Autoři

Série

Princ a psík

od
Cartland, Barbara
  • Princ Xenos z řecké Kefalonie přijíždí do Londýna na oslavy korunovace krále Eduarda VII. a současně se poohlédnout po královské nevěstě. Zde, na kefalonském vyslanectví, se díky neposednosti jejího psíka, seznamuje s krásnou Angelinou Medwin, a od prvního okamžiku jsou k sobě přitahováni. Než si však spočinou v náručí v prosluněném Řecku, musí překonat mnohé intriky a nebezpečí.

  • 1

    1902

    Královně to v šedých šatech s živůtkem zdobeným

    diamantovými brožemi ve tvaru hvězd velmi slušelo.

    Diamanty patřily k jejím nejmilovanějším drahokamům…“

    Angelina se postupně odmlčela, když zjistila, že její

    babička, které nahlas předčítala, už téměř spí. Bylo by

    však nezdvořilé odejít z pokoje, dokud ji k tomu starší

    dáma nevyzve. Proto vstala a strčila do Twi-Twiho, bílého

    pekinéze, který jí ležel u nohou, způsobem, jakým

    to nesnášel. Pes si rozhořčeně odfrkl a její babička se

    okamžitě probrala.

    „Co je s Twi-Twim?“ zeptala se. „Nechce jít ven?“

    „Myslím, že ano, babičko.“

    „Pak s ním musíš na procházku. Jdi hned,“ nařídila

    jí lady Medwinová. „Víš přece, že se musí proběhnout

    každé čtyři hodiny.“

    I když to nebyly ani dvě hodiny, co se s ním Angelina

    byla projít v zahradě na Belgrave Square, neřekla

    jediné slovo. Místo toho poznamenala: „Samozřejmě,

    babičko. Vezmu Twi-Twiho na procházku a doufám, že

    vy se zatím trochu prospíte.“

    „O tom silně pochybuji,“ řekla lady Medwinová důstojně.

    Než však Angelina došla ke dveřím ložnice, měla už

    lady Medwinová zavřené oči a dívka věděla, že bude

    spát alespoň půl hodiny.

    Zproštěna na okamžik povinností, které ji zaměstnávaly

    většinu dne, rozběhla se Angelina do svého

    pokoje ve druhém patře, kde si nasadila slaměný klobouk

    zdobený květinami, který jí ladil k mušelínovým

    šatům.

    Venku bylo horko dokonce i na srpen a za normálních

    okolností by všichni odjeli do letních sídel na venkov

    nebo k moři. Devátého srpna se však měla konat

    korunovace krále Eduarda VII., a tak se do Londýna

    sjeli imperiální i zahraniční hodnostáři a vůbec všichni,

    kdo ve společnosti něco znamenali, aby se mohli zúčastnit

    slavnosti ve Westminsterském opatství.

    Korunovace se původně měla odehrát šestadvacátého

    června, začátkem měsíce ale král onemocněl zánětem

    slepého střeva. V počátcích, jak všichni věděli,

    král o přesunutí termínu slavnosti nechtěl ani slyšet,

    třiadvacátého mu však doktoři sdělili, že si způsobil zánět

    pobřišnice, který ho zabije, pokud nesvolí k okamžité

    operaci. Noviny živě popisovaly, jak se nový král

    z obav, aby nezklamal své poddané, s doktory do krve

    přel. Nakonec ho však přesvědčili, že je operace nevyhnutelná,

    a naplánovali ji na druhý den.

    Celý národ a vlastně i celý svět byl novými zprávami

    šokován a následně měl velkou radost, když vše proběhlo

    bez komplikací. Ale dokonce i Angelina, která se

    oslav nijak neúčastnila, si byla dobře vědoma politických

    zmatků, které to způsobilo.

    V domě, který na Belgrave Square sousedil s jejich,

    bylo kefalonské velvyslanectví a Angelinu strhlo nadšení,

    které panovalo mezi důstojníky ve zlatem vyšívaných

    uniformách zdobených medailemi, kteří se tu objevili

    v červnu, zmizeli a nyní zase přijížděli.

    Angelina nevynechala jedinou příležitost, aby mohla

    vzít Twi-Twiho na procházku do zahrady, odkud měla

    možnost sledovat, co se před ambasádou děje. Byl to

    vlastně její malý soukromý vhled do toho, co znamená

    korunovace.

