NA VLÁSKU – BESTSELLEROVÁ KANCELÁŘSKÁ ROMANCE

Oblíbili jste si kancelářské romance? A co takhle film Ďábel nosí Pradu? Řekli jste dvakrát ano? V tom případě si román Na vlásku od Lucy Score okamžitě zamilujete!

Zapomeňte teď na Mirandu Priestlyovou. Místo náročné šéfky tu totiž máme nerudného bosse… Dominika Russoa. Na pohled je odtažitý, zádumčivý, nepřístupný a hodně ctižádostivý. Podřízení kolem něj chodí raději po špičkách. Ally Moralesová je naopak optimistická a kurážná žena, která se umí postavit za sebe i za druhé a nenechá se odradit neúspěchem.

Co se stane, když se tyto dva živly střetnou, navíc na jednom pracovišti, v redakci exkluzivního módního magazínu? Zdá se, že to nemůže dopadnout jinak, než že se začnou vzájemně nenávidět až za hrob. Anebo přesně naopak…

• Více než 2600 hodnocení na Amazonu – průměrné hodnocení 4,7 z 5!
• Přes 16 000 hodnocení na Goodreads!

Zahraniční čtenáři knihu Na vlásku opravdu milují! Od loňského roku, kdy v angličtině vyšla poprvé, sbírá nadšená hodnocení a v elektronické verzi se stále objevuje v TOP 500 na Amazonu.

Nechte se zlákat i vy... Přečtěte si ukázku, ve které se Dominic a Ally setkávají už podruhé, a nezapomeňte si u nás včas knihu předobjednat se slevou 30 %. Vychází už 28. dubna.

DOMINIC

Matčiny asistenty fascinovalo něco, co se dělo v její kanceláři, a nevšimli si, jak přicházím.

Zamumlal jsem pozdrav a vyděsil toho kluka tak, až si polil kostkovanou košili.

„Ach, pane Russo, vaše matka má schůzku,“ oznámila mi ta míň lekavá asistentka – Gina nebo Ginny – a zvedla se, když jsem sáhl po klice.

Máma se právě smála na toho, kdo seděl naproti ní.

Zamračil jsem se. „Koho tam má?“

„Hm. Hm. Novou pracovnici,“ vykvikl politý asistent a sušil se ubrousky.

Dlouho jsem neslyšel, že by se máma takhle smála.

Už se obě zvedaly a já usoudil, že je klidně můžu vyrušit.

„My o vlku,“ řekla matka, když jsem vešel do její kanceláře.

Ta druhá žena se obrátila. Usmívala se.

Ona… je tady?

„To ne,“ zavrčel jsem.

Uslyšel jsem za sebou žuchnutí a napadlo mě, že ten nervózní asistent přepadl na nos, jak natahoval uši.

„To teda jo,“ opáčila namyšleně ta specialistka na nasírací pizzu.

„Ne,“ řekl jsem znova a zavrtěl hlavou.

„Dominiku, seznam se s Ally. Ally posílí řady naší administrativy. Ally, Dominic je kreativním ředitelem Labelu.“

„Potřebuju si s tebou promluvit, mami.“ Nemůže jen tak rozdávat práci lidem, kteří jsou tak sprostí, že si ji neumí udržet. U mě dohrála už teď.

„Omlouvám se, drahoušku, ale nemám čas. Buď tak hodný a zaveď Ally na personální,“ nařídila mi a vzala telefon. „Sežeňte mi Naomi,“ řekla do něj.

Byli jsme propuštěni. Ale já si s mámou hodlal promluvit při nejbližší příležitosti.

Zastavil jsem se u asistentky a tipnul si její jméno. „Gino, naplánujte mi schůzku s matkou, jak to nejdřív půjde. Řekněte jí, že jde o rozpočet, aby se to nepokusila zrušit.“

Zadívala se překvapeně. Otevřela pusu a zase ji zavřela. Sakra. Měl jsem zkusit Ginny.

„Nějaký problém?“

„Vy víte, jak se jmenuju.“

„Jistěže to vím,“ vyštěkl jsem a ulevilo se mi.

„Páni, vy jste fakt lidový šéf, Krasoni,“ ozvala se Ally suše za mnou.

Obrátil jsem se k ní. „Moc si u nás nezvykejte,“ poradil jsem jí.

„Nebo co? Necháte mě zase vyhodit?“

„Oba dva víme, že jste si tamtu práci zasloužila ztratit. Nemůžete být takhle hulvátská k hostům a pak se divit, když se vám to vrátí.“

„A vy nemůžete být takhle hulvátský k lidem a divit se, když se vám to vrátí,“ opáčila.

„Vy jste s tím začala,“ zavrčel jsem.

„A vy jste si myslel, že jste něco víc.“

No dobře. Možná na tom je maličký, mikroskopický kousíček pravdy.

„Byl to důležitý hovor,“ zalhal jsem.

