Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Jak zabít civilizaci

od
Kuras, Benjamin
  • Další v sérii knížek (předchozí Sekl se Orwell o dvacet let?, Jako psa ke kandelábru, Evropa snů a skutečností) popisujících a s příměsí humoru komentujících postupnou přeměnu Evropy z civilizace demokratických národů v totalitní superstát. Jak zabít civilizaci už vnímá demokracii v Evropě jako prohranou a sleduje její pevně nastartovanou a setrvačností hnanou cestu k zániku západní civilizace. Nastiňuje ideový původ, vznik a vývoj západní civilizace, její jedinečnou a vratkou kompozici stěžejních prvků, principů a hodnot, které z ní přes všechny překážky a pokusy o zničení udělaly nejtvořivější civilizaci dějin. Táže se, co z nich nám ještě stojí za záchranu, jak by se taková záchrana ještě na poslední chvíli dala provést, nebo jak alespoň něco z jejích hodnot převést do civilizace, která se ji chystá nahradit s mírou bigotnosti a cílené krutosti, jakou západní civilizace na svém území pamatuje jen z krátkého období Hitlerova nacismu. Mezi hlavními prvky této náhradní civilizace jsou adorace nenávisti, zbožňování smrti a likvidace smyslu pro krásu, lásku, laskavost, soucit a humor, které jsou pro západní civilizaci prvky stěžejními. Ty se i zde autor pokouší zachránit, ale jeho obvyklý optimistický humor předchozích knížek zde místy přechází v humor šibeniční a mrazivý.

  • Obsah

    Úvod .............................................................................. 9

    1. Stav obležení ........................................................... 11

    2. Dělohami svých žen .............................................. 17

    3. O co přicházíme ..................................................... 20

    4. Zatmění vlastními idejemi.................................... 23

    5. Sebemrskačství ....................................................... 27

    6. Obětní kozlové ....................................................... 31

    7. Návrat do dětinství................................................ 34

    8. Multikulturní sebevražda ..................................... 37

    9. Etnická čistka domorodců .................................... 40

    10. Rub a líc liberalismu .............................................. 44

    11. Orwellizace ............................................................. 48

    12. Obrana je nejlepší útok.......................................... 53

    13. Hrdinové socialistické práce ................................ 60

    14. Džihád ..................................................................... 68

    15. Dhimmikracie......................................................... 71

    16. Euroislám ................................................................ 88

    17. Jiný mír, jiná svoboda ............................................ 91

    18. Šaríja......................................................................... 93

    19. Dhimmi soud.......................................................... 100

    20. Novinky z Eurábie ................................................. 111

    21. Křesťané v islámu................................................... 118

    22. Athény a Jeruzalém ............................................... 127

    23. V tomto znamení.................................................... 132

    24. Zlatý věk islámu..................................................... 138

    25. Rozbřesk Západu ................................................... 145

    26. Od vědění k vědě ................................................... 152

    27. Jak fungují peníze .................................................. 156

    28. Múzy nad zbraněmi .............................................. 163

    29. Étos vědeckého věku ............................................. 167

    30. Jako Fénix z popela................................................ 175

    31. Konec starých válek............................................... 180

    Bibliografie.................................................................... 191

    ÚVOD

    Tato kniha je pokračováním série mých záznamů

    pádu západní civilizace, vydaných v nakladatelství

    Baronet: Sekl se Orwell o dvacet let?, Jako psa ke kandelábru

    a Evropa snů a skutečností.

    V průběhu roku 2010 pád západní civilizace nabírá

    většího tempa a síly, než jaké jsem si při psaní předchozích

    knih dokázal představit. I povrchnímu pozorovateli

    současných událostí z nich vyplývá obava, že

    v Evropě se schyluje k politické, kulturní, duchovní

    a fyzické katastrofě.

    Knížka byla napsána ve spěchu, s vědomím ukrutné

    naléhavosti. Jestliže v ní nenajdete tolik humoru,

    na jaký jste ode mě zvyklí, prosím o shovívavost.

