Autoři

Série

Divoška z hranice

od
Small, Bertrice
  • Vědom si mnoha závistivců toužících po jeho statcích, vyhlásí zeman Brae Aisir, že svou svéhlavou vnučku, „Bláznivou Maggie“, dá za ženu tomu, kdo ji předběhne, předhoní na koni a přemůže. A spolu s ní i její dědictví. Jeho nabídka však vyvolá spíše chaos než řešení, obzvláště poté, co král Jakub II. pošle svého bratrance, Fingala Stewarta, aby o Maggie soutěžil. Zápas v nich obou vyvolá vášeň a brzy se ze soupeřů stávají milenci. Stále se však najdou takoví, kteří jsou pro Maggiino dědictví schopni udělat cokoli, i kdyby to znamenalo zbavit se Fingala Stewarta a jeho divošky.

  • Prolog

    Skotsko, 1536

    Odivoké Maggie Kerrové bylo všeobecně známo, že

    každého muže na hranici dokáže přetrumfnout v běhu,

    předčit v jízdě na koni, v zacházení s mečem, vytrvalosti i v pití.

    Ovšem ani jedna z těchhle dovedností nepatřila k ctnostem,

    jaké by si gentleman přál najít u své budoucí manželky.

    Ale jestli si nějaký muž potrpěl na vysoké tmavovlásky s oříškovýma

    očima a tučným věnem, pak se tahle ztřeštěná Maggie

    dala považovat za přijatelnou nevěstu – jednak z uvedených

    důvodů, a hlavně proto, že byla jedinou dědičkou

    Dugalda Kerra. A Dugald Kerr ovládal Aisir nam Breug!

    Aisir nam Breug byl hluboký úzký průchod mezi hraničními

    kopci oddělujícími Skotsko od Anglie. Nikdo si už

    nedokázal vybavit dobu, kdy tuhle cestu spravoval někdo

    jiný než skotští Kerrové na jejím severním konci a angličtí

    Kerrové na jižním. Mýtné zaručilo cestujícím bezpečnou

    cestu z jedné strany hranice na druhou. Aisir nam Breug

    používali obchodníci a poslové, svatebčané a spousta jiných

    mírumilovných lidí. Průchod se ale nesměl nikdy

    použít k válečným účelům. Už několik staletí platil nepsaný

    zákon, že Aisir nam Breug smí sloužit pouze k poklidnému

    cestování.

    Díky dlouholetému zdroji finančních prostředků získaných

    z tohoto unikátu Kerrova rodina značně zbohatla. Její

    členové se svým bohatstvím nechlubili, nicméně si pořídili

    pěkný dům nacházející se na nízkém kopci, který spíš připomínal

    malý hrad než dům či panské sídlo. A z vesnice na

    úpatí kopce jako by vyzařovala spokojenost a pocit prosperity,

    což nebyl na hranici obvyklý jev. Vesničané projevovali

    věrnost králi a byli vždycky připraveni pomoci sousedovi.

    Kerry z Brae Aisiru všichni považovali za úctyhodné lidi,

    jimž se dalo plně důvěřovat.

    Starý zeman už měl bohužel na hřbetě hodně křížků. Byl

    posledním legitimním mužským potomkem ve své rodové

    linii a jeho jedinou dědičkou byla sedmnáctiletá tvrdohlavá

    dívka, jeho vnučka. A přes její pověst, která jí vynesla přízvisko

    divoška Maggie, Dugald Kerr považoval za nutné najít

    pro ni manžela – muže dostatečně schopného k tomu, aby

    udržel Aisir nam Breug pro syna, jehož zplodí s Maggie.

    Nebude to snadný úkol, ovšem zeman z Brae Aisiru měl na

    mysli konkrétní typ muže, který dokáže zkrotit jeho divokou

    vnučku. Najít ho bude tvrdý oříšek, protože dotyčný si

    také musí získat její respekt – Maggie byla totiž velice hrdá.

    „Musí být rychlejší v běhu, předjet ji na koni a zvítězit

    nad ní mečem,“ prohlásil Dugald Kerr v hovoru se svým

    mladším bratrem Davidem, rodinným knězem.

    „Máš asi pravdu, bratře,“ pousmál se David Kerr, „ale takový

    muž se bude těžko hledat. Musím se za to hodně modlit.“

    Zeman se uchechtl. „Jo, to budeš muset.“

    „Jak to hodláš zařídit, bratře?“ zajímal se kněz.

