Autoři

Série

Svedený anděl

od
Balogh, Mary
  • I nejmladší z rodiny Huxtableových, Stephen, bratr tří tvrdohlavých sester, prožívá milostné dobrodružství v novém románě královny romantického psaní. Cassandra Belmontová nechce obyčejného milence. Ten její musí být bohatý a z dobré rodiny, a milovat ji nade vše. Ale svatba nepřichází v úvahu – Cassandra je v podezření, že zavraždila svého manžela – a tak, aby přežila, musí obchodovat se svou krásou. Soustředí své svody na Stephena Huxtablea, neodolatelného hraběte z Mertonu. I Stephen je přesvědčen, že dráždivá lady Paget by byla ideální milenkou. Ale musí být po jeho. A tak kolem sebe krouží jako dva šermíři, až jedna vášnivá noc úplně změní pravidla hry. Cassandra je v nebezpečí, že přijde o svou svobodu a Stephen již netouží po milence, ale po lásce a ženě.

  • 1. kapitola

    „Hodlám si najít nějakého muže.“

    Tak promluvila Cassandra Belmontová, ovdovělá

    lady Pagetová. Stála u okna salonu v domě, který si

    pronajala v Portmanské ulici v Londýně. Dům byl

    plně zařízený, ale jak nábytek, tak závěsy i koberce už

    pamatovaly lepší dny. Pamatovaly lepší dny už nejméně

    před deseti lety. Bylo to poněkud sešlé, ale módní

    místo, které přesně vyhovovalo možnostem lady Pagetové.

    „Aby ses vdala?“ zeptala se udiveně její společnice

    Alice Haytorová.

    Cassandra sledovala očima unavenýma životem

    a s pohrdavě ohrnutými rty, jak po ulici před domem

    kráčí žena, drží za ruku malého chlapce, který zjevně

    nechce, aby ho držela, ani se nechce tak rychle hnát

    po ulici. Celé držení ženina těla vypovídalo o podrážděnosti

    a netrpělivosti. Byla to chlapcova matka, nebo

    chůva? Na tom každopádně nezáleželo. Dětský vzdor

    ani problémy se Cassandry v ničem netýkaly. Měla

    dost práce sama se sebou.

    „Zcela jistě ne,“ odvětila na otázku. „Na vdávání

    bych si musela najít nějakého hlupáka.“

    „Proč?“

    Cassandra se usmála, ačkoli to nevypadalo na šťastný

    úsměv. Ani se neotočila, aby ho věnovala Alici.

    Žena s dítětem už zatím zmizela z dohledu. Teď pospíchal

    po ulici opačným směrem nějaký muž a mračil

    se na zem před svýma nohama. Hádala, že jde pozdě

    na schůzku a bezpochyby si myslí, že je životně

    důležité, aby se tam dostavil včas. Možná že má pravdu.

    Ale spíš se mýlí.

    „Mne by si vzal jenom hlupák,“ vysvětlovala. „Ne,

    já zcela jistě nepotřebuju muže, abych se za něj provdala,

    Alice.“

    „Ach, Cassie,“ povzdechla si její společnice zjevně

    s obavami, „přece nemůžeš myslet…“ Svou myšlenku

    nedořekla, ani to nepotřebovala. Cassandra mohla

    mít na mysli pouze jedinou věc.

    „Ale samozřejmě že ano, Alice,“ přisvědčila Cassandra,

    otočila se k ní a pohlížela na ni tvrdýma, posměvačnýma

    i pobavenýma očima. Alice se chytila

    opěradel křesla, na němž seděla, a naklonila se zlehka

    dopředu, jako by chtěla vstát, ačkoli to neudělala.

    „Šokuje tě to?“

    „Důvod, proč jsme se rozhodly jet do Londýna, byl

    ten,“ připomněla jí Alice, „že se poohlédneme po zaměstnání.

    Obě jsme si chtěly najít nějakou práci.

    A Mary také.“

    „To nebyl moc realistický plán, viď?“ opáčila Cassandra.

    „Nikdo si nechce najmout hospodyni a kuchařku,

    která má malou dcerku a nikdy nebyla vdaná.

