ROZHOVOR S CATHERINE DOYLE, AUTORKOU SÉRIE KREV ZA KREV

Romantiku a pořádnou dávku napětí nabízí trilogie Krev za krev od irské autorky Catherine Doyle. Co ji k napsání young adult série inspirovalo a proč se rozhodla zasadit příběh do prostředí mafie, se dočtete v rozhovoru.

 

Narodila jste se v Irsku, žijete v Dublinu. Proč jste jako místo děje své série Krev za krev zvolila Chicago?

Moc jsem toužila psát o zločineckém podsvětí, a přestože máme v západním Irsku určitou, i když hodně nízkou míru zločinnosti, nedá se to absolutně vůbec porovnat s tím, s čím jsem chtěla ve své sérii pracovat. Chtěla jsem psát o skutečném hmatatelném nebezpečí a temném světě zločinu. Máma je z Chicaga a v dospívání jsem to město několikrát navštívila. Má velmi zajímavou historii, co se zločinu, a obzvláště mafie týče. Proto mě napadlo, že to bude perfektní místo, kam příběh zasadit.

 

Proč právě mafie? Máte sama jako čtenářka nebo divačka v oblibě mafiánské příběhy?

Ano! Zločinecké podsvětí mě fascinuje — ten složitý svět, který žije a dýchá pod příkrovem největších měst napříč Amerikou. Jsou to společnosti, které si vytvořily zákony samy pro sebe a které jsou prodchnuty kulturou a tradicí — a často plné zrady, nebezpečí a vášní.

 

Čtenáři sérii často označují jako střetnutí Romea a Julie s Kmotrem. Co Vás při psaní nejvíce inspirovalo?

Některé z mých nejoblíbenějších filmů se odehrávají v kriminálním prostředí — Kmotr, Mafiáni či Casino. Chtěla jsem napsat něco, co by se podobalo této klasice, ale zasadit to do světa young adult, s mladou dívkou v hlavní roli, která teprve zjišťuje, kdo je a co od života chce. Napadlo mě, že by byla zábava ji zároveň s tím hodit přímo doprostřed krvavé války dvou rodin a přidat trochu zakázané lásky, protože jsem v srdci těžká romantička.

 

 

V příběhu hrají výraznou mužskou roli bratři Luca a Nico. Oba jsou navenek tvrdí, neúprosní a nemilosrdní, zároveň se v nich ale skrývá určité dobro. Jak náročné bylo tyto dva protiklady vyvážit?

Řekla bych, že jsem se hlavně snažila, aby působili co nejrealističtěji, chtěla jsem vybalancovat jejich chyby s jejich vášní a oddaností a chtěla jsem, aby v nich Sofie probouzela obě jejich stránky. Byla to výzva, která mě moc bavila!

 

Cítíte na sobě jako úspěšná autorka nějaký tlak ze strany čtenářů a nakladatelů?

Ano! Ráda bych, aby byl každý příběh, který napíšu, lepší než předchozí!

 

Jaký máte pracovní režim? Píšete pravidelně, nebo jen ve chvílích inspirace?

Snažím se psát aspoň pět dní v týdnu a obvykle se k tomu dostanu v noci. Jsem sova!

 

Prozradíte nám, na čem právě pracujete?

Píšu dobrodružný příběh pro děti plný magie.