Žánry
Autoři
Série
Divoška z hranice
od Vědom si mnoha závistivců toužících po jeho statcích, vyhlásí zeman Brae Aisir, že svou svéhlavou vnučku, „Bláznivou Maggie“, dá za ženu tomu, kdo ji předběhne, předhoní na koni a přemůže. A spolu s ní i její dědictví. Jeho nabídka však vyvolá spíše chaos než řešení, obzvláště poté, co král Jakub II. pošle svého bratrance, Fingala Stewarta, aby o Maggie soutěžil. Zápas v nich obou vyvolá vášeň a brzy se ze soupeřů stávají milenci. Stále se však najdou takoví, kteří jsou pro Maggiino dědictví schopni udělat cokoli, i kdyby to znamenalo zbavit se Fingala Stewarta a jeho divošky.
Prolog
Skotsko, 1536
Odivoké Maggie Kerrové bylo všeobecně známo, že
každého muže na hranici dokáže přetrumfnout v běhu,
předčit v jízdě na koni, v zacházení s mečem, vytrvalosti i v pití.
Ovšem ani jedna z těchhle dovedností nepatřila k ctnostem,
jaké by si gentleman přál najít u své budoucí manželky.
Ale jestli si nějaký muž potrpěl na vysoké tmavovlásky s oříškovýma
očima a tučným věnem, pak se tahle ztřeštěná Maggie
dala považovat za přijatelnou nevěstu – jednak z uvedených
důvodů, a hlavně proto, že byla jedinou dědičkou
Dugalda Kerra. A Dugald Kerr ovládal Aisir nam Breug!
Aisir nam Breug byl hluboký úzký průchod mezi hraničními
kopci oddělujícími Skotsko od Anglie. Nikdo si už
nedokázal vybavit dobu, kdy tuhle cestu spravoval někdo
jiný než skotští Kerrové na jejím severním konci a angličtí
Kerrové na jižním. Mýtné zaručilo cestujícím bezpečnou
cestu z jedné strany hranice na druhou. Aisir nam Breug
používali obchodníci a poslové, svatebčané a spousta jiných
mírumilovných lidí. Průchod se ale nesměl nikdy
použít k válečným účelům. Už několik staletí platil nepsaný
zákon, že Aisir nam Breug smí sloužit pouze k poklidnému
cestování.
Díky dlouholetému zdroji finančních prostředků získaných
z tohoto unikátu Kerrova rodina značně zbohatla. Její
členové se svým bohatstvím nechlubili, nicméně si pořídili
pěkný dům nacházející se na nízkém kopci, který spíš připomínal
malý hrad než dům či panské sídlo. A z vesnice na
úpatí kopce jako by vyzařovala spokojenost a pocit prosperity,
což nebyl na hranici obvyklý jev. Vesničané projevovali
věrnost králi a byli vždycky připraveni pomoci sousedovi.
Kerry z Brae Aisiru všichni považovali za úctyhodné lidi,
jimž se dalo plně důvěřovat.
Starý zeman už měl bohužel na hřbetě hodně křížků. Byl
posledním legitimním mužským potomkem ve své rodové
linii a jeho jedinou dědičkou byla sedmnáctiletá tvrdohlavá
dívka, jeho vnučka. A přes její pověst, která jí vynesla přízvisko
divoška Maggie, Dugald Kerr považoval za nutné najít
pro ni manžela – muže dostatečně schopného k tomu, aby
udržel Aisir nam Breug pro syna, jehož zplodí s Maggie.
Nebude to snadný úkol, ovšem zeman z Brae Aisiru měl na
mysli konkrétní typ muže, který dokáže zkrotit jeho divokou
vnučku. Najít ho bude tvrdý oříšek, protože dotyčný si
také musí získat její respekt – Maggie byla totiž velice hrdá.
„Musí být rychlejší v běhu, předjet ji na koni a zvítězit
nad ní mečem,“ prohlásil Dugald Kerr v hovoru se svým
mladším bratrem Davidem, rodinným knězem.
„Máš asi pravdu, bratře,“ pousmál se David Kerr, „ale takový
muž se bude těžko hledat. Musím se za to hodně modlit.“
Zeman se uchechtl. „Jo, to budeš muset.“
„Jak to hodláš zařídit, bratře?“ zajímal se kněz.
