Autoři

Série

Šarlatové noci

od
Deveraux, Jude
  • Sara Shawová nemůže být šťastnější. Datum svatby s okouzlujícím Gregem Andersem je dohodnuto, svatební šaty hotovy, kytice objednány. Avšak pár dnů před svatbou přijme Greg během noci telefonní hovor a bez vysvětlení zmizí. Dva dny poté se k Saře vetře mladý muž, který tvrdí, že je bratrem její nejlepší přítelkyně, a že se k ní na čas potřebuje nastěhovat. Mike Newland nelže, ale neříká celou pravdu. Je detektiv a pátrá po Gregově matce, celostátně hledané kriminálnici. Mike se domnívá, že jej čeká snadný úkol – stačí získat Sařinu důvěru. Avšak staré příběhy jeho rodiny spojené s Edileanem ho při pobytu zde opět začínají strašit. Mike neodolá a svěří se Sáře, a ta mu na oplátku odhalí svá tajemství, která nezná ani Greg. A tak společně řeší ne jednu, ale několik záhad a rostoucí vzájemná láska zahání jejich dávné chmury.

  • 1

    FORT LAUDERDALE, FLORIDA

     

    MYSLÍM, ŽE JSME JI KONEČNĚ NAŠLI,“ prohlásil kapitán

    Erickson. V hlase mu zaznívala potlačovaná

    radost, jak se usilovně snažil nejásat nahlas.

    Seděli právě v městském parku Hugh Taylor Birch.

    Bylo zářijové ráno a na jihu Floridy se pomalu, ale jistě

    začínalo ochlazovat a vedra začala ustupovat. Příští měsíc

    už bude počasí ideální.

    „Zřejmě máte na mysli Mitzi,“ ujistil se Mike Newland.

    Včera mu totiž kapitán předal tlustý spis týkající se

    celé rodiny. Mizelli Vandloová byla ženou, po níž již několik

    let pátralo několik policejních oddělení, včetně

    okrsku ve Fort Lauderdale zabývajícího se padělky, k tomu

    Tajné služby – kvůli rozmanitým finančním zločinům

    – a FBI – za násilné činy. Jediná fotografie, již měli

    k dispozici, byla pořízena roku 1973, když jí bylo šestnáct

    let a měla se provdat za jedenapadesátiletého muže.

    Ani tehdy to nebyla žádná kráska. Její tvář s obrovským

    nosem a úzkými rty byla snadno zapamatovatelná.

    Když kapitán neodpověděl, Mike si domyslel, že je

    všechny čeká Velký úkol. Silou vůle se snažil ovládnout

    vzrůstající vzrušení. Právě dokončil práci na tajném případu,

    který mu zabral tři roky života, a nějakou dobu

    teď neměl do čeho píchnout.

    Mike sice na případu Vandloových nikdy nepracoval,

    doslechl se však, že bylo před pár lety několik čle-

    nů rodiny zatčeno. Vše se tehdy událo v jediný den,

    ovšem v několika různých městech. Avšak Mitzi, jejímu

    synu Stefanovi a několika dalším rodinným příslušníkům

    – u každého z nich měli k dispozici řadu fotografií

    – se nějak podařilo policii vyklouznout a tiše

    se vytratit. Až donedávna nikdo netušil, kam zmizeli.

    Mike si nalil do šálku zelený čaj z termosky a nabídl

    kapitánovi.

    „Ne, díky,“ zavrtěl kapitán hlavou. „Zůstanu u tohohle.“

    Zvedl plechovku s černou tekutinou plnou kofeinu

    a umělých sladidel.

    „Takže kde je teď?“ zeptal se Mike hlasem ještě chraplavějším

    než obvykle. Často se ho na jeho hlas vyptávali,

    a tak si vymyslel polovičatou lež o tom, jak se mu

    v dětství udála nepříjemná nehoda. Občas popustil uzdu

    své fantazii a rozpovídal se o neštěstí s tříkolkou nebo

    automobilové nehodě, podle toho, na co měl ten den náladu.

    Bez ohledu na vymyšlenou historku působil jeho

    hlas stejně zastrašujícím dojmem jako jeho vzezření.

    „Slyšel jsi někdy o…?“ Když kapitán hledal v kapsičce

    košile list papíru, Mikea napadlo, že ho rozrušilo

    ještě něco jiného než vidina Mitziina nalezení. Přece

    jen už to bylo pošesté, co se dozvěděli, že se našla.

    „Ach, tady je.“ Kapitán přimhouřil oči. „Uvidíme,

    jestli se mi podaří vyslovit to místo správně.“

    „Československo už dávno neexistuje,“ upozornil

    ho Mike s kamennou tváří.