    „Uspořádám hostinu a pozvu všechny sousedy, jimž potom

    oznámím svůj úmysl. Je mi jasné, že většinu jich Maggie

    svou přímočarostí a tvrdohlavostí vyděsí, ale jsem si

    jistý, že lákadlo Aisir nam Breugu je přiměje tyhle její nedostatky

    nějak přehlédnout.“

    „Není tak zlá, jak se staví,“ usoudil otec David. „Vaše domácnost

    běží jako hodinky díky ní. Ví, jak řídit služebnictvo

    a jak pečovat o nemocné. Nebojí se těžké práce. Na vlastní

    oči jsem viděl, jak umí pracovat na poli, jak se ženami nasoluje

    maso na zimu a vaří džemy.“

    „Ale maso by raději lovila, než připravovala,“ zasmál se

    zeman.

    „Máš pravdu, bratře,“ souhlasil kněz. „Přesto si dokáže

    poradit se vším, co je ve velké domácnosti zapotřebí udělat.

    Správnému muži bude dobrou ženou. Ovšem pochybuji, že

    takového mladíka najdeš mezi hraničáři, Dugalde.“

    „Někde musím začít hledat,“ usoudil zeman z Brae Aisiru.

     

    Kapitola 1

    Síň je zřejmě plná.“ Maggie Kerrová tázavě pohlédla na

    svou osobní služebnou Grizel.

    „Jo,“ dostalo se jí stručné odpovědi. „Přišli všichni, aby

    se nacpali a napili u stolu vašeho dědečka,“ prohlásila štiplavě

    starší žena. „Jsou tam Armstrongové a Elliotové, Bruceové

    a Fergusonové, Scottové a Bairdové, co věčně omílají

    historku, jak jejich předek zachránil život králi Vilémovi

    Lví srdce, a jak jim tenhle čin pomohl získat půdu. Přišlo

    i několik Lindsayů a taky Hayovi – ale ani jeden z nich není

    hoden otřít bláto z vašich bot, mé drahé dítě.“

    „Asi bych tam neměla chodit,“ zauvažovala Maggie.

    „Nesnáším, když si mě ti chlapi prohlížejí jako nějakou dědečkovu

    výstavní klisnu.“ Sáhla po kousku voňavého mýdla

    ležícím na okraji vysoké dubové kádě a zvolna si jím drhla

    paži. „Nechci se vdávat, a jsem naprosto schopná udržet

    provoz Aisir nam Breugu sama, bez jakéhokoli vměšování

    cizího člověka, který by se považoval za mého pána a vládce.

    Sakra, proč jsem se nenarodila jako kluk?“

    „Protože jste přišla na svět jako dívka,“ zněla Grizelina

    věcná odpověď. „Pospěšte si s tou koupelí. Dřív nebo pozdějc

    stejně musíte sejít dolů do síně. Nesmíte dědečkovi

    udělat ostudu. A vy to neuděláte. Znáte svý povinnosti líp

    než kdo jiný.“

    Grizel se vzdálila, aby vzápětí přinesla své paní sametové

    šaty barvy burgundského vína, které si Maggie ten večer oblékne.

    Měly vysoký pas a hluboký kulatý výstřih odhalující

    značnou část ramen. Těsně přiléhající rukávy a lem šatů

    zdobila kuní kožešina. Služebná postavila na zem střevíce

    s kulatou ocelovou špičkou. Jejich barva ladila s barvou ša-

    tů, stejně jako hedvábné punčochy s podvazky stejného odstínu.

    Maggie vystoupila z vany a Grizel jí hned kolem těla ovinula

    nahřátý ručník. „Sedněte si. Pomůžu vám s oblékáním.

    Nejdřív si natáhněte košilku a můžete si vybrat šperky, které

    si chcete vzít. Měla byste se ukázat v celý svý kráse a předvést

    všechny svý přednosti, má drahá.“

    „Sakra!“ zaklela Maggie. „I ty, Grizel? Houby mi záleží

    na tom, jestli mě jeden z těch hlupců požádá o ruku nebo ne.

    Nestojím o manžela, a každému muži, co se pokusí získat

    mou náklonnost, to pěkně ztížím.“ Vklouzla do měkké lněné

    košile.

    Grizel se jen pousmála, stáhla tu rebelku na stoličku a začala

    jí kartáčovat vlasy. Maggie si současně osušila nohy.

