Autoři

Série

Pravá krev 9 - Mrtví odcházejí
(Série - Pravá krev - 9)

od
Harris, Charlaine
  • Lidé v Bon Temps, s výjimkou Sookie Stackhouseové, toho mnoho o upírech nevědí. A vůbec nic nevědí o vlkodlacích. Aspoň dosud. Avšak nadpřirozené bytosti se rozhodly odhalit obyčejnému světu svou existenci. Všechno klape až do chvíle, kdy je jedna z nich nalezena zmučená blízko baru, v němž Sookie pracuje. Sookie má obavy, že místní lidé nejsou až tak tolerantní, a rozhodne se vraha odhalit, ať má jakoukoli podobu. Při svém pátrání však zjišťuje, že odjinud hrozí daleko větší nebezpečí, a že v nadcházející válce bude asi jen bezvýznamným pěšákem.

  • KAPITOLA PRVNÍ

     

    Upíři bílé pleti by nikdy neměli chodit v bílém,“ pravila

    televizní moderátorka. „Tajně jsme nafilmovali

    Devon Dawnovou, která se stala upírkou před pouhými

    deseti lety, jak se obléká na večer, který chce strávit ve

    městě. Jen se podívejte, jak je vymóděná! Vůbec nic jí

    nesedí!“

    „Co si myslí?“ ozval se kyselý hlas druhé ženy. „Jako

    by uvízla někde v devadesátých letech. Všimněte si té

    halenky, pokud se tomu tak dá říct. Devonina pleť přímo

    volá po nějakém výrazném odstínu, a ona si vybere co?

    Smetanově bílou! V téhle barvě prostě vypadá jako pytel

    mouky.“

    Právě jsem si zavazovala botu, ale zarazila jsem se

    a zadívala se na obrazovku, abych nepropásla, co dvě

    upíří módní odbornice ještě vytáhnou na svou ubohou

    oběť – pardon, šťastnou upírku, která se právě měla podrobit

    vynucené změně vizáže, o kterou nepožádala. Za

    to, že se stala terčem poznámek módní policie, vděčila

    totiž tahle nešťastnice svým kamarádkám.

    „Mám dojem, že tohle neskončí dobře,“ poznamenala

    Octavia Fantová. Přestože mi Octavii víceméně nasadila

    do domu moje spolubydlící Amelia Broadwayová – na

    základě neplánovaného pozvání, které ze mě vypadlo ve

    slabé chvilce –, naše společné soužití fungovalo kupodivu

    docela dobře.

    „Devon, Devon, tohle je Bev Levetová z pořadu Nejlépe

    oblečená upírka a já jsem Todd Seabrooková. Zatelefonovala

    nám vaše přítelkyně Tesca s tím, že potřebujete

    módní pomoc! Dva uplynulé večery jsme vás tajně natáčeli

    a – BRRR!“ K hrdlu Todd Seabrookové vystřelila bílá

    ruka, ale hned nato zmizela a zanechala po sobě rudou

    otevřenou ránu. Fascinovaná kamera dlouze zabrala ránu

    i následný pád Todd Seabrookové na podlahu a potom se

    zase vrátila vzhůru, aby sledovala souboj Devon Dawnové

    a Bev Levetové.

    „Sákryš,“ vyhrkla Amelia. „Vypadá to, že Bev vyhraje.“

    „Má lepší techniku,“ poznamenala jsem. „Všimla sis,

    že když vcházely do dveří, dala Bev Todd Seabrookové

    přednost?“

    „Trochu jsem ji umravnila,“ prohlásila Bev vítězoslavně

    z obrazovky televizoru. „Devon Dawnová! Než

    Todd najde ztracenou řeč, probereme se vaším šatníkem.

