Autoři

Série

Buďte o krok napřed!

Pán ostrova

od
Coulter, Catherine
  • Romantickému příběhu odehrávajícímu se v tvrdých časech v Anglii desátého století dominuje odvážná a nezávislá dívka Mirana. Je při přepadení hradu svého bratra Einara Vikingem Rorikem Haraldssonem unesena a držena jako rukojmí. Avšak Mirana, která osiřela ve dvanácti letech a byla bratrem vychována k nezávislosti, působí svému vězniteli nemalé potíže. Nakonec však v sobě najdou zalíbení, ale jejich soužití je přerváno bratrem Einarem, který Miranu unese zpět a nutí ji, aby se provdala za bohatého a starého krále. Její poslední nadějí zůstává Rorik.

  • Kapitola 1

    Clontarf, Irsko

    Dánská pevnost, roku 910

    Když se obrátil ke dvěma svým mužům, položil si

    prst na ústa. Co nejtišeji přešli můstek přes hlubokou

    strž, přestože jejich opatrnost teď nebyla nutná.

    Noční oblohu rozčísl blesk a vzápětí následovalo zadunění

    hromu, silnější a mocnější než u božího soudu. Nebe

    zbělelo a pak se země začala pravidelně otřásat, protože

    prudký liják, který zakryl oblohu i zemi, byl tak

    hustý, že bylo vidět sotva na krok dopředu. Ale on dobře

    věděl, co dělá. Všechno probíhalo podle plánu. Krátce

    pokynul Hafterovi a Scullovi za sebou a usmál se na

    ně úsměvem, který naháněl hrůzu.

    Einar byl v pevnosti, měl by být. Rorik dostal zprávu,

    že je tam se svými muži. Vzkaz, který mu Aslak poslal,

    byl starý jenom týden. Baže, Einar tam bude, přestože

    na něho ta čarodějnice ječela z hradeb, že je v Dublinu

    u krále. Baže, ta zatracená čarodějnice, která je pravděpodobně

    jeho děvkou, lže, aby ho ochránila.

    Dorazil se svými muži k malým zadním dvířkám, silným

    a pevným, která by dokázala beranidlu odolávat

    velice dlouho. Teď však budou otevřená, protože to Aslak

    slíbil.

    Byla. Opatrně dveře otevřel, potom se otočil přes rameno

    a pokynul svým mužům, aby ho následovali.

    Beze slova poslechli.

    Dřepl si na paty, vytáhl nůž a proklouzl dveřmi dovnitř.

    Náhle uslyšel, jak mu za zády kdosi vykřikl:

    „Chyťte ho! Nesmí nám utéct! Nezabíjejte ho!“

    Rorik se otočil dozadu a spatřil, jak přes široký můstek,

    který byl stále spuštěný, běží tři muži s tasenými

    meči.

    Zmocnila se ho zuřivost a touha po krvi. Před ním

    stálo tucet mužů, ozbrojených a připravených k boji, ale

    na tom nezáleželo. Neustoupí, teď ne, přestože věděl, že

    by dokázal ty tři muže, kteří přebíhali přes most, zabít.

    Ne, musí kupředu. Jeden z mužů stojících před ním je

    Einar, muž, kterého nikdy neviděl. Vykřikl jeho jméno,

    nazval ho zbabělcem, vrahem, a vyzval ho, aby předstoupil

    a utkal se s ním.

    „Einare! Einare!“

    Obránci pevnosti zůstali v šiku, semkli se blíž, zvedli

    štíty a meče a o několik kroků postoupili vpřed. Vyřval

    svou zuřivost. Vyvřískl svůj vztek k obloze. Oni ho

    schovávali; oni chránili Einara.

    Rorik zvedl meč nad hlavu a jako berserkr se vrhl

    mezi muže. V žilách mu zběsile pulzovala krev. Posedla

    ho touha zabíjet. Divoce si klestil cestu mezi muži,

    kteří ho obklopovali. Einar tam musí být. Ukrývá se,

    využívá ty muže jako štít, aby ho chránili, ale Rorik ho

    najde. Baže, a probodne mu hrdlo. Zaslechl výkřik bolesti,

    potom další a další. Nevěnoval jim pozornost.