    Přestože se snažila přesvědčit svou babičku, aby jí

    dovolila s jedním ze sloužících sledovat procesí, které

    půjde z Buckinghamského paláce do Westminsterského

    opatství, nebo se jít podívat před hrad, lady Medwinová

    její návrh rozhodně zamítla.

    „Nestrpím, aby ses tísnila v davu jako nějaká děvečka

    z venkova,“ řekla pevně. „A mí sloužící jsou stejně

    příliš staří na to, aby někde hodiny a hodiny stáli, jak

    by museli, kdyby tě měli doprovázet.“

    To byla rozhodně pravda, protože všichni sloužící

    v obrovském temném domě na Belgrave Square už její

    babičce sloužili dlouhá léta, a jak jednou poznamenal

    její otec při jedné ze svých návštěv Anglie, mleli z posledního.

    Právě proto, že byli tak staří, směla Angelina chodit

    do zahrady na Belgrave Square sama s Twi-Twim

    a nedoprovázela ji gardedáma. Hannah, která se starala

    o lady Medwinovou už padesát let, měla revmatická

    kolena a nechtěla chodit dolů jindy než na jídlo. Všechny

    tři komorné na tom byly víceméně podobně a Ruston,

    starý majordomus, dokázal jen s obtížemi dojít

    k hlavním dveřím, když někdo nejméně půltuctukrát

    zazvonil.

    Angelina ale cítila úlevu, že se mohla ven vydat samotná.

    Bylo potřebí nadlidské síly, když potřebovala

    získat doprovod na návštěvu obchodů, a častokrát

    myslela na to, že v celém Londýně zná jen malou oázu

    ve tvaru Belgrave Square. Byla však celkem spokojená,

    že mohla většinu času trávit v zahradě, kde

    mohla škvírami mezi křovím sledovat rozruch, který

    panoval ve vedlejším domě, a nikdo se o ní nedozvěděl.

    Twi-Twi si navíc užíval, když mohl nerušeně slídit

    mezi křovinami, a k tomu všemu s ním Angelina

    nerada chodila jinam. Pekingští psíci byli totiž stále

    považováni za exotické plemeno a většina obyvatel

    Británie je neznala. Angelinu historie plemene, které

    po staletí nesmělo opustit Čínu, fascinovala. Znala

    o nich všechno, co dokázala načíst z knih. Když se

    objevili na psích přehlídkách, psalo se pak o nich také

    v novinách a časopisech a Angelina si všechny články

    vystřihovala a lepila si je do sešitu. Vyprávěla už příběh

    o historii pekingských psíků tolika lidem, že ji

    znala nazpaměť.

    Už roku 565 našeho letopočtu císař Kao Wei z dynastie

    Severní Čou dal jistému perskému psovi jméno

    Čchin Hu, Rudý tygr. Propůjčil mu také hodnost a privilegia

    Čchun Čchuna, který byl v Číně obdobou anglického

    vévody. Pes dostával k jídlu to nejlepší maso

    a rýži, a když se císař vydal na projížďku na koni, pes

    ho doprovázel na podložce umístěné před sedlem.

    Z tohoto psa a ze psů, které z Malty do Číny přivezly

    karavany s hedvábím, byl vyšlechtěn pes, jenž byl považován

    téměř za posvátného. V Číně se sice stavěl na

    roveň císařům, v Evropě však o nich nikdo téměř nic

    nevěděl.

    Když v Číně vypuklo povstání a tři britští důstojníci

    vnikli do Letního paláce, aby ho mohli prohledat a vypálit,

    narazili na pět psíků, kteří strážili tělo dvorní

    dámy, jež spáchala sebevraždu. Jednoho z nich přivezl

    mladý kapitán John Hart Dunne do Anglie, aby ho věnoval

    královně Viktorii.

    Když se Angelina ve vyprávění dostala až sem, hlas

    jí zjihl, protože ji odjakživa dojímala představa, jak

    mladý důstojník nabízí královně tvora, kterého jí přivezl

    až z Číny.

    Lootie, jak se psovi říkalo, se stala součástí smečky

    královských psů.

