Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

ROZHOVOR S JANEM CIMICKÝM NEJEN O PSANÍ

ROZHOVOR S JANEM CIMICKÝM NEJEN O PSANÍ

Psychiatr, spisovatel, básník a překladatel… To je jen několik profesí, které zastává MUDr. Jan Cimický. Mimo to ho vídáme v médiích – poskytuje názory a rady, ale i nás baví v televizních pořadech. Je mimořádně dobrým posluchačem a společníkem, a jako spisovatel patří k nejčtenějším českým autorům.

 

Romány Blanický rytíř a Vaši aktuální novinku Kamarádi spojují nejen detektivní prvky, ale i hrdinové, kteří se ohlížejí za vlastním životem. V prvním jmenovaném románu je navíc hlavní hrdina psycholog – Vy jste psychiatr a zážitky máte podobné, což svádí k otázce:­ jsou tyto knihy zčásti autobiografické?

Čím je člověk starší, tím častěji srovnává a vrací se ve vzpomínkách k některým zážitkům z dřívějška. Mnohé z nich ztratily  negativní ostny a vnímáme je už jen jako laskavou připomínku, o níž ani jasně nevíme, jestli to je skutečnost a nebo jen snová fantazie… Měl jsem to štěstí, že jsem hodně zajímavých věcí zažil.

 

Pracujete od časných hodin, jste mediálně známá osobnost. Jak se vyrovnáváte s tíží Vaší hlavní profese a problémy, o kterých slyšíte od svých pacientů?

Medicína je náročný obor ve všech odvětvích. Psychiatrie není nijak veselá, jak by si lidé mohli klamně představovat, naopak. Setkáváme se tady s velikou bolestí duše, se ztrátou vnitřní síly a s mnoha trápeními, s nimiž lidé přicházejí. Začínám denně opravdu brzy, po šesté hodině a za dopoledne projde naší ordinací třeba dvacet i více nešťastných lidí. A mnohdy jsou to problémy, které nemohu změnit, třeba když jim někdo zemře. Připadám si někdy po ordinačních hodinách, jako by na mě někdo vysypal vagon brambor a já byl někde na dně. A tak je pro mě osvěžení, když můžu přijít domů a mám chvilku, abych psal. Jako autor mám totiž úplnou svobodu a mohu všechno. Jsem vládcem nad lidskými osudy, zcela jinak, než ve vlastní profesi. Proto tak rád píšu. Je to pro mě pud sebezáchovy! Rehabilitace občasné profesní bezmocnosti.

 

 

Neumíme si představit, že při takovém vytížení máte ještě čas na psaní.

Mám na to svůj fígl: dopřávám si psaní za odměnu! Není to tedy pocit, že něco musím, ale naopak, že něco mohu a že si to zasloužím! To člověku dodává energii! A pracuji o všech volných chvilkách – jakmile začnu psát, musí všechno ustoupit stranou, tedy alespoň některé povinnosti. Píšu rád na chalupě, kde je klid, většinou o prázdninách, v letních měsících, kdy se všechno zklidní a zpomalí. Mezi tím občas něco manuálního udělám a aktivity se tak střídají, chvíli vsedě, chvíli v pohybu…

 

Jak se cítíte, když začínáte pracovat na nové knize? Umíte se pohroužit do příběhu a zapomenout na realitu?

To je takový zvláštní stav, který zrovna v téhle chvíli zažívám. Nejdřív se objeví jen mlhavý nápad, postupně krystalizuje do příběhu a pak nastane okamžik, kdy už musím sednout a začít psát. A před týdnem se to stalo: pod rukama mi roste příběh, který jsem pracovně nazval „Tržnice Tang Freres“, kde důležitou a skoro hlavní postavou je režisér a herec Stanislav Karpíšek (vidíte, už má své jméno). Víc ale neprozradím, obávám se totiž, že bych to pak už nedokázal napsat…

Další zvláštní situace nastává, když se příběh chýlí ke konci a soupeří dvě tendence. Jednak bych to už chtěl mít hotové a zbavit se zátěže, kdy na to myslím neustále ­­­– a zároveň je mi líto, že práce skončí a nechce se mi to dopsat, i když už přesně vím, jak vše dopadne. Chci si to ještě prodloužit… Ale nakonec příběh dopíšu a musím si odpočinout, než ve mně začne narůstat nějaký jiný nový nápad.

 

Rád cestujete a předmětem několika Vašich knih je Čína. Co Vás k ní přitahuje?

O cestě do Číny mi kdysi vyprávěla Jarmila Glazarová, která s Vlado Mináčem navštívila Čínu v padesátých letech. Její sugestivní vyprávění o obydlích vyhloubených ve sprašové zemi, o čínské kuchyni a o lidech, které tam potkala, mě naplňovalo touhou vidět to všechno na vlastní oči, zažít to. A když k tomu přistoupily Zpěvy staré Číny, které tak skvěle přebásnil Bohumil Mathesus, čínské bajky a pohádky a nakonec i akupunktura, kterou jsem se chtěl naučit – bylo jasné, že si musím ten sen splnit. A podařilo se mi to. Čína je totiž země, kde je pořád co objevovat.

 

Dnešní doba je velmi uspěchaná, na každého jedince jsou kladeny obrovské nároky jak v soukromí, tak v zaměstnání. Máte pro čtenáře nějaký návod, jak vše zvládnout v klidu a nepodléhat tlaku?

Tohle je hodně těžká otázka! Je důležité, aby se člověk naučil už probouzet a vstávat v pohodě, aby „nastartoval“ svůj mozkový „počítač“ a naučil se usmívat. Každý den aby si rezervoval chvilku pohody a uvolnění jen pro sebe, aby si každý den udělal nějakou malou radost a nemyslel si, že musí všechno zvládnout hned – to znamená, že by měl umět odlišovat věci podstatné a vedlejší. A to je první krok k tomu, jak se bránit stresu.

 

 

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

Chci
být
IN!
Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.