Autoři

Série

Vévodkyně

od
Deveraux, Jude
  • Když nezkušená Claire potká skotského vévodu, je okamžitě fascinována jeho krásou a šarmem, a na vrcholu štěstí, když ji vévoda požádá o ruku. Odjíždí na jeho tajemstvími opředené rodinné sídlo na pochmurnou skotskou vysočinu. Zde se seznámí se slavným cestovatelem kapitánem Bakerem, a ten v ní teprve vzbudí skutečnou lásku. Claire trápí nejen kapitánova tajemná minulost, ale i vévodova sobecká lhostejnost a jeho despotická matka. Kapitán však nabídne řešení - požádá Claire, aby se rozhodla mezi ním a vévodou.

  • 1. KAPITOLA

    Londýn 1883

    Slečna Claire Willoughbyová se do Harryho, jedenáctého

    vévody z MacArranu, zamilovala hned na první

    pohled – jako ostatně všechny další ženy v salonu. Nebyla

    to však pouze jeho neuvěřitelná krása, co v Claire

    probudilo lásku. Nebyla to ani jeho ramena, široká jako

    násada zahradnické motyky, ani hustá plavá hříva či zářivě

    modré oči. Nemohly za to ani jeho nohy s mocně

    vypracovanými svaly po mnohaletém zvládání jankovitých

    koní, svůdně vykukující zpod jasně zeleného kiltu.

    Kdepak, Claire neztratila půdu pod nohama kvůli tomu,

    co viděla, nýbrž co slyšela.

    Při pohledu na kilt, koženou brašnu se stříbrným kováním

    zavěšenou u pasu, na dýku s rukojetí ze slonoviny

    v mohutném pouzdře, na tartan přehozený přes rameno

    a připnutý sponou s rodovým znakem, zaslechla

    tesknou hudbu dudáka. Zaslechla vítr nad vřesovišti

    a bručení dud. Zaslechla děla u Cullodenu a pláč vdov

    naříkajících nad padlými muži. Slyšela výkřiky radosti

    nad vítězstvím, ticho zoufalství z porážky. Zaslechla tóny

    naděje nad vzestupem prince Charlieho a slyšela žal

    nad jeho prohrou. Slyšela zradu Campbellů a zaslechla

    dlouhý, předlouhý nářek Skotů v jejich po staletí přetrvávající

    bitvě s Brity.

    Všechno tohle jí zaznělo v hlavě, když sledovala, jak

    Harry, potomek dlouhé řady generací MacArranů, kráčí

    přes sál. Ostatní ženy viděly pouze pohádkově pohledného

    a elegantního mladého muže, ale Claire hleděla hlubo-

    ko pod povrch, takže nejenom viděla, ale i slyšela. Uměla

    si představit, jak tenhle plavý obr sedí v čele mohutného

    dubového stolu, stříbrnou číši v ruce, na tváři odlesky

    tančícího ohně, a vyzývá muže, aby ho následovali. Byl to

    rozený vůdce.

    Harry zas viděl mladou Američanku malé postavy,

    zato s velkými ňadry, jež byla hezká, pravda, ale výraz

    v její tváři jí dodával téměř krásu. Vypadala dychtivě,

    jako by ji zajímalo všechno a všichni. Jakmile očima zavadila

    o Harryho, měl pocit, že je nejdůležitější na světě.

    Z velkých hnědých očí jí zářila zvědavost a inteligence.

    K jejímu drobnému pružnému tělu jaksi samozřejmě

    patřily prudké pohyby a z chůze jí vyzařovala cílevědomost,

    kterou většina žen postrádala.

    Harrymu se velmi rychle zalíbilo zjištění, že Claire

    je dívka činu. Nedokázala ani na chvíli posedět klidně,

    jako by měla ustavičné nutkání všechno si prohlédnout

    a všude zajít. Claire vždy navrhla nějaký výlet a předem

    objednala oběd, takže Harrymu a jeho přátelům

    zbývala jediná povinnost, a sice včas se objevit. Uměla

    ho rozesmát a připadala mu zábavná. Občas sice přehnaně

    rozebírala skotské dějiny, ale Harryho nesmírně

    bavila i skutečnost, že hovor o bitvě, jež se odehrála

    před více než stovkou let, jí dokázal vehnat slzy do očí.

