Satanské rituály

ÚVOD

Zde uváděné rituály obsahují stupeň otevřenosti, který

v magických studiích není zrovna obvyklý. Všechny

mají totiž jednu společnou věc – hold živlům, které

jsou skutečně charakteristické pro druhou stranu.

Ďábel a jeho skutky na sebe berou již od dávných

dob podobu mnoha forem. Až donedávna byli pro katolíky

ďáblem protestanti. Pro protestanty byli zase

ďáblem katolíci. Pro obě skupiny byli ďáblem Židé.

Pro orientálce představují ďábla lidé ze Západu. Pro

amerického osadníka Divokého západu byl ďáblem

rudoch. Tento ošklivý zvyk člověka povyšovat se tím,

že bude ponižovat druhé, je nešťastným fenoménem,

který je však zřejmě nezbytný pro jeho citové zdraví.

Tento typ vnímání sice postupně ztrácí na síle, ale

skoro pro každého člověka představuje stále ještě nějaká

skupina ztělesněného ďábla. Pokud si ale lidská

bytost představí, že ji někdo jiný považuje za špatnou

či zlou, nebo v běhu světa zcela zbytečnou, rychle takovou

myšlenku zapudí. Jen málokdo si přeje nosit

stigma zlosyna.

Ale počkat. Právě přece prožíváme jedno z těch jedinečných

období v dějinách, kdy se zlosynové opakovaně

stávají hrdiny. Dnešní doba antihrdiny velebí

a oslavuje všelijaké rebely, povstalce a zločince.

Protože člověk dělá jen málo věcí s mírou, neexistuje

žádné selektivní přijímání nových nebo revolučních

témat. Následkem je tudíž chaos a proti zavedené politice

se používá cokoli, ať je to jakkoli iracionální. Příkladů

jsou tucty. Vzpoura pro vzpouru samu je důležitější

než skutečná potřeba změny. Tím, co se žádá, je

pravý opak, takže se náš věk stal Věkem Satana.

Vypadá to sice katastroficky, ale když se usadil

prach bitvy, to, co bylo potřeba změnit, se skutečně

změnilo. Došlo k obětem, ať už lidským nebo jiným,

a tak může pokračovat dlouhodobý vývoj a stabilita se

vrací. Taková byla odysea dvacátého století. Zrychlení

vývoje člověka dosáhlo impozantního bodu změny.

Vyhýbavé teologie bezprostřední minulosti byly nutné

pro přežití lidské rasy, zatímco vyšší lidská bytost rozvíjela

své sny a uskutečňovala své plány tak dlouho,

až se konečně zmrazené sperma jejího magického potomka

mohlo zrodit na Zemi. To dítě se zjevilo ve formě

Satana – ve formě protikladu.

Ti, co v minulosti trpěli hladem a zimou, zplodili

potomky, aby obdělávali pole a pracovali v továrnách.

Už jim nebude zima, už nebudou trpět hladem, ale

zplodí méně dětí, protože vedlejším produktem čarodějova

zmrazeného semene, které se zrodilo na Zemi,

bude plnění úkolů dříve svěřených potomkům minulých

dob. Teď je úkolem vyššího člověka zplodit děti

budoucnosti. Nyní je důležitější kvalita než kvantita.

Jedno dítě, jež dokáže tvořit, bude důležitější než deset

potomků, kteří dovedou vyrábět, nebo padesát,

kteří dokážou věřit! Existence člověka-boha bude

zjevná i těm nejomezenějším, kteří uvidí zázraky jeho

kreativity. Stará víra, že nadpozemská bytost stvořila

člověka a jeho myslící mozek, bude odhalena jako

iracionální klam.

Odmítnout satanismus jako kompletní vynález křesťanské

církve by bylo příliš snadné. Říká se, že základy

satanismu neexistovaly, dokud sektářská propaganda

nevynalezla Satana. Z historického hlediska však jméno

Satan nemělo v předkřesťanské době žádný zlověstný

význam.

„Neškodné“ školy čarodějnictví, které se tak úzkostlivě

drží syndromu rohatého boha jako symbolu

plodnosti, považují slova Ďábel a Satan za cosi nenáviděného

a nepřijatelného. Distancují se od jakéhokoli

spojení s nimi. Nepřejí si, aby byly jejich murrayitsko-

gardnerianské, „neopohanské“, „tradiční“ víry

jakkoli srovnávány či spojovány s uctíváním ďábla.

Oni slova Satan a Ďábel vymazali ze svého slovníku

a vedou neúnavnou kampaň za to, aby slovo čaroděj/

čarodějka získalo důstojnost, i když to bylo vždy

synonymum pro hanebnou a odpudivou činnost, ať už

se říkalo čarodějka, hexe, venifica či jinak. Bezvýhradně

a upřímně přijímají křesťanské hodnocení slova

Satan v jeho obecném významu a ignorují fakt, že

se tento termín stal synonymem pro zlo jednoduše

proto, že za a) je hebrejského původu a cokoli židovského

bývalo od Ďábla a za b) protože to znamenalo

cosi konkurenčního či opozičního.

