Autoři

Série

Hon na manžela

od
Cartland, Barbara
  • Ovdovělý plukovník Maldon není schopen postarat se o své tři mladičké dcery, a tak je nejstarší z nich, Andrina, nucena převzít péči o domácnost i o své sestry. Navíc plukovník téměř celé rodinné jmění prohraje v hazardu a budoucnost jeho dcer je ohrožena. Aby se mohly vdát, musí být uvedeny do společnosti, a tak se Andrina vydává do Londýna za dávným otcovým přítelem s prosbou o pomoc. Tam je však přijata zatrpklým vévodovým synem, kterého jen stěží přiměje poskytnout pomoc. Obě mladší sestry se úspěšně provdají a Andrina během doby zjistí příčinu zahořklosti svého ochránce, jinak velmi šlechetného člověka, a zamiluje se do něj. Její cit je opětován - a dojde i na svatbu z upřímné oboustranné lásky.

  • 1

    1816

    Ten problém jsem vyřešila!“

    Dveře ranního salonku se rozlétly a vzápětí veselý,

    zpěvavý hlas pokračoval: „Probděla jsem celou noc

    a přemýšlela – a teď konečně přesně vím, co musíme

    udělat!“

    Její bouřlivý vpád do místnosti měl za následek, že

    dvě mladé ženy sedící u stolu se k ní rázem otočily a dva

    páry očí se dychtivě vpily do jejích zraků.

    „K čemu ses rozhodla? Pověz nám to, Andrino, rychle,

    hoříme zvědavostí!“

    Andrina zvolna přišla do středu pokoje a usedla do

    čela stolu.

    Při pohledu na tyto tři sestry nebylo snadné představit

    si, že by se někde jinde na světě našly tři dívky, každá

    tak mimořádně krásná, a zároveň úplně jiná.

    Nejstarší Andrina nepůsobila tak oslnivě jako druhé

    dvě.

    Její druhá sestra Cheryl byla v osmnácti letech a šesti

    měsících tak rozkošná, že už jen pohled na ni bral

    většině lidí dech a nedostávalo se jim slov.

    Zlatovláska, jejíž vlasy barvou připomínaly dozrávající

    obilí, měla modré oči – průzračně modré v odstínu

    modři drozdího vejce – a při pohledu na její růžovobí-

    lou pokožku se těm, kdo se na ni dívali, neodbytně vybavila

    představa jahod se šlehačkou.

    A její postava! Štíhlá, elegantní a vznosná.

    Její mladší sestra Sharon zdědila po svém otci tmavé

    vlasy. S nimi dokonale ladila bledě růžová pleť připomínající

    květy magnolie a oči, které jako by měnily

    barvu – od modré do nafialovělé.

    Plukovník Maldon ustavičně tvrdil, že v rodokmenu

    rodiny Maldonových se kdysi musel vyskytnout nějaký

    prapředek se španělskou krví. Ale ať už se mu Sharon

    podobala či ne, byla nádherná, a navíc nejchytřejší

    a nejveselejší ze všech tří sester.

    Všechno jí připadalo zábavné a byla neukojitelně

    zvědavá na život, lidi a svět. Toužila po společenském

    rozruchu, o němž čítala v časopisech pro dámy a občas

    i v serióznějším tisku – Morning Post – který si předplatil

    její otec.

    Andrina by byla vynikla v každé společnosti, v níž by

    se současně nenacházely i její sestry. V jejich přítomnosti

    bylo hned patrné, že se od nich trochu liší, zejména

    barvou vlasů – nebyla ani blondýna, ani černovláska.

    Sama svou hřívu pohrdavě definovala jako „myší“,

    ale matka jí vždycky tvrdila, že mají „barvu stínu, který

    lidé považují za uklidňující a ochranný po žáru slunečních

    paprsků“.

    S barvou vlasů ladily šedé oči, ačkoli někdy přecházely

    do zelena. Sklíčeně si říkala, že k ní příroda mohla

    být laskavější a nadělit jí alespoň rusé vlasy, které by

    s nimi ladily.

    Tyhle údajné nedostatky nahrazoval upřímný a milý

    výraz obličeje, jímž přetrumfla obě sestry.

