POKUD SI PŘEJETE OBDRŽET ZBOŽÍ DO VÁNOC, OBJEDNÁVEJTE DO 17. PROSINCE (PLATBA NA DOBÍRKU, PLATEBNÍ KARTOU), V PŘÍPADĚ ÚHRADY BANKOVNÍM PŘEVODEM DO 14. PROSINCE.

Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Rozhovor s Jennifer Hillier: Netušila jsem, kdo je vrah.

Rozhovor s Jennifer Hillier: Netušila jsem, kdo je vrah.

Jennifer Hillier jsme si jako autorku thrillerů velmi oblíbili,  a tak nás vůbec nepřekvapuje, že se jí dostalo uznání i od mistra žánru Jefferyho Deavera. Byli jsme zvědaví, co autorku vedlo k napsání románů Wonderland – Země divů a Řezník, a proto jsme ji požádali o rozhovor. Zveme vás, abyste spolu s námi nahlédli do světa těchto napínavých románů...

 

 

Milá Jennifer, 13. dubna vydáváme Vaši knihu Wonderland – Země divů. Co Vás přimělo napsat thriller z prostředí zábavního parku?

Zábavní parky jsem vždycky považovala za dokonalou směsici zábavy a hrůzy. Jen si představte, jak se cítíte na horské dráze – křičíte a doufáte, že to přežijete, ale taky si užíváte jako nikdy v životě. Zábavní parky přinášejí extrémní zážitky. Ať už letíte vzduchem při jízdě, která vás možná zabije, jestli se něco pokazí, nebo si užíváte s přáteli smažené jídlo a sladkosti, den v zábavním parku je plný intenzivních pocitů.

 

Popisujete v knize konkrétní zábavní park, nebo jste popustila uzdu fantazii?

V knize Wonderland – Země divů jsem použila smyšlený zábavní park, který je založený na dvou skutečných parcích, v nichž jsem v dětství strávila spoustu času. První skutečný zábavní park v místě, kde jsem vyrůstala, byl kanadský Wonderland, obrovský zábavní park na severu Toronta. Když ho v osmdesátých letech otevřeli, byl to obrovský počin, protože do té oblasti přinesl spoustu obchodu a mladším lidem poskytl skvělé pracovní příležitosti. Když se v dubnu rozběhly v televizi reklamy, aby nám připomněly, že park bude otevřený v květnu, byli jsme všichni nadšení a vzrušení. Takže moje fiktivní Země divů je částečně založená na skutečné Zemi divů.

Navíc mě také inspirovala Kanadská národní exhibice, lunapark, který každý srpen přijížděl na tři týdny do Toronta. Stejně jako kanadská Země divů, tak i tenhle lunapark je obrovský a plný života, ale protože má tak starou tradici, atrakce a hry prozrazují svůj věk. Vzbuzuje jiný pocit – je takový drsnější, spíš něco jako karneval, víc retro. A působí odlišně – díky všem světlům a hluku a lidem, kteří neustále pokřikují, navíc všude pobíhají děti. Dokonce i voní jinak než nablýskaná, novější a uhlazenější Země divů.

 

Hlavní hrdinka Wonderlandu, Vanessa Castrová, je velmi silná osobnost, zároveň však odhalujete i její zranitelnost zejména skrze vztah k jejím dětem. Bylo Vaším zaměrem představit tyto dvě protichůdné tváře Vanessy, nebo se postava vyvíjela sama při tvorbě příběhu?

Hodně jsem uvažovala o tom, jaké musí být postavení pracující svobodné matky, zvlášť policejní zástupkyně ve vyšší pozici. V její práci není žádné místo pro jemnost – řídí oddělení plné silných mužů a žen a je velice ambiciózní. Doma je ovšem jenom mámou, a tak ji její děti znají. Musí připravovat večeře a hádá se se svojí dospívající dcerou a občas je osamělá, ale nesmí se sesypat, protože i doma musí být silná. Myslím, že by se čtenáři s Vanessou nedokázali ztotožnit, kdyby neměla i nějaké zranitelné místo.

 

 

Naopak Bianca Bishopová, další důležitá postava z knihy, je popisována jako atraktivní, cílevědomá, ale zároveň i bezohledná a cynická žena. Mezi Vanessou a Biancou je značný rozpor. Které z nich dáváte přednost? Nebo máte v knize jinou oblíbenou  postavu?

Podle mého má i Bianca své zranitelné místo, ale musíme hledat hlouběji, abychom ho našli. A samozřejmě se ho usilovně snaží schovat. V dospívání jí hodně ublížili, jak fyzicky, tak emocionálně, ale stejně jako Vanessa ví, že v její práci není žádné místo pro měkké srdce. Je mladou ředitelkou a musí všem neustále dokazovat, že je schopná vést více než tisíc zaměstnanců. Takže chce mít vždycky všechno pod kontrolou, jak v osobních, tak pracovních vztazích (a pro Biancu mezi nimi existuje jen tenká hranice). Myslím, že největší rozdíl mezi Biancou a Vanessou je ten, že Bianca nesmí nikdy polevit v ostražitosti. Všechno, co vybudovala, se může kdykoliv zhroutit, a proto se chová tvrději a nedává najevo emoce.

