Autoři

Série

Takovým patří svět

od
Coulter, Catherine
  • Z Mary Lisy Beverlyové se stává slavná herečka, právě dostala další cenu za svou roli v seriálu Takovým patří svět. Je zábavná a okouzlující a má spousty bláznivých přátel, kteří ji navštěvují v jejím hlídaném domě v Malibu. Bohužel je tu jedna ošklivá věc, která kalí její štěstí - někdo se jí pokouší zabít. A když se to toho připletou i Maryiny nejlepší přítelkyně Lou Lou a Elizabeth, je výsledek velice nečekaný.

  • 1

    Divadlo Kodak

    Los Angeles, Kalifornie

     

    36. udělování cen Emmy za nejlepší denní seriály

    Mary Lisa by moc nerada zvrátila ty jediné dva krekry

    od Ritze, které si dovolila k obědu. S námahou polkla,

    ucítila pachuť žaludečních šťáv, ještě jednou polkla

    a pak se snažila sedět bez hnutí. Neohodí si přece tuhle

    nádhernou róbu z tmavozeleného saténu od Valentina,

    kterou jí na dnešní večer vybral sám signore Malo!

    Dala si na jazyk pastilku Eclipse, ucítila náhlý

    příval divně ostré příchuti a dál se snažila ani nepohnout.

    Christian Jules LeBlanc, který hrál Michaela Baldwina

    v Mladí a nedočkaví, právě opouštěl jeviště vedle

    Crystall Chappellové, v ruce svíral Emmy za nejlepší

    vedlejší roli, a potlesk už pomalu ustával.

    Mary Lisa už nemohla ani dýchat. Plíce měla úplně

    stažené. Trvá jim to celou věčnost! A pak uběhlo dalších

    šest hodin, než se Eric Braeden a Melody Thomas Scottová,

    dvě hlavní hvězdy seriálu Mladí a nedočkaví, přišourali

    na jeviště, příšerně sebevědomí, suverénní, krásní,

    naprosto jistí svým místem na slunci.

    Podařilo se jí sípavě nabrat vzduch. Dobré znamení,

    pořád ještě žije! Ucítila, jak jí Bernie povzbudivě stiskl

    ruku a Lou Lou jí tiskne paži. Za jejím levým ramenem

    hlasitě a prudce dýchala Elizabeth.

    „A letos jsou nominovány na cenu Emmy pro nejlepší

    herečku hraného seriálu tyto…“

    Já nevyhraju, nemůžu to vyhrát, jak bych mohla?

    Dvakrát jsem vyhrála, to se už nemůže opakovat! A nebudu

    zvracet. Dvakrát to byla náhoda, dar od Boha za

    něco, co jsem udělala, a nevím co. Je po všem. Už žádná

    záře reflektorů. Už pro mne nikdo hlasovat nebude. Už

    ne. Ale nebudu se vzrušovat. Nepropadnu depresi. Ta

    první dvě vítězství – to Nielsenovo bodování bylo zkreslené,

    všechny to zmátlo. Ale teď znají pravdu. Bože můj,

    ona právě přečetla moje jméno, ani se nezakoktala, to je

    dobré znamení. A čte další čtyři herečky, všechny jsou

    skvělé, všechny – faktem je, že jsem se picla. Vyhodí mne

    z práce! Ne, moment, vždyť mám smlouvu, takže mne

    musí oddělat pomalu během šesti měsíců, než smlouva

    doběhne, nebo mne můžou vyřídit fofrem na konci. Nesmím

    zvracet.

    Z řady za ní jí stiskl loket Clyde Dillard, produkční seriálu

    Takovým patří svět, neoficiálně mezi fanoušky i herci

    podle postavy hlavní hrdinky známého i jako Pěkná

    potvora. A potom se obrovským sálem rozlehl nádherně

    hluboký hlas Erika Braedena. Žádný mužský, bez ohledu

    na věk, nevypadá ve smokingu líp než Eric Braeden.

