Autoři

Série

ANDĚLSKÁ TVÁŘ - DOBOVÝ THRILLER Z FRANCIE

ANDĚLSKÁ TVÁŘ -  DOBOVÝ THRILLER Z FRANCIE

Už na 30. ledna připravujeme nové vydání dobového thrilleru Andělská tvář od Hany Marie Körnerové.

 

Autorka, která patří mezi nejúspěšnější české spisovatelky, napsala příběh, ve kterém je všechno jinak, než se na první pohled zdá.

 

Román začíná zcela nevinně: požárem kláštera, při němž mladík náhodně projíždějící městem, zachrání jednu z chovanek. Plameny ji uvěznily ve druhém patře hořícího domu a jedinou cestou ven je skok na dláždění. Noc plná chaosu je na dlouhá léta zapomenuta. Vzpomínky na ni vzkřísí až zámecký pán z Mornay, který se rozhodne požádat o ruku slečnu Charlottu…

 

Knihu si můžete objednat v předprodeji se slevou 30 %, která platí do 29. ledna 2019: předobjednat

 

Ukázka:

 

Mladík, přijíždějící noční tmou k městu, spatřil zlověstnou záři už z dálky. Nejprve si myslel, že je to plýtvavé osvětlení kteréhosi bohatého domu, kde právě probíhá noční oslava. Ale záře stále sílila a pak jeho unavené oči zahlédly i první plameny. Zapomněl na vyčerpání i na všechny tíživé myšlenky, které ho pronásledovaly celou cestu, a pobídl koně do trysku. Město před ním, původně němé a spící, se rychle probouzelo. Rozezněl se kostelní zvon, ozvaly se první vyděšené výkřiky.

Když dojel na malé náměstí, kde stál hořící dům, všude kolem už panoval chaos. Lidé v nočních košilích vybíhali z domů s hrnci a vědry naplněnými vodou, hlasy se překřikovaly, bylo slyšet povely i nářek a modlitby. Kostelní zvon neúnavně volal o pomoc.

Přízemí domu bylo celé v plamenech, oheň se objevil i v několika oknech prvního patra. Před hlavními dveřmi stál hlouček třesoucích se dívek v nočních košilích, kolem nich jako černé strážkyně pobíhaly řádové sestry. Z dokořán otevřených dveří právě vynášeli další dívku, rozpuštěné vlasy se za ní táhly po zemi jako vlečka. Roztřesený houf jejích družek se k ní vrhl a naráz ji pohltil. Muži, kteří ji vynesli, povzbuzování vyděšenými řádovými sestrami, se znovu rozběhli k hořícímu domu.

V té chvíli mladík zvedl hlavu. Nevěděl, co ho k tomu přimělo, ale pohled, který se mu naskytl, mu téměř vzal dech. Na parapetu posledního okna v prvním patře stála dívka. Uprostřed chaosu kolem působila nehybně jako socha. Rozpuštěné plavé vlasy jí padaly až k pasu, v noční košili ozářené zezadu plameny připomínala anděla shlížejícího z výšky na boží dopuštění dole. Nikdo si jí nevšímal, všichni byli zaměstnaní děním u vchodu. Zřejmě by ji neslyšeli, ani kdyby křičela, ale mladík, který s hrůzou pozoroval plameny šlehajícími za jejími zády, viděl, že její ústa zůstávají němá. Seskočil z koně a běžel k ní. Celou cestu na ni volal, ale zdálo se, že ho nevnímá. V křiku, který všude panoval, to nebylo nic divného.

Teprve když stál přímo pod ní, sklonila hlavu a podívala se dolů, jako by právě teď procitla ze sna.

„Skočte!“ zakřičel na ni. „Tak skočte, chytím vás! Nebojte se! Skočte!“

Ohlédla se dozadu do místnosti a pak se bez jediného hlesnutí vrhla dolů. Zachytil ji dřív, než dopadla bosýma nohama na zem. Náraz byl přesto tak prudký, že mu vyrazil dech. Upadl, ale dívku z náručí nepustil. Teprve když mu její hlava klesla na rameno, uvědomil si, že omdlela. Kolena ho bolela od tvrdého dopadu na dláždění, naražená žebra mu bránila v pořádném nádechu. Ale bolest skoro nevnímal, cítil jen obrovské uspokojení, že to děvče vyrval smrti. Kdyby váhala ještě chvíli... Zvedl hlavu. Plameny olizovaly okenní parapet, kde ještě před okamžikem stála.