    To byl první z pekingských psů, který se v Anglii

    objevil. Další dva, ačkoli až o dva roky později, přivezl

    lord John Hay, kapitán fregaty Odin, a daroval je své

    sestře, vévodkyni z Wellingtonu, která z nich založila

    v Stratfield Saye chov. Se dvěma pekingskými psíky se

    rovněž vrátil do Anglie sir George Fitzroy a věnoval je

    své sestřenici, vévodkyni z Richmondu.

    Angelinin otec, generál George Medwin, se o pekingských

    psících doslechl, když se poprvé objevil na

    východě, a před dvěma lety, když přijel do Anglie na

    dovolenou, s sebou jako dárek pro svou matku přivezl

    malého bílého pekinéze, kterému dal jméno Twi-Twi.

    Lady Medwinovou podivuhodné zvíře nejprve ohromilo

    a poté cele uchvátilo její srdce. Její přístup převzali

    i sloužící, kteří začali Twi-Twimu posluhovat. Mohli se

    přetrhnout, aby mu na nejlepším čínském porcelánu

    naservírovali maso nebo kuře pokrájené na malinké

    kousky, a zanedbávali své povinnosti, aby se s ním při

    jakékoli příležitosti mohli pomazlit. Twi-Twi o jejich

    laskání ve skutečnosti příliš nestál a choval se k nim

    s přezíravostí, která podle Angeliny nutně vycházela

    z toho, že si byl naprosto vědom vlastní důležitosti. Jako

    pes, který uznává pouze jediného pána, přilnul nakonec

    k Angelině a jen pramálo se staral o všechny

    ostatní, vyjma okamžiků, kdy blahosklonně poslechl

    lady Medwinovou. Jinak si vykračoval po domě s důstojností

    mandarína a okázalostí císaře.

    Angelina měla radost, že si ji oblíbil, a obzvláště ji

    uvádělo v nadšení, když se jí v okamžicích, kdy chtěl

    podrbat, něžně a láskyplně třel čumákem o ruku. Nej-

    častěji však seděl stranou a pozoroval okolí chladným

    nezúčastněným pohledem, jako by všichni byli jeho

    poddaní, se kterými by se neměl příliš zahazovat.

    Pro Angelinu byl záminkou, proč utéci z domu. Život

    pro ni pak byl daleko zajímavější a zábavnější, než

    by byl bez těchto procházek.

    „Pojď, Twi-Twi,“ pobídla ho teď, když za ní pejsek

    vyšel z babiččina pokoje. „Jdeme na procházku!“

    Tomu Twi-Twi rozuměl velmi dobře, a proto se neobtěžoval

    ji následovat do druhého patra, ale čekal na

    ni na schodišti.

    Angelina se rozběhla po schodech. Na světlých vlasech

    měla klobouk a v modrých očích jí zářilo světlo.

    Vypadala jako roztomilý andílek nebo možná jistým

    způsobem trochu jako pekingský psík. Stejně jako Twi-

    -Twi byla i ona nádherná, byla to však dětská krása,

    která jakoby ostře kontrastovala s její myslí. Angelina

    byla totiž nejenom velmi inteligentní, ale také nesmírně

    sečtělá. Protože strávila tolik času sama a neměla

    žádné společníky, přečetla každou knihu, která se jí dostala

    do rukou, a rozvinula si fantazii mnohem více než

    ostatní dívky jejího věku.

    Když byla její matka ještě naživu, bydleli na venkově

    a neměli peníze na cesty do Londýna. Angelina však

    byla naprosto spokojená s tím, co měla: svou matku,

    koně, na kterém jezdila, a velkou zahradu, jež byla

    vždy bujná a zarostlá, protože si nemohli dovolit najmout

    dost zahradníků.

    Její otec byl se svým regimentem pryč tak často, že

    ho v dětství častokráte nepoznala, když se náhle vrátil

    z cest. Krátce po smrti své ženy byl sir John odeslán do

    Indie, aby velel jednotkám na severozápadní hranici.

    Přestože ho Angelina na kolenou prosila, aby ji vzal

    s sebou, řekl: „Když dojde na boj, ženské jsou pouho-

    pouhou přítěží. V každém případě nebudu mít čas se

    o tebe starat.“……………………………

  • Autor: Cartland, Barbara
    Překladatel: Volná, Kristina
    Název: Princ a psík
    Původní název: The Prince and the Pekingese
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-345-8
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 176
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 13.10.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.