    Benjamin Kuras,

    Londýn a Praha únor 2011

    1. STAV OBLEŽENÍ

    Tak mrzuté téma se sluší začít anekdotou.

    Je oznámena potopa světa do dvou dnů. Svět panikaří,

    lidé se ze zoufalství vracejí ke starým vírám, přeplňují

    chrámy a modlitebny a prosí Boha o záchranu. Stařičký

    rabín vstoupí do synagogy plné lidí, které nikdy předtím

    neviděl, jak s hlavami pokrytými modlitebními šálami

    kývají sebou sem a tam a mumlají jednu modlitbu přes

    druhou.

    „Zbláznili jste se, mrhat čas modlením?“ vykřikne na

    ně. „Zbývá vám osmačtyřicet hodin naučit se, jak žít pod

    vodou.“

    Málokdy byla tato anekdota tak aktuální jako dnes.

    Dosavadní civilizační katastrofy dějin bývaly vždycky

    územně omezené a zbývala v nich katastrofou nedobytá

    území, kam se před nimi dalo uprchnout,

    z nichž se daly porazit, odvrátit, omezit, či přinejmenším

    ohraničit nějakou tou železnou oponou.

    Když se v roce 1989 rozsypala ta opona poslední,

    pokládalo se to za vítězství svobodné západní civilizace,

    ve všech ohledech všem ostatním nadřazené –

    a konec všech tyranií. „Koncem dějin“ to nazval chicagský

    sociolog Francis Fukuyama, který po rozpadu

    sovětského impéria věštil toto:

    „Jsme možná svědky nejen konce studené války či

    vypršení určitého období poválečných dějin, nýbrž

    konce dějin jako takových. To jest konečného bodu

    ideologické evoluce lidstva a univerzalizace západní

    liberální demokracie coby konečné formy lidského

    vývoje.“

    Místo očekávané univerzalizace svých hodnot

    a principů však měla západní liberální demokracie

    jen dvanáct let na krátký oddech na domnělých

    vavřínech. Pak se stalo něco, co z Fukuyamovy „konečné

    formy lidského vývoje“ šmahem učinilo další

    z mnoha utopií, jakými se lidské dějiny tak rády opíjejí.

    Připomnělo, co Fukuyama zapomněl:

    Západní civilizace je už tři tisíciletí poháněna energií

    generovanou napětím mezi dvěma póly. Na jedné

    straně vírou, že dějiny lidstva mají smysl, cíl a ideál,

    k němuž směřují a k jehož naplnění musíme přispívat.

    Na druhé straně vědomím, že tento ideál je věčně

    neuskutečnitelný a jeho naplňování je vždy jen přibližnou

    cestou správným směrem. Přesto ten ideál

    nesmíme spustit z očí a opouštět ho, chceme-li tuto civilizaci

    mít. Můžeme věřit v konečnou spásu, která

    nám dává naději a smysl života, ale nemůžeme nikdy

    s jistotou poznat, kdy se spása dostavila. To nám

    umožňuje neustále napravovat chyby a nacházet nová

    řešení.

    Zestručněně řečeno, západní civilizace je víra vyrovnávaná

    pochybností. Uberte jedné či druhé a civilizace

    se vám začne klátit.

    Každé takové „konečné dostavení spásy“ končí

    tyranií, neboť co se vidí jako dokonalé a konečné,

    nemůže připustit žádné další změny, možnosti či alternativy.

    Touha po utopiích kontrastovaná skepsí

    vůči všem utopiím prohlašujícím se za uskutečněné je

    to, co západní liberální demokracii odlišuje od civilizací

    jiných. Co ji dělá tvořivější, vynalézavější a svobodnější

    než všechny ostatní. Tvořivost a svoboda

    jsou ztělesněním víry a pochybnosti, jsou na sobě podobně

    vzájemně závislé a jsou tedy i tím hlavním

    měřítkem civilizovanosti. Základem tvořivosti je posedlost

    vírou, že všechno může být i jinak, a i kdyby

    nebylo, musí to mít svobodu zkoumání a zkoušení,

    abychom to nepropásli, kdyby to přece jen náhodou

    jinak bylo. Rozum, který tvořivost a svobodu provází,

    vede, povzbuzuje a chrání, roste (slovy filosofa Karla

    Poppera) „prostřednictvím vzájemné kritiky a institucí,

    které zaručují svobodu kritizovat, a tím ochraňují

    svobodu myšlení. Protože rozum zachází s lidmi nestranně,

    zaručuje jejich rovnoprávnost.“ Ata je dalším

    stěžejním prvkem západní civilizace.

