Autoři

Série

Královna diamantů

od
Plaidy, Jean
  • Slavná aféra s diamantovým náhrdelníkem otřásla francouzským trůnem a uspíšila revoluci, která Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu přivedla na popraviště. Otázkou je, jak mohla být tak neskutečně odvážná a složitá intrika vůbec zdárně provedena. Jak mohl být francouzský princ a kardinál tak důvěřivý a neprohlédnout roli, která mu byla přisouzena? Jak mohl někdo drzé ale bezvýznamné ženě svěřit šperk představující nesmírné jmění? Kdo celé spiknutí zosnoval? Jean Plaidy nabízí vysvětlení opřené o její hlubokou znalost historie a psychologie v napínavém romantickém příběhu.

  • Obsah

    I ILUMINÁTI 9

    (Karty jsou rozdány)

     

    II HRABĚ A KARDINÁL 14

    (Dvojice)

     

    III JEANNE, DE LA MOTTE,

    RÉTAUX DE VILLETTE 70

    (Vrána k vráně sedá)

     

    IV BARONKA D’OLIVA 108

    (Žolík)

     

    V KRÁLOVNINI KLENOTNÍCI 150

    (Eso v rukávu)

     

    VI KRÁLOVNA 176

    (Karty jsou vyloženy)

     

    VII VĚZNI 206

    (Zúčtování)

     

    VIII KONEC HRY 225

     

    ILUMINÁTI

    (Karty jsou rozdány)

    Vpodzemní místnosti v domě na frankfurtském

    předměstí sedělo několik mužů. Sešli se potají

    kvůli nanejvýš tajné záležitosti. Všichni upírali oči na

    cizince ve svém středu.

    Ačkoli nebyl velký ani malý, jeho zevnějšek působil

    neobyčejně, měl snědou pleť a očividně nebyl rodilý

    Němec. Široké chřípí budilo dojem potlačované

    vnitřní energie, ale nejvýraznějším rysem byly jeho

    tmavé a mírně vystupující oči. Těm, kteří byli v podobných

    věcech zběhlí, bylo na první pohled zřejmé,

    že má hypnotizérské schopnosti. Byl by to velice významný

    člen iluminátů.

    Adam Weishaupt, ctižádostivý profesor z bavorské

    univerzity v Ingolstadtu, který teď seděl v čele stolu,

    ujistil ostatní, že můžou nově příchozímu důvěřovat.

    Je to svobodný zednář, bratr Růžového kříže, a zaslouží

    si zasvětit do tajného společenství iluminátů.

    Scestoval svět a má přístup do domácností, v nichž

    může učinit mnoho dobrého. Není nutné se bát, po-

    něvadž je jedním z nich, připravený pracovat za jejich

    věc.

    Otevřel železnou skříňku, která ležela na stole, vyndal

    z ní listiny, pohlédl na cizince a začal číst přísahu.

    Jeho hlas se hlasitě rozléhal podzemní kobkou,

    u jejíchž dveří stál jeden z příslušníků četných stráží.

    Stěny neměly okna, takže jediné světlo obstarávalo

    několik svíček.

    „Přísahám, že sdělím představenému řádu všechna

    tajemství, která mi budou svěřena nebo jež odhalím.“

    „Přísahám,“ pravil cizinec.

    „Přísahám, že si kvůli řádu osvojím všechny nezbytné

    vědomosti, a pokud to bude nutné, použiji jed

    nebo meč a zbavím rozumu ty, které by nebylo moudré

    odstranit.“

    „Přísahám.“

    „Přísahám, že se o všech rozhodnutích poradím

    s představeným řádu, nebudu uzavírat žádné závazky

    ani činit dohody, a odevzdám život každému, kdo by

    mě usvědčil z vyzrazení tajemství, která mi byla svěřena.“

    Rozhostilo se krátké váhavé ticho. Všichni v místnosti

    zatajili dech a upírali pohled na mimořádně vyhlížející

    postavu s uhrančivýma tmavýma očima.

