HŘÍŠNÉ DOPISY - UKÁZKA Z LETNÍHO HITU
Hříšné dopisy - očekávaný hit tohoto léta od bestsellerových autorek Penelope Ward a Vi Keeland. Jejich romány (Milá Bridget, chci tě, Rebelský dědic, Rebelské srdce a Nesnáším tě) rychle mizely z knihkupeckých pultů – a ještě rychleji jste si je stahovali do čteček.
Co můžete očekávat od Hříšných dopisů? Rozhodně knihu, kterou neodložíte a příběh, který vás vezme za srdce a budete si ho chtít přečíst znovu.
***
Nikdy na něj nezapomenu – na muže, jehož jsem nikdy nepotkala.
S Griffinem Quinnem jsem si v dětství psala. Během let jsme se přes stovky dopisů spřátelili, svěřovali si nejhlubší, nejtemnější tajemství a vytvořilo se mezi námi pouto, o němž jsem věřila, že se nikdy nezlomí.
Přesně to se ale jednoho dne stalo.
Pak zničehonic dorazil dopis. Dopis plný osm let potlačovaného vzteku. Neměla jsem na vybranou a musela mu konečně vysvětlit, proč jsem kdysi přestala odpovídat.
Griffin mi odpustil a přátelství jsme obnovili. Teď jsme však dospělí a naše vzájemné pouto v nás zažehlo jiskru...
***
Ale abychom nezůstali jen u anotace, pojďte si přečíst první ukázku, kterou jsme pro vás přichystali. A pokud se vám zalíbí, nezapomeňte si u nás knihu předobjednat se slevou 30 %.
Ukázka:
Na malém jídelním stole ležela hromádka pošty. Tátovu poštu jsem si nechala přeposílat k sobě domů, takže tady zůstaly povětšinou katalogy a letáky. Jednou za měsíc mi paní Casciová posílala všechno, co dorazilo, přestože jsem ji ujišťovala, že to není potřeba. Bezmyšlenkovitě jsem prohrábla hromádku. Nečekala jsem, že bych tam našla něco, co by stálo za to si nechat. Pak jsem však narazila na obálku adresovanou mně – tedy, ne mně, ale Luce Ryanové. To jméno jsem už dlouho neslyšela. Když jsem byla ve druhé třídě, moje paní učitelka Ryanová spustila dopisovací program se školou v městečku v Anglii. Z bezpečnostních důvodů jsme nesměli používat svá skutečná příjmení, proto celá třída použila příjmení paní učitelky – a tak vznikla Luca Ryanová.
Mrkla jsem na adresu odesílatele, abych zjistila jeho jméno.
G. Quinn
Panebože. To není možné.
Mrkla jsem na poštovní razítko. Dopis byl poslán z PO boxu v Kalifornii, ne z Anglie, jiného Quinna krom Griffina jsem však neznala. A písmo mi připadalo povědomé. Na druhou stranu uplynulo už osm let od doby, kdy jsme si psali naposledy. Proč by se mi teď najednou ozval?
Zvědavě jsem obálku roztrhla a podívala se rovnou na podpis na konci dopisu. Jistě, dopis poslal Griffin. Začala jsem číst.
Milá Luko,
máš ráda skotskou? Pamatuju si, že ses zmínila, že ti pivo nechutná. Nikdy jsme se ale nedostali k tomu, abychom si porovnali vkus na alkohol. Možná se ptáš proč? Připomenu ti to – protože jsi mi před osmi lety přestala odpovídat!
Chtěl jsem ti jenom dát vědět, že jsem kvůli tomu ještě pořád naštvanej. Máma mi často říká, že na křivdy nezapomínám. Já tomu ale říkám pamatovat si fakta. A faktem zůstává, že jsi děsná. Tak, řekl jsem to. Hodně dlouho jsem to držel v sobě.
Nechápej mě špatně – nejsem tebou posedlý. Nemysli si, že sedím celé dny doma a myslím na tebe. Po pravdě už je to pěkných pár měsíců, co jsem na tebe myslel naposled. Ale občas mi tě něco připomene. Třeba když jsem viděl malé dítě, jak jí špalík lékořice, a vybavila ses mi ty. Poznámka na okraj: Zkusil jsem ji znovu jako dospělý a pořád mi chutná jak podrážka od bot, takže možná jenom ty nemáš vkus. Skotská ti nejspíš nechutná.
No nic, stejně ti tenhle dopis nejspíš ani nedorazí. A pokud nějakým zázrakem ano, neodpovíš. Ale jestli si tohle přečteš, měla bys vědět dvě věci.
1. Macallan 1926 za ty prachy stojí. Je vážně jemná.
2. Jsi DĚSNÁ.
Měj se, zrádkyně.
Griffin