    Tato civilizace byla pracně a přes obrovské překážky,

    katastrofy a záchvaty sebedestrukce vystavěna na

    ideálu lidské důstojnosti, posvátnosti lidského života,

    osobní svobody, soucitu, svědomí, sociální spravedlnosti

    formou pomoci slabším, lásky či přinejmenším

    ohleduplnosti k bližnímu, rovnoprávnosti před zákonem,

    nekonečného bádání a nekonečné tvořivosti, pracovitosti,

    podnikavosti a prosperity, smyslu pro krásu

    a harmonii a úsilí o štěstí svoje i druhých. Na víře ve

    vlastní schopnost zdokonalování. Na vědění a poznávání

    světa a sebe samého. Na svobodném přemýšlení,

    bádání a experimentování, s právem mýlit se a omyly

    napravovat a dodatečně měnit nebo doplňovat interpretaci

    reality podle nově získávaných poznatků. Na

    schopnosti přetvářet vrozené sobectví v obecný užitek

    a vrozenou lenost ve vynálezy usnadňující život. A na

    smyslu pro humor řízený vědomím, že na všechno se

    dá dívat z několika různých, odlišných, a dokonce

    i protichůdných pohledů.

    „Vědění je smyslem naší existence. Čeká nás ještě

    poznávání sebe, konečné sjednocení uměleckých pro-

    žitků a vědeckých vysvětlení,“ říká v televizním seriálu

    BBC The Ascent of Man (Vzestup člověka) britský

    antropolog polského původu Jacob Bronowski. „Jsme

    vědecká civilizace: to znamená civilizace, v níž vědění

    a jeho integrita jsou kriticky rozhodující,“ vysvětluje.

    A rmoutí se, že se najednou na Západě nachází

    „obklopen pocitem strašlivé ztráty odhodlání a ústupem

    z vědění“.

    Bronowski seriál natočil v roce 1973. Už tehdy

    v něm varoval:

    „Naše budoucnost je na vážkách. Jestliže ji vzdáme,

    příští krok převezme někdo jiný než my. Nedostali

    jsme žádné záruky, které před námi nedostaly

    Asýrie, Egypt a Řím. Může se nám přihodit, že se

    rovněž staneme něčí minulostí, ne nutně svou budoucností.“

    Bronowského varování bylo prorocké, adresované

    nám všem. A provázel je osobní stesk, jaký by mohl

    prožívat každý z nás, kdo na západní civilizaci shledává

    alespoň něco inspirujícího:

    „Já, jehož utvářela Anglie, která mě naučila svůj

    jazyk a svou toleranci a vzrušení z intelektuálního

    pátrání, bych (stejně jako vy) cítil jako hlubokou

    ztrátu, kdyby ode dneška za sto let byli Shakespeare

    a Newton historickými zkamenělinami jako Homér

    a Eukleides.“

    Tato civilizace je opět ve smrtelném nebezpečí. Dvanáct

    roků po krachu utopické ideologie, která se pokládala

    za formu lidského vývoje nejen konečnou,

    nýbrž i historicky nevyhnutelnou, se před očima

    milionů televizních diváků zhroutily dvě budovy

    symbolizující dějinný úspěch té „konečné formy“

    Fukuyamovy. Shodila je ideologie, která se pokládá

    za formu lidského vývoje nejen konečnou, nýbrž

    i Bohem předurčenou a navždy neměnnou. Ta při

    pohledu na hořící a hroutící se budovy a tři tisíce

    v krutých mukách umírajících lidí desítek národností

    a všech vyznání spustila davový jásot a oslavné

    salvy z kalašnikovek. A vyslala západní liberální demokracii

    tento vzkaz:

    „My milujeme smrt víc, než vy milujete život.“

    Vypukl další v sérii kultů smrti, které se s pravidelným

    opakováním z různých zdrojů pokoušejí zničit

    civilizaci, jejíž existence je pro celý svět tak zásadní

    a nezbytná, že její pád by způsobil chaos a bídu celému

    světu na dlouhá staletí.