    Jeho rty se pohybovaly a sálem se rozlehl smích.

    Zřejmě pronesl nějakou vtipnou poznámku, ale Mary

    Lisa vůbec nic neslyšela. Potřásla hlavou, aby v ní přestalo

    hučet. Erikův hlas byl ještě hlubší. Zaslechla, jak

    říká: „A první cenu Emmy pro nejlepší ženskou hlavní

    roli v hraném seriálu získává…“ – tady se odmlčel, byla

    to dlouhá, dlouhá pauza, Eric, ten mistr napětí, to natahoval

    celou věčnost – „…potřetí za sebou…“ – potřetí

    za sebou? Ne, to není možné, určitě se spletl, teď se

    rychle opraví, řekne, promiňte, nemám zrovna své brýle,

    ne, počkat, vždyť on ty brýle má, skutečně je má! Tak je

    to aneurysma, prostě má něco s mozkem. Ale ne, počkat!

    Bylo by to možné? Vážně? – „…Mary Lisa Beverlyová,

    za roli Sunday Cavendishové Takovým patří svět v produkci

    televize Fox!“

    Cože?!

    Najednou vypukl jásot, začaly se ozývat souhlasné

    výkřiky, všichni ji začali objímat a kolegové herci ze seriálu

    se k ní vrhli a začali jí tleskat. Pak se k nim přidali

    ostatní, i když samozřejmě ne tak nadšeně jako její parta

    ze seriálu.

    Bernie Barlow, výkonný producent a hlavní scénárista

    Takovým patří svět, ji chytil za ruce, postavil ji, objal

    a políbil. „Ty jsi to dokázala, zlato, ty jsi to dokázala, to

    je úžasné! My máme zlato, jsme nejlepší, můžeme teď

    dělat cokoliv, cokoliv!“ Lehce do ní strčil. „Jdi si pro to,

    holčičko, zasloužíš si to, ale rychle, čas běží!“

    A Lou Lou jí říkala a opatrně ji přitom poplácávala po

    rameni, aby jí nepocuchala účes nebo nerozmazala mejkap:

    „Vypadáš úchvatně. Vlez tam a ukaž jim to, tygřice!“

    Mary Lisa ještě zaslechla Elizabeth, jak pořád opakuje:

    „Já věděla, že to dostaneš, já věděla, že to dostaneš,

    ty jsi nejlepší –“

    Tolik hlasů, které znala, jí blahopřálo! Lou Lou lehce

    postrkovala Mary Lisu do uličky.

    Všechno to napětí, ty panické křeče v břiše, ten balvan

    hrůzy v žaludku, to všechno jako bleskem zmizelo.

    Ona zvítězila! Nemohla tomu uvěřit, ale nakonec jí to

    došlo. Vrhla obrovský úsměv do kamery, která najela na

    detail její tváře, a udělala první krok po široké uličce

    mezi diváky. Nesmím zakopnout, nezakopnu, hezky klidně

    a ladně, ramena rovně, hezky plynule, plynule. Jsem

    gazela, jsem štíhlá a elegantní. Šaty ze mne nespadnou.

    Nevypadám jako idiot, že ne? Já jsem ale idiot vzít si

    tyhle čtyřpalcové podpatky! Ne, ne, gazela by ani na

    čtyřpalcových podpatcích nezakopla! Kvůli nim vypadá

    gazela přece tak úžasně. Musím udržet ten úsměv. Ach

    Bože, ach Bože!

    Potlesk pokračoval, stále stejně hlasitý a vytrvalý.