„Vážně?“ Dramaticky nakrčila nos, že nevěří. „Nikdo jiný v té restauraci neměl problém dodržovat to pravidlo.“

„To pravidlo je pitomost.“

„Jistěže je!“ rozhodila rukama. „George má taky pravidlo, že servírky dostanou jenom půl porce pizzy za šestihodinovou směnu. A oblohu si platí! A na záchod smí jenom jednou za celou směnu!“

„Když to tam bylo tak zoufalé, proč tak vyšilujete, že vás vyhodil?“

„Vy jste mě nechal vyhodit!“ vyjekla. „A já potřebuju peníze, vy kašpare!“

Nikdo mi za celý život neřekl, že jsem kašpar. Aspoň ne do očí. A troufl bych si odhadnout, že ani za mými zády. Kretén, to ano. Grázl mizerný, to jistě.

„Kašpare?“ opakoval jsem a ušklíbl se.

„Nechte toho. Mám vztek.“

Výborně.

„Měla byste mi děkovat,“ tiskl jsem dál knoflík, o kterém jsem věděl, že ji rozpálí.

„Vy jste se úplně pomátl, Krasoni?“

Matčin lekavý asistent, jehož jméno jsem si rozhodně nepamatoval, za mnou zalapal po dechu. Uvědomil jsem si, že máme publikum.

Chytil jsem ji za loket a odtáhl z kanceláře do malé konferenční místnosti. Byl to stejný pocit, jako když jsem ji držel za zápěstí v restauraci. Probuzení, rozpálená krev.

„Odvlekl jste mě sem, abyste mě rozcupoval na kusy?“ zeptala se a plácla mě po ruce.

Neochotně jsem ji pustil.

Stáli jsme proti sobě stejně jako v pizzerii. Zase jsem cítil citrusy. A i když jsem byl zlostí bez sebe, vnímal jsem, že je příjemné, když se mi někdo dívá zpříma do očí, byť na mě přitom chrlí nadávky.

Kdybych musel v téhle kanceláři absolvovat další rozhovor se ženou, která si bude celou dobu prohlížet boty nebo upírat zrak na nějaký vzdálený bod za mým ramenem, asi bych se zbláznil.

„Díky mně,“ obul jsem se do ní, „jste získala práci na plný úvazek s benefity. Nebudete smrdět česnekem a na záchod si můžete chodit, kdy se vám zachce.“

„Páni. Tak to díky.“ Její sarkasmus byl tak hustý, až jsem se divil, že neskápl na zem.

„Rádo se stalo,“ odsekl jsem.

Naklonila se ke mně. „Vážně vás nemám ráda.“

„Já vám taky moc nefandím.“

Stáli jsme k sobě moc blízko. Moc blízko, vzhledem k tomu, že jsme byli šéf a zaměstnankyně. A nevylučoval bych, že odněkud vyloví dýku a zabodne mi ji do břicha.

Ustoupil jsem o dva sebezáchovné kroky.

„Fajn,“ řekla.

„Výborně,“ souhlasil jsem. Vypadalo to, že Ally, ta nezdvořilá osina v zadku, je kromě mé matky jediná žena v budově dost statečná na to, aby se mi dívala do očí.

To mám teda štěstí. Co to měla máma sakra za lubem?

„Poslyšte, Krasoni. Co kdybysme se zkusili chovat jako dospělí? Je to velká firma. Asi se tu už nepotkáme.“

Vyklepal jsem si staccato palcem na kalhotách. „Máte padáka.“

Ďábelsky se usmála a mě zaskočilo, jak přitažlivé mi to přišlo. „Tak tohle budete muset probrat se svou matkou. Myslím, že na to nemáte nárok, abyste mě vyrazil.“ Zaklepala si prstem na bradu.

„To brzo napravím, Dračice,“ ujistil jsem ji.

„Vidíte, jak dobře nám to spolu jde?“ uchechtla se. „Dokonce už pro sebe máme rozkošný přezdívky. Jsme jako dvě kámošky z kosmeťáku. Pokud mi teď laskavě ukážete cestu na personální, dám vám pokoj, a když budeme mít oba velký, převeliký štěstí, už se nemusíme nikdy potkat.“

Milerád bych ji nasměroval k otevřenému oknu.

Aspoň jsem si myslel, že tohle chci. Mátlo mě, jak si ten rozhovor užíval můj parťák v kalhotách.

„Držte se svého okruhu pekla a já se budu držet zase svého,“ přisvědčil jsem.

„Perfektní řešení.“ Škubla dveřmi do konferenční místnosti.

„Kudy na personální?“ zeptala se mnohem přátelštěji matčiných asistentů, kteří čistě náhodou otáleli hned za dveřmi.

„Ukážu vám to,“ nabídla se Gina. Vyprovodila Ally, ale ještě před tím na mě ta ženská vrhla opovržlivý pohled přes rameno.