Žánry
Autoři
Série
Satanské rituály
od Kniha pro všechny, kdo by rádi poznali, jak vypadá magie, a zakusili působení skrytých temných sil. Najdou zde podrobnosti umožňující najít odpovědi na mnoho otázek jako: Je magie skutečná? Lze ji k něčemu použít? Se Satanskými rituály mohou začít svou hledačskou cestu poučeni i o historických kořenech temné magie.
ÚVOD
Zde uváděné rituály obsahují stupeň otevřenosti, který
v magických studiích není zrovna obvyklý. Všechny
mají totiž jednu společnou věc – hold živlům, které
jsou skutečně charakteristické pro druhou stranu.
Ďábel a jeho skutky na sebe berou již od dávných
dob podobu mnoha forem. Až donedávna byli pro katolíky
ďáblem protestanti. Pro protestanty byli zase
ďáblem katolíci. Pro obě skupiny byli ďáblem Židé.
Pro orientálce představují ďábla lidé ze Západu. Pro
amerického osadníka Divokého západu byl ďáblem
rudoch. Tento ošklivý zvyk člověka povyšovat se tím,
že bude ponižovat druhé, je nešťastným fenoménem,
který je však zřejmě nezbytný pro jeho citové zdraví.
Tento typ vnímání sice postupně ztrácí na síle, ale
skoro pro každého člověka představuje stále ještě nějaká
skupina ztělesněného ďábla. Pokud si ale lidská
bytost představí, že ji někdo jiný považuje za špatnou
či zlou, nebo v běhu světa zcela zbytečnou, rychle takovou
myšlenku zapudí. Jen málokdo si přeje nosit
stigma zlosyna.
Ale počkat. Právě přece prožíváme jedno z těch jedinečných
období v dějinách, kdy se zlosynové opakovaně
stávají hrdiny. Dnešní doba antihrdiny velebí
a oslavuje všelijaké rebely, povstalce a zločince.
Protože člověk dělá jen málo věcí s mírou, neexistuje
žádné selektivní přijímání nových nebo revolučních
témat. Následkem je tudíž chaos a proti zavedené politice
se používá cokoli, ať je to jakkoli iracionální. Příkladů
jsou tucty. Vzpoura pro vzpouru samu je důležitější
než skutečná potřeba změny. Tím, co se žádá, je
pravý opak, takže se náš věk stal Věkem Satana.
Vypadá to sice katastroficky, ale když se usadil
prach bitvy, to, co bylo potřeba změnit, se skutečně
změnilo. Došlo k obětem, ať už lidským nebo jiným,
a tak může pokračovat dlouhodobý vývoj a stabilita se
vrací. Taková byla odysea dvacátého století. Zrychlení
vývoje člověka dosáhlo impozantního bodu změny.
Vyhýbavé teologie bezprostřední minulosti byly nutné
pro přežití lidské rasy, zatímco vyšší lidská bytost rozvíjela
své sny a uskutečňovala své plány tak dlouho,
až se konečně zmrazené sperma jejího magického potomka
mohlo zrodit na Zemi. To dítě se zjevilo ve formě
Satana – ve formě protikladu.
Ti, co v minulosti trpěli hladem a zimou, zplodili
potomky, aby obdělávali pole a pracovali v továrnách.
Už jim nebude zima, už nebudou trpět hladem, ale
zplodí méně dětí, protože vedlejším produktem čarodějova
zmrazeného semene, které se zrodilo na Zemi,
bude plnění úkolů dříve svěřených potomkům minulých
dob. Teď je úkolem vyššího člověka zplodit děti
budoucnosti. Nyní je důležitější kvalita než kvantita.
Jedno dítě, jež dokáže tvořit, bude důležitější než deset
potomků, kteří dovedou vyrábět, nebo padesát,
kteří dokážou věřit! Existence člověka-boha bude
zjevná i těm nejomezenějším, kteří uvidí zázraky jeho
kreativity. Stará víra, že nadpozemská bytost stvořila
člověka a jeho myslící mozek, bude odhalena jako
iracionální klam.
Odmítnout satanismus jako kompletní vynález křesťanské
církve by bylo příliš snadné. Říká se, že základy
satanismu neexistovaly, dokud sektářská propaganda
nevynalezla Satana. Z historického hlediska však jméno
Satan nemělo v předkřesťanské době žádný zlověstný
význam.
„Neškodné“ školy čarodějnictví, které se tak úzkostlivě
drží syndromu rohatého boha jako symbolu
plodnosti, považují slova Ďábel a Satan za cosi nenáviděného
a nepřijatelného. Distancují se od jakéhokoli
spojení s nimi. Nepřejí si, aby byly jejich murrayitsko-
gardnerianské, „neopohanské“, „tradiční“ víry
jakkoli srovnávány či spojovány s uctíváním ďábla.
Oni slova Satan a Ďábel vymazali ze svého slovníku
a vedou neúnavnou kampaň za to, aby slovo čaroděj/
čarodějka získalo důstojnost, i když to bylo vždy
synonymum pro hanebnou a odpudivou činnost, ať už
se říkalo čarodějka, hexe, venifica či jinak. Bezvýhradně
a upřímně přijímají křesťanské hodnocení slova
Satan v jeho obecném významu a ignorují fakt, že
se tento termín stal synonymem pro zlo jednoduše
proto, že za a) je hebrejského původu a cokoli židovského
bývalo od Ďábla a za b) protože to znamenalo
cosi konkurenčního či opozičního.
