Autoři

Série

První rudá kapka
(Série - Svět nočních lovců - 1)

od
Frost, Jeaniene
  • Noc není pro smrtelníky bezpečná. Denise MacGregorová ví ze všech nejlépe, co se skrývá ve stínech – jejím nejlepším přítelem je poloupír Cat Crawfield, a ona sama již přišla o tolik, co by obyčejný člověk neunesl. Minulost její rodiny je zahalena tajemstvím a zasuta ve tmách, a jakýsi démon označil Denise za oběť. Je tu však ještě záhadný a všemocný upír Spade, který se již staletí potlouká po zemi s úkolem chránit ty okouzlující lidi v ohrožení, i kdyby to mělo znamenat zničení vlastních soukmenovců. I když v jeho nejhlubších útrobách klíčí hlad po Denise a touha se jí zmocnit, Spade ví, že jej musí potlačit a čelit nočním můrám společně s ní.

  • Prolog

    Silvestr. O rok dříve

     

    I když už byli ve sklepě, Denise stále zvenku slyšela

    zvuky zápasu. Nevěděla, kdo na ně zaútočil, ale lidé to

    být nemohli. Už kvůli tomu, jak vyděšeně se Cat tvářila,

    když jim nařídila jít dolů. A jestli měla strach ona,

    tím spíše měli proč se bát i oni.

    Denise znovu zaslechla praskavé zvuky nad hlavou

    a jenom polkla. Randy ji sevřel pevně kolem ramen:

    „To bude dobrý.“ Jeho tvář však prozrazovala, že si

    myslí pravý opak. Denise si myslela totéž. Usmála se

    však, aby manžela ujistila, že jeho lži věří – třeba jen

    proto, aby měl lepší pocit.

    Odtáhl ruku: „Půjdu nahoru a podívám se po tom…“

    To byl předmět, který přilákal ta stvoření, ať už to

    bylo cokoliv, do domu uprostřed mrazivé pustiny. Pokud

    se to podaří najít a zničit, skončí i jejich útok.

    Ještě před pěti lety Denise nevěřila na upíry a vlkodlaky

    ani na předměty, obdařené nadpřirozenými silami.

    Teď, když se rozhodla strávit Silvestra s nejlepší

    přítelkyní, jež byla napůl upír, v domě, který byl plný

    věcí, v něž normální lidé nevěří, ona i Randy nejspíš

    zemřou.

    „Nemůžeš jít nahoru, je to moc nebezpečné,“ zaprotestovala

    Denise

    „Nepůjdu ven, jen se porozhlédnu po domě.“

    Denise věděla, že najít to je jediná šance, kterou mají.

    „Půjdu s tebou.“

    „Zůstaň tady. Děcka mají strach.“

    Denise pohlédla na tváře s očima rozšířenýma hrůzou,

    tísnící se v rohu na opačné straně sklepní místnosti.

    Děti, které utekly z domova a žily s upíry, platily nájem

    vlastní krví. Jediná další dospělá osoba v místnosti

    byla Justina, ale i jí se na tváři namísto obvyklého panovačného

    výrazu rozhostil strach.

    „Tak dobře, zůstanu tady,“ pravila Denise konečně.

    „Buď opatrný. A jestli se ty věci ještě víc přiblíží, přijď

    okamžitě dolů.“

    Randy ji zlehka políbil. „Jasně. Slibuju.“

    „Miluju tě,“ zavolala za ním, když otevřel dveře ven.

    Usmál se na ni. „Taky tě miluju.“

    Vyšel dveřmi ze sklepa a Denise za ním okamžitě

    zamkla. To bylo naposled, kdy viděla Randyho živého.

     

    Kapitola 1

    „Myslím, že Amber někdo zavraždil.“

    Denise hleděla na svého bratrance s otevřenou pusou.

    Měla sice za sebou už dobré tři margarity, ale rozhodně

    se nemohla přeslechnout v tom, co říkal. Možná,

    že jsme neměli hned po pohřbu chodit do baru. Paul

    stejně říkal, že vůbec nemá chuť na žádné další posezení.