    Existovalo pár desítek již dávno zemřelých lidí, jež

    Claire považovala za hrdiny, kteří byli stateční a sehráli

    v dějinách významnou roli. Kdykoli o nich hovořila,

    v očích se jí objevil zasněný a rozostřený pohled –

    a tyhle chvilky Harry věnoval pozorování jejího rozkošného

    poprsí.

    Když se zmínila, že mezi její hrdiny patří i Harryho

    zemřelý bratr, leknutím vdechl třešňový bonbon a málem

    se udusil. Slečna Claire Willoughbyová, jež si vždy

    věděla rady, ho ohnula přes židli, takže opěradlo mu tlačilo

    na břicho, a potom ho tak tvrdě udeřila mezi lopatky,

    až bonbon přeletěl přes celou místnost a se šplouchnutím

    přistál v míse s punčem.

    A byl to právě tento pohotový zásah, jenž Harryho

    přesvědčil, že Claire je pro tu roli ta pravá. Sídlo Bramley

    House potřebovalo paní, jež myslí a jedná jako blesk.

    A celé Harryho panství potřebovalo paní s Claiřiným

    věnem.

    Pokud šlo o Claire, byla celá unešená z vědomí, že se

    jí dvoří skotský vévoda. V Harryho přítomnosti se úctou

    málem neodvažovala dýchat. Pozorně mu naslouchala

    a upírala na něho zbožný pohled a usmívala se na něho.

    Říkala jen to, co podle jejích představ od ní chtěl slyšet,

    a dělala, co podle ní chtěl, aby dělala. A když s ním nebyla,

    myslela na něho a vzdychala.

    Když se Claiřina matka dozvěděla, že její dcera touží

    po skotském vévodovi, mohla se radostí pominout.

    „A kromě toho je i skotským zemanem,“ dodala Claire,

    ale matce to nic neříkalo.

    Arva Willoughbyová bývala kdysi proslulou kráskou

    a nyní si zřejmě ani neuvědomila, že tučné tělo se jí

    zpod korzetu směšně vydouvá. Nehodlala dovolit dceři,

    podle Arvina vkusu zabrané až příliš do studia, aby takovou

    příležitost propásla, a ze všech sil ji učila umění

    získat mužovo srdce i ruku.

    Kupříkladu Arva nedovolila, aby mladý pár zůstával

    o samotě. Tvrdila, že mužův zájem podněcuje odloučení,

    takže nebylo ani vhodné, aby se vídali denně. Podle

    jejího soudu si žena užije manželovy přítomnosti dost

    po svatbě, takže je zbytečné, aby se s ním často vídala

    i před svatbou.

    „Matko,“ namítala Claire podrážděně, „vévoda mě

    přece nepožádal o ruku, tak jak si mám ověřit, jestli

    o manželství s ním vůbec stojím, když nemám možnost

    poznat ho trochu blíž?“

    Jako obvykle měla Arva odpověď na všechno. „Možná

    si namlouváš, dceruško, že víš o životě první poslední,

    když jsi strávila pár let s nosem zabořeným do knih,

    ale pokud jde o vztahy mezi muži a ženami, tvoje vědomosti

    se rovnají nule.“

    Claire však prožívala příliš velké štěstí, než aby si ho

    nechala pokazit matčiným pesimismem. S úsměvem si

    představovala Harryho a jeho předky, jak rázují po Skotské

    vysočině.

    Teprve po měsíci jejich známosti začala mít Claire

    jisté pochybnosti. „Matko, mám dojem, že s Harrym

    nemáme vůbec o čem mluvit. Poslouchá, co vykládám,

    usmívá se na mě, ale k tomu, co řeknu, nikdy nedodá

    jedinou poznámku. Občas mám podezření, že

    Jeho Milost nemá ani potuchy, kdo byl Bonnie princ

    Charlie.“

    „Dítě zlaté, na co si pořád stěžuješ? Ten mladý muž je

    krásný jako sám anděl a je to vévoda! Co víc bys mohla

    chtít?“

    „Aby si se mnou povídal…“

    „Pcha!“ odfrkla si Arva. „Copak v manželství záleží

    na nějakém povídání? Po prvním roce soužití mu stejně

    nebudeš říkat o moc víc než: ‚Podej mi to máslo!‘ A pokud

    budete mít sloužící, možná ani to ne. Tvůj otec a já

    jsme si nepovídali dlouhé roky a přitom jsme se hluboce

    milovali.“

    Claire mlčky hleděla do knihy.

