SVĚT HETAR

Kniha 5

PROLOG

Magnus Hauk, dominus Terahu, ležel a umíral na palubě

Nádhery, nové lodi svého švagra Corrada. Kapitán Corrado

ležel opodál, těžce raněn. Hlavní stěžeň plavidla praskl,

když ho připevňovali, a při pádu zasáhl oba muže. Corrado

uskočil rychleji, takže měl roztříštěnou pravou nohu a ještě

několik polámaných kostí, ale přežil. Dominus však byl

ohromným stěžněm rozdrcen. Přesto se mu dařilo pevně se

držet při životě, který mu zbýval.

„Lara!“ vypravil ze sebe zajíkavě. „Přiveďte Laru!“

Nemusel o to ani žádat. Hned jak tu pohromu spatřil, vyřítil

se druhý důstojník lodi na nástupní můstek a spěchal vyhledat

dominu. A přesto, ještě než dorazil ke vchodu do hradu,

běžela už Lara proti němu a mířila přímo k místu nehody.

Druhý důstojník později přísahal, že se vůbec nohama nedotýkala

země, když rychle mířila po nástupním můstku na palubu

lodi.

Jakmile poklekla vedle manžela, jediný pohled jí sdělil, že

jeho život visí na teninkém vlásku. „Magnusi, má lásko,“

promluvila a shrnula mu kadeř hustých, zlatých vlasů z čela.

„Jsem tady.“ Zase jí směle hleděla přímo do tváře. Smrt. Zatracená

smrt! Nechtěla ztratit tohoto muže, nebylo však ani

v její moci vyléčit taková zranění. Jen Nebeský počtář může

dát život smrtelníkům.

Tyrkysově modré oči se otevřely, když zazněl její hlas.

„Přiveď mou matku. Našeho syna Taje. Kaliqa. Hned,“ sípal

naléhavě. „Moc dlouho už nevydržím.“

„Udržím tě při životě, dokud nebudeš muset odejít,“ slíbila

mu Lara. To dokázala. Chtělo se jí vzepřít se nebesům, která

jí opět brala dalšího manžela.

Není to spravedlivé! Neměla ho snad jednoho dne opustit,

aby vyhledala svůj osud? Nebo ji osud konečně volá?

„Laro!“ zavolal Corrado. „Dovol mi být po jeho boku.“

Otřásla se zvukem Corradovy bolesti. Pak ho bezbolestně

pomocí svých kouzel přenesla vedle svého ležícího manžela.

Lara odsunula stranou vlastní žal a za použití své magie přemístila

svou tchyni, paní Persis, svou švagrovou Sirvat, jež byla

Corradovou manželkou, a svého syna Taje na palubu lodi.

„Princi Kaliqu, slyš mou prosbu. Zanech všeho a přijď ke

mně!“ vykřikla nahlas a okamžitě byl po jejím boku.

Ostatní okamžik stáli zcela zmateni. Pak Sirvat poklekla

vedle svého manžela a vrhla na Laru úzkostlivý pohled. Paní

Persis vykřikla zoufalstvím, když pochopila, že smrt se

chystá zmocnit jejího jediného syna. Taj, na jehož mladé tváři

se zrcadlilo zděšení, chlácholivě objal kolem ramen babičku,

která už byla stará a neduživá.

„Slyšte mě!“ zvolal Magnus Hauk. „Lara bude vládnout za

našeho syna, dokud ho neshledá připraveným stát se dominem

Terahu. Jedině Lara! Její slovo budiž v Terahu zákonem.“

„Je to žena,“ protestovala paní Persis. „Nikdy nevládla Terahu

žena, Magnusi, můj synu.“

„Jedině Lara!“ opakoval. „Musí být uposlechnuto slov,

která pronáším na smrtelném loži. Corrado, Kaliqu, vy jste

moji svědkové. Přísahejte, že dodržíte má poslední přání.“

Přísahali.

„Taji, můj synu, pojď ke mně,“ zvolal Magnus Hauk hlasem

znatelně slabším.

„Jsem tady, můj pane otče,“ ujistil ho chlapec a poklekl vedle

svého zploditele.

„Přísahej mi, že mě uposlechneš a dodržíš mé poslední

přání. Tvá matka bude vládnout, dokud nebude přesvědčena,

že jsi k vládě připraven. Přísahej!“ Během řeči dominus stále

více bledl.

Taj se rozplakal. „Jsem moc mladý, než abych byl dominem,“

štkal. „Přísahám, můj pane otče. Matka bude vládnout,

dokud nebudu schopen převzít své dědictví. Nezpochybním

tvé přání, opravdu ne!“

„Matko, Sirvat, přísahejte!“ požadoval slabě.

„Přísahám, bratře!“ slíbila Sirvat.

„Matko!“

„Já… přísahám,“ řekla paní Persis neochotně. Nedokázala

se však zdržet, aby nedodala: „Ale odporuje to tradici.“

„Kaliqu, ochraňuj je!“ žádal dominus a jeho hlas se začal

vytrácet.

