nahoru, rozevře se

    před tebou výhled na dva zdejší okresy. Pár kluků,

    včetně mého idiotského bratříčka, se vždycky svlékne

    a skáče do jezírka pod sebou. Je to pěkně vysoko

    a dost nebezpečné, ale stejně to dělají. I přes nahaté

    kluky je to nádherné místo a myslím, že bys získala

    spoustu námětů k malování.“

    Jecca už otci vysvětlila tak trpělivě, jak svedla, velice

    dospělým a rozvážným tónem, že musí před začátkem

    nového roku namalovat pár obrazů.

    Otec zdvořile vyslechl každé slovo, které pronesla,

    a pak se jí zeptal, jestli už objednala hřebíky za

    deset pencí.

    Jecca ztratila veškerou svou nově nalezenou dospělost.

    „To není fér!“ zvolala. „Joeymu jsi dal volno

    na celé léto. Proč teda já nemůžu odjet alespoň na

    dva týdny?“

    Joe Layton se zatvářil uraženě. „Tvůj bratr má teď

    ženu a snaží se mi obstarat vnoučátka.“

    Jecca zalapala po dechu. „Dal jsi Joeymu volno na

    celé léto, aby mohl dovádět se Sheilou v posteli?“

    „Dávej si pozor na pusu, mladá dámo,“ okřikl ji

    a přešel do části s menšími přístroji.

    Jecca věděla, že se musí uklidnit. Jestli ho rozzlobí,

    nijak si nepomůže. „Tati, prosím,“ žadonila svým

    nejmilejším holčičím hláskem.

    „Chceš se tam setkat s nějakým chlapcem, že ano?“

    Jecca se ovládla, aby neobrátila oči v sloup. Staral

    se někdy o něco jiného? „Ne, tati, žádný kluk v tom

    není. Kim má staršího bratra, ale už věky chodí s tou

    samou přítelkyní.“ Zhluboka se nadechla a přiměla

    se soustředit na svůj cíl. Otec velice dobře poznal,

    když jeho jediná dcera lhala. Zato Joey mu dokázal

    nakukat skoro cokoliv. „Byl jsem venku s klukama,“

    tvrdíval, zatímco otec přikyvoval. Jecca později bratrovi

    říkávala: „Až příště necháš v autě další použitý

    prezervativ, najdeš ho na svém polštáři.“ Věděla, že

    „s klukama“ nikde nebyl.

    „Tati,“ zaprosila Jecca znovu. „Prostě bych ráda

    strávila dva týdny se svojí kamarádkou a malovala.

    Chtěla bych se do školy vrátit s plnou parádou, jako

    kdybych nedřela celé léto v obchodě. Nejraději bych

    ukázala Sophii a možná i učitelům pár akvarelů, které

    jsem nakreslila. Nic víc. Přísahám na –“

    Při pohledu, kterým se na ni otec zadíval, zavřela

    pusu. Na matčinu smrt přísahat nemohla.

    „Prosím,“ zažadonila znovu.

    „No tak dobrá,“ svolil otec. „Kdy chceš odjet?“

    Jecca raději neodpověděla, nebo by musela prohlásit,

    že okamžitě. Místo toho objala otcovo podsadité,

    silné tělo a sklonila se, aby ho políbila na tvář.

    Byl pyšný, že dcera je skoro o tři centimetry vyšší

    než jeho sto šedesát osm centimetrů vysoká postava.

    Rád říkával, že svou výšku zdědila z matčiny strany,

    protože byli všichni vysocí a štíhlí.

    Jeho starší dítě, syn Joey, byl jasný Layton. Měřil

    sto šedesát pět a byl skoro tak široký jako vysoký, tě-

    lo samý sval díky tvrdé práci v železářství téměř od

    dvanácti let. Jecca mu říkávala „buldok“.

    Druhý den brzo ráno už seděla v letadle. Nechtěla,

    aby se objevil nějaký zákazník s tvrzením, že všechno

    jeho nářadí bylo ukradeno nebo se ztratilo nebo

    rozbilo a že okamžitě potřebuje nové. Otec by pak

    očekával, že zůstane a pomůže mu objednávku vyřídit.

