UKÁZKA Z HITU KRÁLOVSKY V HÁJI

Letos odstartujeme novou sérii Royally od Emmy Chase. A že se máte na co těšit! Už první díl Královsky v háji nasadí laťku hodně vysoko. Floutka Nicholase, korunovaného prince z Wessca, si zamilujete na první pohled. 

Pojďte si přečíst ukázku z prvního dílu – a hned potom si knížku nezapomeňte předobjednat. ;-)

***

Občas mám pocit, že jsem schizofrenní. Disociativní. Nejspíš rozdvojená osobnost. Nebylo by na tom nic divného. Všechny ty choroby v našem rodokmenu – hemofilici, insomniaci, lunatici… zrzci. Asi bych měl být rád, že mezi ně nepatřím.

Já mám problém s hlasy. Ne s těmi hlasy – spíš s reakcemi ve své hlavě. Odpovědi na otázky nesouhlasí s tím, co mi nakonec vyjde z úst.

Skoro nikdy neřeknu, co si myslím. Občas říkám takové sračky, až by mi z toho mohly zhnědnout oči. A to je to nejmenší.

Protože si jednoduše myslím, že většina lidí jsou idioti.

„A jsme zpět a povídáme si s Jeho královskou Výsostí, princem Nicholasem.“

Když jsme u těch idiotů…

Ten světlovlasý, vychrtlý, flekatý muž sedící naproti mně, který vede tohle poutavé, televizní interview? Jmenuje se Teddy Littlecock. Vážně, tohle je jeho skutečné jméno – a podle toho, co jsem slyšel, to není oxymóron. Víte, co musel zažívat ve škole? Skoro by mi ho bylo líto. Skoro.

Protože Littlecock je novinář – a ty já obzvlášť nesnáším. Posláním médií vždycky bylo ohnout mocné přes sud a narvat jim jejich prohřešky do těch jejich aristokratických zadnic. Což je vlastně v pořádku – většina aristokratů jsou prvotřídní kreténi; to ví každý. Jenže mně vadí, když to není zasloužené. Když to ani není pravda. Když médiím dojde špinavé prádlo, vymáchají čerstvě naškrobenou košili v hovnech a vytvoří si vlastní. Tady je oxymóron pro vás: novinářská integrita.

Starý Teddy není jen tak obyčejný reportér – je schválený palácem. Takže navzdory svému podplácení, vydírání, lžím, má ke mně přímý přístup – třeba jako je tohle interview – s těmi nejdebilnějšími dotazy. Je to únavné.

Vybírat si mezi hloupostí a neupřímností je, jako kdyby se vás někdo zeptal, jestli chcete střelit nebo pobodat.

„Jak trávíte svůj volný čas? Jaké jsou vaše koníčky?“

Už víte, co tím myslím? Je to jako ty rozhovory uprostřed Playboye – „Mám ráda bublinkové koupele, polštářové války a dlouhé, nahé procházky po pláži.“ Ne, nemá. Ovšem podstatou té odpovědi není informovat, ale posílit fantazie těch týpků, co si ho honí nad jejími fotkami.

U mě je to stejné.

Zazubím se, náznak dolíčku – ženy se můžou z dolíčků zbláznit.

„Nejradši si po večerech čtu.“

Rád šukám.

Fanoušci by takovou odpověď určitě slyšeli rádi. Nicméně palác by zešílel, kdybych něco takového řekl.

Každopádně, kde jsem to byl? Správně – u šukání. Dlouho, pořádně a často. Tak to mám rád. S rukama na kulatém, pevném zadku – přirážet k sobě nějaký pěkný kousek, poslouchat, jak se její steny odrážejí od zdí, zatímco se udělá. Tyhle staleté pokoje mají fantastickou akustiku.

Zatímco si většina mužů vybírá ženy s velkou ochotou roztáhnout nohy, já preferuju ty, které dokážou držet pusu. Diskrétnost a dohoda o mlčenlivosti udrží většinu historek mimo titulní stránky.

„Rád jezdím na koni, hraju pólo a odpoledne trávím s královnou střelbou hliněných holubů.“

Rád lezu po skalách, řídím tak rychle, jak to jen jde bez bouračky, rád lítám, mám rád dobrou skotskou, béčkové filmy a pasivně agresivní výměnu názorů s královnou.

Objednejte si knihu v předprodeji s 30% slevou: CHCI KRÁLOVSKY V HÁJI