Člověk by očekával, že po všech těch debatách

o původu slova čarodějka a jasném původu slova Satan

převládne logika a Satan bude přijat jako rozumněji

vysvětlitelné označení.*) Dokonce i tehdy, když

uznáme charakterovou inverzi měnící Pana (kladný

typ) v Satana (záporný typ), proč bychom měli odmítat

starého přítele jen proto, že má nové jméno a nespravedlivé

stigma? Proč mají mnozí lidé stále ještě

pocit, že je jejich povinností distancovat se od jakéhokoli

spojení s čímkoli, co by se mohlo považovat za

satanské, ale přitom stále více využívají všechny druhy

umění, které byly po celá staletí považovány za dílo

Satanovo? Proč vědec, jehož předci, akademikové

a laboratorní experimentátoři, trpěli kdysi označením

za kacíře, jedním dechem plácá cosi o křesťanské

spravedlivosti a druhým dechem odmítá koncept Satana,

když vlastně vděčí za své dědictví tomu, co bylo

po celá staletí přisuzováno říši Ďábla?

Odpovědi na tyto otázky lze shrnout v jedno trpké

obvinění: oni si nemohou dovolit přiznat se k tomu,

že jsou spřízněni s čímkoli, co nese jméno Satan, protože

kdyby to udělali, museli by se přestat prezentovat

jako „kladní hrdinové a hrdinky“. A co je ještě

horší, stoupenci školy „Čarodějnictví – NE satanismus!“

v sobě nosí stejnou potřebu povyšovat se poni-

žováním ostatních jako jejich křesťanští bratři, od kterých,

jak tvrdí, se osamostatnili.

Rituály v této knize vyvolávají jména ďáblů – ďáblů

všech forem, velikostí a sklonů. Jejich jména

se používají po patřičném uvážení a s vědomím jistého

uznání, neboť dokáže-li člověk odhrnout záclonu

strachu a vstoupit do Království stínů, jeho oči si brzy

uvyknou a spatří mnohé podivné a úžasné pravdy.

Pokud je člověk uvnitř skutečně dobrý, může vyvolávat

jména Bohů Propasti bez pocitu viny a beze

strachu z nějaké úhony. Výsledný pocit bude maximálně

uspokojující. Žádná cesta zpátky ale neexistuje.

Zde jsou rituály Lucifera… pro ty, kdo se odváží

odhodit svůj plášť licoměrnosti.

Anton Szandor LaVey

Satanská církev

25. prosince VI Anno Satanas

O RITUÁLECH

V každém náboženském učení hraje důležitou roli

fantazie, protože subjektivní mysl je náročnější na

chuť své potravy než na její kvalitu. Náboženské rituály

satanismu se liší od obřadů ostatních vyznání

v tom, že nevyužívají fantazii k tomu, aby ovládly toho,

kdo takové vyznání praktikuje. Jednotlivé ingredience

satanského rituálu nejsou navrženy tak, aby

udržovaly celebrujícího v područí, ale spíše k tomu,

aby sloužily jeho cílům. Takže je fantazie používána

jako magická zbraň jednotlivce, spíše než aby ji využíval

celý systém. Tím ale není řečeno, že nejsou nebo

nebudou existovat ti, kdo budou považovat svou

oddanost satanismu za svou identitu, zatímco budou

i nadále nevědomky manipulováni zvenčí.

Podstatou satanského rituálu a samotného satanismu

je, pokud se k němu připojíme z logických důvodů

a nikoli ze zoufalství, objektivně vstoupit do

subjektivního stavu. Musíme si však uvědomit, že

veškeré lidské chování téměř absolutně motivuje právě

subjektivní impuls. Je proto obtížné být objektivní,

když už si naše emoce vytvořily své preference. Jelikož

člověk je jediným tvorem, který dokáže lhát sám

sobě a ještě tomu i věřit, musí neustále usilovat o nějaký

stupeň sebeuvědomování. Vzhledem k tomu, že

úspěch rituální magie závisí na emoční intenzitě, je

třeba při jejím praktikování využít veškeré prostředky,

které vytvářejí emoce.

Základní ingredience provozování magie by se daly

rozdělit na touhu, načasování, představivost, nasměrování

a rovnováhu. Každá z těchto součástí je již

vysvětlena v předchozí práci autora, v Satanské bibli.

Materiál obsažený v této knize představuje ten typ satanského

rituálu, který byl použit v minulosti pro speciální

produktivní nebo destruktivní cíle.

Zjistíte také, že všemi rituály, které jsou zde obsaženy,

prochází všudypřítomný paradox. Vzhůru znamená

dolů, slast je bolest, temnota je světlo, otroctví

je svoboda, šílenství je zdravý rozum atd. V souladu

se zásadními sémantickými a etymologickými významy

slova Satan jsou často situace, pocity a hodnoty

převráceny či obráceny. To není míněno tak, aby to

posloužilo jen jako rouhání, naopak, využívá se toho,

aby se demonstrovalo, že věci nejsou vždy takové, jakými

se zdají být, a že žádná norma nemůže nebo by

neměla být zbožněna, neboť jakákoli norma se za příhodných

okolností může změnit…………………………….