Mojí oblíbenou postavou je Ava, Vanessina dcera. Byla legrace snažit se znovu vžít do myšlení dospívající dívky – přece jen jsem jí taky kdysi bývala! Taky to ale byla výzva a já nemám ráda stereotypy. Ava je chytré děvče a umí se o sebe postarat, protože má mámu, které záleží na kariéře. Je moudřejší a mnohem všímavější, než si její mamka myslí.

 

V románu si se čtenářem mistrně pohráváte, mnohdy jej vedete do slepých uliček, a tak jistě bude mít několik tipů, kdo je vrah, než ho na konci knihy odhalíte. Jak tomu bylo u Vás? Znala jste vraha už při psaní prvních kapitol, nebo jste se nechala vést postavami a konec byl i pro Vás překvapením?

Děkuju! Netušila jsem, kdo je vrah, dokud nebyl skoro hotový první koncept knihy. Je to hrozné, já vím, ale to se stává, když si nejdřív nesepíšete osnovu. Přála bych si, aby to šlo, ale pokaždé, když to zkusím, přijdu o opravdovou radost ze psaní. Myslela jsem si, že vraha znám od začátku, ale příběh postupoval a všude se objevovaly nové a nové možnosti. Nechtěla jsem vyprávění držet moc na uzdě, a tak jsem si dovolila každou příležitost trochu prozkoumat – což vedlo k falešným stopám – a když jsem konečně zjistila, kdo je ten ničema, byla jsem sama překvapená. Zbožňuju, když se něco takového stane.

 

Na knize jste začala pracovat v průběhu těhotenství. Jak jste vnímala toto „dvojí“ zrození?

Obojí byla velká výzva, ale jsem moc pyšná na to, jak všechno dopadlo. Vždycky je úžasné dopsat nějakou knížku, ale dokázat ji dopsat po narození dítěte je prostě něco zvláštního, protože to nebylo lehké. Už nemůžu dodržovat plán práce a byla jsem (a pořád jsem) neustále unavená. Byla úleva, když jsem knížku konečně dokončila a mohla si užívat nového mateřství. Můj syn Maddox (ano, pojmenovaný po Abby Maddoxové z thrillerů Pronásledovaná a Freak!) je mojí největší radostí.

 

zdroj původní fotografie: www.facebook.com/jlphillier

 

Z Vašich sériových vrahů jsme už české čtenáře seznámili s Abby Maddoxovou v knize Pronásledovaná. Doufáme, že přímé pokračování Freak vydáme v nejbližší době. Při čtení druhého dílu jsme nabyli dojmu, že Abby je Vaší oblíbenou postavou. Plánujete se k ní ještě vrátit?

Budu moc ráda, když Freak vydáte! A ano, musím přiznat, že ze všech postav, které jsem kdy stvořila, je Abby rozhodně moje nejoblíbenější (jméno mého syna je toho důkazem, haha). Je chytrá, mazaná a krásná a vždycky dokáže být před každým tři kroky napřed. Zůstala po ní nedokončená práce, takže myslím, že by se měla brzy vrátit. Jestli do jejího příběhu zasáhnou i postavy z Freak, to nevím, protože každou knížku píšu samostatně. Rozhodně ale myslím, že má Abby ještě hodně co říct, a chci zjistit, co má za lubem.

 

V červnu vydáme Vaši další knihu Řezník. Musíme přiznat, že společně s Wonderland – Země divů patří mezi naše nejoblíbenější thrillery, jaké jsme kdy četli. Přestože k jednomu odhalení dojde již na počátku knihy, obraceli jsme stránku za stránkou a odkrývali další šokující informace. Aniž bychom čtenářům prozradili něco bližšího, co bylo předobrazem tohoto neobvyklého sériového vraha?

Moc děkuju za kompliment! Můj vydavatel v Americe popsal Řezníka jako příběh o tom „proč to udělal“ (spíš než „kdo to udělal“) a podle mě je to výstižný popis. Tou nejdůležitější otázkou pro mě bylo: pokud zjistíte, že někdo, koho moc milujete, udělal něco strašného, co byste s tou informací udělali? Důvodem toho odhalení na začátku příběhu bylo, že jde o to, jak postavy zareagují. Všichni mají svoje plány, věci, které mohou ztratit a které mohou získat. Uchovají to strašné tajemství? Nebo je to tajemství rozdělí?