    Děvče, které se těší nekonečnému životu, si nemůže

    dovolit nosit omšelé laciné hadříky. Upíři se nesmějí

    zaseknout v minulosti. Musíme jít s dobou a řídit

    se módními trendy!“

    „Ale mně se moje oblečení líbí,“ zafňukala Devon. „Je

    mou součástí. Zlomila jste mi ruku.“

    „Zase se vám zahojí. Poslyšte, určitě by se vám nelíbilo,

    kdyby vás ostatní považovali za neschopnou. Přece

    nechcete uvíznout v době dávno minulé, nebo ano?“

    „No, ani ne…“

    „Dobře. Takže vás v tom nenechám. A podle kašle,

    který slyším, mám dojem, že Todd se už cítí mnohem

    líp.“

    Vypnula jsem televizi, zavrtěla hlavou nad novou

    americkou televizní závislostí – sledování upířích reality

    show – a zavázala si i druhou botu. Vytáhla jsem ze skříně

    červený plášť a při pohledu na něj jsem se zamyslela

    nad svou vlastní „upíří reality show“ – nad svými soukromými

    problémy s upíry. Během dvou a půl měsíce,

    které uplynuly od chvíle, kdy se louisianského upířího

    království zmocnili nemrtví z Nevady, měl Eric Northman

    spoustu práce. Snažil se upevnit své postavení pod

    novou vrchností a zhodnotit všechno, co zbylo ze starého

    systému.

    Na nějaké tlachání o tom, že se Ericovi konečně vybavily

    vzpomínky na náš podivuhodný intenzivní poměr

    v době, kdy na něj jedna čarodějnice seslala kouzlo a dočasně

    ho připravila o paměť, nám nějak nezbýval čas.

    „Co budete dělat večer, až odjedu do práce?“ zeptala

    jsem se Amelie a Octavie, protože se mi už nechtělo poslouchat

    žádnou další televizní debatu, a oblékla jsem si

    plášť. Na severu Lousiany sice není tak příšerná zima jako

    na skutečném severu, ale večer se teplota pohybovala

    kolem čtyř stupňů Celsia, a až pojedu z práce, bude ještě

    chladněji.

    „Neteř s dětmi mě berou na večeři,“ odpověděla Octavia

    a sklonila hlavu k halence, na níž si cosi přešívala.

    S Amelií jsme si vyměnily překvapené pohledy. Bylo

    to Octaviino první setkání s neteří od té doby, co se z jejího

    domu přestěhovala ke mně.

    „Myslím, že si s Trayem vyrazíme do baru,“ vyhrkla

    Amelia chvatně, aby vyplnila ticho, které se v místnosti

    rozhostilo po Octaviině odpovědi.

    „Takže se uvidíme U Merlotta.“ V baru U Merlotta

    jsem už několik let pracovala jako servírka.

    „Jejda, mám špatnou barvu nitě!“ ozvala se Octavia

    a zamířila přes halu do svého pokoje.

    „S Pam se už asi nescházíš, co?“ zeptala jsem se Amelie.

    „To tvoje chození s Trayem začíná vypadat vážně,“

    dodala jsem. Důkladně jsem si zastrčila bílé tričko do

    černých kalhot a zaletěla pohledem k zrcadlu nad krbovou

    římsou. Vlasy jsem měla stažené do ohonu – jako

    pokaždé, když jsem šla do práce –, ale jeden dlouhý

    světlý vlas se mi zachytil na červeném plášti. Hned jsem

    ho sundala.

    „S Pam to bylo jenom takové divoké rozptýlení. Určitě

    to brala stejně jako já. Traye mám skutečně ráda,“ začala

    mi vysvětlovat Amelia. „Zdá se, že ho peníze mého

    táty vůbec nezajímají a že je mu úplně jedno, jestli jsem

    nebo nejsem čarodějnice. A v ložnici je jako tajfun. Takže

    nám to skvěle klape,“ řekla Amelia a zazubila se na

    mě jako kočka, která si právě pochutnává na kanárkovi.

    Na pohled sice Amelia vypadala jako pohledná mamina

    z předměstí – krátké lesklé vlasy, nádherný úsměv, bílé

    zuby, jiskrné oči –, ale milovala sex a potrpěla si na dost

    výstřední (na můj vkus) hrátky.

    „Je to fajn chlap,“ přikývla jsem. „Už jsi ho viděla ve

    vlčí kůži?“

    „Ne. Ale těším se na to.“

    VAmeliině dobře čitelné mysli jsem zachytila cosi, co

    mě vyděsilo. „Odhalení? Už brzy?“

    „Nemohla bys toho nechat?“ Amelia přijímala moji

    schopnost číst cizí myšlenky docela sportovně, ale dnes

    se naježila. „Musím totiž skrývat i tajemství jiných lidí,

    víš?“

    „Mrzí mě to,“ hlesla jsem. Skutečně mě to mrzelo, ale

    zároveň jsem se cítila trochu dotčená. Možná si myslíte,

    že bych se aspoň doma mohla trochu uvolnit a odhodit

    slupky, pod kterými jsem utajovala svůj telepatický dar

    anebo prokletí; jak se to vezme. Vždyť jsem s ním musela

    den co den bojovat v práci. „Taky mě to mrzí,“ vyhrkla

    Amelia. „Poslyš, musím se už začít vypravovat. Uvidíme

    se později.“ Zlehka vyběhla po schodech do prvního

    poschodí, které jsem do jejího příjezdu skoro nepoužívala.