    S klidem by vyslal svou dceru v dodávce, aby

    dovezla nějakému kutilovi zásoby hřebíků, střešní

    krytiny a dalšího vybavení.

    Když Jecca vystoupila v Richmondu z letadla,

    očekávala, že hned uvidí Kim, nebyla však nikde

    v dohledu. Místo toho na ni čekal Kimin otec. Jecca

    se s ním setkala jenom jednou, ale velice dobře si ho

    pamatovala. Byl starší než její otec, dokonce o několik

    let, ale stále pohledný.

    „Stalo se něco?“ zeptala se Jecca.

    „Ano i ne,“ přiznal pan Aldredge. „Museli jsme

    Kim odvézt včera v noci do nemocnice, protože ji

    chytlo slepé střevo.“

    „Je v pořádku?“

    „Ano, ale pár dnů si poleží. Omlouvám se, že jsme

    ti nezavolali, abys cestu na pár dní odložila.“

    „Trvalo mi dva měsíce, než jsem otce přemluvila,

    aby mě propustil z obchodu. Kdybych se tam zdržela,

    nikdy by mě odjet nenechal.“

    „My otcové umíme působit problémy,“ pousmál se.

    „Nemyslela jsem to –“

    „To je v pořádku, Jecco. Úplně ti rozumím. Proč si

    myslíš, že za tebou Kim nikdy nepřijela? Nedokázal

    jsem snést představu, že bych o ni třeba jenom na

    chvilku přišel.“

    Usmála se na něho. Kim vždycky tvrdila, že otec

    je zlatíčko. „Je to ten nejhodnější člověk na světě.

    A moje matka…“ Sophie s Kim věděly, že vyjít

    s matkami je složité, ale Jecca se domnívala, že její

    otec by tvrdohlavostí strčil do kapsy všechny ostatní

    rodiče.

    Nasedli do auta pana Aldredge a vydali se na dlouhou

    cestu do Edileanu. „Kim bude chvíli mimo, ale

    můžu tě představit pár lidem. Synovi přátelé jsou ti

    k dispozici, jestli budeš chtít, a pak je tu sestřenka

    Sara a –“

    „Nic se neděje. Můžu si malovat,“ přerušila ho

    Jecca. „Přivezla jsem si s sebou dostatek malířských

    potřeb, aby mi vydržely celé měsíce. Kim mi vyprávěla

    o Florida Pointu…“ Pan Aldredge zamručel, jako

    by Jecca pronesla něco neuvěřitelně neslušného.

    „Řekla jsem něco špatně?“

    „Ne, ehm, chci říct, no, měla bys to místo raději nazývat

    jeho skutečným jménem, tedy Stirling Point.“

    „Ach. Ale proč…?“ Nebyla si jistá, ale zdálo se jí,

    že se pan Aldredge začervenal.

    „Na to se radši zeptej Kim,“ zamumlal.

    „Fajn,“ přikývla. Oba pak chvíli mlčeli.

    „Asi bych ti měl povědět něco o svém synovi Reedeovi.

    Právě se rozešel s přítelkyní.“ Pan Aldredge si

    povzdechl. „Je to poprvé, co má zlomené srdce. Řekl

    jsem mu, že to není naposledy, ale nijak mu to nepomohlo.

    Ten ubohý chlapec je tak sklíčený, že se obávám,

    aby nenechal studia medicíny.“

    „To zní opravdu vážně. Myslela jsem, že se budou

    co nevidět brát.“

    „My si to mysleli také. S Laurou Chawnleyovou

    spolu chodili už od dětství.“

    „Není to –?“ Jecca si pomyslela, že bude lepší,

    když si svůj názor nechá pro sebe.

    „Na překážku?“ zeptal se pan Aldredge. „Asi ano,

    ale Reede je stejně tvrdohlavý jako jeho matka.“

    „A Kim,“ dodala Jecca.

