Autoři

Série

  • Příběh začíná tam, kde Frank Herbert ukončil Spasitele Duny. Jessica, matka císaře Paula Atreida se vrací na pouštní planetu Dunu, aby se zúčastnila se pohřbu svého syna. Po Paulově sebevraždě se stala regentkou nad jeho dětmi duševně chorá a brutální Paulova sestra Alia. Ta se pokouší udržet moc společně s Duncanem. Paulův přítel Bronso of Ix se ale staví do opozice proti rodu Atreidů. Autoři se v tomto pokračování Hrdinů Duny soustřeďují na osudy těchto postav a na rostoucí napětí mezi Jessicou a její dcerou Alií.

  • Na oběžné dráze nad Caladanem se rýsovalo mimořádné

    plavidlo, bývalý maxitrajler Gildy, nyní přidělený

    džihádu coby transportní loď.

    Na zahradní nádvoří vběhl chlapec z rybářské vesnice.

    Zaučoval se v hradu jako páže a v oficiálním úboru

    působil trochu neobratně. Vyhrkl: „Je to vojenské plavidlo,

    má paní. Plně vyzbrojené!“

    Jessica klečela u keře rozmarýnu a odštipovala voňavé

    snítky do kuchyně. Zde ve své soukromé zahrádce si

    pěstovala květiny, bylinky a keříky, dokonale kombinovala

    pořádek s chaosem, užitečné rostlinstvo a k tomu

    rozkošné libůstky. Ráda tu pracovala a rozjímala v klidu

    a tichu hned po rozbřesku, hýčkala své rostlinky a vytrhávala

    neodbytný plevel, který se pokoušel ničit pečlivě

    udržovanou rovnováhu.

    Jessica se nenechala vyvést z míry chlapcovým rozčilením.

    Zhluboka se nadechla voňavých silic, které uvolnila

    dotekem. Teprve pak se zvedla a oprášila si hlínu

    z kolen. „Vydali nějaký vzkaz?“

    „Jenom to, že posílají skupinu vyslanců kvizarátu, má

    paní. Požadují rozhovor s vámi v nějaké naléhavé záležitosti.“

    Požadují?“

    Zatvářila se tak, že se chlapec zalekl. „Určitě to mysleli

    jako prosbu, má paní. Copak by si mohli dovolit něco

    požadovat po vévodkyni z Caladanu – a po matce

    Muad’Diba? Ale jistě musí jít o něco tuze důležitého,

    když poslali takovou loď!“ Chlapec se zavrtěl jako úhoř,

    vyvržený na břeh.

    Uhladila si oděv. „No, nepochybuji o tom, že to ti vyslanci

    považují za důležité. Nejspíš zas žádost, abych

    zvýšila limit počtu poutníků, kteří sem smějí přijíždět.“

    Caladan, sídlo rodu Atreidů po víc než dvacet generací,

    unikl plenění džihádu hlavně díky tomu, že Jessica

    nedovolila, aby na planetu proudilo mnoho cizinců. Nezávislý

    lid Caladanu dával přednost svému poklidu.

    S radostí by přijal zpět svého vévodu Leta, ten však byl

    zavražděn kvůli zradě ve vysokých kruzích. Místo něj

    lidem zůstal jeho syn Muad’Dib, imperátor Poznaného

    vesmíru.

    Přes nejlepší Jessičiny snahy se Caladan nikdy nemohl

    úplně izolovat od bouří, zuřících v galaxii. Paul si nyní

    své domovské planety prakticky nevšímal, byl tu však

    pokřtěn a vychován. Lidé nikdy neuniknou jeho stínu.

    Po všech těch letech Paulova džihádu se nad Impériem

    rozhostil unavený a raněný mír jako chladná zimní

    mlha. Jak se tak teď Jessica dívala na toho mladého posla,

    napadlo ji, že se narodil až poté, kdy se Paul stal imperátorem.

