Góly nepadají náhodou

Obsah

NENÍ TO NÁHODA

Náhoda v Moskvě a v Barceloně. Očividné a skryté

logiky. Reinterpretace logiky vedoucí úlohy. Tato

kniha

HRACÍ PLOCHA: S ČÍM OBCHODUJETE?

Výběr pralesa. Jaký výrobek prodáváte? Tvar a velikost

koláče. Hodnotový řetězec aneb kdo shrábne

prachy. Kompetentnost. Nebezpeční narušitelé. Stadiony.

Vysílací práva. Marketing. Příjmy, výdaje

a magický poměr. Regulátor, který uděluje pravomoci.

Americký model: Teorie soutěživé rovnováhy.

Ve fotbale jde o něco jiného

RŮZNÉ STRATEGIE: JAK HRAJEME?

Asterix a Obelix hrají fotbal? Různé klubové strategie:

Manchester a Soria. Odčarovaný kruh: Strategie

pro FC Barcelona. Výchozí bod. Evoluce a revoluce.

Investiční exploze. Výdaje: S kudlou v zubech. Hledání

soutěžních výhod. Globalizovat základní hodnoty.

Dresy v Pamploně, Newcastlu a Singapuru.

Kam míříme? (Trhy.) …A co se stane, až tam budeme?

(Obchodní model.) Postoj: divadla, galácticos

a „více než kluby“. Více než světový klub. Realizace.

Od místních spolků k nadnárodním společnostem.

VÍTĚZNÝ TÝM

Vítězný recept. Závazky, rovnováha a talent. Talent.

Závazek. Rovnováha. Prototypy ve vítězném týmu.

Vizionář. Dr. Ne. Pan Podpěra. Utváření a vývoj týmu.

Vření. Normalizace. Realizace. . . . . . . . . . . . .

VŮDČÍ ROLE: OD DOKTORA HOUSE

K FRANKU RIJKAARDOVI

Vůdčí role a charisma. Zvolit styl vedení, který je

vhodný pro tým. Typy lídrů. Kolektivní vůdci. . . . .

LIDSKÉ ZDROJE: DOBRÉ KRITÉRIUM

A HYGIENA

Ředitelova noční můra. Nábor podle dobrého kritéria.

Z Don Torcuata do Barcelony. Výchova vítězů.

Dvanáctileté hvězdy. Intuitivní inteligence, čich

a věda. Hygienické odměny: vodítko, proměnné

hodnoty, proaktivita. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DŮVODY A EMOCE NA JEDNACÍM STOLE

Příprava na jednání. Okamžik jednání. Limity a alternativy.

Cena odchodu a marže jednání. Rozumná

cena. Jednání „získám-získáš“. Emoce u stolu. Kultury

a komunikace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

INOVACE: VĚDA A UMĚNÍ

Kryštof Kolumbus a Apple. Definujme inovaci. Inovovat

a kopírovat. Překvapení bez ptaní. Pohyb versus

hodnocení. Occamova inovační břitva. Omezit

rizika. Marketing nebo umění. . . . . . . . . . . . . . . . . .

NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI

Zdravý rozum dává rozum. Změna teď anebo nikdy.

Je to výrobek! Jednat před ohybem křivky grafu

a zapomenout na poslední euro. Ješitnost je moje

oblíbená vlastnost. O záměru a zapojeních. . . . . . .

NENÍ TO NÁHODA

NÁHODA V MOSKVĚ. ROK 2008.

Bylo přesně jedenáct hodin dne 21. května 2008. Na stadionu

v moskevských Lužnikách se kapitán Chelsea

John Terry chystal kopnout penaltu, poslední z pětice pokutových

kopů, které měly rozhodnout finále Ligy mistrů

mezi týmy Chelsea a Manchesteru United. Devadesát

minut skončilo remízou 1:1. V nastavených třiceti minutách

se skóre už nezměnilo. O vítězi finálového utkání

musel rozhodnout penaltový rozstřel. Když se vydal ze

středového kruhu směrem ke značce pokutového kopu

John Terry, devět exekutorů už mělo své penalty za sebou.

Bylo na něm, aby kopl tu poslední. Manchester

United ze svých pěti penalt proměnil čtyři. Cristiano Ronaldo

Petra Čecha nepřekonal. Všechny předchozí penalty

Chelsea skončily v síti. Vítězství v Lize mistrů teď

měl na kopačce John Terry.

Pro Chelsea to byla klíčová penalta. Klub se poprvé ve

své historii probojoval do finále Ligy mistrů. Od chvíle,

kdy tento londýnský klub koupil ruský multimilionář

Roman Abramovič a investoval do něj obrovské částky

peněz na nákup nejlepších světových hráčů, uplynulo již

několik let. Udělal to, aby dosáhl cíle, který byl v tomto

okamžiku na dosah ruky. Chelsea si po dvacetiletém půstu

již v roce 2005 připsala na konto titul mistra anglické

Premier League.

Titul získala i v následující sezoně a potvrdila tím svůj

návrat mezi anglickou fotbalovou elitu. Nyní chtěla získat

věhlas na evropské úrovni. Tým byl plný zahraničních

hráčů. Pouze kapitán John Terry prošel klubem od

jeho nejnižší úrovně. Žádný jiný hráč v mužstvu si nebyl

více vědom toho, co tato penalta znamená pro oddané

„klubisty“. Terry byl jedním z nich a teď dostal šanci naplnit

odvěkou touhu.