    Přivezla jsem si ji na návštěvu z New Orleansu ještě

    před Katrinou, takže tam na rozdíl od chudinky Octavie

    tenhle ničivý hurikán nezažila.

    „Sbohem, Octavie! Hezky si to užijte!“ zavolala jsem

    na Ameliinu starou učitelku, vyšla jsem z domu zadními

    dveřmi a zamířila k autu.

    Když jsem potom projížděla lesem k Hummingbird

    Road, uvažovala jsem, jaká je pravděpodobnost, že

    spolu Amelia a Tray Dawson zůstanou. Vlkodlak Tray

    byl opravář motocyklů a pracoval také na různé vedlejší

    úvazky, které vyžadovaly celého chlapa. Amelia byla

    čarodějnice, která před sebou měla slibnou budoucnost,

    a její otec – podnikatel ve stavebnictví – měl ohromný

    majetek, který mu zůstal i po Katrině. Hurikán ušetřil

    většinu stavebního materiálu uloženého v jeho skladech

    a zajistil mu práci na několik dalších desetiletí.

    Podle toho, co jsem vyčetla Amelii z hlavy, dnes nastane

    TEN VEČER. Ne „ten večer“, kdy ji Tray požádá,

    aby si ho vzala, ale večer, kdy se na veřejnosti přizná ke

    své až dosud utajované dvojí podstatě. V Ameliiných

    očích tím Tray nesmírně stoupl, protože si potrpěla na

    nejrůznější výstřelky.

    Do baru jsem vešla vchodem pro zaměstnance a okamžitě

    zamířila do Samovy kanceláře. „Ahoj, šéfe,“ pozdravila

    jsem ho, jakmile jsem ho spatřila za psacím stolem.

    Zastihla jsem ho, jak se probírá objednávkami

    a účty, přestože papírování nesnášel. Možná, že po účetních

    knihách sáhl kvůli tomu, že se potřeboval nějak zaměstnat

    a odvést pozornost jiným směrem. Vypadal

    ustaraně. Vlasy měl ještě pocuchanější než obvykle a rusé

    vlny se mu vzdouvaly kolem úzkého obličeje.

    „Vzmuž se, dneska to přijde!“ řekl.

    Byla jsem tak strašně pyšná, že se mi s tím svěřil a že

    mezi námi panuje takový duševní soulad, že jsem se

    musela usmát. „Jsem připravená. Budu tady.“ Uložila

    jsem kabelku hluboko do zásuvky Samova psacího stolu

    a uvázala jsem si zástěru. Nastupovala jsem do služby

    po Holly, která se v poslední době záměrně nestříhala,

    a černě obarvené konečky jejích vlasů vypadaly, jako

    kdyby je namočila do dehtu. Podle asi třícentimetrového

    odrostu u kořínků jsem zjistila, že její přirozený odstín

    má barvu světlého medu a je moc pěkný. Barvila se načerno

    už tak dlouho, že jsem zapomněla, jak vypadala

    předtím. „Bude to aspoň stát za to, když musím nechat

    Hoyta tak dlouho čekat?“ zeptala se mě. „Cody s ním

    vychází úplně skvěle, ale jsem jeho máma.“ Hoyt byl

    nejlepší kamarád mého bratra Jasona a teď místo za ním

    běhal za Holly.

    „Aspoň chvíli bys tu měla zůstat,“ odpověděla jsem jí

    a významně zvedla obočí…………………………………..

  • Autor: Harris, Charlaine
    Překladatel: Havlík, Tomáš
    Série: Pravá krev
    Pořadí v sérii: 9.
    Název: Pravá krev 9 - Mrtví odcházejí
    Původní název: Dead and Gone
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-444-8
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 272
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 7.9.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.