„Slibuji na svůj život,“ odpřisáhl veliký Vladař stínů.

„Jsi nesmrtelný,“ podotkl Magnus Hauk se slabým pousmáním.

„Ne docela,“ odtušil Kaliq. Pak i on poklekl po dominově

boku. „Jsi připraven, můj pane?“ zeptal se tiše.

Magnus Hauk pohlédl na Laru, jeho tyrkysově modré oči

se upřely do jejích zelených. Z posledních sil prohlásil: „Nemiloval

jsem žádnou než tebe. Nikdy jsem nebyl šťastnější,

než když jsem byl s tebou. Truchli po mně jen krátce. Pak nalezni

svůj osud, Laro, má lásko, můj živote. Dozajista jsi předurčena

k velikosti. Teď už tě musím opustit.“

Lara pevně stiskla rty, aby nevykřikla. Pohladila jeho popelavou

tvář. Pak se sklonila, naposled ho políbila a přitom

uvolnila své pouto. Magnus Hauk, dominus Terahu, zemřel

v tichosti a poslední dech, který mu unikl ze rtů, zachytil

a odnesl jižní vítr.

Princ Kaliq, veliký Vladař stínů, viděl dominova ducha,

který se nad nimi vznášel a nechtělo se mu odejít. Jdi, příteli,

řekl Magnusi Haukovi neslyšným jazykem kouzelného lidu.

Vždyť víš, že dodržím slovo, které jsem ti dal. Pak smutně sledoval,

jak se duch vznáší a mizí. Pohlédl na Laru, neboť největší

starost měl nyní o ni. Magnus Hauk jí zanechal strašlivou

odpovědnost. V duchu se ptal, jak budou Terahánci,

národ s letitou tradicí, reagovat na to, že se jejich domina

ujme moci za svého syna.

Lara beze slova vstala, vzala Tajovu ručku do své a společně

kráčeli z lodi zpět na hrad, aby se připravili na pohřeb a na

změnu, jež bude následovat. Kaliq potřásl hlavou. Jeho obavy

jsou zbytečné. Lara ví, co je její povinností, a Vladaři stínů ji

dobře vyučili. Bude tu pro ni, ale nebude se do čehokoli vměšovat.

Přes všechnu vílí krev, která mu koluje v žilách, nemá

její syn magické schopnosti. Je to smrtelník, ale Lara ho důkladně

vyškolí.

Kapitola 1

Vymoženost v podobě vílonošů zavedla Lara do Terahu

už před mnoha lety. Nyní svolala drobounké posly a rozeslala

je po celém Terahu, aby ohlásili neočekávanou smrt

domina Magnuse Hauka. Vůdci všech vesnic dostali nařízení

shromáždit se na centrálním shromaždišti, určeném v každém

ze sedmi fjordů, v určitý čas v den pohřbu Magnuse

Hauka. Stejné pokyny byly odeslány i náčelníkům a náčelnicím

rodů z Nového Cizozemí. K účasti byli přizváni i horští

trpaslíci. Pohřeb jejího manžela bude velkolepý.

Lara vzpomínala na dobu, kdy řídila pohřeb svého prvního

manžela, Vartana, pána klanu Fiacre. Byla tehdy mladá dívka

s dvěma malými dětmi, z nichž jedno bylo ještě nemluvně.

Nyní už byl její nejstarší syn Dillon dospělý a ženatý muž.

Dospělá byla i její nejstarší dcera Anoush. Tři děti, které porodila

Magnusi Haukovi, byly ještě holátka. No, nejstarší Zagiri

už asi ne. V sedmnácti letech už je přece Zagiri úplně dospělá,

ne? Lara smutně vzdychla. Konečně začínala chápat,

jaké je to prokletí, být vílou se smrtelnými potomky. Její děti

stárnou. Ona však ne.

„Matko?“ stanula Anoush po jejím boku.

„Ano, miláčku,“ odpověděla Lara dceři, kterou před jedenadvaceti

lety porodila Vartanovi z Fiacre.

„Mám křišťál, který uleví od bolesti,“ nabídla jí pomoc

Anoush.

„Nikoli,“ řekla Lara tiše. „Památka Magnuse Hauka je víc

než hodna mé bolesti, ale děkuji ti.“ Vztáhla ruku a pohladila

malou, bledou, modře žilkovanou ručku Anoush. Její prvorozená

dcera byla velmi křehká, kdežto druhé dvě byly zdravé.

Zagiri by se dala označit dokonce za statnou. Jak jsou všichni

odlišní! Zagiri v sobě nemá magie, ani co by se za nehet vešlo,

navzdory svému původu, kdežto Anoush je nadána zra-

kem a je instinktivní léčitelkou mysli, těla i duše. Její dar je

pro ni radostí i smutkem, neboť je tak intuitivní a citlivá, že

trpí spolu s těmi, kdo vyhledají její pomoc.