    V rozmezí jednoho měsíce mu jedna po druhé

    zemřely matka a sestra. Jestli pár drinků Paulovi pomůže,

    aby se cítil lépe, kdo by myslel na to, co by měli

    správně dělat?

    „Ale doktoři přece říkali, že to bylo srdce.“

    „Já vím, co říkali doktoři,“ zavrčel Paul. „A policajti

    mi taky nevěřili. Ale den předtím, než umřela, mi Amber

    řekla, že si myslí, že ji někdo pronásleduje. Bylo jí

    teprve třiadvacet, Denise. Kdo dostane infarkt ve třiadvaceti?“

    „Tvoje matka přece taky umřela na infarkt,“ připomněla

    mu Denise jemně. „Srdeční choroby bývají dědičné.

    Je sice nezvyklé, že by někdo tak mladý, jako

    byla Amber, měl problémy se srdcem, to je fakt, ale

    tvoje sestra přece měla spoustu stresů…“

    „Ne víc, než mám teď já,“ přerušil ji Paul hořce.

    „Chceš mi tím říct, že příští na řadě budu já?“

    Ta představa byla tak hrozná, že na ni Denise nechtěla

    ani na okamžik pomyslet. „Jsem si jistá, že jsi v pořádku,

    ale stejně by neškodilo nechat se prohlédnout.“

    Paul se naklonil kupředu a rozhlédl se kolem, než

    promluvil: „Já si taky myslím, že mě někdo sleduje.“

    Snížil hlas na sotva slyšitelný šepot.

    Denise mlčela. Ještě čtyři měsíce po Randyho smrti

    jí připadal každý stín jako zlověstná hrozba, připravená

    se na ni vrhnout. Dokonce ještě ani po roce

    ze sebe nedokázala ten pocit setřást. A teď během jediného

    měsíce zemřela ještě její teta i sestřenice

    a Paul nyní také působí, jako by kolem něj obcházela

    smrt. Je tohle všechno snad normální součástí období

    truchlení za blízkými? Ten pocit, že když si smrt

    mohla vzít někoho ve vaší blízkosti, jste teď další na

    řadě přímo vy?

    „Nechtěl bys u mě zůstat pár dní?“ zeptala se ho.

    „Docela bych uvítala společnost.“

    Po pravdě řečeno, Denise by byla raději zůstala sama,

    ale to Paul nemusel vědět. Peníze, které Randy tak

    pečlivě investoval, se rozplynuly při burzovním krachu

    a jí zůstalo jen tolik, aby ho mohla slušně pohřbít a pořídit

    si nové samostatné bydlení, pokud možno dál od

    rodiny. Rodiče to s ní sice mysleli dobře, ale podle svého,

    a určitě by se tak snažili zasahovat jí do života. Také

    v práci se Denise držela od kolegů dál a tato izolace

    jí pomáhala přenést se přes dlouhé, těžké období, které

    uplynulo od Randyho smrti, s níž se snažila vyrovnat.

    Pokud by však Paulovi pobyt u ní mohl pomoci překonat

    prvotní šok z dvojnásobné ztráty, ráda by se své

    samoty vzdala.

    Bratranci se na tváři objevil výraz úlevy. „Jo, pokud

    by to nevadilo…“

    Denise pokynula barmanovi. „Jasně, že ne. Tak pojď,

    pojedeme ke mně, nebo to dopadne tak, že si dám ještě

    pár dalších panáků. Ty už jich máš beztak až dost, takže

    pojedeme mým autem a to tvoje tady vyzvedneme zítra

    ráno.“

    „Já bych klidně mohl řídit,“ namítl Paul.

    Denise na něj vrhla kritický pohled. „Dneska radši

    opravdu ne.“

    Paul pokrčil rameny. Denise byla ráda, že se nechtěl

    dál dohadovat. Bylo by hrozné, kdyby měl dopravní

    nehodu poté, co spolu popíjeli. Kromě rodičů byl jediným

    blízkým příbuzným, který jí ještě zbyl.