    „Ne, ne, tohle město je ve Spojených státech. Někde

    na severu.“

    „‚Na severu‘ je třeba Jacksonville.“

    „Mám to,“ zvolal kapitán. „Eddy něco. Eddy… Lean.“

    „Eddy Lean je jméno nějakého člověka, a ne města.“

    „Možná to vyslovuju špatně. Řekni to rychle za

    sebou.“

    Mike pevně stiskl rty. Nelíbilo se mu, jakou hru se

    to tu kapitán pokoušel hrát. „Eddylean. Nikdy jsem

    o tom neslyšel. Tak kde –?“ Mike se odmlčel a zhluboka

    se nadechl. „Ed-hm-lean,“ pronesl tiše, tak tlumeně,

    že ho kapitán stěží slyšel. „Edilean.“

    „To je ono.“ Kapitán vrátil list papíru zpátky do

    kapsy. „Slyšel jsi o tom místě někdy?“

    Mikeovi se začaly třást ruce tak moc, že ani nedokázal

    zvednout šálek k ústům. Silou vůle se ovládl – zatímco

    se snažil uklidnit, aby se mu ve tváři neodrážela

    panická hrůza. O Edileanu vyprávěl jen jednomu člověku,

    a to už bylo hodně dávno. Jestli v tom však byl

    nějak zapletený, byl to doopravdy problém. „Jistě jste

    už zjistil, že tam žije má sestra,“ přiznal Mike tiše.

    Z kapitánovy tváře zmizel úsměv. Chtěl Mikea pozlobit,

    ale nerad viděl, když se v muži pod jeho velením

    svářelo tolik emocí. „Vím to, ale tenhle případ s ní

    nemá nic společného. A než se zeptáš, nikdo kromě

    mne a generálního prokurátora o ní neví.“

    Mike se snažil ovládnout zběsile bušící srdce. V životě

    už se mnohokrát ocitl v situacích, kdy musel lidi

    kolem sebe přesvědčit, že je někým, kým ve skutečnosti

    není, takže se naučil zachovávat klid za každou

    cenu. Ale tehdy byl v ohrožení jen jeho život. Jestli se

    však něco děje v maličkém Edileanu ve Virginii, pak je

    v nebezpečí život jediného člověka, na kterém mu doopravdy

    záleží – jeho sestry Tess.

    „Mikeu!“ zvolal kapitán hlasitě, pak znovu ztlumil

    hlas. „Vrať se zpátky na zem. Nikdo o tvém rodném

    městě neví, ani o tvé sestře. Je v naprostém bezpečí.“

    Zaváhal. „Pochopil jsem, že jste si dost blízcí?“

    Mike nadzvedl jedno rameno. Z vlastní zkušenosti

    se naučil, aby na sebe neodhaloval víc, než je nezbytně

    nutné.

    „Dobře, nechceš mi nic prozradit. Ale to místo znáš,

    je to tak?“

    „Nikdy v životě jsem tam nebyl.“ Mike se přiměl

    pousmát. Už se zase plně ovládal a s radostí zjistil, že

    se kapitánova tvář pochmurně stáhla. Mikeovi se líbilo

    být pánem situace. „Prozradíte mi, o co tu jde? Nedovedu

    si představit, že by se v maličkém Edileanu mělo

    přihodit něco špatného.“ Alespoň ne od roku 1941, pomyslel

    si, když mu hlavou probleskla asi stovka obrazů

    – a ani jeden nepředstavoval nic pěkného. Byla sice

    pravda, že v Edileanu nikdy doopravdy nebyl, ale městečko

    a jeho obyvatelé ovlivnili celé jeho dětství. Nemohl

    si pomoci, aby se nechytil rukou za hrdlo a nevzpomněl

    si na ten den a na svou zlostnou, nenávistí

    ovládanou babičku.

    „Nic se nestalo, alespoň zatím,“ odpověděl kapitán,

    „ale jsme si jistí, že se tam nachází Stefan.“

    „V Edileanu? O co mu jde?“

    „To nevíme, ale hodlá se oženit s nějakou tamní

    dívkou.“ Kapitán upil své coly. „Ubohé děvče. Vyrostla

    v tom městečku a prodávala traktory, když se

    tam zjevil Stefan se svými světáckými způsoby a úplně

    ji okouzlil. Neměla žádnou šanci.“

    Mike sklonil hlavu, aby skryl úsměv. Kapitán se narodil

    na jihu Floridy, kde byly obchody na každém rohu.