Vrah byl ve skutečnosti inspirovaný jedním mým dvaadevadesátiletým sousedem. Bydlel vedle mě v domově důchodců a jeho příkrý styl mluvy býval buď drsný nebo zábavný, to záleželo na jeho náladě. Podle mé zkušeností, čím jste starší, tím méně se hlídáte. Můžete říct a udělat cokoliv a záleží Vám na tom mnohem méně, než když jste byli mladší a zajímali se o to, co si o vás ostatní myslí. Tyto vlastnosti jsem chtěla předat i tomuto vrahovi.

 

 

Metody vyšetřování se neustále vyvíjejí. Kde čerpáte podklady? Máte odborného konzultanta z řad profesionálů?

Nemám, ale bylo by fajn ho mít. Usilovně se snažím nezabředávat do procesních aspektů psaní detektivek. Existují úžasní spisovatelé – například Jeffrey Deaver – kteří dokážou popsat kriminální vyšetřování mnohem lépe, než to kdy svedu já. Takže se o to ani nesnažím. Místo toho se víc soustředím na chování a motivaci. Na univerzitě jsem se specializovala na psychologii a vždycky mě fascinovalo víc to, proč lidé něco dělají, než co doopravdy dělají. Když v životě potkám někoho, kdo řekne: „jsem doktor“, nebo „pracuju s dětmi“, víc mě zajímá, co ho k tomu povolání přivedlo, než co doopravdy dělá. Na odborné věci mám učebnice (které při výcviku používají detektivové) a samozřejmě najdete tunu informací na internetu, když víte, kde máte hledat.

 

zdroj původní fotografie: www.facebook.com/jlphillier - Jennifer Hillier a Jeffery Deaver

 

Prozradíte nám, který ze spisovatelů je Vaším vzorem a proč?

Existuje spousta spisovatelů, které obdivuju, ale pokud si musím vybrat, tak přiznávám, že největší vliv na mě měli Stephen King a Chelsea Cainová. Stephen King prostě ví, jak má napsat knížku. Jeho práce nemívá žádnou strukturu a mně se líbí, že píše čistě z radosti ze psaní a že příběh nechává jít tam, kam chce. Možná se děj trochu klikatí a možná že některé postavy jsou popsané až moc do detailu, ale to je všechno součást jeho stylu. Jako byste seděli u krbu nebo popíjeli pivo v baru a on Vám vyprávěl příběh tak, jak se odvíjí – je to přirozené a snadné a jemu je jedno, jestli něco opomene.

Chelsea byla první ženská spisovatelka, kterou jsem kdy četla a která obsadila do hlavní role svých děl ženskou sériovou vražedkyni. A její vražedkyně nebyla „narušená“ nebo „emocionálně nevyrovnaná“, jak si o ženských zločincích někteří autoři myslí. Je to prostě chladnokrevný zabiják. Chová se stejně jako mužský zložinec, často bez vysvětlení nebo omluvy. Když jsem četla její první román, byla jsem ohromená, potože jsem doopravdy netušila, že spisovatelky mohou takhle popsat ženskou postavu. Bylo to osvobozující a inspirativní.

 

Jste velmi aktivní nejen na sociálních sítích, kontakt se čtenáři Vás jistě těší. Jak zvládáte spojit tuto činnost se psaním a péčí o syna a rodinu?

Sociální média patří bezesporu k mé nejméně oblíbené části práce. Občas mi to připadá jako spousta dřiny, zvlášť když se chystám vydat novou knížku a neustále o tom mluvím. Pořád se bojím, že se budu opakovat a budu s tím otravná. V dnešní době je ale těžké být spisovatelkou bez prezentace v sociálních médiích. Asi bych si to užívala víc, kdybych mohla tu prezentaci oddělit od svého psaní, ale to bohužel nejde. Se svými čtenáři a dalšími spisovateli komunikuju hlavně přes Facebook a Twitter. Když nebudu aktivní, tak bych mohla z toho kolečka vypadnout.

Rozhovory se čtenáři jsou ale mojí nejoblíbenější částí práce. Nikdy nevím, kde moje knížka skončí, a nic mi neudělá větší radost než vzkaz od nějakého čtenáře či čtenářky z města nebo země, v nichž jsem nikdy nebyla.

Kvůli rovnováze se musím držet pevně svého plánu. Píšu od pondělí do pátku, každé dopoledne od osmi hodin ráno až do poledne. Tahle doba je posvátná a já se snažím nedělat nic jiného než psát (protože v tu chvíli se mi o syna stará chůva). Zbytek odpoledne tu a tam nakouknu na Facebook nebo Twitter, takže díky bohu za chytré telefony. Když se ale z práce vrátí můj manžel, věnuju se jenom rodině. Večer se snažíme omezit sledování telefonů, abychom byli především spolu a s naším synem.

