Autoři

Série

Jako rtuť
(Série - Zrcadlo - 2)

od
Quick, Amanda
  • Virginia Deanová se o půlnoci probouzí vedle mrtvého těla. Zakrvácený nůž v ruce a nijaká vzpomínka na to, co se mohlo přihodit. Temná energie vyzařující ze zrcadel obklopujících místnost přemáhá její smysly. Avšak přichází pomoc, neznámý muž, na nějž však již nezapomene. Owena Sweetwatera, který zdědil rodinný talent k odhalování psychických zrůd pronásledujících londýnské ženy a děti, sem přivedlo vyšetřování vraždy právě včas. Ačkoli členové Společnosti arkány považují Virginii za iluzionistku a šarlatánku, Owen má jiný názor. Virgininy schopnosti jsou skutečné a on je nutně potřebuje k řešení svého případu.

  • Druhá část trilogie

    ZRCADLO

    1

    Obrazy krve a smrti divoce vířily v zrcadlech. Strašlivá

    scéna, osvětlená plynovou lampou, se nekonečně odrážela

    do věčnosti.

    Virginia ležela na okamžik bez hnutí, srdce jí zběsile

    tlouklo, zatímco se snažila pochopit noční můru, do níž

    se probudila. Ze všech stran ji obklopovaly myriády odrazů

    ženy ležící na zmuchlané, krví potřísněné posteli. Ta

    žena na sobě měla jen tenkou košilku a bílé punčošky.

    Vlasy jí spadaly na ramena v hustých loknách. Vypadala,

    jako by právě prožila vášnivé milování. Zmatené oči však

    měla plné hrůzy a paniky, a ne uvadající vášně.

    Virginii trvalo jen pár vteřin, než si uvědomila, že tou

    ženou v zrcadlech je ona sama. A nebyla v posteli jediná.

    Vedle ní ležel nějaký muž. Přední částí zapnuté košile

    prosakovala krev. Tvář měl odvrácenou, z pohledného

    obličeje však viděla dost, aby ho poznala. Lord Hollister.

    Pomalu se posadila a nevědomky upustila jakýsi předmět,

    který svírala v ruce. Část jí byla přesvědčená, že prožívá

    nějaký otřesný sen, ale smysly ji varovaly, že je vzhůru.

    Silou vůle se přiměla, aby se po straně dotkla mužova krku.

    Žádný pulz. Ani neočekávala, že nějaký najde. Hollistera

    obklopoval chlad smrti.

    Zaplavila ji čerstvá vlna paniky. Do zátylku a do dlaní se

    jí zabodly drobné rampouchy. Horečně se vyškrábala z postele.

    Když shlédla dolů, všimla si, že má krví potřísněnou

    košilku. Zvedla oči a poprvé uviděla nůž. Napůl se ukrýval

    mezi pomačkanými prostěradly. Ostří bylo celé od krve.

    Rukojeť ležela velmi blízko místa, kde ještě před chvílí

    spočívala její ruka.

    Koutkem oka zahlédla, jak se zneklidňující stíny v zrcadlech

    pohnuly. Rychle uzavřela paranormální smysly. Teď

    by se s nimi nedokázala vypořádat. Intuice jí divoce vyzváněla

    na poplach. Co nejrychleji se musí dostat ven z tohoto

    pokoje se zrcadly.

    Rychle se otočila a rozhlédla se po svých nových žlutočerných

    šatech, jež měla toho večera na sobě v Hollisterově

    domě. Pak je uviděla spolu se spodničkou. Oblečení bylo

    nedbale zmuchlané v rohu, jakoby narychlo odhozené v zápalu

    vášně. Špičky vysokých bot jí vykukovaly zpod záhybů

    pláště. Z nějakého nepochopitelného důvodu bylo pomyšlení

    na to, že ji Hollister částečně svlékl, než mu

    vrazila nůž do hrudi, mnohem děsivější, než když se probudila

    vedle jeho těla.

    Dobrý bože, jak může člověk někoho zabít a vůbec si na

    to nepamatovat? problesklo jí hlavou.