    Bez ohledu na Paulovy námitky zaplatila účet a pak

    společně odešli na parkoviště. Po incidentu před třemi

    měsíci si Denise už vždycky dávala pozor, aby parkovala

    na dobře osvětleném místě a co nejblíž ke vchodu

    do baru. I když s ní byl Paul, nezapomněla ani na další

    opatření. V ruce stále držela lahvičku se sprejem, připevněnou

    ke klíčence. Měla dvě takové: jednu s pepřovým

    sprejem a druhou, která byla naplněná dusičnanem

    stříbrným. Lidé nebyli jedinými tvory, kteří rádi

    útočí v noci.

    „Pokoj pro hosty není moc velký, ale je tam televize,“

    prohodila Denise, když mířili k jejímu autu. „Jestli

    budeš chtít…“

    Hlas se jí zlomil ve výkřik, když se Paul zapotácel

    a padl dozadu. Za ním se jakoby odnikud vynořil muž.

    Paul se také pokusil vykřiknout, ale bránila mu v tom

    mužova ruka, pevně tisknoucí jeho hrdlo. Cizincovy

    oči zaplály, když pohledem sjel z Denise na jejího bratrance.

    „Další kus,“ zasyčel a položil pěst Paulovi na prsa.

    Denise ječela ze všech sil. Zvedla lahvičku s pepřovým

    sprejem a vyslala proud pálivé tekutiny do mužovy

    tváře. Ani nemrkl, ale zato Paul, jehož sprška také

    zasáhla, zavřel oteklé oči.

    „Pomozte někdo!“ křičela znovu Denise a tiskla píst

    spreje, dokud nebyla lahvička prázdná. Muž ani nezakolísal,

    ale Paulova tvář už začínala modrat.

    Popadla tedy nádobku s dusičnanem stříbrným a vyprázdnila

    její obsah čtyřmi zběsilými stisky. Muž zamrkal,

    ale spíš překvapením. Pak se rozesmál.

    „Stříbro? To je tedy zajímavé!“

    Denise došly zbraně, ale muž své sevření neuvolnil

    ani o milimetr. Sevřela pěsti a v panice se po něm vrhla,

    ale jediným výsledkem bylo, že o zlomek vteřiny později

    skončila na zemi s bratrancem pod sebou.

    „Co se to tam děje?“ zavolal někdo od vchodu do

    baru.

    Denise vzhlédla. Cizinec byl pryč. Kousek opodál seděl

    velký černý německý ovčák s tlamou pootevřenou

    v psím úsměvu. Když z baru vyšlo několik osob a zamířilo

    k nim, otočil se a utekl.

    „Zavolejte někdo 911!“ vykřikla Denise a s hrůzou

    si uvědomila, že Paul nedýchá. Přitiskla ústa k jeho

    a hluboce do nich vydechla – a hned se začala dusit,

    jak ji zasáhly účinky pepřového spreje.

    Zatímco kašlala a dusila se, sledovala nějakého mladého

    muže, který se snažil Paula oživit. Za okamžik se

    také začal dusit a rovněž odpadl. Přitiskla prsty k Paulovu

    hrdlu. Nic.

    Kolem nich stál dobře tucet lidí, ale nikdo z nich nevytáhl

    mobil, aby zavolal policii.

    „Zatraceně, zavolejte sanitku!“ vypravila konečně ze

    sebe. Bušila Paulovi do prsou a snažila se vdechnout

    mu do plic trochu vzduchu, ačkoliv sama sotva mohla

    dýchat. „No tak, Paule! Nedělej mi to!“

    Přes zastřený pohled viděla, jak bratrancova tvář stále

    víc modrá. Ústa měl ochablá a hruď se pod jejíma rukama

    ani nepohnula. Denise mu ale dál stlačovala hrudník

    a s dlaněmi stočenými tak, aby se nedotýkala jeho rtů,

    potřísněných pepřovým sprejem, mu stále vdechovala

    vzduch do plic. Nepřestávala, dokud nedorazili záchranáři,

    což trvalo celou věčnost. Když ji od něj odtáhli,

    Paul stále nedýchal……………………………………

  • Autor: Frost, Jeaniene
    Překladatel: Selementová, Zuzana
    Série: Svět nočních lovců
    Pořadí v sérii: 1.
    Název: První rudá kapka
    Původní název: First Drop of Crimson
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 368
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 21.9.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.