Prolog

Skotsko, 1536

Odivoké Maggie Kerrové bylo všeobecně známo, že

každého muže na hranici dokáže přetrumfnout v běhu,

předčit v jízdě na koni, v zacházení s mečem, vytrvalosti i v pití.

Ovšem ani jedna z těchhle dovedností nepatřila k ctnostem,

jaké by si gentleman přál najít u své budoucí manželky.

Ale jestli si nějaký muž potrpěl na vysoké tmavovlásky s oříškovýma

očima a tučným věnem, pak se tahle ztřeštěná Maggie

dala považovat za přijatelnou nevěstu – jednak z uvedených

důvodů, a hlavně proto, že byla jedinou dědičkou

Dugalda Kerra. A Dugald Kerr ovládal Aisir nam Breug!

Aisir nam Breug byl hluboký úzký průchod mezi hraničními

kopci oddělujícími Skotsko od Anglie. Nikdo si už

nedokázal vybavit dobu, kdy tuhle cestu spravoval někdo

jiný než skotští Kerrové na jejím severním konci a angličtí

Kerrové na jižním. Mýtné zaručilo cestujícím bezpečnou

cestu z jedné strany hranice na druhou. Aisir nam Breug

používali obchodníci a poslové, svatebčané a spousta jiných

mírumilovných lidí. Průchod se ale nesměl nikdy

použít k válečným účelům. Už několik staletí platil nepsaný

zákon, že Aisir nam Breug smí sloužit pouze k poklidnému

cestování.

Díky dlouholetému zdroji finančních prostředků získaných

z tohoto unikátu Kerrova rodina značně zbohatla. Její

členové se svým bohatstvím nechlubili, nicméně si pořídili

pěkný dům nacházející se na nízkém kopci, který spíš připomínal

malý hrad než dům či panské sídlo. A z vesnice na

úpatí kopce jako by vyzařovala spokojenost a pocit prosperity,

což nebyl na hranici obvyklý jev. Vesničané projevovali

věrnost králi a byli vždycky připraveni pomoci sousedovi.

Kerry z Brae Aisiru všichni považovali za úctyhodné lidi,

jimž se dalo plně důvěřovat.

Starý zeman už měl bohužel na hřbetě hodně křížků. Byl

posledním legitimním mužským potomkem ve své rodové

linii a jeho jedinou dědičkou byla sedmnáctiletá tvrdohlavá

dívka, jeho vnučka. A přes její pověst, která jí vynesla přízvisko

divoška Maggie, Dugald Kerr považoval za nutné najít

pro ni manžela – muže dostatečně schopného k tomu, aby

udržel Aisir nam Breug pro syna, jehož zplodí s Maggie.

Nebude to snadný úkol, ovšem zeman z Brae Aisiru měl na

mysli konkrétní typ muže, který dokáže zkrotit jeho divokou

vnučku. Najít ho bude tvrdý oříšek, protože dotyčný si

také musí získat její respekt – Maggie byla totiž velice hrdá.

„Musí být rychlejší v běhu, předjet ji na koni a zvítězit

nad ní mečem,“ prohlásil Dugald Kerr v hovoru se svým

mladším bratrem Davidem, rodinným knězem.

„Máš asi pravdu, bratře,“ pousmál se David Kerr, „ale takový

muž se bude těžko hledat. Musím se za to hodně modlit.“

Zeman se uchechtl. „Jo, to budeš muset.“

„Jak to hodláš zařídit, bratře?“ zajímal se kněz.

„Uspořádám hostinu a pozvu všechny sousedy, jimž potom

oznámím svůj úmysl. Je mi jasné, že většinu jich Maggie

svou přímočarostí a tvrdohlavostí vyděsí, ale jsem si

jistý, že lákadlo Aisir nam Breugu je přiměje tyhle její nedostatky

nějak přehlédnout.“

„Není tak zlá, jak se staví,“ usoudil otec David. „Vaše domácnost

běží jako hodinky díky ní. Ví, jak řídit služebnictvo

a jak pečovat o nemocné. Nebojí se těžké práce. Na vlastní

oči jsem viděl, jak umí pracovat na poli, jak se ženami nasoluje

maso na zimu a vaří džemy.“

„Ale maso by raději lovila, než připravovala,“ zasmál se

zeman.