    V zrcadlech opět zavířila temná energie. Strach a touha

    utéct jí zatemňovaly smysly. Znovu se pokusila potlačit

    svůj talent. Stíny ustoupily hlouběji do zrcadel. Věděla, že

    je nemůže vymazat úplně. Venku bezpochyby stále panovala

    noc. Zrcadlová energie byla vždy nejsilnější po setmění.

    Ve skle kolem ní se ukrývaly obrazy, které by měla prozkoumat,

    ale teď na to neměla čas. Musela se dostat ven

    z místnosti.

    Rozhlédla se a zjistila, že nikde nevidí žádné dveře. Stěny

    malé komnaty jako by byly celé ze zrcadel. To však nebylo

    možné, pomyslela si. Vzduch v pokoji byl čerstvý.

    Plynová lampa stále hořela. Někde musí být ukryté větrání

    a také dveře. A tam, kde jsou dveře, bude proudit přes práh

    vánek.

    Přiměla se soustředit na jednu věc po druhé, přešla komnatu

    a zvedla šaty. Musela vyvinout nemalé úsilí, aby si zapnula

    spodničku a přetáhla přes hlavu toaletu, protože se

    prudce třásla.

    Bojovala s korzetem a snažila se ho zapnout, když zaslechla

    jemné povzdechnutí ukrytých pantů. Zaplavila ji

    další vlna paniky. Rychle vzhlédla. V zrcadlové zdi před sebou

    sledovala, jak se za ní otevírá část zrcadla.

    Do pokoje vešel nějaký muž a přinesl s sebou závan

    temné síly. Okamžitě věděla, kdo to je, přestože se setkali

    pouze jednou. Poznala by ho však kdekoliv. Žádná žena by

    jen tak nezapomněla na muže, jehož temné, nečitelné oči

    s sebou přinášely příslib nebe a pekla zároveň. Na okamžik

    se nemohla pohnout. Ztuhla, přední část šatů si přitiskla

    na prsa.

    „Pan Sweetwater,“ zašeptala.

    Krátce ji přelétl pohledem od hlavy k patě. Strohou, přísnou

    tvář měl vytesanou ve světle a stínu zářivým svitem

    lampy. Mírně přimhouřil oči. U jiného muže by ten výraz

    možná představoval obavy. Ne však u Owena Sweetwatera.

    Byla si jistá, že žádné normální lidské emoce nezná.

    Existovala jen dvě možná vysvětlení jeho přítomnosti

    v komnatě smrti. Přišel ji zabít nebo zachránit. U Sweetwaterů

    žádná střední cesta neexistovala.

    „Jste zraněná, slečno Deanová?“ zeptal se jí, jako by se

    jen zajímal o její zdraví.

    Chladná formálnost v jeho hlase ji pobouřila.

    „Nic mi není, pane Sweetwatere.“ Ohlédla se na postel.

    „O lordu Hollisterovi však to samé říci nemohu.“

    Přistoupil k posteli a okamžik si Hollisterovo tělo prohlížel.

    Virginia ucítila v místnosti šepot energie a pochopila,

    že Owen zapojil svůj talent. Neznala povahu jeho paranormálních

    schopností, byla si však jistá, že jsou velmi nebezpečné.

    Owen se otočil. „Výborná práce, slečno Deanová, ačkoliv

    je tu trochu nepořádek.“

    „Cože?“

    „Je jasné, že Hollister už nebude představovat žádný problém,

    ale teď vás odsud musíme bezpečně dostat, než budete

    zatčena za vraždu.“

    „Ne,“ podařilo se jí ze sebe vypravit.

    Owenovo obočí vylétlo vzhůru. „Vy odsud nechcete

    odejít?“

    Ztěžka polkla. „Chtěla jsem říct, že já jsem ho nezabila.“

    Alespoň si myslím, že jsem ho nezabila. Uvědomila si, že

    si nevzpomíná na nic, co se stalo poté, co nahlédla do zrcadel

    v ložnici Hollisterova sídla. Neměla jinou možnost než

    tvrdit, že je nevinná. Kdyby byla zatčena za vraždu lorda

    Hollistera, jistojistě by ji oběsili.

