Kapitola 1

„Sára se vrátila, Sára je zase doma.“ Šepot byl přehnaně

hlasitý a zaznívalo v něm cosi podobného

strachu. Nebo úctě. Damon Wilder to nedokázal rozeznat.

Poslouchal už tyhle maloměstské klepy pár

hodin a všiml si, že byly vždycky vysloveny podobně

kradmým tónem. Nerad se přiznával ke zvědavosti

a nechtěl se snížit k vyptávání – rozhodně

ne poté, co hned před měsícem po svém příjezdu

dal jednoznačně najevo, že trvá na absolutním soukromí.

Když však kráčel po starodávném úzkém chodníku

z dřevěných kostek, zdálo se mu, že dokonce i vítr

šeptá „Sára se vrátila.“ Stejná slova k němu dolehla

i od benzínové pumpy, odkud na něj zamával hřmotný

Jeff Dockins. Slyšel je znovu, když se loudal oko-

lo malého pekařství. Sára. Tohle jméno neslibovalo

žádné tajemství, ale přesto v něm bylo.

Neměl tušení, kdo Sára je, ale vzbuzovala takovou

pozornost a respekt lidí z městečka, že byl fascinován.

Poznal už, že obyvatelé malého ospalého města

na pobřeží se snadno ohromit nedají. Peníze, sláva

ani tituly na ně nedělaly žádný dojem. S každým se

tu jednalo stejně, ať byl chudý nebo sebebohatší,

a zdálo se, že ani náboženské vyznání nebo jiné odlišnosti

nevzbuzují žádný rozdíl v tom, jak byl kdo

přijímán. Člověk tady mohl být, jaký chtěl, a nikomu

to nevadilo.

Celý den všude slyšel stejná slova. Tajemnou Sáru

nespatřil ani koutkem oka, ale dozvěděl se, že jednou

vyšplhala na strmé útesy nad mořem, aby zachránila

psa. Neuvěřitelné. Viděl ty drolící se útesy, a nikdo

na ně vyšplhat prostě nemohl. Přistihl se, že se usmívá

nad představou, že by se někdo pustil do tak nemožného

podniku, a byla to jedna z mála věcí, která

ho dokázala pobavit. Nebo aspoň zaujmout.

Jediný obchod s potravinami se nacházel ve středu

města. Právě tady vznikala většina místních drbů

a šířila se odtud jako požár. Damon se rozhodl, že

potřebuje pár věcí, a že se tam tedy ještě zastaví, než

půjde domů. Nebyl v obchůdku ani dvě minuty, když

znovu zaslechl: „Sára se vrátila.“ Stejný kradmý šepot,

stejná úcta a respekt.

Inez Nelsonová, majitelka obchodu, právě měla

slovo – jako obvykle se věnovala klepům, místo aby

markovala na pokladně zboží. Obvykle ho přivádělo

k šílenství, když musel čekat, ale tentokrát schválně

přešlapoval u polic s pečivem v naději, že se dozví

něco víc o tajuplné Sáře, která se konečně vrátila.

„Jseš si jistá, Inez?“ vyptávala se právě Trudy Gar-

retová a přitáhla si k sobě svou čtyřletou ratolest tak

silně, že svým objetím dítě div neuškrtila. „A její

sestry se vrátily taky?“

„Jo, jasně, určitě! Prostě sem přišla úplně normálně

jako ty a nakoupila aspoň tunu různého jídla. Vrátila

se zpátky do toho domu na útesech, říkala. O těch

druhejch sice neříkala nic, ale když je někde jedna

z nich, ty vostatní nikdá nejsou daleko.“

Trudy Garretová se obezřetně rozhlédla kolem sebe

a snížila hlas ještě o jednu oktávu: „A je to pořád

ještě … Sára?“

Damon protočil panenky. Lidi jsou tak příšerně

otravní! Myslel si, že když se přestěhuje do malého

městečka, bude mít kolem sebe víc prostoru a najde

tak způsob, jak s okolím lépe vycházet, ale lidé jsou

prostě úplní idioti. Samozřejmě že Sára je pořád Sára.

Kým jiným by se tak asi k čertu mohla stát? Sára je

zřejmě jediná osoba, která má v hlavě mozek, v okruhu

padesáti kilometrů, a tak si o ní všichni myslí, že je

jiná než oni.