    Tohle obecenstvo zná moc dobře, jak je strašně nepříjemné,

    když potlesk ustane a herci zbývá na jeviště ještě

    pár metrů chůze v naprostém tichu. Vzduchem se nesla

    kakofonie pískání a křiku a volání a někteří skandovali

    její jméno – Mary Lisa, Mary Lisa, a zase znova a znova

    – většinu z nich poznávala, byly to hlasy devatenácti herců

    Takovým patří svět, dále režisérů, inspicienta, celého

    štábu včetně lidí z maskérny a kostymérny. Všichni napínali

    ze všech sil své hlasivky. Bůh jim žehnej! Děkuji ti,

    Bože, děkuji ti, Bože, já tomu nemůžu pořád věřit, já tomu

    prostě nevěřím. Když dorazila k Eriku Braedenovi,

    nasadila ještě větší úsměv, zatímco úsměv Erika Braedena

    by dokázal, stejně jako úsměv Seana Conneryho, položit

    ženskou na lopatky na padesát kroků.

    Eric ji políbil na tvář a zašeptal jí do ucha: „Nechceš

    přestoupit do Mladí a nedočkaví?“

    Vrhla na něho koketní úsměv: „Jen když si mě vezmeš

    a uděláš mi dítě,“ načež ji znovu políbil a zašeptal: „Promluvím

    si pak v zákulisí s Melody, uvidím, co ona na

    to.“ Potom jí slavnostně předal sošku Emmy. Otočila se

    k Melody Scottové, velice talentované a překrásné herečce,

    která se na ni usmívala a blahopřála jí, a pak přešla

    k pultíku s mikrofonem. Přelétla pohledem zaplněný sál

    Kodak, všechny ty skvěle oblečené diváky, kteří se

    všichni dívali přímo na ni. Radostně kývla na pozdrav

    mnoha lidem, se kterými denně pracovala, a na okamžik

    se nechala opájet přítomností tolika hvězd, které celá léta

    sama také sledovala. Nabrala zhluboka dech, zvedla vysoko

    Emmy a pomyslela si: Já bych tak ráda poděkovala

    nejmíň třem tuctům lidí, ale nedali mi na to čas.

    „V tuhle chvíli jsem tak šťastná a tak hrdá a vděčná

    tolika skvělým lidem, se kterými pracuji na seriálu Takovým

    patří svět, že kdybych na sobě neměla tyhle těsné

    šaty, asi bych před nimi srazila svoje čtyřpalcové podpatky.

    Dík tobě, Bernie, Clyde, díky všem herečkám

    a hercům, našim režisérům, naším neuvěřitelným maskérům

    a maskérkám – všichni vědí, o koho jde – všem

    vám moc děkuju!“

    Zamávala soškou Emmy, potom se opatrně vrátila

    zpátky na své sedadlo. Byla tak vzrušená a její adrenalin

    stoupl tak vysoko, že by ji nepřekvapilo, kdyby jí vyletěl

    hlavou ven. Cítila, jak ji lidi poplácávají a mumlají:

    „Tak se to dělá! Blahopřejeme! Zasloužíte si to!“ Potom

    napomínání k tichu, protože zbývaly už jenom dvě

    minuty a Juliet Millsová rychle přečetla jména nominací

    na nejlepší televizní seriál vysílaný v denním čase.

    Potom Steve Burton otevřel obálku, chvilku ji studoval

    a pak s perfektním načasováním zvolal: „A vítězem

    se stává… Takovým patří svět společnosti Fox, výkonný

    producent a vedoucí scénárista Bernard Barlow.“

    Bernie celý zčervenal, skoro se dusil a celý se roztřásl.

    Mary Lisa věděla, že cítí přesně to, co cítila ona.

    Objala ho. „Jsi skvělý, Bernie, blahopřeju ti – ale pospěš

    si, máš jenom minutu, než vytáhnou zástrčku a vypnou

    se všechny televize na světě!“

    Bernie se dokázal dostat na jeviště do dvaceti sekund,

    velmi dlouze objal Julietu Millsovou (protože je do ní

    dvacet let zamilovaný), přijal od Stevea Burtona Emmy,

    uviděl zuřivě blikající červené světlo a řekl do mikrofonu:

    „Já mám ten nejlepší tým scénáristů ve vesmíru, nejskvělejší

    herce a herečky a samozřejmě bezpočet odborníků,

    kteří –“ Červené světlo zablikalo rychleji. „Děkuju

    jménem –“

    Diváci sledující udělování Emmy na svých televizorech

    si kvůli tomu, že byli najednou odstřiženi, ani nestěžovali,

    protože čekali, že jeho poslední slova stejně budou

    – díky jménem celého týmu a tak dále. Ale mýlili se.