    „Ach, ano. Když se moje děti pro něco rozhodnou,

    nic je od toho neodradí.“

    „Zdá se, že Laura Reedea změnila.“

    „Jo,“ povzdechl si pan Aldredge. „Proměnila celý

    jeho život. Po škole se sem chtěl vrátit a založit si

    vlastní praxi, ale teď… Netuším, co má v plánu.“

    Jecca viděla Reedea Aldredge jenom jednou, když

    se Kim stěhovala na kolej, ale vzpomínala si, že už

    tehdy to byl kus chlapa. Pokaždé, když se o něm Kim

    v posledním roce zmínila, Jecca pozorně naslouchala.

    „Pohádali se?“ zeptala se a chtěla dodat: Je tedy volný?

    „Ne tak úplně. Laura prostě pustila mého syna

    k vodě. Oznámila mu, že je po všem, že potkala někoho

    jiného.“

    „Ubohý Reede. Doufám, že neutekla s někým z vašeho

    městečka, aby se na ně nemusel dívat.“

    Pan Aldredge odtrhl pohled od silnice a zadíval se

    na ni. „Tak ohleduplná nebyla. Zapletla se s novým

    farářem edileanského baptistického kostela. Jestli

    půjde syn ještě někdy do kostela – což tvrdí, že už

    nikdy neudělá –, bude muset poslouchat muže, který

    mu ukradl jeho dívku.“

    „Je mi ho tak strašně líto,“ prohlásila Jecca, ale

    v hloubi duše byla radostí bez sebe. Pohledný muž

    se zlomeným srdcem a potřeboval utěšit. Léto vypadalo

    každou vteřinou zajímavěji.

    Když dorazili do Edileanu, Jecca se příhodně rozplývala

    nad tím, jak úžasně městečko vyhlíží. Historické

    budovy byly opravené a všechny fasády působily

    sladěným dojmem. V Edileanu nebylo dovoleno

    žádné sklo nebo konstrukce z oceli!

    Jako umělkyně to Jecca oceňovala, ale celý život

    se snažila dostat z malého městečka v New Jersey,

    kde vyrůstala. Právě teď obdivovala jenom velkoměsta,

    zvlášť New York.

    Pokud šlo o Reedea, stane se z něho lékař, takže

    bude moci pracovat kdekoliv – a jeho spojení s Edileanem

    teď bylo pošramocené. Jecca si představila,

    jak oba žijí v Paříži. On je slavným kardiologem

    a ona umělkyní obdivovanou celou Francií. Do Edileanu

    budou často jezdit na návštěvu Kim.

    Když dorazili k domu Aldredgeových, Jecca už se

    usmívala. „Kdy můžu jít za Kim na návštěvu?“

    „Kdykoliv. Moje žena už je v nemocnici a já za ní

    pojedu, jakmile vyložíme tvá zavazadla. Můžeš jet

    se mnou, jestli chceš.“

    „Moc ráda.“

    Odvezl je tedy deset mil do nemocnice ve Williamsburgu,

    a když Jecca uviděla Kim sedící na posteli

    se skicářem v rukách, rozesmála se. „Měla by

    ses šetřit. A odpočívat.“

    Kimini rodiče zdvořile odešli z pokoje.

    Jakmile osaměly, Jecca prohlásila: „Sdělila jsem

    tvému otci, že chci jít malovat na Florida Point, a on

    málem omdlel.“

    „No to snad ne!“

    „Ano!“ potvrdila Jecca. „Tak to vyklop.“

    „Prosila jsem tě, abys to jméno před nikým z Edileanu

    nevyslovovala.“

    „Neprosila,“ namítla Jecca.

    „No dobrá, tak možná ne.“ Zadívala se na dveře

    a pak ztlumila hlas. „Místní se tam chodí muchlovat

    – už po staletí.“

    „Po staletí?“ zeptala se Jecca nevěřícně.