    Jelikož byla nejstarší, očekávalo se od ní, že bude

    nejšikovnější, a po matčině smrti před pěti lety se jako

    patnáctiletá musela ujmout celé domácnosti.

    Její otec poslední dva roky před smrtí prostonal.

    Cheryl a Sharon byly mladičké, takže kdo jiný se měl

    o všechno postarat? Andrina se rázem stala hostitelkou,

    hospodyní, ošetřovatelkou, učitelkou a děvčetem

    pro všechno.

    Dívky měly guvernantku, která za nimi docházela

    z vesnice.

    Ale to Andrina si zapamatovala a předávala dál vše,

    co ji matka naučila, a bylo na ní, aby Cheryl a Sharon

    vštípila dobré mravy, které paní Maldonová považovala

    za zásadní.

    Děvčata si musela dokonale osvojit pravidla etikety,

    jimiž by se každá mladá dívka měla řídit, a ještě mnoho

    dalších věcí, které by jejich matka určitě od svých dcer

    očekávala.

    S tímhle neměla Andrina velkou práci, nejen z toho

    důvodu, že ji sestry milovaly, ale i proto, že Cheryl

    při své dobrosrdečné povaze souhlasila se vším,

    co jí sestra navrhla, a Sharon byla zase mimořádně

    ctižádostivá.

    A právě Sharon vnukla Andrině myšlenku, kvůli níž

    nejstarší ze sester celou noc nespala, a teď s ní vyrukovala.

    „Rozhodla jsem se okamžitě odjet do Londýna!“

    „Do Londýna?“ zvolala Sharon. „Ale z jakého důvodu?

    A proč ty?“

    „Povím vám to.“ Andrina si nalila do hrnku trochu

    kávy z konvice stojící před ní na stole a vzápětí pokračovala:

    „Celou noc jsem přemýšlela o tom, cos mi včera

    večer řekla, Sharon.“

    „Řekla jsem,“ přerušila ji Sharon, „že když ty dvě

    slečny Gunningové mohly vzít Londýn útokem, dokázaly

    bychom to i my tři!“

    „A taky ses zmínila,“ vmísila se do hovoru Cheryl,

    „že já jsem podle tebe půvabnější než Elizabeth Gunningová,

    a že Andrina je hodně podobná Marii.“

    „Ano, a za tím si stojím,“ přitakala Sharon. „Ale já –“

    „A právě o tomhle jsem přemýšlela,“ nenechala ji

    domluvit Andrina. „Máš naprostou pravdu, obě jste

    krásné, mnohem hezčí než já, ale já jsem se o vás měla

    postarat už mnohem dřív.“

    Po krátké pauze dodala: „Teď se soustřeďme na fakta.

    Z toho, co nám otec zanechal, tady nebudeme moci

    žít v pohodlí, nemluvě už o přepychu.“

    „Jak přesně si stojíme?“ zajímalo Sharon.

    Andrina se zhluboka nadechla.

    „Máme něco kolem dvou set liber ročně!“ odpověděla.

    „Sice vlastníme dům, ale ten zoufale volá po opravách,

    a je mi jasné, že máme-li mít na jídlo a ošacení,

    nemůžeme si při tomhle příjmu dovolit víc než jednoho

    koně.“

    Sestry mlčely, jen s obavami hleděly na Andrinu

    a naslouchaly jejím dalším slovům.

    „Při tom nočním zoufalém přemýšlení jsem nakonec

    dospěla k řešení.“

    „K jakému?“ vyhrkla Sharon. „Povídej, nenapínej

    nás!“

    „Rozjedu se do Londýna a navštívím vévodu.“

    „Vévodu?“ vydechly jednohlasně sestry. „Jakého vévodu?

    Neměly jsme ponětí, že nějakého známe!“

    „Nikdy jsme ho neviděly,“ vysvětlila jim Andrina,

    „ale od tatínka vím, že to byl nějaký hodně vzdálený

    příbuzný, a navíc mi byl za kmotra.“

    „Nezdá se, že by to byl dobrý kmotr,“ prohlásila sžíravě

    Sharon. „Pokud vím, nikdy ti neposlal dárek.