    Diváci v sále Kodak totiž uslyšeli: „Děkuju vám jménem

    svých nadšeně stepujících nohou.“ Když ho pak střihli

    kvůli reklamě, Bernie prohlásil: „A tohle je pro Mary Lisu

    a pro mne!“ – A fakt si trošku zastepoval.

     

    2

    Malibu, Kalifornie

     

    Mary Lisa se soustředila jen na svou práci, na nose velké

    tmavé brýle ve stylu Audrey Hepburnové, které jí zakrývaly

    skoro celou tvář, na sobě chatrné bokové džínsy,

    které by ukazovaly i velkou část břicha, kdyby

    neměla také stejně chatrné tričko klubu Packers sahající

    jí až pod zadek. Na nohou měla kotníkové plátěnky a na

    hlavě jí seděla baseballová čapka klubu Yankees, pod

    kterou schovala své dlouhé vlasy, zrzavé jako západ

    slunce nad oceánem.

    Právě se trápila nad příští zápletkou seriálu: Měla by

    Sunday zajít skutečně tak daleko, aby se vyspala s tím

    odporným manželem své slabé a proradné nevlastní

    sestry? Oko za oko – její nevlastní sestra Susan pře-

     

    stoupila hranice a najala si jednoho chlapa, aby Sunday

    terorizoval. Sunday se sice domnívá, že je za tím její

    matka, i když ty dvě ženské jsou stejné jako ďáblova

    dvojčata – ale přesto, měla by se opravdu vyspat s Damianem?

    Je to ta nejlepší pomsta, kterou mohli scénáristi

    vymyslet?

    Okamžitě tu hloupou otázku vzala zpátky. Ve světě

    nekonečných televizních seriálů neexistují hranice, které

    by scénáristé nemohli překročit. No, vlastně jich ještě

    pár je. V seriálu Mladí a nedočkaví zařízli klíčící románek

    mezi dvěma rasami a v jiném seriálu zase – nemohla

    si přesně vzpomenout, ve kterém – se spolu skoro

    vyspali matka se synem a jen taktak se vyhnuli tomu

    úchylnému oidipovskému zádrhelu. Možná taky ucuknou

    před vztahem mezi atletickou ošetřovatelkou Markhamovou

    v Komunitní nemocnici a bernardýnem, který

    ji zachránil. Nebyl by to hezký pohled. Zarazila se a rozesmála

    se na celé kolo.

    Pak si uvědomila další důvod, kvůli kterému nechtěla,

    aby její postava, Sunday, spala s manželem nevlastní

    sestry, tentokrát ale skutečný důvod. Byl to totiž případ,

    kdy umění napodobuje život, a bylo jí z toho zle. Už je

    to tři roky, co si sestra Monica vzala bývalého snoubence

    Mary Lisy, Marka Bridgese, který ji opustil, a zanechal

    ji samotnou, pokořenou do morku kostí s prázdnotou

    v duši a značnou dávkou vzteku. Jaký byla blázen!

    Už je to přes rok a ještě pořád by Markovi nejraději rozbila

    ciferník!

    Umění napodobuje život, pomyslela si znovu a přešla

    silnici mezi malibuskou knihovnou, jedním z jejích oblíbených

    míst v Malibu, kde mají schopný a přátelský

    personál, který pořád ještě mluví o tom, jak hned vedle

    táhla policie herce Roberta Downeye juniora k soudu

    v poutech. Byla to rohová budova v Občanském centru

    Malibu……………………………………

  • Autor: Coulter, Catherine
    Překladatel: Nemejovský, Jan
    Název: Takovým patří svět
    Původní název: Born to Be Wild
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-374-8
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 408
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 16.3.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.