    A doporučující dopis ode mě by ubohé Mary rozhodně

    nepomohl, že? A – promiň mi to, Alice – moc lidí

    nechce zaměstnávat ani vychovatelku, které už bylo

    čtyřicet, když je na trhu spousta mladých žen. Je mi

    líto, že jsem tu brutální pravdu vyslovila, ale mládí je

    módním bohem. Byla jsi výtečná vychovatelka pro

    mě, když jsem byla dítě, a teď když jsem vyrostla, jsi

    mi výtečnou společnicí a přítelkyní. Ale tvůj věk sto-

    jí proti tobě, to přece víš. Co se mě týká, já jsem prokletá

    na zaměstnaneckém trhu, stejně jako na všech

    jiných, pokud nějak neskryju svou totožnost, což

    však zase nebude fungovat, až přijde na doporučující

    dopisy. Nikdo si v žádném případě nebude chtít najmout

    ženu, o níž se říká, že zavraždila svého muže

    sekerou.“

    „Cassie!“ ohradila se její bývalá vychovatelka a rukama

    si v úleku zakryla tváře. „Nesmíš o sobě takhle

    mluvit. Ani v legraci.“

    „Lidé jsou náchylní k přehánění, nemyslíš?“ opáčila

    Cassandra. „Či dokonce k vymýšlení. Přesně tohle

    si o mně alespoň polovina známého světa myslí, Alice,

    protože je to legrace věřit takovým děsivým domněnkám.

    Troufám si říct, že lidé ode mě budou s ječením

    utíkat pokaždé, když vystrčím nos ze dveří.

    Muž, kterého si najdu, bude muset být opravdu neohrožený.“

    „Ach, Cassie,“ vzdychala Alice a oči jí plavaly

    v slzách. „Prosím tě, to bys neměla…“

    „Snažila jsem se vyhrát peníze u hráčských stolů,“

    pronesla Cassandra a zdůraznila to vztyčeným palcem,

    jako by mělo následovat ještě něco dalšího.

    „A mohla jsem odejít ještě chudobnější, kdybych neměla

    na poslední chvíli trochu skromného štěstíčka.

    A kromě toho mi pod vdovským závojem bylo hrozné

    vedro a několik lidí se naprosto otevřeně snažilo zjistit,

    kdo jsem.“

    Zvedla druhý prst, neměla však už co dodat. Nic jiného

    nevyzkoušela – hlavně proto, že už nebylo co

    zkoušet. Kromě jedné věci.

    „Pokud nezaplatím příští týden nájem,“ pravila,

    „ocitneme se všichni na ulici, Alice, a to by se mi vůbec

    nelíbilo.“

    Opět se zasmála.

    „Možná že bys měla znovu naléhat na svého bratra,

    Cassie. On by jistě…“

    „Už jsem Wesleyho jednou prosila,“ pravila Cassandra

    tvrdým hlasem. „Požádala jsem ho na krátkou

    dobu o přístřeší, dokud si nenajdu nějaký způsob, jak

    být nezávislá. A jak mi odpověděl? Bylo mu to moc

    líto. Rád by mi pomohl, ale právě se chystal odjet na

    dlouhou pěší túru po Skotsku se skupinou přátel –

    kteří by se dostali do opravdových potíží, kdyby se na

    poslední chvíli omluvil. Kam do Skotska bych měla

    poslat další žádost, Alice? Nebo bych měla tentokrát

    poníženě prosit? Za tebe, Mary a Belindu i za sebe?

    Ano, za tebe taky, Rogere. Myslíš si, že jsem na tebe

    zapomněla?“

    Ze svého místa u krbu vstal velký chlupatý pes neurčité

    rasy a kulhal k ní s jedním uchem nastraženým

    – to druhé mu chybělo. Kulhal, protože mu chyběla

    i jedna noha od kolenního kloubu dolů. Pohlédl

    na ni jedním dobrým okem a šťastně zafuněl. Chlupy

    měl vždycky rozcuchané, ale čisté a denně pročesávané.

    Cassandra ho podrbala oběma rukama.

    „Nešla bych kWesleymu, ani kdyby byl ještě v Londýně,“

    zavrčela poté, co si pes lehl k jejím nohám a se

    spokojeným zaňafáním si položil hlavu na packy.

    Otočila se zpátky k oknu a pomalu přitom bubnovala

    prsty do parapetu. „Ne, hodlám si najít nějakého muže.

    Bohatého muže. Velice bohatého, který mě bude

    královsky podporovat. A nebude to pouhá charita,

    Alice. Bude to zaměstnání jako každé jiné a já budu

    výborným zbožím za jeho peníze.“

    V hlasu se jí ozývala tvrdá nota, ačkoli nebylo jasné,

    jestli je její opovržení namířeno na onoho neznámého

    gentlemana, který se měl stát jejím ochráncem,

    nebo na ni. Devět let byla manželkou, ale nikdy nebyla

    milenkou.

    Teď by se jí mohla stát.