    Dozvědět se tajemství společnosti a přežít bylo dovoleno

    pouze těm, kteří odpřisáhli, že budou sloužit iluminátům.

    Cizinec mírně zvlnil rty, čímž dal najevo, že miluje

    intriky. Chvíli se zamyšleně díval na úzkostlivé obličeje

    kolem stolu a potom prohlásil: „Přísahám.“

    Všem se viditelně ulevilo.

    Adam vstal, vzal muže za ruce a zvolal: „Nyní jste,

    příteli, svobodný zednáři a bratře Růžového kříže, členem

    ctihodného řádu iluminátů, kterému budete sloužit

    celým svým životem i životy druhých. Podepište

    tento dokument.“

    Rozvinul pergamen, namočil brk do nádobky a cizinec

    napsal na vršek pergamenu krví své jméno. Potom

    všichni v místnosti, jeden po druhém, slavnostně

    udělali totéž. Když se podepsal poslední, obrátil se

    Adam Weishaupt k novému členovi, objal ho a sdělil

    mu, že vzhledem k pověsti, která ho předchází, ho

    vroucně vítají a přejí si, aby začal ihned pracovat jako

    jeden z nich.

    Znal cíle řádu, jimiž bylo podporovat blaho a svobodu

    lidstva, a věděl, že ilumináti nikdy nepochlebují

    slavným, netouží sloužit vladařům a jejich mottem je

    Čest, moudrost a svoboda. Svoboda! Ta byla v té době

    nejnaléhavější. Mnohé národy trpěly pod jařmem

    tyranů a úkolem členů společnosti bylo osvobodit je.

    Ilumináti měli v mnoha zemích obrovské finanční

    prostředky, které nashromáždili za jediným účelem:

    dosáhnout svobody lidu a odstranit diktátory.

    Zatímco Adam mluvil, oči mu plály, ani ne tak počestností,

    jako spíš ctižádostivostí. Považoval se za

    nástupce jednoho z vladařů, které svrhne, a živě si

    představoval, jak budou země postupně podléhat nadvládě

    iluminátů. Nenašel se mezi nimi jediný, kdo by

    tuto ctižádostivost do jisté míry nesdílel. Adam si

    představoval, že Evropě bude vládnout organizace,

    která se spojí s podobnými, jako jsou bratrstvo Růžového

    kříže či svobodní zednáři, a on bude v jejich čele.

    Jeho stoupenci věděli, že jestli k tomu dojde, velká

    část moci připadne i jim.

    Proto usilovali o postupný pád všech panovníků

    a vládců Evropy a nejprve se přirozeně zaměřili na

    nejslabšího.

    Adam se naklonil k přátelům, poněvadž se jim

    chystal sdělit něco velmi tajného, a znepokojeně se

    rozhlédl po místnosti.

    „V této chvíli se možná zdá, že je ten nejslabší jedním

    z nejsilnějších. Znáte zem, o které mluvím, přáte-

    lé. Její dvůr je ten nejnákladnější a nejelegantnější na

    světě. Král je slaboch a lidé reptají, že místo něj vládne

    marnotratná královna, my však víme, že nevládne

    ona, nýbrž ti, pod jejichž je vlivem. Navenek je to velkolepá

    monarchie s úchvatným dvorem, který se jinde

    nevidí, ale má vratké a prohnilé základy, které jsou

    připravené se zhroutit.“

    „Máte na mysli dvůr ve Versailles?“ zeptal se cizinec.

    „Ano!“ zněla odpověď. „A mírumilovného Ludvíka,

    jemného pošetilce, který si neuvědomuje, že se pod

    ním naklání trůn… Mluvím o něm a Marii Antoinettě,

    povrchní ženě, která se rychle žene do záhuby a táhne

    Ludvíka i celou monarchii s sebou. Něco vám povím,

    velmistři: naším přednostním úkolem je vyhladit ze

    světa monarchie, vytvořit místo nich republiky, zrušit

    tyranii a nastolit svobodu. Prvním cílem bude země,

    která vypadá krásně jako zralá švestka, ale uvnitř je

    shnilá a připravená padnout nám do rukou, jakmile silně

    zatřeseme stromem. Obyvatelé Francie jsou v pohotovosti.

