Žánry
Autoři
Série
Naboso
od Tři ženy přijedou strávit léto do přímořského letoviska a řešit zde své problémy: Vicki, matka dvou malých chlapců, se právě dozvěděla, že trpí těžkou nemocí; její sestra Brenda přišla o práci profesorky poté, co se prozradil její poměr se starším studentem; a jejich přítelkyně Melanie po několika neúspěšných pokusech konečně otěhotněla, ale současně se dozvěděla, že její manžel má milenku. Do hurikánu jejich emocí vstoupí mladý student Josh; i on má svých starostí až nad hlavu. Pomůže si čtveřice navzájem uspořádat své životy? O tom je tento čtivý, zábavný a hořkosladký román o síle lásky, rodiny a přátelství.
ČÁST PRVNÍ
ČERVEN
Tři ženy vystupují z letadla. Znělo to jako začátek vtipu.
Joshua Flynn, dvaadvacet let, rodák z ostrova Nantucket,
třeťák na Middlebury College, letní brigádník
na letišti Nantucket Memorial, kde byl jeho otec kontrolorem
vzdušného provozu, si těch žen okamžitě
všiml. Vystoupily z letu US Airways z newyorského
letiště LaGuardia. Tři ženy, dvě malé děti, nic neobvyklého,
co tedy Joshe tak upoutalo? Josh Flynn byl
student tvůrčího psaní na Middlebury a jeho mentor,
místní spisovatel Chas Gorda, s oblibou říkával, že spisovatel
umí zvětřit dobrý příběh ze vzduchu, jako když
se blíží bouře. Zježí se vám chlupy na pažích, sliboval
Chas Gorda. Josh si zkontroloval předloktí – nic –
a popotáhl si svítivě oranžovou vestu. Zamířil k letadlu,
aby Carlovi pomohl vyložit zavazadla. Joshův otec
Tom Flynn bude touhle dobou sedět u počítačového
terminálu pět pater nad Joshovou hlavou a občas vykoukne
z okna, aby se ujistil, že se Josh zabývá tím, čemu
on říkal „poctivá práce“. Josh si neuměl představit
protivnější situaci než takhle pod dozorem. Ale za ty
dva týdny, co tu dělal, se naučil větřit příběhy, aniž by
se přitom prozradil.
Dvě z žen se zastavily na betonové ploše. Josh poznal,
že jsou to sestry. Sestra Jedna byla hodně hubená,
s dlouhými světle hnědými vlasy, rozevlátými větrem;
měla špičatý nos, modré oči a byla viditelně
nešťastná. Čelo měla nakrčené a svraštělé jako takový
ten legrační čínský pejsek. Sestra Dvě měla stejně
modré oči, stejně ostrý nos, ale místo aby se mračila,
vyzařovala tvář sestry Dvě nechápavý smutek. Hodně
mrkala, jako by se každou chvíli měla rozplakat. Byla
statnější než sestra a její vlasy, zastřižené rovně v délce
k ramenům, měly skandinávsky plavou barvu.
Nesla tašku s květinovým potiskem, napěchovanou
plenkami a pestrobarevnou sadou plastových klíčů;
zhluboka, přehnaně se nadechovala, jako by ji let
k smrti vyděsil.
Třetí žena vrávorala na vrcholku schůdků s miminkem
v náručí, za ní vykukoval asi čtyřletý chlapeček.
Měla hezkou, kulatou tvář a prstýnky vlasů, které jí vykukovaly
zpod slaměného klobouku. Na sobě měla
džíny se zablácenými koleny a gumové pantofle.
Sestry čekaly pod schůdky, až třetí žena sestoupí. Ta
těžce dýchající Sestra se natáhla po miminku, zachrastila
klíči. „Pojď k mamince,“ řekla. „Ukaž, Melanie, já
ho vezmu.“ Kromě mimina držela Slaměnka balíček
sušenek, zelený plastový hrníček a jeden z těch pytlíků,
co jsou v letadle pro případ nevolnosti. Byla dva
schůdky nad zemí, když chlapeček za jejími zády vykřikl:
„Teto Brendo, už jdu!“
A skočil.
Mířil na Zamračenou sestru, ale ve svém nadšení se
vrhl celým nejméně dvacetikilovým tělíčkem na záda
Slaměnky, která se i s miminem rozplácla na beton.
Josh vystřelil kupředu – ačkoliv věděl, že nestihne
nikoho zachránit. Slaměnka zakryla miminku hlavičku
rukama a dopadla plnou vahou na kolena a levou
paži. Au.
„Melanie!“ vykřikla Zadýchaná sestra. Upustila tašku
s plínkami a řítila se ke Slaměnce. Mimino nevydalo
ani hlásku. Zlomený vaz. Smrt. Josh cítil, jak z něj
dušička vytéká na beton, jako by se počural. Ale pak –
nářek! Děťátko jenom nabíralo dech, který teď vypustilo
v heroické tónině. Mimino žije! Zadýchaná sestra
vzala mimino a hledala na něm viditelná zranění, pak
si ho přitiskla k rameni a chlácholila. Zamračená sestra
k ní přistoupila, přičemž pachatel zločinu, starší bratr,
se jí vinul k nohám.
„Stalo se malému něco?“ zeptala se Zamračená sestra.
Původně netrpělivý výraz vyměnila za netrpělivý
a ustaraný.
„Nic mu není,“ řekla Zadýchaná sestra. „Jen se polekal.“
Vztáhla ruku ke Slaměnce. „Není ti nic, Melanie?
Nestalo se ti nic? Co je s tebou?“
Melanie si oprášila z obličeje špínu betonové plochy;
měla odřený loket, trochu krve. Sušenky se rozlétly
po letištní ploše; plastový hrníček se odkutálel k Joshovým
nohám. Zvedl ho a pytlík z letadla taky.