Opatrně ji položil na studené dláždění. Vlasy se kolem ní rozprostřely jako poduška, tvář se zavřenými víčky vypadala dětsky půvabně. Přesto už to nebylo dítě, ale dospívající dívka. Všiml si, že má roztrženou noční košili, velký cár, visící jí volně přes paži, odkrýval celé rameno a drobný dívčí prs. Právě vztáhl ruku, aby ji zakryl, když vtom otevřela oči. V záři plamenů, která dělala z noci den, spatřil, že ty oči jsou jasně modré. Čisté a bezelstně modré jako oči mláďat.

„Nezemřela jsem?“ zeptala se sotva slyšitelně.

„Ne.“

„To vy jste mi zachránil život?“

„Ano.“

„Děkuji.“ Znělo to jako pouhé vydechnutí. Znovu zavřela oči.

Klečel nad ní a nedokázal odtrhnout zrak od její tváře, od poodhalené hrudi a drobných bosých nohou, od vlasů rámujících obličej. Ruka, kterou ji chtěl zakrýt, klesla.

Znovu otevřela oči. Neviděla mu do tváře, neboť se dívala proti ohni, ale vycítila, že na ni hledí. Zvedla ruce a zkřížila je na prsou.

Vzpamatoval se. Zvedl se a pomohl jí vstát. Jednou rukou se o něho opírala, druhou si přidržovala roztrženou košili. Omámeně se rozhlížela po náměstí ozařovaném požárem, pak se její pohled zavěsil na okno v prvním patře, odkud zběsile šlehaly plameny.

Mladík cítil, jak sebou trhla. Ruce jí klesly, jako uhranutá zírala na místo, kde ještě před okamžikem stála. Pochopil, že teprve teď jí všechno došlo. Vzhlédla k němu. Stál pořád zády k ohni, a tak místo obličeje viděla jen nezřetelný stín.

Z hloučku u hlavního vchodu se oddělily dvě černé postavy a zamířily k nim.

„Jdou pro mě,“ řekla tiše. „Já… asi vám nikdy nebudu moct dost poděkovat…“

Plameny se jí odrážely na tváři i hrudi odhalené velkou trhlinou košile.

„Jednou se o svou odměnu třeba přihlásím.“ Natáhl ruku, uchopil visící cár látky a zakryl ji. Řádové sestry už byly blízko.

„Jak se jmenujete?“ zeptal se.

„Charlotta Collierová.“

Ustoupil o krok. Sestry prošly kolem něho. Jedna z nich Charlottu mateřsky objala a druhá hlasitě děkovala Bohu, že jejich svěřenku zachránil.

Mladíka obě svorně ignorovaly. Podepřely dívku každá z jedné strany a odváděly ji pryč.

Ještě jednou se otočila. Stál pořád na stejném místě a díval se za ní. Teprve teď si uvědomila, že se ho nezeptala na jméno a že ani jednou nezahlédla jeho tvář. Ale už bylo pozdě. Obklopil ji hlouček vzlykajících dívek a pevně ji uzavřel ve svém středu. Čísi ruce jí podaly plášť a další ruce ji do něj zabalily. Nechala se oblékat jako loutka, otřes z toho, co přežila, ještě trval.

Šikmo přes náměstí přijížděl vůz s plachtou. Řádové sestry pomohly dívkám nahoru a samy pak nastoupily jako poslední. Plachta se zhoupla a vůz pomalu vyrazil přes náměstí zpátky.

Mladík ho sledoval pohledem, dokud nezmizel v jedné z bočních ulic. Žádná dívčí tvář zpod plachty nevyhlédla. Pocítil zklamání, ale už v příštím okamžiku ho náhoda odškodnila. Všiml si čehosi lesklého v místech, kde před chvílí spočívala dívčí hlava. Sehnul se a zvedl z dláždění medailonek. Natočil ho tak, aby na něj dopadala zář ohně.

Byl to obyčejný přívěsek s madonou. Žádné umělecké dílo, prostě medailonek, jaký se dává dětem při křtu či biřmování, jen na zadní straně měl vyryté iniciály Ch. C.

Strčil šperk do kapsy a byl rád, že má záminku k dalšímu setkání s dívkou. Čím víc myslel na to, za jak podivných okolností se poznali, tím zvláštnější a osudovější se mu to zdálo.

O dva týdny později, když cestoval z domova zpět přes město, ho čekalo zklamání. Po dlouhém vyptávání konečně objevil dům, kam se uchýlily dívky z vyhořelé klášterní školy. Sestra mající službu mu oznámila, že Charlottu Collierovou před několika dny odvezla její matka do Paříže. Adresu odmítla sdělit.

 

 

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.