„Máš pravdu, bratře,“ souhlasil kněz. „Přesto si dokáže

poradit se vším, co je ve velké domácnosti zapotřebí udělat.

Správnému muži bude dobrou ženou. Ovšem pochybuji, že

takového mladíka najdeš mezi hraničáři, Dugalde.“

„Někde musím začít hledat,“ usoudil zeman z Brae Aisiru.

Kapitola 1

Síň je zřejmě plná.“ Maggie Kerrová tázavě pohlédla na

svou osobní služebnou Grizel.

„Jo,“ dostalo se jí stručné odpovědi. „Přišli všichni, aby

se nacpali a napili u stolu vašeho dědečka,“ prohlásila štiplavě

starší žena. „Jsou tam Armstrongové a Elliotové, Bruceové

a Fergusonové, Scottové a Bairdové, co věčně omílají

historku, jak jejich předek zachránil život králi Vilémovi

Lví srdce, a jak jim tenhle čin pomohl získat půdu. Přišlo

i několik Lindsayů a taky Hayovi – ale ani jeden z nich není

hoden otřít bláto z vašich bot, mé drahé dítě.“

„Asi bych tam neměla chodit,“ zauvažovala Maggie.

„Nesnáším, když si mě ti chlapi prohlížejí jako nějakou dědečkovu

výstavní klisnu.“ Sáhla po kousku voňavého mýdla

ležícím na okraji vysoké dubové kádě a zvolna si jím drhla

paži. „Nechci se vdávat, a jsem naprosto schopná udržet

provoz Aisir nam Breugu sama, bez jakéhokoli vměšování

cizího člověka, který by se považoval za mého pána a vládce.

Sakra, proč jsem se nenarodila jako kluk?“

„Protože jste přišla na svět jako dívka,“ zněla Grizelina

věcná odpověď. „Pospěšte si s tou koupelí. Dřív nebo pozdějc

stejně musíte sejít dolů do síně. Nesmíte dědečkovi

udělat ostudu. A vy to neuděláte. Znáte svý povinnosti líp

než kdo jiný.“

Grizel se vzdálila, aby vzápětí přinesla své paní sametové

šaty barvy burgundského vína, které si Maggie ten večer oblékne.

Měly vysoký pas a hluboký kulatý výstřih odhalující

značnou část ramen. Těsně přiléhající rukávy a lem šatů

zdobila kuní kožešina. Služebná postavila na zem střevíce

s kulatou ocelovou špičkou. Jejich barva ladila s barvou ša-

tů, stejně jako hedvábné punčochy s podvazky stejného odstínu.

Maggie vystoupila z vany a Grizel jí hned kolem těla ovinula

nahřátý ručník. „Sedněte si. Pomůžu vám s oblékáním.

Nejdřív si natáhněte košilku a můžete si vybrat šperky, které

si chcete vzít. Měla byste se ukázat v celý svý kráse a předvést

všechny svý přednosti, má drahá.“

„Sakra!“ zaklela Maggie. „I ty, Grizel? Houby mi záleží

na tom, jestli mě jeden z těch hlupců požádá o ruku nebo ne.

Nestojím o manžela, a každému muži, co se pokusí získat

mou náklonnost, to pěkně ztížím.“ Vklouzla do měkké lněné

košile.

Grizel se jen pousmála, stáhla tu rebelku na stoličku a začala

jí kartáčovat vlasy. Maggie si současně osušila nohy.

„Jste Kerrová,“ připomněla jí služebná, která kartáčem

z kančích štětin už projížděla dívčiny husté kaštanové vlasy.