„Uspořádám hostinu a pozvu všechny sousedy, jimž potom
oznámím svůj úmysl. Je mi jasné, že většinu jich Maggie
svou přímočarostí a tvrdohlavostí vyděsí, ale jsem si
jistý, že lákadlo Aisir nam Breugu je přiměje tyhle její nedostatky
nějak přehlédnout.“
„Není tak zlá, jak se staví,“ usoudil otec David. „Vaše domácnost
běží jako hodinky díky ní. Ví, jak řídit služebnictvo
a jak pečovat o nemocné. Nebojí se těžké práce. Na vlastní
oči jsem viděl, jak umí pracovat na poli, jak se ženami nasoluje
maso na zimu a vaří džemy.“
„Ale maso by raději lovila, než připravovala,“ zasmál se
zeman.
„Máš pravdu, bratře,“ souhlasil kněz. „Přesto si dokáže
poradit se vším, co je ve velké domácnosti zapotřebí udělat.
Správnému muži bude dobrou ženou. Ovšem pochybuji, že
takového mladíka najdeš mezi hraničáři, Dugalde.“
„Někde musím začít hledat,“ usoudil zeman z Brae Aisiru.
Kapitola 1
Síň je zřejmě plná.“ Maggie Kerrová tázavě pohlédla na
svou osobní služebnou Grizel.
„Jo,“ dostalo se jí stručné odpovědi. „Přišli všichni, aby
se nacpali a napili u stolu vašeho dědečka,“ prohlásila štiplavě
starší žena. „Jsou tam Armstrongové a Elliotové, Bruceové
a Fergusonové, Scottové a Bairdové, co věčně omílají
historku, jak jejich předek zachránil život králi Vilémovi
Lví srdce, a jak jim tenhle čin pomohl získat půdu. Přišlo
i několik Lindsayů a taky Hayovi – ale ani jeden z nich není
hoden otřít bláto z vašich bot, mé drahé dítě.“
„Asi bych tam neměla chodit,“ zauvažovala Maggie.
„Nesnáším, když si mě ti chlapi prohlížejí jako nějakou dědečkovu
výstavní klisnu.“ Sáhla po kousku voňavého mýdla
ležícím na okraji vysoké dubové kádě a zvolna si jím drhla
paži. „Nechci se vdávat, a jsem naprosto schopná udržet
provoz Aisir nam Breugu sama, bez jakéhokoli vměšování
cizího člověka, který by se považoval za mého pána a vládce.
Sakra, proč jsem se nenarodila jako kluk?“
„Protože jste přišla na svět jako dívka,“ zněla Grizelina
věcná odpověď. „Pospěšte si s tou koupelí. Dřív nebo pozdějc
stejně musíte sejít dolů do síně. Nesmíte dědečkovi
udělat ostudu. A vy to neuděláte. Znáte svý povinnosti líp
než kdo jiný.“
Grizel se vzdálila, aby vzápětí přinesla své paní sametové
šaty barvy burgundského vína, které si Maggie ten večer oblékne.
Měly vysoký pas a hluboký kulatý výstřih odhalující
značnou část ramen. Těsně přiléhající rukávy a lem šatů
zdobila kuní kožešina. Služebná postavila na zem střevíce
s kulatou ocelovou špičkou. Jejich barva ladila s barvou ša-
tů, stejně jako hedvábné punčochy s podvazky stejného odstínu.
Maggie vystoupila z vany a Grizel jí hned kolem těla ovinula
nahřátý ručník. „Sedněte si. Pomůžu vám s oblékáním.
Nejdřív si natáhněte košilku a můžete si vybrat šperky, které
si chcete vzít. Měla byste se ukázat v celý svý kráse a předvést
všechny svý přednosti, má drahá.“
„Sakra!“ zaklela Maggie. „I ty, Grizel? Houby mi záleží
na tom, jestli mě jeden z těch hlupců požádá o ruku nebo ne.
Nestojím o manžela, a každému muži, co se pokusí získat
mou náklonnost, to pěkně ztížím.“ Vklouzla do měkké lněné
košile.
Grizel se jen pousmála, stáhla tu rebelku na stoličku a začala
jí kartáčovat vlasy. Maggie si současně osušila nohy.
„Jste Kerrová,“ připomněla jí služebná, která kartáčem
z kančích štětin už projížděla dívčiny husté kaštanové vlasy.