„Mám dojít pro lékárničku?“ zeptal se Melanie.
Položila si ruku na tvář a druhou si masírovala břicho.
„Kdepak. Ale děkuju. Nic mi není.“
„Víš to jistě?“ řekla Zadýchaná sestra. „A co…?“
„Nic mi není,“ řekla Melanie.
„Blaine se omluví,“ řekla Zadýchaná sestra. „Omluv
se, Blaine.“
„Promiň,“ zamumlal chlapec.
„Mohl jsi ublížit bratříčkovi. Mohl jsi ublížit Melanii.
Takové věci prostě nesmíš dělat, miláčku. Musíš
dávat pozor.“
„Omluvil se, Vick,“ řekla Zamračená sestra.
Tohle nebyl žádný materiál na vtipy. Josh v životě
neviděl zoufalejší trojici než ty tři ženské.
„Vítejte na ostrově Nantucket,“ řekl Josh v naději, že
je jeho slova třeba rozveselí, ačkoliv mu Carlo vždycky
připomínal, že není žádný tiskový mluvčí. Měl by se
prostě věnovat zavazadlům; otec ho možná pozoruje.
Zamračená sestra obrátila oči v sloup. „Pěkně děkuju,“
řekla.
_
Měli jsme jet na ostrov autem, říkala si Brenda, když
nastupovali před terminálem do taxíku. Jezdila na Nantucket
celý život a vždycky jezdili autem a pak trajektem.
Letos letěli kvůli dětem a Vickině rakovině a touze
dostat se na ostrov co nejrychleji, ať to stojí, co to
stojí. Podle Brendina názoru neměli porušit tradici,
protože – vida, co se stalo – to začíná děsně. Melanie
celý let zvracela; pak upadla, čímž poskytla Vicki další
důvod k obavám. Hlavním cílem léta bylo pomoci Vicki,
aby se uklidnila, zkonejšit ji, vytáhnout jí nemoc
z těla. O to jde, Melanie! Teď seděla Melanie v taxíku
za Brendou a oči měla zavřené. Vicki pozvala Melanii
na léto na Nantucket, protože Melanie měla „problémy“.
Doma v Connecticutu zápolila s „komplikovanou
situací“. Faktem zůstávalo, že společnost samotné
Brendy Vicki nikdy nestačila. Celý život, celé dospívání
– ať už šlo o výlety pod stan, večery na letních karnevalech
nebo nedělní návštěvu kostela – si Vicki
vždycky brala s sebou nějakou kamarádku.
Letos v létě to byla Melanie Patchenová. Zpráva, že
Melanie pojede s nimi, dopadla na Brendu v poslední
chvíli, takže neměla možnost protestovat. Cestou v limuzíně
z Darienu na LaGuardii si Brenda vyslechla,
jak to s tou „komplikovanou situací“ vypadá: Melanie
a její manžel Peter Patchen se „celou věčnost“ snažili,
aby přišla do jiného stavu; za uplynulý kalendářní rok
absolvovali sedm neúspěšných kol oplodnění in vitro.
Před několika týdny ale Peter přiznal, že má poměr
s jednou slečnou z práce, jistou Frances Digittovou.
Melanii to zničilo. Byla tak rozčilená, až onemocněla –
nedokázala v sobě udržet jídlo, musela zůstat ležet.
Pak jí vynechaly měsíčky. Byla těhotná – a „komplikované“
na její „situaci“ bylo to, že opustila Connecticut,
aniž by manželovi sdělila, že odjíždí, a aniž by mu sdělila,
že je v jiném stavu. Vytratila se s Vicki a Brendou
a dětmi proto, že „potřebuje čas na přemýšlení, potřebuje
vysadit“.
Brenda přijala tuto informaci mlčky, avšak skepticky.
To poslední, co ona a Vicki letos v létě potřebovaly,
byla uprchlice před komplikovanou situací. Vicki
měla rakovinu plic a Brenda měla vlastní problémy.
Na jaře ji vyhodili z učitelského místa na Champion
University, protože spala se svým jediným studentem
mužského pohlaví – a jako by už nešlo o dost velkou
katastrofu, hrozilo jí trestní oznámení, týkající se cenného
uměleckého díla ve vlastnictví univerzity. Sexuální
skandál! Trestní oznámení! Brenda se změnila
z výstavního kusu – oslavovaná mladá profesorka,
hvězda Champion University – v terč klepů a řečí.
V kampusu Championky o ní všichni mluvili: doktorka
Brenda Lyndonová, jež si hned v prvním semestru
vysloužila nejvyšší hodnocení z celé katedry angličtiny,
se dopustila zakázaného poměru s jedním ze svých
studentů. A pak z důvodu, který nikdo nedokázal pochopit,
„vandalsky poničila“ originál Jacksona Pollocka
– dar bývalého absolventa – visící na stěně Barringtonova
sálu na katedře angličtiny. Kromě hanebné
ostudy kvůli vztahu s Johnem Walshem si Brenda musela
najmout právníka, na kterého neměla, aby se vypořádala
s obviněním z vandalismu. V nejlepším případě,
říkal advokát Brian Delaney, univerzitní tým
restaurátorů usoudí, že si s obrazem dokáže poradit,
„zalátá“ ho a obraz bude jako nový. V nejhorším případě
se poškození ukáže jako nenapravitelné. Univerzita
se věcí nadále zabývá………………………………..
Autor: | Hilderbrand, Elin |
Překladatel: | Pacnerová, Jana |
Název: | Naboso |
Původní název: | Barefoot |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-524-7 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 195.00 mm |
Počet stran: | 448 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 23.5.2012 |