    Litoval každého, kdo žil mimo civilizaci a musel

    se starat sám o sebe. „Jmenuje se Susie. Nebo tak nějak.“

    Zvedl desky s dokumenty, jež ležely na lavičce

    vedle něho. „Ne, je to Sara –“

    „Shawová,“ doplnil Mike. „Bude si brát Grega Anderse.

    Zdá se ale, že ten Greg Anders je ve skutečnosti

    Mitziin syn Stefan, že?“

    „Na někoho, kdo tam nikdy nebyl, toho o tom městečku

    víš docela dost.“ Kapitán se odmlčel, aby dal

    Mikeovi prostor na vysvětlení, ale ten nic neříkal. „Jo,

    je to Stefan a máme důvod se domnívat, že v tom městě

    žije i Mitzi.“

    „A žena ve středním věku moc pozornosti nebudí.“

    „Správně.“ Kapitán posunul desky po stole k Mikeovi.

    „Nevíme, co se bude dít ani proč na tom místě žijí

    dva známí zločinci, takže potřebujeme, aby to někdo

    zjistil. Vzhledem k tomu, že tam máš sestru, je ta práce

    tvoje.“

    „A to jsem si vždycky myslel, že nemám kliku.“ Mike

    otevřel složku s dokumenty a zjistil, že první stránka

    pochází z policejního oddělení v Decatur v Illinois. Tázavě

    se zadíval na kapitána.

    „Je tam všechno o tom, jak zjistili, kde Stefan je. Jeden

    policajt byl s manželkou na dovolené v Richmondu

    ve Virginii a zahlédl Stefana s tou dívkou v obchodě

    s oblečením. Ten policista pak zjistil, kde žijí. A co se

    týče tebe, jeden chlapík, se kterým jsi před dlouhou

    dobou pracoval, věděl o tvém vztahu k Edileanu

    a o tvé sestře.“ Když se Mike zamračil, kapitán se musel

    pousmát. Mikeovo tajemství – nebo „soukromí“,

    jak tomu říkal – ho občas dohánělo k šílenství. Všichni

    členové oddělení odhalování finančních podvodů si rádi

    zašli na pivo a kapitán měl pak přehled o tom, čí žena

    od koho odešla, kdo se s kým nesnášel a kdo měl

    potíže s případem. S Mikem to však tak jednoduché

    nebylo. Uměl se rozpovídat stejně jako ostatní kluci,

    když vyprávěl o tréninku, o jídle a dokonce i o svém

    autě. Zdálo se, že toho o sobě navypráví spoustu, ale

    druhý den si kapitán vždy uvědomil, že na sebe Mike

    neprozradil vůbec nic osobního.

    Když kapitánovi zavolala asistentka generálního

    prokurátora pro jižní Floridu a prozradila mu, že jeden

    z nejproslulejších zločinců ve Spojených státech se

    nejspíš zdržuje v Edileanu a že tam také žije sestra Mikea

    Newlanda, téměř mu zaskočila káva v krku. Vsadil

    by svůj měsíční plat na to, že Mike nemá žádné příbuzné.

    Kapitán si vlastně ani nebyl jistý, zda měl Mike

    kdy nějakou přítelkyni. Na večírky oddělení nikdy

    žádnou nepřivedl. Kapitán ani nikdy neslyšel, že by

    pozval někoho k sobě do bytu – který měnil každých

    šest měsíců. Mike však byl ten nejlepší polda, jaký pro

    něho kdy pracoval. Po každém případu se musel skrývat,

    dokud všichni ničemové, jež odhalil, neseděli za

    mřížemi.

    Mike zavřel desky. „Kdy mám odjet a co mám dělat?“

    „Chceme, abys ji zachránil.“

    „Mitzi?“ zeptal se Mike doopravdy zděšeně. „Aby

    mohla být postavena před soud?“

    „Ne, ji ne. Tu dívku. Samozřejmě, že chceme, abys

    našel i Mitzi, ale také bychom byli rádi, kdybys zachránil

    tuhle Saru Shawovou. Až od ní Vandloovi dostanou

    to, co chtějí, už ji nikdy nikdo neuvidí.“ Odmlčel

    se. „Mikeu?“

    Mike se podíval na kapitána.

    „Jestli tam tvoje sestra doopravdy žije a jestli o tobě

    ti ničemové zjistí pravdu…“

    „Nebojte se,“ prohlásil Mike. „Právě teď je Tess

    v Evropě na líbánkách. Řeknu jí, aby svého nového

    manžela držela od města dál, dokud se tohle všechno

    nějak nevyřeší.“ ……………………………………..

  • Autor: Deveraux, Jude
    Překladatel: Čermáková, Daniela
    Název: Šarlatové noci
    Původní název: Scarlet Nights
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-377-9
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 376
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 23.3.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.