    Islámský terorismus, který vyhlásil Západu válku,

    je však jen vějičkou, odvádějící pozornost od procesu,

    který probíhá klidněji, zato ale mohutněji, prostřednictvím

    akcelerující migrace, uprostřed západních

    měst: islamizace společenského života, kultury a politiky.

    Britové, Francouzi, Holanďané, Němci nebo Švédové

    bezmocně přihlížejí, jak se jim celé čtvrti měst

    před očima proměňují v Karáčí, Marrákeš, Teherán

    a Mekku, do nichž mohou vstoupit jen na vlastní nebezpečí

    a v nichž neplatí jejich zákony, zvyky a kultura

    a kde se nedomluví svým jazykem. Střední Evropa

    zatím zůstává poměrně nezasaženým ostrůvkem Západu,

    ale dlouho už jí to nevydrží. Podepsala totiž

    v Lisabonské smlouvě klauzuli o „společném řízení

    migračních toků“, které mohou „přitéct“ kdykoli, náhle,

    nečekaně a mohutně, jako tsunami.

    Není to islamizace osvícená a tvořivá, jakou zažil

    Střední východ a části Evropy během několika raně

    středověkých staletí od na tehdejší dobu poměrně

    tolerantního, krásu milujícího a vědění lačného „zlatého

    věku islámu“ inspirovaného hloubavým, zví-

    davým, poetickým a krásu milujícím mysticismem

    perským. Je to temná bigotní tyranie, která si ze

    všech svých historických tradic a veršů své klasické

    literatury vybrala do praktického užívání ty nejničivější,

    nejnenávistnější, nejkrutější a nejkrvavější. Netají

    se, že naši civilizaci hodlá zničit zvenčí i zevnitř,

    všemi prostředky, bez ohledu na vlastní ztráty.

     

    2. DĚLOHAMI SVÝCH ŽEN

    V násilném tažení proti ostatnímu světu od pádu

    newyorských Dvojčat v roce 2001 do konce roku

    2010, kdy se tato knížka píše, spáchala jménem svého

    boha po celém světě 16 600 smrtelných teroristických

    útoků. To je osmnáct set ročně, v průměru

    pět denně čili každou pátou hodinu. Zároveň s nimi

    dobývá západní civilizační prostor zastrašováním,

    vyhrožováním, vzděláváním, propagandou, vymáháním

    zvláštních práv a privilegií a postupně i demografickou

    převahou, čili slovy bývalého alžírského

    prezidenta Boumedienna „dělohami svých žen“.

    „Je jasné, že Alláh udělí vítězství islámu v Evropě

    bez mečů, bez pušek, bez dobývání,“ říká libyjský

    vůdce Kaddáfí. „Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme

    sebevražedné atentátníky. Padesát milionů muslimů

    v Evropě ji promění v islámský kontinent během

    několika desetiletí.“

    „Demokracie je jen vlak, kterým dojedeme k cíli,“

    sekunduje mu kandidát na členství v EU turecký

    prezident Erdogan. „Mešity jsou naše kasárny, minarety

    naše bajonety a věřící jsou naši vojáci. Neexistuje

    žádný umírněný islám a nějaký jiný islám,

    islám je prostě islám,“ dodává k tomu. S přídavkem

    „přizpůsobivost islámských imigrantů západním

    zemím je zločinem proti lidskosti“………………………

  • Autor: Kuras, Benjamin
    Název: Jak zabít civilizaci
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-387-8
    Vazba: vázaná
    Formát:110.00 x 178.00 mm
    Počet stran: 192
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 20.4.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.