„Uděláte, co je pro blaho rodiny třeba.“
Maggie si pohrdavě odfrkla. Grizel byla pro ni jako matka,
protože vlastní matka zemřela vzápětí poté, co ji porodila,
a otec přišel o život při potyčce na hranici šest měsíců po
jejím narození.
Grizel ztratila manžela ve stejné bitce, a naživu nezůstal
ani maličký syn – právě v době, kdy Maggie přišla na svět.
Maggiin dědeček přivedl devatenáctiletou vdovu z vesnice
do tvrze na kopci jako kojnou pro svou čerstvě narozenou
vnučku. Narodila se silná, prohlásil tehdy Dugald Kerr. Nebylo
pochyb, že bude žít.
A i když později holčička už nepotřebovala mléko z Grizeliných
prsů, kojná v domě zůstala, aby ji vychovala pro zemana
z Brae Aisiru. Maggie k ní cítila hlubokou náklonnost
a v žádném případě ji nechtěla zklamat. Ten večer sejde do
dědečkovy síně a nechá se předvést perspektivním kupcům
jako nějaká zatracená klisna na koňském trhu, ale neprovdá
se za žádného muže, který si nezíská její úctu. A mezi těmi
mladíky, které znala, nebyl nikdo, kdo by kdy dokázal upoutat
její pozornost. Byla to drsná sebranka, která neměla zájem
o ni, ale pouze o Aisir nam Breug. Natáhla si hedvábné
punčochy, které na stehnech držely stuhy podvazků.
„A teď si oblečte šaty.“ Grizel pomohla dívce do těžkého
měkkého sametu, dohlédla, aby úzké rukávy s kožešinovým
lemem dokonale seděly a nebyly nikde pokrčené,
a nakonec šaty sešněrovala. Díky vysokému pasu se
ňadra zvedla natolik, že se nad hlubokým dekoltem dost
vyzývavě dmula. Látka sukně splývala v bohatých záhybech.
„Podej mi mou šňůru perel,“ požádala Maggie.
Služebná otevřela klenotnici, z níž vyndala perly, a její
mladá velitelka si vybrala i několik prstenů a navlékla si je
na prsty. Grizel opatrně přetáhla šňůru perel přes hlavu své
paní. „Vypadají tak nádherně,“ nadchla se.
„A teď mi spleť vlasy v jediný cop,“ přála si Maggie.
„To neudělám!“ bránila se rozhodně služebná. „Váš dědeček
si přeje, abyste si dneska večer nechala vlasy volně rozpuštěné.
Mám pro vás připravenou zlatou stuhu s lesklým
červeným křemenem a udělám vám čelenku.“
„Bože všemohoucí! Ta klisna bude předvedená jako nikdy
neosedlaná, co?“ vyhrkla vztekle Maggie.
„No, zatím vás nikdo neosedlal,“ zareagovala ostře Grizel,
„i když vaše divoké chování často vyvolává různé dohady.
Takže splňte, co se vám řekne, Maggie Kerrová, a dneska
večer ať vás ani nenapadne udělat svému dědečkovi
ostudu nebo pošpinit dobré jméno svého klanu.“
Maggie se zasmála. Na takhle ostré pokárání od Grizel
nebyla moc zvyklá. „Tak dobrá. Vlasy mi budou padat na
ramena jako nějaké čtrnáctileté holce, protože nejenže jsem
nezkrotná a svévolná, navíc v sedmnácti už mám nejvyšší
čas zahájit svůj cyklus plození potomků,“ škádlila chůvu.
„Takže ať si moji nápadníci myslí, že jsem beznadějný tvor.
Nechme je při tom.“
Teď se srdečně zasmála Grizel a upevnila Maggiiny dlouhé
kadeře zlatou stuhou. „Obujte si střevíce a připravte se na
důstojný vstup do síně,“ přikázala své paní……………………….
Autor: | Small, Bertrice |
Překladatel: | Lexová, Věnceslava |
Název: | Divoška z hranice |
Původní název: | The Border Vixen |
Žánr: | | Rozebráno - již nebude skladem |
ISBN: | 978-80-7384-392-2 |
Vazba: | vázaná |
Formát: | 120.00 x 200.00 mm |
Počet stran: | 384 |
Vydání: | 1. |
Datum vydání: | 4.5.2011 |