    Owen si ji znovu zkoumavě prohlédl. „Ano, vidím, že

    jste mu ten kuchyňský nůž do hrudi nevrazila.“

    Zatvářila se překvapeně. „Jak víte, že jsem nevinná?“

    „Detaily můžeme probrat někde jinde v mnohem příhodnější

    chvíli,“ prohlásil Owen. Přistoupil k ní cílevědomým

    krokem šelmy chystající se k lovu. „Dovolíte?“

    Nechápala, co má v úmyslu, dokud nestál přímo před ní

    a nepustil se do zapínání malých háčků na přední straně jejích

    šatů. Postupoval rychlými, efektivními pohyby, ruce

    jisté a pevné. Kdyby jí vlasy na zátylku už dávno nestály,

    při Owenových dotycích by se určitě zvedly. Energie kolem

    něho nabila atmosféru i její smysly. Byla rozpolcená mezi

    silnou potřebou utéct a zachránit si život a stejně neodolatelnou

    touhou vrhnout se mu do náruče.

    To by mi ještě scházelo, pomyslela si. Události té noci ji

    vykolejily. Už by se neměla spoléhat na své očividně

    otřesené smysly. Záchranu hledala v sebekontrole, kterou

    celý život zdokonalovala. Naštěstí jí přispěchala na pomoc.

    „Pane Sweetwatere,“ prohlásila chladně a rychle ustoupila.

    Ruce mu spadly podél těla. Kriticky se jí zadíval na přední

    část šatů. „To by prozatím stačilo. Je po půlnoci a mlha

    je docela hustá. Nikdo si vás venku nevšimne.“

    „Po půlnoci?“ Sáhla po drobných ozdobných hodinkách

    připevněných k pasu šatů. Když zjistila, že mluví pravdu,

    otřásla se. „Přijela jsem v osm, jak mi řekli. Dobrý bože,

    přišla jsem o čtyři hodiny.“

    „Omlouvám se za svůj pozdní příchod. O tom, že jste nezvěstná,

    jsem se dozvěděl teprve před hodinou.“

    „O čem to mluvíte?“

    „Později. Obujte si boty. Máme před sebou nepříjemnou

    cestu, než se odsud dostaneme.“

    Nepřela se s ním. Nadzvedla sukně a spodničky a vklouzla

    nohou do boty. S tkaničkami se nezdržovala.

    Owen si zatím prohlížel tělo na posteli. „Opravdu vám

    nic není?“

    Zamrkala, snažila se porozumět smrtícímu ostří v jeho

    slovech.

    „Neznásilnil mě, jestli se ptáte na tohle,“ odpověděla odměřeně.

    „Musel jste si všimnout, že je stále oblečený.“

    „Ano, samozřejmě,“ přikývl Owen. Otočil se k ní zpět,

    podivné oči ještě chladnější než obvykle. „Promiňte. Jen

    mě posledních pár hodin pronásledoval pocit, že se děje něco

    špatného. Když jsem před chvílí prošel těmi dveřmi,

    zjistil jsem, že jsem se nemýlil.“

    „Pro jeho lordstvo jste přišel příliš pozdě, nemyslíte,

    pane?“

    „Ne, slečno Deanová, příliš pozdě pro vás. Naštěstí jste

    se dokázala zachránit sama.“

    Vklouzla druhou nohou do boty. „Hollistera rozhodně

    oplakávat nebudu. Podle mého to byl netvor. Ale na jeho

    současném stavu žádné zásluhy nenesu.“

    „Ano, to už vím,“ prohlásil Owen s mrazivým klidem.

    „Nesnažte se mne rozveselit, pane.“ Sklonil se, aby zvedl

    její teplý plášť. „Ráda bych zdůraznila, že jsem jeho

    lordstvo nezavraždila.“

    „Upřímně, mně na tom vůbec nezáleží. Hollisterova smrt

    světu jen prospěje.“

    „Nemohla bych s vámi souhlasit více, ale –“ Při zvuku

    vzdychajících pantů se zarazila.

    „Ty dveře,“ zvolala. „Zavírají se.“

    „To ano.“ ………………………………………………….

  • Autor: Quick, Amanda
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Série: Zrcadlo
    Pořadí v sérii: 2.
    Název: Jako rtuť
    Původní název: Quicksilver
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-454-7
    Vazba: vázaná
    Formát:125.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 296
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 27.9.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.