    „Rozhodně od první světové války a ta skončila v –“

    „V roce devatenáct set osmnáct,“ dodala Jecca

    rychle. „A tu velkou válku mi ani nepřipomínej. Tehdy

    bylo založeno Laytonovo železářství, a jestli ještě

    jednou uslyším, že my Laytonové musíme udržovat

    tradici… Fajn, tak co je s tou válkou?“

    „Někdo tomu místu začal říkat Francouzská líbačka.

    To je hodně starý slangový výraz pro prezervativy,

    které se tam hojně používaly. Postupně se název

    zkrátil na F. L., a protože je to označení Floridy…“

    „Chápu,“ přikývla Jecca. „Takže přede všemi, kterým

    je nad třicet, musím mluvit o Stirling Pointu.“

    „Dobrý nápad.“

    „Tak mi ukaž, co kreslíš,“ vyzvala Kim Jecca

    a zvedla kamarádčin skicář. Kim milovala klenoty

    a zbožňovala přírodní formy. Byla to jedna z věcí,

    které měly všechny tři mladé ženy společné, když se

    na škole seznámily. Ať už to byly cennosti, obrazy,

    nebo sochy, rády reprodukovaly vše, co viděly kolem

    sebe.

    „Je to super,“ prohlásila Jecca, když si prohlédla

    větvím podobné obrazce. Vznášely se, jako by objímaly

    dámský krk. „Vyrobíš nějaké nové šperky?“

    „Nemůžu si je dovolit. Mám sotva na nějaké

    stříbro.“

    „Můžu říct taťkovi, aby ti poslal pár ocelových

    kuliček.“

    Kim se rozesmála. „Radši mi pověz, co jsi taťkovi

    řekla, aby tě sem pustil. A vyprávěj mi ještě o sobě

    a o těch chlapech s nářadím kolem pasu.“

    „Ráda, ale nejdřív chci slyšet všechno o Lauře

    a Reedeovi a o tom zlosynovi kazateli.“

    Kim zasténala. „Ať se stane cokoliv, nezmiňuj se

    o tom před Reedem. A nevtipkuj!“

    Jecca se přestala usmívat. „To je tak špatné, hm?“

    „Horší, než si dovedeš představit. Reede byl do té

    coury opravdu zamilovaný a –“

    „To sis o ní myslela vždycky?“

    Kim se znovu zadívala ke dveřím. „Vlastně ještě

    něco horšího. Myslela jsem si, že je úplně obyčejná

    a nezajímavá.“

    Kim s Jeccou byly vděčné, že se narodily s uměleckým

    nadáním. Nikdy by však nevyslovily nahlas,

    že občas cítily pohrdání k lidem, kteří nic netvořili.

    „Jak obyčejná?“ zeptala se Jecca.

    „Nemastná neslaná. Nic, co kdy udělala, nebylo

    nijak výjimečné. To, jak se oblékala, o čem se bavila,

    co vařila, všechno bylo bez chuti, takové mdlé.

    Nikdy jsem nechápala, co na ní Reede viděl.“

    „Je hezká?“

    „Ano, ale ne tak, aby se za ní muži ohlíželi.“

    „Možná proto ho nechala. Možná ji Reede děsil,“

    uvažovala Jecca. „Viděla jsem ho jenom jednou, ale

    jestli si dobře vzpomínám, nebyl na něj špatný pohled.

    A musí být chytrý, jinak by nestudoval medicínu.“

    Kim se na svou kamarádku přísně zadívala. „Přijela

    jsi sem za mnou, nebo za mým nově osamoceným

    bratrem?“

    „Ještě před hodinou jsem ani netušila, že je k mání!

    Ale když to teď vím, nejsem z toho právě zničená.“

    Kim chtěla něco říct, ale zahlédla, jak matka vchází

    do pokoje. „Máš moje požehnání,“ zašeptala a stiskla

    ruku Jeccy…

  • Autor: Deveraux, Jude
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Název: Měsíc za úsvitu
    Původní název: Moonlight in the Morning
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 336
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 22.8.2012
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.