    „Jste Kerrová,“ připomněla jí služebná, která kartáčem

    z kančích štětin už projížděla dívčiny husté kaštanové vlasy.

    „Uděláte, co je pro blaho rodiny třeba.“

    Maggie si pohrdavě odfrkla. Grizel byla pro ni jako matka,

    protože vlastní matka zemřela vzápětí poté, co ji porodila,

    a otec přišel o život při potyčce na hranici šest měsíců po

    jejím narození.

    Grizel ztratila manžela ve stejné bitce, a naživu nezůstal

    ani maličký syn – právě v době, kdy Maggie přišla na svět.

    Maggiin dědeček přivedl devatenáctiletou vdovu z vesnice

    do tvrze na kopci jako kojnou pro svou čerstvě narozenou

    vnučku. Narodila se silná, prohlásil tehdy Dugald Kerr. Nebylo

    pochyb, že bude žít.

    A i když později holčička už nepotřebovala mléko z Grizeliných

    prsů, kojná v domě zůstala, aby ji vychovala pro zemana

    z Brae Aisiru. Maggie k ní cítila hlubokou náklonnost

    a v žádném případě ji nechtěla zklamat. Ten večer sejde do

    dědečkovy síně a nechá se předvést perspektivním kupcům

    jako nějaká zatracená klisna na koňském trhu, ale neprovdá

    se za žádného muže, který si nezíská její úctu. A mezi těmi

    mladíky, které znala, nebyl nikdo, kdo by kdy dokázal upoutat

    její pozornost. Byla to drsná sebranka, která neměla zájem

    o ni, ale pouze o Aisir nam Breug. Natáhla si hedvábné

    punčochy, které na stehnech držely stuhy podvazků.

    „A teď si oblečte šaty.“ Grizel pomohla dívce do těžkého

    měkkého sametu, dohlédla, aby úzké rukávy s kožešinovým

    lemem dokonale seděly a nebyly nikde pokrčené,

    a nakonec šaty sešněrovala. Díky vysokému pasu se

    ňadra zvedla natolik, že se nad hlubokým dekoltem dost

    vyzývavě dmula. Látka sukně splývala v bohatých záhybech.

    „Podej mi mou šňůru perel,“ požádala Maggie.

    Služebná otevřela klenotnici, z níž vyndala perly, a její

    mladá velitelka si vybrala i několik prstenů a navlékla si je

    na prsty. Grizel opatrně přetáhla šňůru perel přes hlavu své

    paní. „Vypadají tak nádherně,“ nadchla se.

    „A teď mi spleť vlasy v jediný cop,“ přála si Maggie.

    „To neudělám!“ bránila se rozhodně služebná. „Váš dědeček

    si přeje, abyste si dneska večer nechala vlasy volně rozpuštěné.

    Mám pro vás připravenou zlatou stuhu s lesklým

    červeným křemenem a udělám vám čelenku.“

    „Bože všemohoucí! Ta klisna bude předvedená jako nikdy

    neosedlaná, co?“ vyhrkla vztekle Maggie.

    „No, zatím vás nikdo neosedlal,“ zareagovala ostře Grizel,

    „i když vaše divoké chování často vyvolává různé dohady.

    Takže splňte, co se vám řekne, Maggie Kerrová, a dneska

    večer ať vás ani nenapadne udělat svému dědečkovi

    ostudu nebo pošpinit dobré jméno svého klanu.“

    Maggie se zasmála. Na takhle ostré pokárání od Grizel

    nebyla moc zvyklá. „Tak dobrá. Vlasy mi budou padat na

    ramena jako nějaké čtrnáctileté holce, protože nejenže jsem

    nezkrotná a svévolná, navíc v sedmnácti už mám nejvyšší

    čas zahájit svůj cyklus plození potomků,“ škádlila chůvu.

    „Takže ať si moji nápadníci myslí, že jsem beznadějný tvor.

    Nechme je při tom.“

    Teď se srdečně zasmála Grizel a upevnila Maggiiny dlouhé

    kadeře zlatou stuhou. „Obujte si střevíce a připravte se na

    důstojný vstup do síně,“ přikázala své paní……………………….

  • Autor: Small, Bertrice
    Překladatel: Lexová, Věnceslava
    Název: Divoška z hranice
    Původní název: The Border Vixen
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-392-2
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 200.00 mm
    Počet stran: 384
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 4.5.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.