    „Einare!“

    Zase uslyšel, jak za ním stejný mužský hlas vykřikl:

    „Nezabíjejte ho!“

    Zničehonic se po něm natáhlo tucet rukou a strhlo

    ho na rozbahněnou zemi. Rozháněl se mečem, odhodil

    štít a jednoho obránce řízl nožem do nohy. V ten okamžik

    ruce povolily a on, s nožem v jedné ruce a mečem

    pokrytým krví v druhé, vyskočil. Proklel je, oči

    v hustém dešti démonicky rudé, otupělý ke všemu, co

    by mu mohlo zabránit v zuřivé touze po pomstě. Hrom

    otřásl zemí pod jejich nohama a muži odskočili. Potom

    kolem něho vytvořili kruh a neustále se pohybo-

    vali, nejprve doprava, pak doleva, podle toho, jak se

    otáčel on. Vykřikl na ně, nazval je zbabělci a ještě hůř,

    zkurvysyny.

    Gunleik, velitel obránců, stál vzadu, několik stop za

    kruhem, a sledoval útočníka. Jeho dva muži již byli vyřazeni

    z boje, byli zraněni, i když ne vážně, ale jen díky

    šťastné náhodě. Oba bojovníci byli stateční a silní. Jeden,

    asi sedm stop vysoký, padl jako podťatý, když ho

    Ivar udeřil tupou stranou meče do hlavy. Ten druhý se

    svalil, když uklouzl v blátě. Pak se na něho vrhli čtyři

    obránci a uhodili ho rukojetí jeho vlastního meče. Tenhle

    muž s divokýma očima a kočičí obratností se nevzdá,

    ani ho nepřemůžou lstí, ale přesto ho Gunleik nechtěl

    nechat zabít.

    Čtyři jeho muži leželi na zemi a křičeli bolestí. Znovu

    zaječel: „Zpátky! Nezabíjejte ho!“

    Muži však byli rozzuření. Dychtili po jeho krvi. Nemohl

    je nechat pokračovat. Brzy by bojovníka zabili

    a on by tomu nedokázal zabránit.

    Vytáhl z opasku nůž. Pomalu a s velkou uvážlivostí

    ho zvedl a beze slova zamířil. Když se na něj bojovníci

    otočili, nůž mu vyletěl z ruky jako stříbrná šmouha

    v hustém dešti. Zabodl se Rorikovi do masité části pravého

    ramene. Nezasáhl kost, protože ho Gunleik nechtěl

    vážně zranit, pouze sval, což úplně stačilo.

    Při zásahu se Rorik vzepnul a škubl sebou dozadu.

    Zavrávoral, ale neupadl.

    Pak vykřikl a vrhl se na dalšího muže, ale byl teď pomalejší.

    Zranění nakonec nahlodalo jeho houževnatost

    bojovníka.

    Klopýtl, pak znovu získal rovnováhu a opět stál uprostřed

    kruhu a široce se kolem sebe rozmachoval mečem.

    „Ustupte!“ vykřikl Gunleik. „Ne, Edmunde, zpátky!

    Nařizuji ti, abys ho nezabíjel!“ Už to nemohlo trvat

    dlouho. Byl to koneckonců jen člověk a byl smrtelný.

    Oči se mu zastřou bolestí, mocná paže ochabne, vnitřnosti

    ochromí křeče a on upadne.

    Rorik necítil bolest, jen ostrý chlad, který jako by se

    mu šířil ramenem. Nechápal to, ale nelámal si s tím hlavu

    – zatím. Několik vteřin mu připadalo, jako by se rozpadl

    na kusy. Náhle rozrazila kruh bojovníků žena. Zírala

    na něj, na nůž zapíchnutý do ramene, jehož rukojeť

    se v dešti leskla, ale Rorik stál přesto zpříma a mocně

    se oháněl mečem, v druhé ruce nůž stejně smrtící pro

    všechny, kteří by se k němu odvážili přiblížit. Žena vypadala,

    jako by měla obrovský strach. Ale pokud ho

    měla, proč tady byla? Proč se na něj dívala? Proč se

    k němu přiblížila?