„Uděláte, co je pro blaho rodiny třeba.“

Maggie si pohrdavě odfrkla. Grizel byla pro ni jako matka,

protože vlastní matka zemřela vzápětí poté, co ji porodila,

a otec přišel o život při potyčce na hranici šest měsíců po

jejím narození.

Grizel ztratila manžela ve stejné bitce, a naživu nezůstal

ani maličký syn – právě v době, kdy Maggie přišla na svět.

Maggiin dědeček přivedl devatenáctiletou vdovu z vesnice

do tvrze na kopci jako kojnou pro svou čerstvě narozenou

vnučku. Narodila se silná, prohlásil tehdy Dugald Kerr. Nebylo

pochyb, že bude žít.

A i když později holčička už nepotřebovala mléko z Grizeliných

prsů, kojná v domě zůstala, aby ji vychovala pro zemana

z Brae Aisiru. Maggie k ní cítila hlubokou náklonnost

a v žádném případě ji nechtěla zklamat. Ten večer sejde do

dědečkovy síně a nechá se předvést perspektivním kupcům

jako nějaká zatracená klisna na koňském trhu, ale neprovdá

se za žádného muže, který si nezíská její úctu. A mezi těmi

mladíky, které znala, nebyl nikdo, kdo by kdy dokázal upoutat

její pozornost. Byla to drsná sebranka, která neměla zájem

o ni, ale pouze o Aisir nam Breug. Natáhla si hedvábné

punčochy, které na stehnech držely stuhy podvazků.

„A teď si oblečte šaty.“ Grizel pomohla dívce do těžkého

měkkého sametu, dohlédla, aby úzké rukávy s kožešinovým

lemem dokonale seděly a nebyly nikde pokrčené,

a nakonec šaty sešněrovala. Díky vysokému pasu se

ňadra zvedla natolik, že se nad hlubokým dekoltem dost

vyzývavě dmula. Látka sukně splývala v bohatých záhybech.

„Podej mi mou šňůru perel,“ požádala Maggie.

Služebná otevřela klenotnici, z níž vyndala perly, a její

mladá velitelka si vybrala i několik prstenů a navlékla si je

na prsty. Grizel opatrně přetáhla šňůru perel přes hlavu své

paní. „Vypadají tak nádherně,“ nadchla se.

„A teď mi spleť vlasy v jediný cop,“ přála si Maggie.

„To neudělám!“ bránila se rozhodně služebná. „Váš dědeček

si přeje, abyste si dneska večer nechala vlasy volně rozpuštěné.

Mám pro vás připravenou zlatou stuhu s lesklým

červeným křemenem a udělám vám čelenku.“

„Bože všemohoucí! Ta klisna bude předvedená jako nikdy

neosedlaná, co?“ vyhrkla vztekle Maggie.

„No, zatím vás nikdo neosedlal,“ zareagovala ostře Grizel,

„i když vaše divoké chování často vyvolává různé dohady.

Takže splňte, co se vám řekne, Maggie Kerrová, a dneska

večer ať vás ani nenapadne udělat svému dědečkovi

ostudu nebo pošpinit dobré jméno svého klanu.“

Maggie se zasmála. Na takhle ostré pokárání od Grizel

nebyla moc zvyklá. „Tak dobrá. Vlasy mi budou padat na

ramena jako nějaké čtrnáctileté holce, protože nejenže jsem

nezkrotná a svévolná, navíc v sedmnácti už mám nejvyšší

čas zahájit svůj cyklus plození potomků,“ škádlila chůvu.

„Takže ať si moji nápadníci myslí, že jsem beznadějný tvor.

Nechme je při tom.“

Teď se srdečně zasmála Grizel a upevnila Maggiiny dlouhé

kadeře zlatou stuhou. „Obujte si střevíce a připravte se na

důstojný vstup do síně,“ přikázala své paní……………………….