Člověk by očekával, že po všech těch debatách
o původu slova čarodějka a jasném původu slova Satan
převládne logika a Satan bude přijat jako rozumněji
vysvětlitelné označení.*) Dokonce i tehdy, když
uznáme charakterovou inverzi měnící Pana (kladný
typ) v Satana (záporný typ), proč bychom měli odmítat
starého přítele jen proto, že má nové jméno a nespravedlivé
stigma? Proč mají mnozí lidé stále ještě
pocit, že je jejich povinností distancovat se od jakéhokoli
spojení s čímkoli, co by se mohlo považovat za
satanské, ale přitom stále více využívají všechny druhy
umění, které byly po celá staletí považovány za dílo
Satanovo? Proč vědec, jehož předci, akademikové
a laboratorní experimentátoři, trpěli kdysi označením
za kacíře, jedním dechem plácá cosi o křesťanské
spravedlivosti a druhým dechem odmítá koncept Satana,
když vlastně vděčí za své dědictví tomu, co bylo
po celá staletí přisuzováno říši Ďábla?
Odpovědi na tyto otázky lze shrnout v jedno trpké
obvinění: oni si nemohou dovolit přiznat se k tomu,
že jsou spřízněni s čímkoli, co nese jméno Satan, protože
kdyby to udělali, museli by se přestat prezentovat
jako „kladní hrdinové a hrdinky“. A co je ještě
horší, stoupenci školy „Čarodějnictví – NE satanismus!“
v sobě nosí stejnou potřebu povyšovat se poni-
žováním ostatních jako jejich křesťanští bratři, od kterých,
jak tvrdí, se osamostatnili.
Rituály v této knize vyvolávají jména ďáblů – ďáblů
všech forem, velikostí a sklonů. Jejich jména
se používají po patřičném uvážení a s vědomím jistého
uznání, neboť dokáže-li člověk odhrnout záclonu
strachu a vstoupit do Království stínů, jeho oči si brzy
uvyknou a spatří mnohé podivné a úžasné pravdy.
Pokud je člověk uvnitř skutečně dobrý, může vyvolávat
jména Bohů Propasti bez pocitu viny a beze
strachu z nějaké úhony. Výsledný pocit bude maximálně
uspokojující. Žádná cesta zpátky ale neexistuje.
Zde jsou rituály Lucifera… pro ty, kdo se odváží
odhodit svůj plášť licoměrnosti.
Anton Szandor LaVey
Satanská církev
25. prosince VI Anno Satanas
O RITUÁLECH
V každém náboženském učení hraje důležitou roli
fantazie, protože subjektivní mysl je náročnější na
chuť své potravy než na její kvalitu. Náboženské rituály
satanismu se liší od obřadů ostatních vyznání
v tom, že nevyužívají fantazii k tomu, aby ovládly toho,
kdo takové vyznání praktikuje. Jednotlivé ingredience
satanského rituálu nejsou navrženy tak, aby
udržovaly celebrujícího v područí, ale spíše k tomu,
aby sloužily jeho cílům. Takže je fantazie používána
jako magická zbraň jednotlivce, spíše než aby ji využíval
celý systém. Tím ale není řečeno, že nejsou nebo
nebudou existovat ti, kdo budou považovat svou
oddanost satanismu za svou identitu, zatímco budou
i nadále nevědomky manipulováni zvenčí.
Podstatou satanského rituálu a samotného satanismu
je, pokud se k němu připojíme z logických důvodů
a nikoli ze zoufalství, objektivně vstoupit do
subjektivního stavu. Musíme si však uvědomit, že
veškeré lidské chování téměř absolutně motivuje právě
subjektivní impuls. Je proto obtížné být objektivní,
když už si naše emoce vytvořily své preference. Jelikož
člověk je jediným tvorem, který dokáže lhát sám
sobě a ještě tomu i věřit, musí neustále usilovat o nějaký
stupeň sebeuvědomování. Vzhledem k tomu, že
úspěch rituální magie závisí na emoční intenzitě, je
třeba při jejím praktikování využít veškeré prostředky,
které vytvářejí emoce.
Základní ingredience provozování magie by se daly
rozdělit na touhu, načasování, představivost, nasměrování
a rovnováhu. Každá z těchto součástí je již
vysvětlena v předchozí práci autora, v Satanské bibli.
Materiál obsažený v této knize představuje ten typ satanského
rituálu, který byl použit v minulosti pro speciální
produktivní nebo destruktivní cíle.
Zjistíte také, že všemi rituály, které jsou zde obsaženy,
prochází všudypřítomný paradox. Vzhůru znamená
dolů, slast je bolest, temnota je světlo, otroctví
je svoboda, šílenství je zdravý rozum atd. V souladu
se zásadními sémantickými a etymologickými významy
slova Satan jsou často situace, pocity a hodnoty
převráceny či obráceny. To není míněno tak, aby to
posloužilo jen jako rouhání, naopak, využívá se toho,
aby se demonstrovalo, že věci nejsou vždy takové, jakými
se zdají být, a že žádná norma nemůže nebo by
neměla být zbožněna, neboť jakákoli norma se za příhodných
okolností může změnit…………………………….
Autor: | LaVey, Anton S. |
Překladatel: | Nemejovský, Jan |
Název: | Satanské rituály |
Původní název: | The Satanic Rituals |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-291-8 |
Vazba: | brožovaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 240 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 7.4.2010 |