Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Komplikace - Chirurgovy poznámky

od
Gawande, Atul
  • Poznámky významného chirurga a filosofa o „nedokonalé vědě“ nalezly veliký ohlas mezi čtenáři po celém světě. Gawande popisuje lékařství jako oblast stále se vyvíjejících znalostí, nespolehlivé informace a snaživého i chybujícího personálu. S humorem, citlivostí a kritickým pohledem přibližuje klady a zápory nových technologií i umění lékařů balancujících svá rozhodnutí mezi znalostmi a intuicí. Fascinujícím způsobem také vypráví konkrétní případy ze své lékařské praxe, které mnohdy připomínají scény ze SF literatury.

  • OBSAH

    Poznámka autora 11

    Úvod 13

    Část I Omylnost

    Škola nože 23

    Počítač a továrna na kýlu 51

    Když doktoři dělají chyby 64

    Devět tisíc chirurgů 96

    Když se dobrý doktor zkazí 111

    Část II Mystika

    Úplněk, pátek třináctého 135

    Blbá bolest 141

    Pocit nevolnosti 159

    Karmínový příliv 177

    Muž, který nemohl přestat jíst 195

    Část III Nejistota

    Poslední řez 223

    Záhada mrtvého nemluvněte 240

    Čí je to vůbec tělo? 247

    Případ červené nohy 270

    Poznámky o zdrojích 299

    Poděkování 313

     

    ÚVOD

    Jednou jsem měl službu na úrazovce, když tam přivezli

    asi dvacetiletého mladíka postřeleného do

    hýždě. Tep, krevní tlak i dýchání bylo normální. Zřízenec

    na něm rozstříhal oblečení velkými nůžkami a já

    ho prohlédl od hlavy k patě, přičemž jsem se snažil

    postupovat systematicky, ale rychle. Našel jsem vstřel

    v pravé půlce, úhlednou, rudou centimetrovou díru.

    Výstřel jsem nemohl nalézt. Žádná další zranění vidět

    nebylo.

    Byl ostražitý a vyděšený, víc z nás než z postřelení.

    „Mně nic není,“ tvrdil. „Mně nic není.“ Ale když jsem

    z něj při rektálním vyšetření vytáhl prst, byla rukavice

    pokryta čerstvou krví. A když jsem mu zavedl urinální

    katetr, prýštila mu jasně červená krev také z močového

    měchýře.

    Závěr byl zřejmý. Ta krev znamená, že projektil

    vnikl dovnitř, prošel mu rektem a močovým měchýřem,

    sdělil jsem mu. Možná byly zasaženy také velké

    cévy, ledvina, jiné části vnitřností. Potřebuje operaci,

    prohlásil jsem, a musí to být hned. Uviděl výraz

    v mých očích, sestry už ho připravovaly k převozu,

    a tak téměř bezděčně kývl a vložil se do našich rukou.

    Pak už kola vozíku svištěla, kapačky se houpaly,

    otevírali před námi dveře, abychom mohli projet. Na

    operačním sále ho anesteziolog uspal. Udělali jsme

    rychlý, hluboký řez středem břicha, od hrudního koše

    až ke stydké kosti. Popadli jsme retraktory a rozevřeli

    břišní dutinu. A uvnitř jsme… nenašli nic.

    Žádnou krev. Žádnou díru v močovém měchýři.

    Žádnou díru v rektu. Ani projektil. Podívali jsme se

    pod roušky na moč, vycházející z katetru. Teď byla

    normální, jasně žlutá. Už v ní nebyla ani stopa krve.

    Nechali jsme na sál přivézt rentgenový přístroj a zrentgenovali

    mu pánev, břicho a také hrudník. Nikde se

    žádný projektil neukázal. Všechno to bylo prapodivné,

    řečeno velmi mírně. Téměř po hodině neplodného pátrání

    však zjevně nezbývalo než ho zašít. Dva dny poté

    jsme provedli další rentgen břicha. Tentokrát se ukázal

    projektil, zaklíněný v pravém horním kvadrantu břicha.

    Pro nic z toho jsme nedokázali nalézt vysvětlení –

    jak se mu mohl centimetrový projektil dostat ze zadku

    do horní části břicha, aniž by cokoliv poranil, proč se

    neobjevil na předchozích rentgenech anebo odkud se

    vzala ta krev. Jelikož jsme však už natropili víc škody

    než střela, nakonec jsme to nechali být a dali mladíkovi

    pokoj. Nechali jsme ho v nemocnici týden. Až na tu

    díru do břicha, co jsme mu udělali, mu nic nebylo.

    Medicína je, jak jsem zjistil, zvláštní a v mnohém

    ohledu rozčilující záležitost. Sázky jsou vysoké, rizika

    obrovská. Podáváme lidem drogy, bodáme do nich jehly

    a zavádíme hadičky, manipulujeme jejich chemickou,

    biologickou i fyzikální rovnováhou, přivádíme je

    do bezvědomí a otevíráme jejich těla dokořán. Činíme

    tak s nehynoucí důvěrou v naše profesní know-how.