    Sledoval, jak proklouzla mezi dvěma muži a popošla

    dopředu. Uvědomil si, že je to tatáž žena, která mu lhala,

    ta černovlasá čarodějnice, Einarova děvka.

    „Mirano! Vrať se!“

    Byl to hluboký hlas muže, který mu zabodl nůž do

    ramene, muže, který křičel na bojovníky, aby ho nezabíjeli.

    Rorik však viděl, že mu nevěnovala pozornost.

    Pomalu, s rukou napřaženou, se k němu blížila. Jeden

    muž se ji pokusil zastavit, ale setřásla jeho ruku a ignorovala

    ho. Copak je šílená? Copak mu tak věří? Copak

    věří, že už nikoho dalšího nezabije?

    Rorik se na ni díval, na čarodějnici, baže, musí to být

    irská čarodějnice, s těmi hustými vlasy, černými jako

    srdce mrtvého člověka, které se jí lepily k hlavě a dávaly

    její tváři výraz posmrtné masky. Vůbec se ho nebála,

    ani stopa strachu nebyla v její bílé, deštěm bičované

    tváři. Zíral na její napřaženou ruku, která byla stejně bílá

    jako její tvář. Přišla, aby ho odvedla do Valhaly. Je to

    tedy valkýra. Ne, to nemohla být ona. Valkýra je celá

    bílá, plavovlasá a mohutná, ne kost a kůže jako tato dívka.

    Tahle je smrtelná, musí být – se všemi těmi černými

    vlasy, které jí padají na ramena, přes prsa, baže, je smrtelná

    a je jeho nepřítel. Mohl by ji zabít, kdyby chtěl.

    Zpomalil pohyby, oči stále upřené na dívku, neschopný

    od ní odtrhnout pohled, protože ho k ní cosi

    přitahovalo, něco ho na ní fascinovalo. Díval se na její

    ústa modrá zimou, slyšel slova, která říká, ale nerozu-

    měl jim. Ne, cítil pouze ochromující slabost, která

    v něm stoupala a spoutávala ho jako pavouk mouchu ve

    své síti. Pohyboval se pomaleji a pomaleji a nenáviděl

    se za to, protože věděl, že to postupně přemůže jeho odhodlání.

    Porazí ho to, zničí to, co dělalo z Rorika Haraldssona

    živého muže a bojovníka. Nemohl dýchat.

    Věděl, že má v rameni zabodnutý nůž, viděl, že stříbro

    čepele je ponořené do masa téměř až po rukojeť, po bělostnou

    kostěnou střenku. Zmocnila se ho slabost,

    ochromila jeho paže a podlomila mu kolena.

    Čarodějnice tichým, vemlouvavým hlasem řekla:

    „Polož meč. Jsi zraněný. Nikdo ti neublíží. Slibuju ti to.

    Dej mi svou zbraň.“ A natáhla k němu obě ruce, tak

    malé, zápěstí tak útlá, že by je mohl snadno přerazit, velice

    snadno.

    Zamračil se na ni, že tam stále je, stojí před ním, lhostejná

    k dešti, lhostejná ke skutečnosti, že by ji mohl

    jedním úderem rozseknout vedví. Ty své proklaté ruce

    stále natažené k němu. Chtěl ji zabít. Chtěl sevřít její bílé

    hrdlo mezi rukama.

    „No tak, polož meč.“

    Zavrtěl hlavou, udělal krok dopředu a zvedl meč do

    vzduchu. Potom, velice pomalu, klesl na kolena. Zíral

    na rozblácenou půdu, cítil chlad padajícího deště

    a vzduch mu přikryl tělo jako těžký rubáš. Skácel se dopředu

    na obličej a potom se převalil na bok. Cítil, jak ho

    chlad z mazlavého bahna prostupuje až do morku kostí.

    Byl to chlad nevyhnutelné prohry. Prohrál, nezbývalo

    nic jiného než zemřít. ………………………….

  • Autor: Coulter, Catherine
    Překladatel: Brožová, Eva - Hřebačková, Monika
    Název: Pán ostrova
    Původní název: Lord of Hawkfell Island
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-280-2
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 352
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 20.3.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

    Chci
    být
    IN!
    Získejte vždy ty nejdůležitější novinky na e-mail.