    Ten chlapec nepoznal nikdy nic jiného než

    hrozící džihád a krutější stránku povahy jejího syna…

    Vyšla ze zahradního nádvoří a přitom zavolala na

    chlapce: „Sežeň Gurneyho Hallecka. Přijmeme tu delegaci

    spolu v hlavní síni hradu.“

    Jessica se převlékla z pracovních šatů do okázalého

    roucha barvy mořské zeleně. Popelavě bronzové vlasy

    si vyčesala nahoru a kolem krku si zavěsila řetízek se

    zlatým atreidským znakem jestřába. Nechtěla pospíchat.

    Čím víc o tom uvažovala, tím víc si lámala hlavu, jaké

    zprávy asi loď přivezla. Možná to nakonec nebude tak

    bezvýznamná záležitost…

    Gurney na ni čekal v hlavní síni. Dorazil zvenku, kde

    proháněl své honicí psy, a obličej měl z toho cvičení ještě

    začervenalý. „Kosmický přístav tvrdí, že vyslanec je

    nějaký vysoce postavený člen kvizarátu a má s sebou

    celou armádu sluhů a čestných stráží z Arrakis. Prý přináší

    zprávu nejvyšší důležitosti.“

    Předstírala nezájem, ale ve skutečnosti byla zvědavá.

    „Pokud dobře počítám, je to už devátá ‚naléhavá zpráva‘,

    kterou přivážejí od skončení džihádu přede dvěma

    roky.“

    „Tato ale působí nějak jinak, má paní.“

    Gurney uměl stárnout, i když nikdy nebyl a nikdy nemohl

    být pohledný muž, hyzdila ho jizva na tváři a utrápený

    pohled. Za svých mladých let býval jen kusem

    hadru v rukách Harkonnenů, ale za roky statečné služby

    Atreidům se stal jedním z největších aktiv tohoto rodu.

    Usadila se do křesla, v němž kdysi sedával její milovaný

    vévoda Leto. Hradní sluhové pobíhali sem tam

    a připravovali vše na příchod vyslance a jeho doprovodu.

    Vedoucí kuchyňského personálu se zeptal Jessiky,

    jaké mají podat občerstvení. Odpověděla chladným tónem:

    „Jen vodu. Podejte jim vodu.“

    „Nic jiného, má paní? Není to urážka tak významné

    osobnosti?“

    Gurney se zasmál. „Jsou z Duny. Budou to považovat

    za čest.“

    Dubová vrata do vstupní síně hradu byla otevřena, zavanul

    vlhký vítr a dovnitř s velkým rozruchem vpochodovala

    čestná stráž. Patnáct mužů, bývalých vojáků

    Paulova džihádu, neslo zelené prapory s černými a bílými

    znaky. Členové toho neuspořádaného doprovodu se

    nesli v imitacích filtršatů jako v uniformách, přestože

    v místním caladanském vlhkém vzduchu byla taková

    výstroj naprosto zbytečná. Skupina se leskla kapkami

    lehkého deštíku, který začal padat; návštěvníci to zřejmě

    považovali za božské znamení.

    Přední řady doprovodu ustoupily na stranu, aby mohl

    vystoupit kvizara, džihádský kněz ve žluté róbě. Stáhl si

    vlhkou kapuci a odhalil holou lebku. Oči, modromodré

    od konzumace melanžového koření, se mu leskly posvátnou

    hrůzou. „Jsem Isbar a tímto se představuji matce

    Muad’Diba.“ Uklonil se, skláněl se k podlaze víc

    a víc, až si lehl tváří k zemi.

    „To stačí. Všichni tady vědí, kdo jsem.“

    Isbar se zvedl, ale hlavu dál držel sklopenou, odvracel

    pohled. „Vidíme hojnost vody na Caladanu a lépe

    chápeme Muad’Dibovu oběť, když odešel na Dunu coby

    spasitel fremenů.“

    Jessica vložila do hlasu jistý osten, aby dala najevo,

    že si nepřeje ztrácet čas obřadnostmi. „Máte za sebou

    dlouhou cestu. Co bylo tentokrát tak naléhavé?“

    Isbar vypadal, že se svým vzkazem zápasí, jako by to

    byl živý tvor. Jessica z něj vycítila hluboký strach. Příslušníci

    čestné stráže mlčeli jako sochy.