„Co to asi může znamenat?“ zeptala se Trudy. „Sára

se přece vždycky vrací jenom tehdy, když se má

něco stát.“

„Však jsem se jí ptala, jestli je všechno v pořádku,

ale ona se jenom usmála tím svým způsobem a řekla,

že ano. Přece ode mě nečekáš, že bych strkala nos do

Sářiných věcí, že ne, drahoušku?“ pronesla Inez svatouškovsky.

Damon vtáhl dech v náhlém návalu netrpělivosti.

Inez považovala za svůj životní úkol každému strkat

nos do jeho záležitostí. Proč by právě Sára měla být

nějaká výjimka?

„Když se tu objevila naposledy, tak byl Dockins

málem po smrti, pamatuješ?“ špitla Trudy. „Spadl ze

střechy a Sára šla zrovna okolo a …“ zmlkla uprostřed

věty a ztišila hlas do spikleneckého šepotu:

„Starej Mars u stánku s ovocem říkal, že mu Penny

vyprávěla, jak Sára…“

„Trudy, drahoušku, víš přece, že Marsovi se nedá

vůbec věřit, když něco povídá. Je to drahoušek, milej

chlapík, ale občas teda příšerně přehání,“ přerušila ji

Inez.

Mars byl zlomyslný podivín, který neváhal házet

ovoce ze svého stánku po kolemjedoucích autech,

kdykoliv ho popadla dostatečně špatná nálada. Damon

proto čekal, že do Inez teď za tak nestydatou lež

uhodí blesk, ale nestalo se nic. Ale ještě horší na tom

bylo, že Damon chtěl vědět, co to ten starý Mars

o Sáře řekl – i kdyby to měla být zase nestydatá lež.

A to ho opravdu rozčilovalo.

Trudy se naklonila ještě blíž, dramaticky se rozhlédla

na obě strany, ale ani si nevšimla, že tam stojí.

Damon si hlasitě pozdechl, aby na sebe upozornil.

Marně. „Pamatuješ si, jak malý Pavlík Baileyů spadl

do té jeskyně u moře?“

„Teď, když to říkáš, si na to vzpomínám. Byl tak

hluboko a tak zapasovanej, že ho nikdo nemohl vytáhnout,

a blížil se příliv.“

„Já jsem tam byla, Inez, a viděla jsem, jak ho odtamtud

vytáhla,“ napřímila se Trudy. „Penny říkala,

že slyšela od svého kadeřníka, že Sára pracuje pro

nějakou tajnou službu a že ji poslali do ciziny, aby

tam tajně zavraždila vůdce teroristické skupiny!“

„Ach, to si teda nemyslím, Trudy. Sára by nikdy

nikoho nezabila,“ zavrtěla hlavou majitelka obchodu

a její ruce vylétly vzhůru k hrdlu na znamení nesouhlasu.

„To si prostě nedokážu představit.“

Damon měl hloupých řečí právě dost. Jestli ne-

řeknou něco, co stojí zato slyšet, bude muset odtud

vystřelit dřív, než Inez obrátí svou pozornost na něj.

Hodil svůj nákup na pult a snažil se tvářit co nejznuděněji.

„Trochu pospíchám, Inez,“ pravil v naději,

že se mu tak podaří zlehčit situaci a zároveň se

vyhnout Ineziným pravidelným dohazovačským pokusům.

„Ale, Damon Wilder, to je hezké, že vás zase vidím.

Jestlipak už se znáte s Trudy Garretovou? Trudy

je báječná ženská, narodila se v našem městečku.

Pracuje v Salt Grilu. Už jste tam byl na jídle? Dělají

tam moc dobrého lososa.“

„Už jsem o tom slyšel,“ zabručel a na Trudy se

jen taktak že podíval, aby učinil zadost představování.

Bylo to ale stejně jedno. Všichni si už o něm

beztak udělali představu, a vymýšleli si příběh, který

jim on sám nechtěl vyprávět. K neznámé vracející

se Sáře cítil dokonce trochu soucit. Teď si budou

vymýšlet historky kolem ní zrovna tak. „Měly byste

mi říct něco o tom překrásném domě nahoře na útesech,“

prohlásil nakonec ke svému naprostému překvapení.

Inez byla rovněž šokovaná. Ještě nikdy předtím nikomu

nedal žádnou záminku, aby s ním mohl zapříst

rozhovor. Vždycky chtěl, aby ho nechali na pokoji.

Zatracená Sára, proč jen musí být tak tajuplná?

Inez vypadala, jako by měla omdlít, a pro jednou

také nebyla mocná slova………………………..