 

Mnoho autorek se v současné době zaměřuje na erotické romance. Ovlivňují Vás tyto módní vlny? Plánujete vyzkoušet i jiný literární žánr?

Mám několik přátel, kteří píší erotické romance, a myslím, že je na to třeba specifického talentu, který já prostě nemám. Psaní sexuálních scén je pro mě mnohem těžší než psaní vražd! Haha. Takže tenhle trend rozhodně zkoušet nebudu.

Rozhodně mě však fascinuje slovo „dívka“, které se v posledních několika letech objevilo v názvech tolika knih – Girl With the Dragon Tattoo, Gone Girl, Girl on a Trainatd. Myslím, že tyhle názvy byly vybrány proto, aby odlišily tyto knížky jako psychologické thrillery (oproti procesním) s ženskými hlavními hrdinkami (oproti mužským hrdinům). Což je zajímavý trend vzhledem k tomu, že ženy byly vždycky nadšené čtenářky thrillerů, a já nikdy nepovažovala využití silných ženských postav za marketingový tah. Ale očividně to funguje! Nejspíš bych měla použít slovo „dívka“ v názvu své příští knihy.

 

zdroj původní fotografie: www.facebook.com/jlphillier

 

Čtenáři a autoři v zahraničí mívají často dojem, že autoři publikující v angličtině mají snadnou cestu k úspěchu, velikost angloamerického trhu je nesrovnatelná například s českým trhem. Jaké zkušenosti s cestou ke čtenáři máte Vy? Změnila se situace po boomu elektronických knih?

Chápu Vaši otázku. Vzhledem k tomu, že jsem Kanaďanka, dokonce vidím rozdíly mezi kanadským a americkým trhem. Americký trh je prostě obrovský, a i když poskytuje spisovatelům, kteří chtějí vydat svoje knížky, mnohem víc příležitostí a možností, je na něm taky obrovská konkurence. Není snadné prorazit s knížkou v zemi, kde se každý rok vydají tisíce titulů. Mám kanadské přátele, jejichž knížky dosáhly na vrcholek seznamu bestsellerů v Kanadě, ale v Americe o nich nikdo neslyšel. Spoléhám se na svého vydavatele, který má práva na všechny moje čtyři knížky, že je dostane i na zahraniční trhy. Myslím, že jediná země, v níž mám osobně nějaký vliv, jsou Filipíny, protože tam žije můj otec a další moji příbuzní a Filipínci rádi podporují jiné Filipínce (i ty, kteří se narodili v jiné zemi).

Elektronické knihy naprosto změnily podmínky a prostředí je teď globálnější než kdy dřív. Elektronické knížky dovolují lidem po celém světě číst to, co chtějí, okamžitě, a taky umožňují spisovatelům publikovat digitálně, bez pomoci vydavatele, pokud to tak chtějí. Knížky jsou tak podle mého názoru mnohem přístupnější. Ne každý však umí číst v angličtině, a tak bych si přála, aby moje knihy byly dostupné ve více jazycích. Mám jednu českou kamarádku, která žije tady v Americe, a i když mluví naprosto plynně anglicky, byla nadšená, že se Wonderland – Země divů dočká i českého překladu. Bude se tak moct z knížky mnohem víc těšit, takže Vám moc děkuju!

 

zdroj původní fotografie: www.facebook.com/jlphillier

 

Který svůj román považujete za nejlepší?

Páni, to je ale těžká otázka. To je stejné, jako bych si měla vybrat, které dítě je moje nejoblíbenější, ale to by bylo lehčí, protože mám jenom jedno! Nejspíš bych řekla Freak. Vždycky říkám, že v thrilleru je nejdůležitějším prvkem tempo, a myslím, že Freak má prostě skvělé tempo. Zatím bylo taky nejtěžší ji napsat (kvůli tlaku na vydání vždy obávaného druhého románu po Pronásledované). Řekla bych, že to staré přísloví je pravdivé: těžko při psaní, lehko při čtení.

 

Na svém facebookovém profilu jste zveřejnila, že pracujete na nové knize. Můžete nám ji trochu přiblížit?

Rozzuřená matka žijící na předměstí. Nic víc vám říct nemůžu. (A ne proto, že bych chtěla dělat tajnosti – právě teď totiž nic víc nevím!)

 

Děkujeme za rozhovor a už teď se těšíme na spolupráci na Vašich dalších knihách.

Rozhodně! Moc vám děkuju za všechno, co jste udělali, a za všechnu Vaši podporu. Moc ráda bych jednou zavítala do České republiky. O Vaší zemi jsem slyšela tolik krásných věcí. (Bianca v románu Wonderland – Země divů je bývalá tenistka. Já jsem taky hrála tenis, když jsem byla mladší, a můj trenér byl Čech. Vzpomínám si, jak moc mu jeho domov chyběl.)

 

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

Chci
být
IN!
Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.