    „Ven s tím, člověče!“ nařídil Gurney.

    Kněz vyhrkl: „Muad’Dib je mrtev, má paní. Váš syn

    se odebral k Šaj-hulúdovi.“

    Jessice připadalo, že dostala ránu palicí.

    Gurney zasténal: „To ne. Ne… Paul ne!“

    Isbar pokračoval, sám se děsil dalších slov: „Svatý

    Muad’Dib se vzdal vlády, odešel do pouště a ztratil se

    v písku.“

    Jessica musela nasadit veškerý svůj benegesseritský

    výcvik, aby kolem sebe vybudovala pevnou zeď a získala

    čas k uvažování. Odřízla se od svých citů automaticky,

    ze zvyku. Přinutila se nevykřiknout, promluvit tiše

    a klidně: „Řekni mi všechno, knězi.“

    Kvizarova slova bodala jako zrnka písku, nesená krutým

    větrem. „O tom nedávném spiknutí v řadách jeho

    fedajkinů víte. I když byl požehnaný Muad’Dib oslepen

    spalovačem kamene, viděl svět božskýma očima, ne

    umělýma od Tleilaxanů, jaké opatřil svým zraněným

    vojákům.“

    Ano, Jessica o tom všem věděla. Syn přijímal nebezpečná

    rozhodnutí a kvůli odporu proti svému džihádu

    odjakživa čelil vážnému ohrožení života. „Ale to spiknutí,

    které ho oslepilo, Paul přežil. Bylo ještě nějaké jiné?“

    „Pokračování téhož spiknutí, vážená paní. Zapletl se

    do toho jeden kormidelník Gildy a ctihodná matka Gaius

    Helena Mohiamová.“ Dodal, jako by ho to napadlo

    až pak: „Na příkaz imperiální regentky Alie byli už oba

    popraveni spolu s Korbou Chvalořečníkem, strůjcem

    tajného spiknutí proti vašemu synovi.“

    Zasáhlo ji příliš mnoho faktů najednou. Mohiamová

    popravena? Ta zpráva jí otřásla až do hloubi duše. Jessica

    měla se starou Ctihodnou matkou bouřlivý vztah, láska

    a nenávist se v něm střídaly jako přílivové vlny.

    Alia… je teď regentkou? Ne Irulán? Jistě, bylo to tak

    vhodné. Ale kdyby Alia byla panovnicí… „A co Chani,

    milovaná družka mého syna? A co princezna Irulán, jeho

    manželka?“

    „Irulán byla uvězněna v Arrakénu, dokud se nezhodnotí

    její podíl na spiknutí. Regentka Alia ji nenechala

    popravit spolu s ostatními, ale je známo, že se Irulán se

    zrádci stýkala.“ Kněz těžce polkl. „A pokud jde o Chani…

    ta nepřežila porod dvojčat.“

    „Dvojčat?“ Jessica vyskočila. „Já mám vnoučata?“

    „Chlapce a děvče. Paulovy děti jsou zdravé a –“

    Její klidná maska se začala nebezpečně rozplývat.

    „To vás nenapadlo informovat mě o tom okamžitě?“

    Snažila se uspořádat si myšlenky. „Pověz mi všechno,

    co potřebuju vědět, bez odkladu.“ ……………………..

  • Autor: Herbert, Brian - Anderson, Kevin J.
    Překladatel: Chodilová, Dana
    Série: Hrdinové Duny
    Pořadí v sérii: 1.
    Název: Vichry Duny
    Původní název: The Winds of Dune
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-296-3
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 504
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 28.4.2010
  • Série Hrdinové Duny:

     

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.