Nejmladší dcera Marzina, ta byla stejně jako Dillon mimořádně

obdařena magickými schopnostmi a projevilo se to u ní

už v útlém věku. Marzina se narodila jako dvojče svého bratra

Taje, ale nezplodil ji Magnus Hauk, ačkoliv se tomu obecně

věřilo. Sémě, z nějž Marzina vzešla, patřilo Kolovi, Pánovi

soumraku, který Laru znásilnil na Pláni snů. Za tento zločin

byl Kol nyní uvězněn a v jeho království vládl chaos. Nikdo

nikdy nezpochybnil Marzinin původ po otci, jen Lařina matka,

která byla přítomna u narození dvojčat a prohlásila o ní, že

se podobá příbuzné Nix.

Lara ucítila, jak jí po tváři kane slza. Plakala jen zřídkakdy,

ale nyní náhle ronila slzy pro Magnuse Hauka, který byl ke

všem jejím dětem tak hodný. Anoush matku objala a vzlykající

Lara přijala dceřinu útěchu, zatímco ruka dívky hladila matku

po bledě zlaté hlavě. „To není spravedlivé!“ vyjádřila nahlas

své zoufalství a zklamání z manželova nenadálého skonu.

„Já vím,“ souhlasila Anoush, „ale kdy je život spravedlivý,

matko? Bylo to snad spravedlivé, když můj strýc zabil Vartana,

mého otce?“

Lara se od své nejstarší dcery odtáhla. „Nikoli, nebylo to

spravedlivé tehdy a není to spravedlivé ani teď, Anoush. Už

se neprovdám. Muži, které si vezmu, jako by končili svůj život

předčasně.“

„Nemusíš se vdávat,“ odpověděla Anoush a v modrých

očích se jí znenadání zalesklo. „Jsi milována i bez pout manželství.

A musíš brát v potaz svůj osud. Blíží se, ale ještě nejsi

připravena ho přijmout. Ještě máš čas.“ Pak Anoush klesla

na Lařinu hruď. „Matko?“ zašeptala okamžik nato.

„To nic, miláčku,“ chlácholila ji Lara. „To bylo jedno

z tvých vidění.“

„Bylo to důležité?“ chtěla vědět Anoush, neboť si nikdy

nevybavovala okamžiky, kdy nahlédla do budoucnosti.

Než stihla Lara odpovědět, vtrhly do jejího pokoje dvě

mladší dcery, vřískající strašlivým zoufalstvím.

Zagiri se vrhla matce do náruče. „Je to pravda?“ vzlykala.

„Ne! Ne! To nemůže být pravda! Řekni mi, že tatínek není

mrtvý?“

Lařin smutek vyprchal a narostl v ní hněv. „Je to pravda,

Zagiri,“ potvrdila. „Kdopak si uzurpoval mé právo přinést

vám tu strašlivou zvěst?“

„Babička Persis,“ odpověděla hbitě Marzina, neboť Zagiri

nebyla schopna odpovědi, tak veliký byl její žal. Byla prvorozenou

dcerou Magnuse Hauka, a on ji protěžoval, aniž by si

toho byl vědom.

„Ta stará čarodějnice!“ zasyčela tiše Lara. „Kde je Taj?“

„U ní,“ odpověděla matce Marzina. „Je velmi zdrcená.“

„Ne tak zdrcená, aby nedokázala přivést tvou sestru do stavu

hysterie,“ odsekla Lara hněvivě. Obrátila se k plačící Zagiri

a vzala dívku do náruče. Nemohla říci nic, co by ukonejšilo

tuto dceru Magnuse Hauka, ale objímala a kolébala ji,

dokud dívčiny vzlyky neustaly.

„Jak otec zemřel?“ zeptala se Marzina udatně, oči plné slz.

Žalostná tvář Zagiri se už také zvedla k Laře.

„Usazovali na místo hlavní stěžeň nové lodi vašeho strýce

Corrada. Praskl, zlomil se a spadl na vašeho otce a strýce.

Strýc přežije. Tatínkova zranění byla smrtelná. Povolal mě,

Kaliqa, vaši babičku a Taje, aby byla slyšena jeho poslední

přání, a zapřísahal nás, že je dodržíme.“

„Nemohla jsi ho zachránit, matko?“ zeptala se Zagiri Lary

a odtáhla se z matčina objetí. „Jsi víla! K čemu jsou dobré

všechny tvé schopnosti, jestliže nedokážeš zachránit život

muži, kterého miluješ?“ zeptala se hněvivě a nerozumně.

„Ano, jsem víla, ale udržet smrtelný život je nad mé síly.

Jeho zranění byla smrtelná. Dokázala jsem ho udržet při životě

jen tak dlouho, než sdělil svá poslední přání, Zagiri,“

odpověděla dceři Lara. „Mrzí mě, že ses musela dozvědět

o otcově smrti takhle. Babička ti to neměla říkat, a vidím, že

to udělala špatně. Ale my to přežijeme, drahouškové. Jsme

spolu a váš otec by chtěl, abychom uctily jeho památkou tím,

že budeme žít své životy tak, jak by to chtěl on.“

Zagiri popotáhla.

„Jsi velmi sobecká,“ řekla jí Marzina ………………………………