    „Ach,“ vzdychla se Alice s hlasem naplněným zoufalstvím,

    „opravdu to musí dojít až tak daleko? Já to

    nedovolím. Musí být ještě jiné řešení. Nedovolím to,

    alespoň pokud jedním z tvých důvodů je to, že cítíš

    povinnost se o mě postarat.“

    Cassandra sledovala očima starý kočár, jenž se kolébal

    na ulici pod oknem a jehož kočí vypadal stejně

    starobyle.

    „Ty to nedovolíš?“ opakovala. „Ale ty mě nemůžeš

    zadržet, Alice. Dny, kdy jsem byla jenom Cassandra

    a ty slečna Haytorová, jsou pryč. Teď už mi skoro nic

    nezůstalo. Nemám téměř žádné peníze a absolutně

    žádnou reputaci. Za těmito dveřmi nemám žádné přátele

    ani příbuzné, kteří by mi nezištně pomohli. Ale

    mám jedno plus, které mi zajistí výhodné zaměstnání

    a vrátí spokojenost a bezpečí do našich životů. Jsem

    krásná. A žádoucí.“

    Za jiných okolností by to vychloubání mohlo znít

    neomluvitelně marnivě, pokud by ovšem nebylo

    proneseno se silným posměchem. Protože i když to

    byla pravda, nebylo to nic, co by si člověk považoval.

    Pro ni to bylo spíš prokletí. Zajistilo jí to bohatého

    manžela už v osmnácti letech. Během devíti let

    manželství jí to přineslo nesčetné obdivovatele a během

    posledních deseti let tak hluboké zoufalství,

    o jakém se jí nikdy ani nesnilo, že by mohlo v životě

    existovat. Nyní bylo načase využít svou krásu pro

    vlastní zisk: obstarat peníze na nájem tohoto ošuntělého

    domu, na jídlo, které by se mohlo dát na stůl,

    na šaty pro jejich těla a na trochu peněz stranou na

    zlé časy.

    A nejenom něco málo peněz, ale hodně. Nejenom

    na holé živobytí a na zlé časy, když to bude tak draze

    vykoupeno. Ona i její přátelé budou žít v luxusu.

    Opravdu! Muž, který jí bude dávat peníze za její služby,

    za ně musí platit skutečně štědře – nebo sledovat,

    jak si na ni bude dělat nárok někdo jiný.

    Nezáleželo na tom, že je jí osmadvacet let. Vypadala

    lépe, než když jí bylo osmnáct. Trochu přibrala,

    ale na těch správných místech. Tvář, která byla

    v mládí půvabná, vykvetla do klasické krásy. Vlasy

    získaly sytější měděnou barvu, avšak za všechna ta

    léta neztmavly ani neztratily svůj lesk. A nebyla už

    tak nevinná. Vůbec už nebyla nevinná. Věděla, čím

    muže potěšit. Právě v této chvíli byl někde v Londýně

    muž – šlechtic, který bude vbrzku ochoten zaplatit

    celé jmění za to, aby ji mohl vlastnit, a který si zakoupí

    exkluzivní právo na její služby. Nebyl tu jen

    jeden muž, ale jen jeden, jehož si vybere. A tento

    muž bude zmírat smyslnou rozkoší z toho, že ji vlastní,

    ačkoli to dosud vůbec netuší.

    Bude ji chtít víc, než cokoli, co v životě doposud

    chtěl.

    Nenáviděla muže.

    „Cassie,“ oslovila ji Alice. Cassandra k ní otočila

    hlavu a tázavě na ni pohlédla. „Nemáme tu žádné známé.

    Jak můžeš očekávat, že poznáš nějaké muže?“

    Znělo to triumfálně, jako by chtěla, aby ten plán byl

    beznadějný, po čemž také bezpochyby toužila.

    Cassandra se na ni usmála.

    „Ještě pořád jsem lady Pagetová, ne?“ prohlásila.

    „Vdova po baronovi! A ještě pořád mám hezké šaty

    i doplňky, které mi Nigel koupil, přestože už jsou trochu

    z módy. Ale je společenská sezona, Alice. …………………

  • Autor: Balogh, Mary
    Překladatel: Šimonová, Dana
    Název: Svedený anděl
    Původní název: Seducing an Angel
    Žánr: | Rozebráno - již nebude skladem
    ISBN: 978-80-7384-365-6
    Vazba: vázaná
    Formát:120.00 x 195.00 mm
    Počet stran: 360
    Vydání: 1.
    Datum vydání: 1.12.2010
  •  

    Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.