    Máme tam přátele. Z nedávného povstání Guerre

    des Farines vidíme, jak je francouzský lid připravený

    na vzpouru, a teď každodenně slýcháme hřmot revoluce

    v Paříži, ve Versailles, Lyonu, Poissy, Saint-Germain

    – vlastně po celé zemi. Každý den někde kolují klepy,

    v ulicích se zpívají písně, na zdi se píší epigramy. Povídám

    vám, že naším prvním cílem je Versailles.“

    „Versailles!“ opakovali ozvěnou jeho stoupenci.

    „Ve vévodovi z Chartres, který stojí v čele francouzského

    Velkého Orientu, vlivném bratranci hloupého

    Ludvíka a pokrevním bratrovi iluminátů, máme

    dobrého přítele. Hrabě Mirabeau je připravený být

    jedním z nás, dalším je Choderlos de Laclos… důležitý

    muž, protože je spisovatel, a tací přimějí lidi k pochopení

    snadněji než vojáci, neboť pero je stejně mocná

    zbraň jako meč. Proto odměňujeme spisovatele,

    kteří nám slouží, a ty druhé odsuzujeme jako bezvý-

    znamné pisálky, jichž se v případě, že nenapraví své

    způsoby, musíme zbavit. I ženy mají na některé muže

    obrovský vliv. Lichoťte jim, poněvadž tím si je nejvíc

    nakloníte, a pak je využijte. Můžou být našimi nejsilnějšími

    spojenci.“

    Jeden z velmistrů poznamenal: „Takže máme veškeré

    úsilí soustředit na Versailles?“

    Hlavní úsilí,“ poopravil ho Adam. „Mezitím nezapomínejme

    na další cíle, například Anglii. Je to silná

    země, která padne jako poslední. Její lid se nenechá

    snadno přesvědčit – je líný, nasycený a spokojený

    s vlastní situací. Takové prostředí neplodí dobré revolucionáře!

    Nejdřív tedy Francie a potom Itálie. Obraťme

    myšlenky zpátky k Versailles.“

    Adam se otočil k novému členovi.

    „S vaší pověstí byste si měl vést skvěle. Přemýšlejte

    prosím o všem, o čem tu spolu hovoříme. Jsme bohatí

    a majetek se vždycky hodí, protože se nemusíte

    nijak omezovat. Navrhujeme, abyste odjel do Štrasburku

    a seznámil se s tamějším kardinálem, který pochází

    z francouzského královského rodu. Víte, koho

    mám na mysli?“

    V tmavých očích to pobaveně zajiskřilo. „Kardinála

    de Rohan?“

    „Ano. Silně ho přitahuje okultismus, takže by vám

    nemělo dělat velké potíže upoutat jeho zájem.“

    „A pokud toho dosáhnu, co mám udělat pak?“

    Adam Weishaupt rozpřáhl ruce. „To vám nepovím.“

    Předklonil se a pohlédl do tmavých očí. „Určitě to ale

    zjistíte. Hledejte jeho slabiny. O jedné víme: ženy.

    Zjistěte, jak jich využít. Dostanete k dispozici všechno,

    co budete potřebovat. Máte za sebou vliv svobodných

    zednářů i bohatství iluminátů.“

    „Ihned se vydám do Štrasburku,“ prohlásil muž.

    Adam se usmál. Pohlédl na svitek a upřel oči na

    první jméno. Byl to Alessandro, hrabě de Cagliostro.

  • Autor: Plaidy, Jean
    Překladatel: Zvěřinová, Zdeňka
    Název: Královna diamantů
    Původní název: The Queen of Diamonds
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-397-7
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 232
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 18.5.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.