    Když se k tomu však dostanete blízko – tak blízko že

    vidíte svraštěná čela, pochybnosti a přehmaty, selhání

    kromě úspěchů – uvidíte, jak je vlastně medicína chaotická,

    nejistá a také překvapivá.

    Ještě pořád mě překvapuje a leká, jak fundamentálně

    lidská činnost to je. Když uvažujeme o medicíně

    a jejích pozoruhodných schopnostech, obvykle nás napadne

    věda a všechny prostředky, které nám dala k boji

    s nemocí a trápením: testy, přístroje, léky, procedury.

    A ty jsou bezpochyby v centru doslova všeho, čeho

    medicína dosahuje. Jen zřídkakdy však vidíme, jak to

    doopravdy funguje. Máte kašel, kterého se nemůžete

    zbavit – a pak? Nepovoláte vědu, nýbrž doktora. Doktora,

    který má dobré i špatné dny. Doktora s divným

    smíchem a špatným sestřihem. Doktora, který musí

    vyšetřit ještě další tři pacienty a nevyhnutelně má mezery

    ve vědomostech a některé dovednosti ještě nezvládá.

    Nedávno přepravili helikoptérou kluka do jedné

    z nemocnic, kde jsem pracoval jako rezident. Lee

    Tran, jak mu můžeme říkat, byl malý, ježatý kluk, který

    sotva vyšel z národní školy. Vždycky byl zdravý.

    Minulý týden si však jeho matka všimla, že má suchý,

    přetrvávající kašel, a zdálo se, že je méně čilý než obvykle.

    Poslední dva dny skoro nejedl. Domnívala se,

    že je to nejspíš chřipka. Toho večera však za ní přišel

    bledý, roztřesený a sípající, najednou nemohl dýchat.

    Na místní pohotovosti mu doktoři dali inhalaci v domnění,

    že má astmatický záchvat. Rentgen však potom

    odhalil obrovskou masu, která mu vyplňovala

    celý střed hrudníku. Nechali udělat CT, aby získali podrobnější

    obraz. V ostrém černobílém rozlišení se

    ukázalo, že ta masa je hutný tumor, velký skoro jako

    fotbalový míč, obklopující cévy vedoucí k srdci; stlačil

    srdce ke straně a stlačoval dýchací cesty k oběma

    plicím. Tumor už úplně zmáčkl cestu k pravé plíci,

    a jelikož do ní neprocházel vzduch, plíce zkolabovala

    a na skenu se jevila jako šedá jitrnice. Místo ní zabírala

    pravou polovinu hrudníku záplava tekutiny z tumoru.

    Lee byl očividně naživu jen díky levé plíci, a tumor

    už stlačoval i dýchací cesty na této straně. Obecní ne-

    mocnice, ve které byl, neměla zdroje na to, aby si

    s tím poradila. Tamní doktoři ho tedy poslali k nám.

    Měli jsme specialisty a technicky náročné vybavení.

    To ale neznamená, že jsme věděli, co máme dělat.

    Když se Lee ocitl na naší jednotce intenzivní péče,

    změnil se už jeho dech v pouhý bzučivý, pískavý sípot.

    Bylo ho slyšet přes tři lůžka. Vědecká literatura se k takové

    situaci nevyjadřuje jednoznačně: je to smrtelně

    nebezpečné. Už jen položit ho mohlo způsobit, že tumor

    mu odřízne zbytek dýchacích cest. Podání sedativ

    nebo anestezie mohou mít za následek totéž. Operativní

    odstranění tumoru nepřipadá v úvahu. Ví se však, že

    chemoterapie dokáže některé z těchto tumorů zmenšit

    v průběhu několika dní. Otázka zněla, jak získat pro

    tohle dítě čas, aby se to dalo zjistit. Nebylo jisté, že vydrží

    do rána.

    Měli jsme u lůžka dvě sestry, anestezioložku, asistenta

    z dětské chirurgie a tři rezidenty včetně mě; specialista

    z dětské chirurgie byl na mobilu, přijel z domova;

    na pageru jsme měli onkologa. Jedna sestra

    podepřela Leeho polštáři, aby byl co nejvíc vzpřímený.

    Druhá mu přiložila na obličej kyslíkovou masku a připojila

    monitory, sledující jeho životní funkce. Chlapec

    měl vyvalené a vystrašené oči a dýchal asi dvakrát

    rychleji, než měl. Jeho rodina byla dosud daleko, protože

    musela cestovat po zemi. Zůstal však rozkošně

    statečný, jak děti bývají častěji, než byste čekali.

    První instinkt mi velel, že by měla anestezioložka

    zavést chlapci do dýchacích cest pevnou trubičku, aby

    je udržel otevřené, než je tumor uzavře. Anestezioložka

    se však domnívala, že je to pitomost. Musela by zavádět

    hadičku bez důkladné sedace, a navíc sedícímu

    dítěti. A tumor zabíral příliš velký úsek dýchacích cest.

    Nebyla přesvědčena, že by kolem něj dokázala dost

    snadno hadičku protáhnout. ………………………….

  • Autor: Gawande, Atul
    Překladatel: Pacnerová, Jana
    Název: Komplikace - Chirurgovy poznámky
    Původní název: Complications
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-315-1
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 320
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 2.6.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.