    „Máš pravdu, nikdy mi nevěnoval sebeméně pozornosti,“

    souhlasila Andrina, „a proto je nejvyšší čas, aby

    to napravil.“

    „Kdo to vlastně je?“ zajímalo Cheryl.

    „Vévoda z Broxbourne,“ dostala odpověď. „Už musí

    být velmi starý, ale tatínek ho měl moc rád. V mládí

    jezdíval k vévodovi s otcem. Jednou mi dokonce vylíčil,

    jak vypadá ten jeho skvostný, významný dům.“

    „Proč se stal tvým kmotrem?“ vyzvídala Cheryl.

    Andrina se usmála.

    „Nejsem si jistá, ale domnívám se, že v tom měla prsty

    maminka. Přece si vzpomínáš, jak si vždycky přála,

    abychom se dostaly mezi ty – jak jim říkala – ‚prima

    lidi‘, a jak ona spolu s naším otcem patřili ke společenské

    smetánce – dokud otec hazardní hrou o všechno nepřišel.“

    „Jak mohl být tak hloupý?“ rozčilila se Sharon.

    „Na to se často ptával sám sebe,“ povzdechla si Andrina.

    „Vždycky si to trpce vyčítal a styděl se, že takhle

    neuváženě promrhal své dědictví. Ale podle mě, když

    všichni ti pánové, otcovi známí a přátelé, byli vášniví

    hráči v londýnských klubech, jemu, tak veselému

    a hezkému člověku, bylo trapné se k nim nepřipojit.“

    „Chápu, že hazardu nedovedl odolat za svobodna,“

    ozvala se Sharon, „avšak jak to, že ho maminka nedokázala

    udržet na uzdě?“

    „Snažila se o to,“ poučila ji Andrina, „ale jednou mi

    řekla, že byla tak mladá a bezstarostná, a jak samy víte,

    manžela zbožňovala a vždycky si přála jeho štěstí.“

    „Zato my to štěstí teď nemáme,“ zamumlala Sharon.

    „Ano, já vím,“ souhlasila Andrina, „a proto mám

    v úmyslu navštívit vévodu a trvat na tom, že pro nás

    musí něco udělat.“

    „A jak to chceš provést?“ vyhrkla Cheryl.

    „To ještě nevím,“ přiznala Andrina. „Možná se v něm

    probudí svědomí, až si uvědomí, že zanedbával nejen

    našeho otce jako svého přítele a současně příbuzného,

    nýbrž i nás všechny celá ta léta, co jsme se nastěhovali

    do tohoto domu.“

    „Tatínek se jednou vyjádřil, že bohatí nepotřebují

    chudáky vysedávající před branou jejich domu,“ vzpomněla

    si Sharon.

    „Tohle zřejmě platí i pro toho vévodu,“ prohlásila

    Andrina, „a já teď hodlám dát Jeho Výsosti najevo, že

    to nejmenší, co může udělat, je uvést nás do společnosti

    a vám oběma pomoci najít manžely.“

    „Manžely?“ vyjekla Cheryl.

    „Samozřejmě. Proč byste jinak měly jezdit do Londýna?“

    podivila se nejstarší ze sester.

    „Jistě, máš naprostou pravdu,“ zvolala Sharon. „Přesně

    takhle to provedly sestry Gunningovy. Elizabeth se

    pak provdala za vévodu – vlastně za dva vévody – aMaria

    si vzala hraběte.“

    Tenhle příběh vždycky patřil k Andrininým oblíbeným.

    Ty dvě zoufale chudičké sestry přijely v roce 1751 se

    svou matkou z Irska a vzaly londýnskou smetánku útokem.

    Psali o nich v novinách, v časopisech se o nich

    objevily pochvalné ódy:

    Zářivě éterické! Jedinečný pár!

    Skromné, krásné, kvetoucí, hodné.

  • Autor: Cartland, Barbara
    Překladatel: Lexová, Věnceslava
    Název: Hon na manžela
    Původní název: The Husband Hunters
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-337-3
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 192
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 23.2.2011
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.