John Terry se vydal ke značce pokutového kopu. Při

rozběhu se mu podařilo oklamat brankáře Manchesteru

United. Nizozemský gólman Edwin van der Saar se vrhl

na svou pravou stranu. Terrymu stačilo míč pomalu poslat

na opačnou stranu. To také udělal. Ale těsně předtím, než

se dotkl míče, mu levá noha, o kterou se opíral, uklouzla

a on ztratil rovnováhu potřebnou k tomu, aby střelu správně

umístil. Vystřelil pravačkou. Tělo přitom udržel v dostatečně

vzpřímené pozici, aby míč vyslal k druhé tyči,

než se vrhl brankář. Střela však neměla dostatečnou přesnost

a poté, co se odrazila od tyče, skončila vedle branky.

Finálové utkání tím neskončilo. Střílely se další penalty,

ale Anelka sedmou penaltu londýnského celku neproměnil

a Manchester United získal svůj třetí evropský

klubový titul. Chelsea se poháru dotýkala špičkou nohy

svého největšího hráčského symbolu, který je ze všech

fotbalistů nejvíce oddán klubovým barvám, ale jeho noha

zklamala v tom nejhorším okamžiku. Chelsea přišla

o titul a zhruba o 30 milionů liber… v jediné vteřině.

NÁHODA V BARCELONĚ. ROK 2003

Dne 16. června 2003, den po našem vítězství ve volbách

do správní rady FC Barcelona, jsme šli do kanceláří klubu,

abychom zahájili předání moci, které mělo proběhnout

v následujících týdnech. Toho dne mi jeden z dosavadních

členů vedení Barçy řekl: „Chlapče, dám ti jednu

radu. Nechoďte sem s rozhodnutím, že zavedete nové postupy

vedení klubu, ani s vůlí řídit se zdravým rozumem

nebo podnikatelskou logikou. Fotbal je o něčem jiném.

Jde o to, jestli padají góly nebo ne. Když padají góly,

všechno klape. Když chodí balony vedle, všechno je katastrofa.

Je to věc náhody.“

Je pravděpodobné, že 21. května 2008, přesně ve

23 hodin při pohledu na uklouznutí Johna Terryho v roz-

hodujícím momentu pokutového kopu dotyčný člověk,

který mi udílel rady v roce 2003, vykřikl: „Taková smůla!“

a potvrdil si tím myšlenku, že ve fotbale se všechno

redukuje na jednoduchou otázku náhody.

OČIVIDNÉ A SKRYTÉ LOGIKY

Ředitelé mnoha podniků a různých sektorů často hájí svou

branži tím, že se od všech ostatních oborů liší: „Hele, nebuď

na omylu, svět kadeřnictví/lékárnictví/knižního vydavatelství…

je jiný.“ Tento postoj je velmi lidský. Říká se,

že každá země vede válku sama se sebou, ale když sjezdíte

svět, poznáte, že navzdory příznačným rysům, které jednotlivé

války odlišují, jsou nakonec všechny války stejné.

Všechny lidské činnosti ovládá logika, která lidi vede

a řídí, logika, která působí částečně skrytým, částečně

odhadnutelným způsobem.

Proto chce-li někdo uspět v některé z lidských činností,

měl by identifikovat a pochopit myšlení, které se za

touto činností skrývá, analyzovat je a uzpůsobit novým

skutečnostem a výzvám. Identifikovat a pochopit myšlení,

na němž je postavena činnost, kterou chcete vykonávat,

je základní a nutné minimum. Čtenář zajisté někdy

viděl někoho, kdo řídí nějakou organizaci a přitom vůbec

nerozumí tomu, jak dotyčné odvětví, sektor či samotná

firma fungují. Často jde o lidi, kteří v dobré víře považují

život za horskou dráhu, po které všechno jezdí nahoru

a dolů v nekonečném sledu událostí, kladných i záporných,

podmíněných shůry náhodou a prozíravostí.

V době, kdy FC Barcelona koupila dva mladé brazilské

hráče, kteří byli prakticky neznámí a neměli zkušenosti

s evropským fotbalem (Geovanni Deiberson a Fábio Rochemback),

jsem se zeptal jednoho člena klubového vedení,

proč to udělali a proč za ně zaplatili tak vysoké částky

(18, resp. 12 milionů eur). Jeho odpověď zněla: „Bylo

mi řečeno, že Rochemback je obdoba Neeskense a Geovanni

že je nový Garrincha. Napadlo mě, že po tolika

chybách, kterých jsme se dopustili, a po tak velké smůle,

nám konečně musí něco vyjít, že bude pouze spravedlivé,

když se nám tyto přestupy povedou.“ To zjevně znamená,

že rozhodl, aby Barça utratila 30 milionů eur za dva mladé

a neznámé hráče, protože byl přesvědčený, že vyšší

prozřetelnost napraví všechny předchozí přehmaty a kiksy.

Je jasné, že dotyčné hráče a nabízenou cenu lze vyhodnotit

rozumněji. A je možné to provést způsobem,

který nemá nic společného se štěstím, náhodou či onou

předpokládanou horskou dráhou zdarů a nezdarů řízenou

vrtošivým bohem. Vyznavači rčení „fotbal je už takový“

mohou argumentovat případy, ve kterých slabší týmy zvítězily

v utkáních či dokonce šampionátech nad silnějšími

týmy právě tím, že šly proti logice. Ale pokud se chceme

rekreačně procvičit v matematice, zanalyzujme deset let

anglické ligy (1990–1999), jak to v knize Winners and

Losers (Vítězové a poražení) učinili Stefan Szymanski

a Tim Kuipers. Zjistíme tak, že existuje proměnná hodnota,

která vysvětluje sportovní výsledky týmů v poměru

téměř jedna ku jedné. ………………………………..