    Arva vzala svou dceru za bradu. „Vím, jaké to je, když

    je člověk mladý a zamilovaný. Pochybuješ, nemáš jistotu.

    To jsme si ve tvém věku prožili všichni. Ale věř mi,

    že je zbytečné dělat si starosti. Tvůj mladý vévoda je pohledný,

    laskavý a pozorný – jen si vezmi ty květiny, které

    ti poslal minulý týden – zosobňuje všechno, co si jen

    žena může přát. A pokud je trochu málomluvnější, tím

    líp pro tebe. Říkáš, že tě poslouchá? Dceruško moje,

    muž, který vyslechne ženu, by zasloužil vyvážit zlatem!“

    Claire se na matku pousmála a Arva jí vzala z rukou

    knihu. „Vždyť si tím věčným čtením úplně zničíš oči.“

    Podívala se na obálku. „Kdo je ten kapitán Baker?“ přečetla

    autorovo jméno.

    „Badatel. Největší badatel, kterého kdy země nosila.

    Prý to je vévodův příbuzný.“

    Arva zahlédla v dceřiných očích zář a zamračila se.

    „Děvče, já vím, jak krásné je snít. Já také měla své sny,

    ale pak mě život poučil. Veškerá ženina budoucnost závi-

    sí na jejím manželovi. Ti muži, o kterých sníš, ti…“ Rozhlédla

    se po Claiřině ložnici plné knih, jež ji v bednách

    doprovázely pokaždé, když se Willoughbyovi stěhovali.

    „Ti vynálezci a umělci a spisovatelé a tenhle, ten badatel,

    nejsou muži, s nimiž by mohla žena spokojeně žít. Na

    světě jsou muži, s nimiž žena žije, a muži, s kterými…

    No, to necháme být, o téhle stránce života se dozvíš dost,

    až se sama vdáš. Je zbytečné, abych ti něco říkala, a nepochybuji,

    že mladý Harry je sám dost chytrý, aby to pochopil.“

    Claire si nebyla jistá, o čem to matka vlastně hovoří,

    věděla jen, že se jí to nezamlouvá. „Já chci svého muže

    milovat.“

    „To je pochopitelné. A Harryho přece miluješ, viď?

    Copak to jde ho nemilovat?“

    Claire si představila Harryho, jak mu to sluší v tom

    kiltu, jak na ni hledí těma modrýma očima.

    Arva se na dceru usmála. „A měla bys vzít v úvahu

    ještě jiné věci. Jen si, Claire, představ, jaké to bude být

    vévodkyní. Každý tvůj rozmar se vyplní dřív, než si ho

    vůbec stačíš pomyslet. Budeš se moci setkat se všemi těmi

    bohémskými osobami, o nichž zatím jenom čteš. Copak

    by mohli odmítnout pozvání od vévodkyně? Budeš

    mít svobodu, Claire, svobodu dělat všechno, co si umaneš

    a kdy si to umaneš.“ Náhle zvážněla. „A pak je tady

    ten problém s dědečkovou závětí. Tvůj otec a já mladého

    Harryho schvalujeme, a pokud se za něho vdáš, dostaneš

    své dědictví. Jestli ne…“ Opět se usmála. „Ne

    snad že bych ti vyhrožovala, milá moje, udělej to, co považuješ

    za vhodné, ale neměla bys zapomínat na svou

    malou sestřičku.“

    Po těch slovech Arva vyplula z pokoje a nechala Claire

    o samotě. Občas jí matka připadala jako pošetilá povrchní

    naivka, jako nevzdělaná žena se zakrnělým mozkem.

    Ale občas šla z matky skoro hrůza………………………….

  • Autor: Deveraux, Jude
    Překladatel: Klůfová, Petra
    Název: Vévodkyně
    Původní název: The Duchess
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-309-0
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 392
    Vydání: 2.
    Datum vydání: 26.5.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.